William Hunter (anatom)
| William Hunter | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 23. května 1718 East Kilbride  Skotsko |
| Úmrtí | 30. března 1783 (ve věku 64 let) Londýn  Anglie |
| Místo pohřbení | St James’s Church, Piccadilly |
| Alma mater | Glasgowská univerzita St George’s, University of London (SGUL) |
| Povolání | anatom, gynekolog, chirurg a fyziolog |
| Ocenění | společník Královské společnosti (1767) |
| Rodiče | John Hunter Agnes Paul |
| Příbuzní | John Hunter – bratr Dorothea – sestra |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
William Hunter (23. května 1718 Long Calderwood, East Kilbride[1] – 30. března 1783 Londýn) byl skotský anatom a lékař. Byl vedoucí osobností ve výuce anatomie a vynikajícím porodníkem své doby. [2] Jeho zásluhou je i vedení a výuka jeho mladšího bratra, kterým byl neméně slavný chirurg John Hunter.
Za jeho nejvýznamnější práce jsou považovány On the structure and diseases of articulating cartilages (O struktuře a onemocněních kloubní chrupavky), a především Anatomia uteri umani gravidi tabulis illustrata (Anatomie lidské gravidity v obrazech), kterou ilustroval holandský rytec Jan van Rymsdyk.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Mládí a kariéra[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Long Calderwood – dnes část East Kilbride v oblasti Jižní Lanarkshire, jako starší bratr Johna Huntera. Po studiu teologie na univerzitě v Glasgow, začal v roce 1737 studovat medicínu pod vedením Williama Cullena.
V Londýně byl residentem a žákem Williama Smellieho [1](1741–44), kde se vzdělával v anatomii v nemocnici St George's Hospital, která se specializovala na porodnictví. Hunter následoval příklad Smellieho a od roku 1746 začal dávat soukromé kurzy pitvy, operativních postupů a obvazování. Jeho zdvořilé chování a citlivý přístup mu pomohly vystoupat v oboru až na pozici vrchního porodního konzultanta v Londýně. Na rozdíl od Smellieho, neměl v oblibě užívání porodnických kleští. Steven Paget o něm prohlásil:
„Nikdy se neoženil; neměl dům na venkově; na jeho portrétech vypadá jako pečlivý, slušný gentleman; ale pracoval dokud nepadnul a učil když umíral.“[3]
Pro ortopedy je známý svou slavnou studií o kostech a chrupavkách. V roce 1743 publikoval pojednání On the structure and diseases of articulating cartilages (O struktuře a onemocněních kloubní chrupavky), které je často citováno.
Pozdější kariéra[editovat | editovat zdroj]
V roce 1762 se stal lékařem královny Charlotty.[1] V roce 1767 byl zvolen členem Královské společnosti a v roce 1768 se stal profesorem anatomie na Royal Academy of Arts. V roce 1768 nechal postavit slavnou posluchárnu anatomie v muzeu v Great Windmill Street v Soho, kde se vzdělávali nejlepší britští anatomové a chirurgové. Jeho nejlepší prací byla Anatomia uteri umani gravidi tabulis illustrata (Anatomie lidské gravidity v obrazech) vydaná v roce 1774[2], kterou ilustroval holandský rytec Jan van Rymsdyk a publikovala tiskárna Johna Baskervilla. Jako svou inspiraci si zvolil precizní a schematické ilustrace anatomie a pitvy od Leonarda da Vinci, které velmi vyzdvihoval pro jejich poučnost a plánoval, že je vydá s vlastním komentářem, což se mu nakonec nepodařilo uskutečnit. Působivá kniha o rozměrech 48×66 cm s podrobnými ilustracemi byla průkopnickým dílem. Její rozměry dovolovaly aby byly ilustrace téměř v reálných proporcích. Publikace obsahuje 34 ilustrací založených na pitvách žen krátce po jejich smrti, v různých stádiích těhotenství a detailní anatomii vývoje plodu v ženském těle. [4]
Na pomoc pro výuku pitvy, zadal v roce 1775 sochaři Agostinu Carlinimu, aby zhotovil odlitek z kůže stažené svalnaté mrtvoly nedávno popraveného zločince a pašeráka. Byl profesorem anatomie na Royal Academy of Arts v Londýně od roku 1769 až do roku 1772. Měl zájem o umění a velmi dobré kontakty v uměleckých kruzích.
Vášnivý sběratel[editovat | editovat zdroj]
Kolem roku 1765 začal William Hunter sbírat předměty ze širokého spektra oborů mimo medicínu a anatomii: knihy, manuskripty, tisky, mince, ulity, zoologické vzorky a minerály. V některých oborových oblastech blízce spolupracoval i se specialisty jako byli Johan Christian Fabricius a George Fordyce, který užíval jeho sbírky jako nástroje pro nové biologické a chemické vědy. Hunter své sbírky společně s velkou sumou peněz, odkázal pro výstavbu muzea univerzity v Glasgow. Jeho sbírky se dochovaly dodnes, jako jádro muzea a umělecké galerie univerzity v Glasgow (University of Glasgow's Hunterian Museum and Art Gallery), zatímco jeho knihovna a archivy jsou uchovány v univerzitní knihovně.
Hunterova sbírka byla mimořádně vytříbená a „Hunterův kabinet mincí“ v Hunterian Museum je jedna z nejlepších světových numismatických sbírek. Podle předmluvy z Catalogue of Greek Coins in the Hunterian Collection (Katalog řeckých mincí v Hunterově sbírce) od Macdonalda (1899), Hunter zakoupil mnoho významných sbírek, včetně těch od Horace Walpola a bibliofila Thomase Croftse. Král Jiří III. mu dokonce věnoval Athénskou zlatou minci.
Když byla po smrti slavného sběratele knih Anthonyho Askewa v roce 1774, dražena jeho kolekce Bibliotheca Askeviana, Hunter zakoupil mnoho významných svazků, tváří v tvář silné konkurenci od Britského muzea.
Zemřel v Londýně roku 1783 ve věku 64 let a byl pohřben v kostele St James v Picadilly, kde se nachází i jeho památník.
Kontroverze[editovat | editovat zdroj]
V roce 2010 vydal samozvaný historik Don Shelton šokující prohlášení o metodách, kterými Hunter, jeho bratr John a jeho učitel a konkurent William Smellie, měli obstarávat těla pro jejich anatomickou práci. Ve svém nerevidovaném příspěvku v Journal of the Royal Society of Medicine (Deník Královské společnosti o medicíně) tvrdil, že oba lékaři spáchali mnohonásobné vraždy těhotných žen, proto aby získali jejich těla pro anatomické pitvy a fyziologické experimenty. Své tvrzení odůvodnil tím, že nebyla dostatečná vyrovnanost mezi nabídkou a poptávkou po tělech těhotných žen a proto oba lékaři museli spáchat mnoho vražd, aby mohli svou práci dokončit. Sheltonův komentář vzbudil velký zájem médií, ale byl silně kritizován historiky na faktických a metodologických základech. Poukazovali, že v roce 1761 Peter Camper naznačoval, že všechny figury nebyly „z reálného života“ a velmi pravděpodobně v té době existovaly jiné metody, kterými se dalo získat tělo nedávno zesnulé těhotné ženy, než byla vražda. Hunter také poskytl pozadí minimálně čtyř případů ilustrovaných v Anatomia uteri umani gravidi tabulis illustrata, publikované v roce 1774. Nedávné přezkoumání Hunterových anatomických vzorků bylo publikováno v roce 2015.
Helen King, autorka knihy Společenská historie medicíny v kapitole Historie bez historiků? Historie medicíny a internet poukazuje, že velmi silný zájem médií a internetu o Sheldonovy nepodložené spekulace, vyvolal nové otázky o tom jak je nahlíženo na historii medicíny a jak je prezentována a hodnocena médii a na internetu.[5]
Ukázky ilustrací z Anatomia uteri umani gravidi tabulis illustrata[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Hunter (anatomist) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c The Hunterian [online]. University of Glasgow [cit. 2020-05-17]. Dostupné online.
- ↑ a b William Hunter [online]. Encyklopedia Britanica, 2020-3-26 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online.
- ↑ GARRISON, Fielding H. An introduction to the history of medicine. Filadelfie: W.B. Saunders Company, 1914. Dostupné online. S. 269.
- ↑ Spring 2012 - MCG Medicine [online]. 2013-4-15 [cit. 2020-04-11]. Dostupné online.
- ↑ KING, Helen. History without historians? Medical history and the internet [online]. academia.edu [cit. 2020-04-20]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu William Hunter na Wikimedia Commons
