Wikipedista:Vrageldol/Pískoviště

Paraboly jsou třívětý orchestrální cyklus českého hudebního skladatele Bohuslava Martinů (1890–1959) (H 367).

Historie díla

Složil je na vrcholu své tvorby (konkrétně v období 15. 6. 1957 – 9. 2. 1958). Paraboly mají komplikovanou formu a jsou úzce propojeny s duchovním zázemím posledních let skladatelova života. Zpočátku dílo B. Martinů nazýval Podobenství, ale kvůli anglickému překladu a uvedení díla ve Spojených státech název změnil na The Parables.

Paraboly B. Martinů původně komponoval pro vynikajícího dirigenta Charlese Muncha. První dvě věty vytvořil v Římě, poslední pak v Schönenbergu. Závěr díla odložil kvůli dokončení klavírního koncertu č. 5 Fantasia concertante.

Charakteristika díla

Skladba je filozoficky závažná, B. Martinů svému příteli Vladimírovi Šafránkovi napsal: Paraboles mají story, a sice začínám poněkud moralizovat v domnění, že si někdo z obecenstva vezme ponaučení (voir Gilgamesh), ale zdá se to bez výsledku také a myslím, že to opustím, nejsem moralista veřejný (9. 3. 1958)

1. Parabola o soše (Andante pastorale)

„	A sochař hněte obličej z hlíny. Ty pak, procházeje se, šel jsi kolem jeho díla, pohlédl na tento obličej a pokračoval svou cestou. A hle, nebyl jsi již týmž člověkem. Nepatrně proměněn, ale proměněn, to jest obrácen a nakloněn do nového směru, možná na krátký čas, ale na čas. Člověk tedy zakusil nevyjádřitelný pocit: dotkl se palcem několikrát hlíny. Postavil ti svou hlínu do cesty. A hle, ty jsi proniknut týmž nevyjádřitelným pocitem, ubíráš-li se tudy. A tak tomu bude, i když uplyne sto tisíc let mezi jeho gestem a tvými kroky.	“
— Antoine de Saint-Exupéry, Citadela, kapitola 155

2. Parabola o zahradě (Poco moderato)

„	A když se ocitnu v zahradě, která je pro mne otčinou vůní, usedám na lavičku. Dívám se. Jsou listy, které odlétají, a listy, které vadnou. Cítím vše, co odumírá i co se znovu utváří. necítím v tom smutek. Jsem bdělost sama, jako na širém moři. Ne trpělivost, neboť nejde o cíl, nýbrž o radost z cesty. Tak jdeme, má zahrada a já, od květů k plodům. Avšak přes plody k semenům. A přes semena ke květům roku příštího.	“
— Antoine de Saint-Exupéry, Citadela, kapitola 186

3. Parabola o labyrintu (Poco allegro)

Věta je také nazývána O lodi či O mořeplavci.

„	Théseus: Kdo jsi? - Muž: Městský bubeník. Ohlašuji svatby a také úmrtí. Jste už v labyrintu. - Dívka: Jmenuji se Ariadna. Jak se jmenuješ ty? - Hleďte, Théseus, muž, který měl přemoci Minotaura a je přemožen ženou.	“
— Georges Neveux: Théseovo putování

Není jisté, zda Martinů dílo vytvořil již s uvedenými třemi motty nebo zdali je spojil s hudbou až dodatečně. Nicméně u citlivého posluchače již první tóny vyvolávají pocit naprostého souladu s Exupéryho motty. Ku příkladu ve střední části druhé věty lze vycítit bouři nejistot, která přechází v reprízu, jakožto symbol dovršení. Posléze se vrací téma klidu v ,,herakleitovsky’’ obměněné podobě (především ve smyčcích orchestru). Ve třetí části druhé věty proniká rytmika, zatajení zvláštního zážitku, který souvisí se starou tradicí basilejských bubeníků (basilejský masopust), bubny mají vystupovat jako programové epizody (Mihule 1974, s. 172).

Ve třetí, poslední, větě byly použity útržky ze hry o Theseovy, aby posluchač neulíval na romantickém duchu hudební estetiky (ve smyslu symfonických básní Franze Liszta a Richarda Strausse), ale naopak se spolu s autorem snažil o co nejobsažnější pochopení koncepce. Paraboly svádějí hudební řeč autorovy doby k soustředěnému projevu na jedné straně a k rozrušení klasických základů hudební řeči na straně druhé.

Premiéra

Dílo bylo poprvé uvedeno dne 13. února 1959 v Bostonu v podání Bostonského symfonického orchestru pod vedením Charlese Muncha.

Scénické uvedení

• Taneční zpracování v ostravském Státním divadle, premiéra 8. 5. 1966 (dirigent Pavel Vondruška, choreograf Emerich Gabzdyl, scénograf Vladimír Šrámek).

Nahrávky

• The Parables for Large Orchestra, H. 367, Česká filharmonie, Jiří Bělohlávek, 1991, Supraphon.

Odkazy

Literatura

• MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 626 s. ISBN 80-246-0426-4. 
• MIHULE, Jaroslav. Bohuslav Martinů : profil života a díla. Praha: Editio Supraphon, 1974. 261 s. 
• ŠAFRÁNEK, Miloš (ed.). Divadlo Bohuslava Martinů. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1979. 437 s. 

Externí odkazy

• Paraboly [online]. Institut Bohuslava Martinů, rev. 2018-05-01 [cit. 2018-05-01]. Dostupné online.