Wikipedista:Svenkaj/Pískoviště2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josefa Maroldová
Narození14. července 1836
Vicenza
Úmrtí12. listopadu 1920 (ve věku 84 let)
Praha
Povoláníprodavačka
PříbuzníLuděk Marold (synovec)
Chybí svobodný obrázek.

Josefa Maroldová (14. července 1836[1] Vicenza12. listopadu 1920 Praha[1]) byla teta a vychovatelka malíře Luďka Marolda, vychovávala i jeho syna.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v italské Vicenze,[pozn. 1] v rodině nadporučíka c. k. armády Jana Marolda (1768–1848 Kutná Hora)[2] a jeho manželky Anny, rozené Kratschmerové (1804–1863). S ovdovělou matkou a dvěma sestrami žila v Praze.[3] Její sestra Aloisie byla matka malíře Luďka Marolda.[pozn. 2] (Nejstarší sestra Františka zemřela roku 1871.[5])

Živila se jako prodavačka v trafice, kterou získala jako nezaopatřená dcera padlého důstojníka. Trafika byla v ulici Na příkopě č. 38.[6][7]

Po smrti Luďka Marolda se ujala výchovy i jeho syna.[8] Ze vzpomínek novináře Jaroslava Baláka (1880–1935) vyplývá, že o syna Luďka pečovala již za života jeho rodičů, v době jejich nepřítomnosti.[9]

Zemřela bezdětná a neprovdána v pražské Všeobecné nemocnici.[1]

Dědictví po Luďku Maroldovi[editovat | editovat zdroj]

Na svou obhajobu zveřejnil správce pozůstalosti Luďka Marolda Ladislav Klumpar 31. 5. 1905 obsáhlý rozbor svých souvisejících aktivit. Popřel v tomto rozboru obvinění, která vůči němu vzneslo Právo lidu z 30. 5. 1905. Zejména uvedl, že si malíř přál, aby po jeho smrti vychovávala jeho syna Josefa Maroldová. Do jejího majetku proto přišla životní pojistka Luďka Marolda a Josefa Maroldová učinila syna Luďka svým univerzálním dědicem. Klumpar z této pojistky platil, se souhlasem Josefy Maroldové, zejména Maroldovy dluhy, ale i různá vydání ve prospěch malířovy vdovy. Podle Klumparova vyjádření se pojistka v majetku Josefy Maroldové stala zárukou, že bude postaráno o jeho syna.[10]

Luděk Marold o Josefě Maroldové[editovat | editovat zdroj]

...mého otce sebral rok 1866 a moji milovanou matku, když jsem byl stár 8 let, od té doby převzala vychování mé moje drahá teta a skutečně jen jí mám za vše děkovati.
— Luděk Marold, 1890[11]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Luděk Marold namaloval pro trafiku své tety dva vývěsní štíty, na kterých byli vyobrazeni Turek a Španělka,[12] podle jiného zdroje postavy představovaly toreadora a Turkyni.[13] Tyto štíty měly vzniknout v závěru Maroldova pařížského období, to je mezi roky 1889 a 1897.[14]

Některé zdroje tradují, že si lid tyto postavy překřtil na Bulhary; podle postav ze štítů pak má pocházet místní pražské pojmenování (dříve křižovatka, nyní název ulice) U Bulhara.[15] Protože trafika Josefy Maroldové byla v ulici Na příkopě[6] a hostinec U Bulhara je v tisku zmiňován již v roce 1888, jde spíš o tzv. etymologickou pověst.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Údaj dle Soupisu pražských obyvatel; podle nekrologu v Lidových novinách se narodila v Benátkách
  2. Některé zdroje uvádějí, že Aloisie a Josefa byly dvojčata.[4] Z policejní přihlášky vyplývá, že Aloisie byla o dva roky starší a narodila se v Trevisu. Mylně bývá tradováno, že Josefa byla kmotrou Luďka Marolda.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Matrika zemřelých, Všeobecná nemocnice Praha, 1920-1922, snímek 64 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  2. Matrika zemřelých, Kutná Hora, 1838-1852, snímek 269 [online]. SOA Praha [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  3. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 374, obraz 629, Marold Anna [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné online. 
  4. VLACHOVÁ, Zuzana. U Zlaté studně 2. Na cestě Malou Stranou s externím průvodcem [online]. 2016 [cit. 2022-09-13]. Dostupné online. 
  5. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 374, obraz 628 [online]. Národní archiv [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  6. a b Pozvání k obnově předplatného. S. 4. Posel z Prahy [online]. 1876-09-30 [cit. 2022-03-09]. S. 4. Dostupné online. 
  7. Soupis pražských obyvate: Marold Anna [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné online. 
  8. Telefonické a telegrafické zprávy. S. č. Plzeňský obzor [online]. 1903-11-02 [cit. 2022-03-09]. S. č. Dostupné online. 
  9. BALÁK, Jaroslav. Lístek z náčrtníku. S. 1. Národní listy [online]. 1902-01-25 [cit. 2022-03-10]. S. 1. Dostupné online. 
  10. Slavná redakce! (Zasláno). Národní listy [online]. 1905-05-31 [cit. 2022-03-09]. Dostupné online. 
  11. Dopis Luďka Marolda z roku 1890. S. 173. Volné směry [online]. [cit. 2022-03-09]. Roč. 1899, čís. 4, s. 173. Dostupné online. 
  12. HARLAS, František Xaver. Seznam děl souborné výstavy Luďka Marolda k 70. jeho narozeninám. Praha: nákl. vlastním, 1935. Dostupné online. S. 10. 
  13. Posmrtná výstava děl Luďka Marolda II. S. 249. Světozor [online]. [cit. 2022-03-10]. Čís. 21/1898-1899, s. 249. Dostupné online. 
  14. NAHODILOVÁ, Tereza. Paříž konce 19. století očima českého malíře Luďka Marolda. Brno, 2020 [cit. 2022-02-10]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Aleš Filip. s. 16. Dostupné online.
  15. Kde se vzal na Žižkově Bulhar?. Pražská trojka [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]