Zacharie Astruc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zacharie Astruc
Zacharie Astruc by Félix Bracquemond.jpg
Narození 23. února 1833
Angers
FrancieFrancie Francie
Úmrtí 24. května 1907 (ve věku 74 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Místo pohřbení Montparnasse
Povolání sochař, kritik umění, malíř, básník, hudební skladatel a novinář
Významná díla Le Marchand de masques
Ocenění rytíř Čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zacharie Astruc (8. února 1833 Angers24. května 1907 Paříž) byl francouzský umělecký kritik, novinář, básník, malíř a sochař.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Astruc pracoval jako novinář a kritik umění pro časopisy Echo du Nord a Pays. Později založil časopis Mascarille a v roce 1872 v Madridu L'espagne nouveau. Přispíval též do časopisu L’Etendard. Navíc byl ko-editorem literárního sborníku Le kvartil d'heure. Roku 1863 založil umělecký večerník Le Salon.

Z jeho díla literárního vyniká román Soeur Marie-Jesus  a komédie Larmes de femme. Často piobýval ve Španělsku a rád se španělské tematice věnoval i literárně, zejména v básnické sbírce Poèmes d’Espagne (1884).

Astruc hrál důležitou roli na pařížské umělecké scéně druhé poloviny 19. století. Znal se s Henri Fantin-Latourem a Édouardem Manetem. Mezi jeho přáteli byl také malíř Emile Auguste Carolus-Duran. Astruc byl jedním z prvních zastánců Maneta a napsal báseň o jeho obrazu Olympia. Ve svých spisech hájil též Moneta, Corota, Delacroixe, Courbeta či Alphonse Legrose, zejména v knize esejů Quatorze stations du Salon de 1859, k níž napsala předmluvu George Sandová.

Astruc vytvořil portrét Frédérica Bazilla i Clauda Moneta. Později se věnoval zvláště sochařství. Jeho socha Prodejce škrabošek v Jardin du Luxembourg je jedním z jeho nejznámějších děl. Významné jsou též basreliefy Čtoucí muž (1869), Hrající si dítě (1870), Aurora (1878), poprsí Carmen a Rabelaise a sochy Král Midas (1885) a Hamlet (1887). V malířství se věnoval zvláště akvarelům, k nejoceňovanějším patří Vzpomínky na Languedoc (1855), Baletní zkouška či Sv. František z Assisi (1877).[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zacharie Astruc na slovenské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sharon Flescher: Zacharie Astruc: critic, artist and japoniste, Garland, New York 1978, ISBN 0-8240-3226-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]