Wilhelm Voigt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wilhelm Voigt
Wilhelmvoigt.JPG
Narození 13. února 1849
Sovětsk
Úmrtí 3. ledna 1922 (ve věku 72 let) nebo 3. března 1922 (ve věku 73 let)
Lucemburk
Místo pohřbení Cimetière Notre-Dame (49°36′56″ s. š., 6°7′8″ v. d.)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Wilhelm Voigt (13. února 1849, Tylže3. ledna 1922, Lucemburk) byl německý švec, který se proslavil jako hejtman z Kopníku. Od celé události je také odvozen termín kopnikiáda.[1]

Hejtmanem z Kopníku[editovat | editovat zdroj]

Voigtova socha před kopnickou radnicí

Voigt se vyučil obuvníkem, ale více než řemeslu se věnoval drobným krádežím a podvodům, za které strávil ve věznicích více než čtvrt století. Po odpykání posledního trestu v únoru 1906 si našel práci v berlínské továrně na boty, ale jako recidivista nedostal povolení k pobytu v hlavním městě. Svoji bezvýchodnou existenční situaci se rozhodl vyřešit svérázně. Sehnal si v různých půjčovnách části důstojnické uniformy a 16. října 1906 v tomto převleku naverboval na berlínské ulici skupinu vojáků, kterým poručil, aby s ním odjeli vlakem do Köpenicku (česky Kopník, tehdy samostatné městečko, dnes předměstí Berlína). Zde skupina obsadila místní radnici a Voigt přítomnému vedení města sdělil, že dostal pověření z nejvyšších kruhů, aby prošetřil podezření ze zpronevěry obecních peněz. Úředníci se neodvážili ozbrojencům odporovat, vydali falešnému důstojníkovi veškerou hotovost z městské pokladny a nechali se odvést eskortou. Voigt tak získal více než čtyři tisíce říšských marek, s nimiž bez překážek odjel zpátky do Berlína.

Hejtman z Kopníku byl zatčen teprve po deseti dnech. Když vyšlo najevo, jak oklamal kopnícké radní, vzbudil případ celosvětovou pozornost a byl uváděn jako příklad slepé poslušnosti vůči autoritám, charakteristické pro militaristické císařské Německo. Voigt byl odsouzen ke čtyřem letům vězení, ale v srpnu 1908 mu udělil císař Vilém II. Pruský milost. Po propuštění uspořádal Voigt řadu besed, na kterých za tučný honorář bavil publikum líčením své kopníkiády. S takto získaným majetkem se usídlil v roce 1909 v Lucembursku, ale v nejisté době po první světové válce o všechno přišel a zemřel v bídě a zapomnění ve věku 72 let.

Na motivy aféry vzniklo už bezprostředně po události několik divadelních her, hudebních šlágrů a událost byla i několikrát zfilmována. Zřejmě poprvé už v roce 1926.[2] Nejslavnějším uměleckým zpracováním se však stala až divadelní hra Carla Zuckmayera Hejtman z Kopníku z roku 1931. Zuckmayerova verze příběhu byla i několikrát zfilmována. Poprvé už v roce 1931. Nejznámější verzí je však film z roku 1956 (režie Helmut Käutner, v hlavní roli Heinz Rühmann). V osmdesátých letech měl adaptaci této kry na repertoáru Činoherní klub, Voigta hrál Petr Nárožný.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 9, 10, 126, 127. 
  2. K zapomenuté historii slova kopnikiáda a kauzy hejtmana z Kopníku, abcHistory.cz, 30. 12. 2014
  3. http://www.abchistory.cz/cl1801739063-k-zapomenute-historii-slova-kopnikiada-a-kauzy-hejtmana-z-kopniku.htm

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 9, 10, 126, 127. 
  • Olga Spalová a kolektiv: Co to je, když se řekne, Svoboda, Praha 1968, s. 303

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]