Zemědělství v Číně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Farmář pěstující rýži v horách
Traktoristka, plakát, 1964

Zemědělství je v Číně životně důležitým odvětvím a zaměstnává přes 300 milionů zemědělců.[1] Čína je světově největším zemědělským producentem, především rýže, pšenice, brambor, rajčat, čiroku, arašídů, čaje, prosa, ječmene, bavlny, olejnin, kukuřice a sóji.

Čína, jako nejlidnatější země světa, je vysoce závislá na vlastní zemědělské produkci, stejně jako na té zahraniční díky stále se zvyšujícímu počtu obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátek zemědělství v Číně se tradičně datuje do doby 2737 před Kristem, kdy mytický císař Šen-nung (posmrtné jméno – „božský zemědělec“), naučil svůj lid obdělávání půdy. Naučil je také využití konopí a moruše, výrobě bavlny a hedvábí. Předtím vedli lidé kočovný život a živili se sběrem plodin.[2]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Ve 21. století dochází k využívání moderních technologií v zemědělství, např. drony pro rozptýlení pesticidů. Výhodou je rychlost, která je 50–80krát vyšší, než při manuálním postřiku; navíc zemědělci nemusejí vdechovat toxické látky.[3]

Produkce[editovat | editovat zdroj]

Rostlinná produkce[editovat | editovat zdroj]

Hlavními produkty, které se v Číně pěstují jsou rýže (dvě úrody ročně), pšenice, jutovník, cukrová třtina a další subtropické rostliny. Ty se pěstují na jihu Číny, kolem řeky Jang-c’-ťiang.

Pšenice a rýže se pěstují mezi Dlouhou řekou (Jang-c’-ťiang) a Žlutou řekou (Chuang-che). Na severu, kolem Žluté řeky, se pěstuje pšenice.[4]

Živočišná výroba[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 byla Čína největším světovým producentem masa s 78,21 miliony tun, což představovalo 28 % celkové světové produkce. Z tohoto byla produkce vepřového 49,88 mil. tun, drůbežího 16,44 mil. tun, hovězího 6,43 mil. tun a skopového masa 3,87 mil. tun.[5]

Prasata se chovají především podél středního a dolního toku řeky Jang-c’-ťiang, hovězí dobytek se nachází v centrální a severovýchodní Číně, ovce v severozápadních oblastech a v centrální a jihozápadní Číně, drůbež se chová v rozvinutých východních oblastech (pobřežní oblasti).[4]

Rybolov[editovat | editovat zdroj]

Zatímco Evropa a Spojené státy americké mají systém ochrany jednotlivých druhů ryb, aby zajistili jejich populaci, v Asii je tomu jinak.

Čína zastává 16 % celosvětové produkce ryb, Východočínské moře je nejproduktivnější čínskou oblastí (40 % produkce Číny). Řízení rybolovu sestává z omezení lovných zařízení, sezónních uzávěrů a limitu odchytů. Rybolovné praktiky jsou do značné míry nevyvážené (asi 50 % je rybolov pomocí vlečných sítí), díky trhu prodávajícímu velkou škálu druhů, na rozdíl od jiných oblastí, je malý výmět (nechtěný živý úlovek vracený do moře).[6]

Ekologické zemědělství[editovat | editovat zdroj]

V mnoha ohledech je stejné jako to na západě, nicméně v některých věcech se liší. Jeho vývoj v Číně začal koncem 70. let 20. století.

Je postaveno explicitněji na základech ekologické teorie na rozdíl od udržitelného zemědělství Západu. Jedním z projevů je vícevrstvá koncepce ekologického zemědělství v Číně, která zahrnuje pozornost nejen na jednotlivé produkční jednotky, ale také na komunity a regiony, v nichž jsou tyto produkční jednotky umístěny. Čína dále zdůrazňuje integraci podniků, recyklaci materiálů, zaměstnání mimo zemědělství a možnosti tvorby příjmů více, než je obecně pravda u udržitelného zemědělství na Západě. Spíše než nutně omezit používání syntetických chemických hnojiv v Číně, je rozšířeno úsilí o další rozvoj používání organických hnojiv, aby bylo možné ze zakoupených anorganických hnojiv dosáhnout maximální výhody.[7]

Problémy[editovat | editovat zdroj]

Eroze[editovat | editovat zdroj]

Zhruba 15 % půdy v Číně trpí erozí. Historicky se nejvíce jednalo o oblasti kolem vyššího středního toku Žluté řeky a jedna třetina celkové eroze obecně podél Žluté řeky. Navzdory snahám o přerušení eroze od 50. let 20. století, tyto problémy se zintenzivnily asi o 30 %. Oblasti zahrnují okolí řeky Jang-c’-ťiang, kde se eroze zdvojnásobila od poloviny minulého století, a provincii S’-čchuan, kde se ročně ztrácí asi 110 tun půdy na hektar za rok. Díky erozi je také viditelný úbytek jezer, která akumulují sediment. V provincii Chu-pej z 1066 jezer v roce 1949 zůstalo koncem 80. let 20. století pouhých 326.[7]

Nedostatek půdy[editovat | editovat zdroj]

S rychlým vývojem, přišel rozmach měst a potřeba stavební půdy. To způsobilo obrovský úbytek zemědělské půdy a tím pádem snížení úrody. V období od roku 1978 do roku 2005 se množství půdy snížilo z 138,39 Mha (Milionhektarů) na 122,7 Mha, což vedlo k obavám o potravinovou bezpečnost a také k opatření zavedeným v 90. letech 20. století. S nátlakem na dostatek zemědělské i stavební půdy, čínská vláda představila „Link Policy“ (politiku propojení). Ta byla uzákoněna v roce 2008[8]

Politika propojení vyzvala k přemístění zemědělců, kteří žili v prostorných, rozptýlených a špatně osídlených osadách, do moderních, koncentrovaných komunit, zatímco jejich bývalá usedlost byla převedena na zemědělskou půdu. Místní správa by tak mohla vytvořit a převést kvóty na půdu pro městskou výstavbu, zatímco celkové množství zemědělské půdy zůstává nezměněno.

Realizace politiky propojení v zásadě zahrnuje prostorové přerozdělení zemědělské půdy a stavebního pozemku. Kvóty na půdu se vytvářejí prostřednictvím přesídlení na venkově a převádějí se na vývojáře pro městskou výstavbu. Farmářské původní usedlosti jsou kultivovány na zemědělskou půdu, aby kompenzovaly zemědělskou půdu vyvlastněnou pro novou výstavbu měst a přesídlené komunity. Celkové množství zemědělské půdy má zůstat nezměněno, zatímco pro rozvoj měst lze nabídnout více půdy. Politika propojení je hybridní politika, která kombinuje povinné pořízení půdy, proces přemístění a znovuusídlení a koncept převoditelných rozvojových práv.[8]

Znečištění vody[editovat | editovat zdroj]

S průmyslovým vývojem v polovině 20. století se zvýšilo znečištění řek. Asi tři čtvrtiny vodního odpadu jsou průmyslového původu. Koncem 80. let 20. století bylo z 878 řek 82 % znečištěno, více než 5 % celkové délky řeky se stalo mrtvými (bez ryb), zatímco přes 20 vodních toků bylo nepoužitelných pro zemědělství. Odhaduje se, že zhruba 50 % podzemních vod ve Velké čínské nížině v severní Číně je znečištěno.[7]

Ničení vegetace[editovat | editovat zdroj]

Hlavním důvodem vegetační destrukce je mýcení lesů a přílišné spasení pastvin. Navzdory kampani na zalesňování probíhající od 40. let 20. století se předpokládá, že se celkové pokrytí lesů v Číně snížilo z 13 % v roce 1949 na 11 % v 80. letech 20. století, tato situace vznikla prioritou krátkodobých zisků z produkce dřeva a těžby zdrojů, nežli dosažení dlouhodobé ochrany lesních zdrojů. Odhaduje se, že téměř jedna třetina čínských travních porostů je příliš spasená a půda tím pádem degenerovaná. Celková pouštní plocha v zemi se od 50. let 20. století více než zdvojnásobila. Problém je zvláště akutní v severní Číně, kde je hlášeno 3,9 milionu hektarů zemědělské půdy, 4,9 milionu hektarů pastvin a 2 000 km železnic ohroženo pohyblivým pískem. Dalším dopadem jsou také intenzivní sucha, záplavy a zvýšená eroze půdy.[7]

Pesticidy a hnojiva[editovat | editovat zdroj]

Čína je největším spotřebitelem zemědělských chemikálií na světě; používá více než 30 % hnojiv a 9 % pesticidů z celosvětového množství. Nízká účinnost a vysoký podíl ztrát způsoben zemědělskými chemikáliemi je v Číně běžně se vyskytující, což vede k finančním ztrátám a vážnému místnímu, regionálnímu a globálnímu znečištění. V posledních letech Čínská vláda vyvinula úsilí o snížení znečištění nadužíváním zemědělských chemikálií, včetně odstranění dotací na chemická hnojiva a provádění zkoušek v půdě, ale účinky byly dosti omezené a jejich používání zemědělské chemikálie nadále zvyšují důležité zdroje živin pro rostlinnou výrobu. V souladu s nadužíváním chemického hnojiva, celkový přísun dusíku do zemědělské půdy na hektar kukuřice, pšenice a rýže v Číně je největší na světě a 1,6–1,8krát nad světovým průměrem. Navzdory nejvyšší úrovni používání zemědělské chemikálie na hektar jsou výnosy plodin v Číně střední průměr dle světových standardů.[9]

Používání chemických hnojiv rychle rostlo s venkovskými hospodářskými reformami zahájenými v roce 1978, a do roku 1982 předčilo používání organických hnojiv.[10] V Číně se používání hnojiv na hektar zvýšilo z 10 kg v roce 1960 na přibližně 330 kg v roce 2002, což významně přispělo k růstu produkce zrna. Rychlý nárůst používání hnojiv byl v posledních třech desetiletích klíčovým určujícím faktorem růstu zemědělské produktivity v Číně.[11]

V důsledku hrozby ztráty plodin způsobené zamořením škůdci v 60. a 70. letech 20. století byla dostupnost pesticidů zvýšena. Na konci 80. let 20. století drobní zemědělci v Číně aplikovali pesticidy pravidelně v míře vyšší než jiné země produkující rýži v Asii.[12]

Potraviny[editovat | editovat zdroj]

Import[editovat | editovat zdroj]

Přestože se celková produkce potravin zvýšila z 0,305 miliard tun v roce 1978 na 0,607 miliard tun v roce 2014, v Číně neexistuje žádný významný přebytek potravin a v období 2005–2014 se míra závislosti na dovozu potravin více než zdvojnásobila, zvýšila se z 6,2 na 12,9 %. Proto tempo růstu poptávky po potravinách převyšuje tempo růstu nabídky potravin.[13]

Mezi komodity s dovozem přesahujícím 10 % domácí spotřeby patří sója, kukuřice, mléčné výrobky a hovězí maso. Vysoký dovoz mléčných výrobků a hovězího masa je do značné míry způsoben vyšším růstem poptávky s rostoucími příjmy a omezením na rozšíření pastevní produkce v Číně. Rostoucí dovoz sóji a kukuřice je vysvětlen rostoucí poptávkou po masu, a tím i poptávkou po krmivech. Na druhou stranu je pravděpodobné, že Čína bude dovážet menší množství dalších potravin, jako je pšenice, vepřové maso a skopové maso.[14]

Export[editovat | editovat zdroj]

Sklizeň čaje

Čína vyváží bavlnu, čaj, rýži, zeleninu, ryby. Dvacet čtyři provincií v Číně pěstuje bavlnu a průmysl je zodpovědný za zaměstnávání asi 300 milionů lidí v zemi. Roční produkce rýže představuje téměř polovinu celkové produkce obilovin v zemi. Čína je zodpovědná za přibližně 30 % celosvětové produkce rýže. Výnosy rýže v Číně se od zavedení vědecky vyšlechtěné trpasličí rýže, která se osvědčila v chladných a nepříznivých povětrnostních podmínkách, výrazně zvýšily.[15][16]

Potravinová bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Zajištění dostatečného množství jídla pro obyvatelstvo. Pro Čínu problém z hlediska nedostatku půdy a rostoucí populace. Vzhledem k omezeným půdním a vodním zdrojům vláda v posledních letech přizpůsobila svou národní prioritu zajišťování potravin, zaměřením se na potravinářská zrna (rýže a pšenice).[14]

Bezpečnost potravin[editovat | editovat zdroj]

Stará se o to, aby potraviny, nebyly zdravotně závadné.[17]

Čínský přístup k vývozu potravin zdůrazňuje vytvoření uzavřených dodavatelských řetězců omezených na elitní exportně orientované společnosti a farmy, které mohou prokázat, že zavedly odpovídající bezpečnostní kontroly a mají vysoké hygienické standardy, kvalifikovaný personál a kontrolu surovin pro zajištění bezpečnosti jejich produktů.

Vývozci většiny potravinářských produktů musí nakupovat zemědělské suroviny z registrované „výrobní základny“ – farma ovládaná společností přímo nebo pevná skupina dodavatelů zemědělských podniků, kteří dodávají společnosti suroviny. S cílem usnadnit funkci „zpětného sledování“.[18]

GMO potraviny[editovat | editovat zdroj]

Chudí zemědělci v Číně pěstují větší plochu geneticky modifikovaných plodin než drobní zemědělci v jakékoli jiné rozvojové zemi. Čínští spotřebitelé mají vyšší akceptovatelnost a ochotu nakoupit geneticky modifikované potraviny než obyvatelé jiných zemí.[19]

Přijetí geneticky modifikovaných potravin a tržních plodin může zvýšit bezpečnost potravin a současně snížit používání pesticidů. Například GM bavlna vyžaduje mnohem méně pesticidů a má jen malý dopad na výnosy.[20][21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Communiqué on Major Data of the Second National Agricultural Census of China (No.1) National Bureau of Statistics of China, 2008. Copy on Internet Archive.
  2. LEE, Mabel Ping-hua. The economic history of China, with special reference to agriculture. [s.l.]: New York 480 s. Dostupné online. 
  3. Agricultural drones used in rural China to replenish farm labor. news.cgtn.com [online]. [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Potravinářská komora České republiky > Zemědělství a zemědělská politika Číny (ČLR). foodnet.cz [online]. [cit. 2020-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-31. 
  5. ZHOU, Guanghong; ZHANG, Wangang; XU, Xinglian. China's meat industry revolution: Challenges and opportunities for the future. Meat Science. 2012-11-01, roč. 92, čís. 3, s. 188–196. Dostupné online [cit. 2020-04-29]. ISSN 0309-1740. DOI 10.1016/j.meatsci.2012.04.016. (anglicky) 
  6. SZUWALSKI, Cody S.; BURGESS, Matthew G.; COSTELLO, Christopher. High fishery catches through trophic cascades in China. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2016-12-27, roč. 114, čís. 4, s. 717–721. Dostupné online [cit. 2020-04-29]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1612722114. (anglicky) 
  7. a b c d XU, Cheng; CHUNRU, Han; TAYLOR, Donald C. Sustainable agricultural development in China. World Development. 1992-08-01, roč. 20, čís. 8, s. 1127–1144. Dostupné online [cit. 2020-04-29]. ISSN 0305-750X. DOI 10.1016/0305-750X(92)90005-G. (anglicky) 
  8. a b CHENG, Long; BROWN, Gregory; LIU, Yan. An evaluation of contemporary China’s land use policy – The Link Policy: A case study from Ezhou, Hubei Province. Land Use Policy. 2020-02-01, roč. 91, s. 104423. Dostupné online [cit. 2020-04-29]. ISSN 0264-8377. DOI 10.1016/j.landusepol.2019.104423. (anglicky) 
  9. WU, Yiyun; XI, Xican; TANG, Xin. Policy distortions, farm size, and the overuse of agricultural chemicals in China. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2018-07-03, roč. 115, čís. 27, s. 7010–7015. PMID: 29915067. Dostupné online [cit. 2020-04-29]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1806645115. PMID 29915067. (anglicky) 
  10. LIU, Xinwei; CHEN, Baiming. Efficiency and sustainability analysis of grain production in Jiangsu and Shaanxi Provinces of China. Journal of Cleaner Production. 2007-01-01, roč. 15, čís. 4, s. 313–322. Dostupné online [cit. 2020-04-29]. ISSN 0959-6526. DOI 10.1016/j.jclepro.2005.07.003. (anglicky) 
  11. KHAN, Shahbaz; HANJRA, Munir A.; MU, Jianxin. Water management and crop production for food security in China: A review. Agricultural Water Management. 2009-03-01, roč. 96, čís. 3, s. 349–360. Dostupné online [cit. 2020-04-29]. ISSN 0378-3774. DOI 10.1016/j.agwat.2008.09.022. (anglicky) 
  12. WIDAWSKY, David; ROZELLE, Scott; JIN, Songqing. Pesticide productivity, host-plant resistance and productivity in China. Agricultural Economics. 1998-09-01, roč. 19, čís. 1, s. 203–217. Dostupné online [cit. 2020-04-29]. ISSN 0169-5150. DOI 10.1016/S0169-5150(98)00049-8. (anglicky) 
  13. KANG, Shaozhong; HAO, Xinmei; DU, Taisheng. Improving agricultural water productivity to ensure food security in China under changing environment: From research to practice. Agricultural Water Management. 2017-01-01, roč. 179, čís. Special Issue on Improving Agricultural Water Productivity to Ensure Food Security under Changing Environments Overseen by: Brent Clothier, s. 5–17. Dostupné online [cit. 2020-04-29]. ISSN 0378-3774. DOI 10.1016/j.agwat.2016.05.007. (anglicky) 
  14. a b HUANG, Ji-kun; WEI, Wei; CUI, Qi. The prospects for China's food security and imports: Will China starve the world via imports?. Journal of Integrative Agriculture. 2017-12-01, roč. 16, čís. 12, s. 2933–2944. Dostupné online [cit. 2020-04-29]. ISSN 2095-3119. DOI 10.1016/S2095-3119(17)61756-8. (anglicky) 
  15. China Commodity Imports & Exports: How China Continues To Dominate World Trade. Commodity.com [online]. [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. OEC - China (CHN) Exports, Imports, and Trade Partners. oec.world [online]. [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Bezpečnost potravin A-Z. www.bezpecnostpotravin.cz [online]. [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. 
  18. GALE, Fred; BUZBY, Jean C. Imports from China and Food Safety Issues. [s.l.]: DIANE Publishing 37 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4379-2136-6. (anglicky) Google-Books-ID: W2OE7dQCW7IC. 
  19. HUANG, Jikun; QIU, Huanguang; BAI, Junfei. Awareness, acceptance of and willingness to buy genetically modified foods in Urban China. Appetite. 2006-03-01, roč. 46, čís. 2, s. 144–151. Dostupné online [cit. 2020-04-29]. ISSN 0195-6663. DOI 10.1016/j.appet.2005.11.005. (anglicky) 
  20. Scopus preview - Scopus - Welcome to Scopus. www.scopus.com [online]. [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. 
  21. SHANKAR, Bhavani; THIRTLE, Colin. Pesticide Productivity and Transgenic Cotton Technology: The South African Smallholder Case. Journal of Agricultural Economics. 2005, roč. 56, čís. 1, s. 97–116. Dostupné online [cit. 2020-04-29]. ISSN 1477-9552. DOI 10.1111/j.1477-9552.2005.tb00124.x. (anglicky) 

Související odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]