Wikipedista:Reginald/War scythe

Válečná kosa nebo vojenská kosa je forma dřevcové zbraně se zakřivenou jednobřitou čepelí s ostřím na konkávní straně čepele. Její čepel má povrchní podobnost se zemědělskou kosou, ze které se pravděpodobně vyvinula. Válečná kosa však se zemědělskými nástroji nesouvisí a je to účelová pěchotní zbraň pro boj na blízko. Čepel válečné kosy má pravidelné proporce, tloušťku srovnatelnou s čepelí oštěpu nebo meče a mírně se zakřivuje podél jejího okraje, jak se zužuje ke špičce. Zemědělské kosy mají naproti tomu velmi tenké a nepravidelně zakřivené ostří, specializované pouze na sekání trávy či obilovin.

Jako pěchotní zbraň měla vojenská kosa praktické využití jak při útočných akcích proti nepřátelské pěchotě, tak v obranném boji proti nepřátelské jízdě .

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Zemědělské nástroje, jako je kosa a vidle, byly často používány jako zbraň těmi, kteří si nemohli dovolit lepší zbraň. Kosy a vidle byly stereotypně nošeny rozhněvanými davy nebo tlupami rozzuřených rolníků. Proces obvykle zahrnoval překování čepele kosy pod úhlem 90 stupňů, zesílení spoje mezi čepelí a násadou a vyztužení násady, aby byla lépe chráněna před údery nepřátelských čepelí.

Válečné kosy byly oblíbenou zbraní a příležitostí mnoha rolnických povstání v průběhu historie. Starořecký historik Xenofón popisuje ve svém díle ( Anabasis ) vozy Artaxerxa II., které měly nasazené vyčnívající kosy . Později používali upravené kosy husitští bojovníci Jana Žižky, rekrutující se převážně z rolnictva. Původně nazývaná kůsa - kosa a později sudlice byla bodnou i sečnou zbraní, později se díky postranním hrotům (uším) koncových dorazů, nepronikl hrot příliš hluboko, a tak jej bylo snazší vytáhnout z padlých nepřátel. Válečné kosy hojně používali polští a litevští rolníci během povstání v 18. a 19. století. Polští rolníci používali válečné kosy během 17.stoletíšvédské invaze. V bitvě u Sedgemooru v roce 1685 postavil James Scott, 1. vévoda z Monmouthu, 5000 silnou rolnickou jednotku vyzbrojenou válečnými kosami. V roce 1784 byly použity v povstání sedmihradských rolníků na Horei, Cloşce a Crişanu, ve válce ve Vendée rojalistickými rolnickými jednotkami, v 1. válce ve Šlesvicku v roce 1848 v Dánsku a znovu v různých polských povstáních: Kościuszkovo povstání v r. 1794 a bitva u Racławic, ve které bojovníci s kosami úspěšně zaútočili a zajali ruské dělostřelectvo . V tom roce Chrystian Piotr Aigner vydal polní příručku, Krátké pojednání o kosách a píkách, podrobně popisující výcvik a fungování jednotek vybavených kosou, první a pravděpodobně jedinou takovou knihu v historii válčení. Válečné kosy byly později použity v listopadovém povstání v roce 1831, lednovém povstání v roce 1863 a ve Slezském povstání v roce 1921. Označení bojové jednotky jako „kosaři“ se v Polsku používalo až do roku 1939; nicméně gdyňští " kosynierzy " byli vyzbrojeni spíše loveckými zbraněmi než kosami.

Specifika[editovat | editovat zdroj]

Jako dřevcová zbraň se válečná kosa vyznačuje dlouhým dosahem a silnou silou (díky páce ). Mohly být použity v závislosti na konstrukci a taktice k sečným nebo bodným útokům a díky svému neobvyklému vzhledu a značné síle mohly mít psychologický dopad na nepřipraveného nepřítele. Jako u většiny tyčových zbraní však jejich nevýhodou byla hmotnost (která mohla uživatele rychle vyčerpat) a pomalá rychlost. Po německé rolnické válce v letech 1524–1525 byly popsány techniky jak bojovat pomocí kosy v knize šermu kterou vydal Paulus Hector Mair.

Mort de Bara od Jean-Josepha Weertse (1883), ilustrační použití kosy
Artur Grottger, "Kucie kos" ("Kování kos") během lednového povstání
Rondel polské 7. letecké eskadrily se zkříženými válečnými kosami
Perský vůz s kosami

Viz také[editovat | editovat zdroj]

Kama – japonská ruční kosa, někdy přizpůsobená i k boji
Falx – Meč s dovnitř zahnutou čepelí Šablona:Pole weapons

[[Kategorie:Dřevcové zbraně]]