Ziuta Hartmanová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ziuta Hartmanová
Ziuta Hartmanová (před rokem 1943)
Ziuta Hartmanová (před rokem 1943)
Rodné jménoIgetle Rottenberg
Narození5. října 1922
Kielce
PolskoPolsko Polsko
Úmrtí19. května 2015 (ve věku 92 let)
Tel Aviv
IzraelIzrael Izrael
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ziuta Hartmanová (5. října 1922 v Kielcích19. května 2015 v Tel Avivu) byla členka Židovského vojenského svazu a účastnice povstání ve varšavském ghettu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Ziuta Hartmanová se narodila 5. října 1922 v Kielcích jako Igetle Rottenberg. Pocházela z dobře situované židovské rodiny; její otec Juda Rottenberg byl podnikatelem, matka Bella (rozená Ajzenberg) byla bez zaměstnání. Rodina měla vlastního šoféra a chůvu, která dívce přezdívala Ziuta, a toto jméno již dívce zůstalo. Její rodiče se snažili dodržovat židovské zvyky a tradice, ale nebyli přehnaně věřící; v jejich domácnosti se mluvilo převážně polsky a sama Ziuta Hartmanová se cítila být více Polkou než Židovkou.[1]

Navštěvovala židovskou obecnou školu a židovské dívčí gymnázium v Kielcích.[2] Rodiče se ji neúspěšně pokoušeli přeložit do polské školy, ale antisemitismus, kterému tam byla vystavena, je donutil jejich rozhodnutí přehodnotit.[1]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Vypuknutí druhé světové války Ziutě znemožnilo složit závěrečné zkoušky na střední škole. Její starší bratr emigroval do Palestiny, zatímco její otec skončil v Sovětském svazu. V roce 1941 bylo Ziutě a její matce nařízeno přestěhování do ghetta. Pro svou dobrou znalost polštiny Ziuta často tajně navštěvovala tzv. árijskou stranu města a sháněla zde jídlo pro svou rodinu. Během jedné z těchto výprav byla neznámým Polákem udána gestapu za to, že nenosila pásku s Davidovou hvězdou.[1] Podařilo se jí vyhnout zatčení, uprchla z Kielců do Radomi a později do Varšavy, kde se náhodně setkala se svým přítelem Avrahamem Rodalem, mladším bratrem Leona Rodala, jednoho z velitelů Židovského vojenského svazu. Avraham ji přesvědčil, aby se přidala k této židovské odbojové organizaci.[2]

Počátkem roku 1942 se podzemní chodbou dostala do varšavského ghetta.[2] V ghettu se stala členkou jedné z bojových buněk vojenského svazu, předávala zprávy a pašovala zbraně:

Nejprve jsem z ghetta vynášela kbelíky...Přišla jsem na určené místo, kde byly do kbelíků umístěny dopisy, zbraně, střelivo a další věci. Na vrch se pak daly strašlivě páchnoucí rybky. Když jsem procházela ven s těžkými kbelíky, Němci mi řekli, abych je otevřela. Sundala jsem víka, a když ucítili ten hrozný smrad, řekli: „Přikryj to“ a já jsem prošla.[3]

Během povstání ve varšavském ghettu se účastnila bojů proti Němcům a starala se o raněné. Po svém zajetí byla se zbytkem přeživších spolubojovníků odvedena na Umschlagplatz. Odtud byla nejprve transportována do pracovního tábora v Poniatowě, odkud byla poslána do německého koncentračního tábora Majdanek. Poté byla převezena do tábora nucených prací ve Skarżysko-Kamienna, a v roce 1944 pak byla transportována do pobočky koncentračního tábora Buchenwald v Lipsku, kde pracovala ve zbrojní továrně.[2]

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Po skončení války se vrátila do Kielců, kde zjistila, že její otec zemřel v SSSR v roce 1943 a zbytek její rodiny zahynul ve vyhlazovacím táboře Treblinka. Ziuta pracovala v kieleckém židovském výboru, kde se k ní připojil i její budoucí manžel Moše Hartman, se kterým se poznala v jednom z táborů.[1] Krátce po svém návratu do Polska spolu emigrovali do Francie, odkud se v roce 1952 přestěhovali do Izraele,[4] kde Ziuta Hartmanová spoluorganizovala setkávání bývalých vězňů vyhlazovacích táborů. V roce 2010 jí bylo uděleno čestné občanství Varšavy.[5] Cenu přijala, ale ceremoniálu se nezúčastnila; po svém odjezdu z Polska totiž slíbila, že se „na to prokleté místo“ už nikdy nevrátí.[1] Zemřela v Tel Avivu 19. května 2015 ve věku 92 let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Ziuta Hartman (5.10.1922–19.05.2015). Muzeum Getta Warszawskiego [online]. 8. 2. 2022 [cit. 2023-05-28]. Dostupné online. 
  2. a b c d Ziuta Hartman. Urząd m.st. Warszawy [online]. 22. 5. 2015 [cit. 2023-05-28]. Dostupné online. 
  3. KORYCKA, Marta. Nie wolno było o tym mówić "Wujek tłumaczył, że mąż może mieć kłopoty w pracy" [FRAGMENT KSIĄŻKI]. Gazeta.pl [online]. 9. 4. 2023 [cit. 2023-05-28]. Dostupné online. 
  4. Ziuta Hartman, one of the last surviving participants of the Warsaw Ghetto Uprising, dies. World Jewish Congress [online]. 20. 5. 2015 [cit. 2023-05-28]. Dostupné online. 
  5. URZYKOWSKI, Tomasz. Zmarła Ziuta Hartman, uczestniczka powstania w warszawskim getcie. wyborcza.pl [online]. 23. 5. 2015 [cit. 2023-05-28]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]