Wikipedista:MiriamKud/Pískoviště
Digitální inkluze[editovat | editovat zdroj]
Digitální inkluze (z anglického digital inclusion) jsou snahy o přístupnost informací a komunikačních technologií (ICT) všem jednotlivcům a komunitám včetně těch nejvíce znevýhodněných.[1]
Související pojmy zahrnují digitální propast, digitální vyloučení a digitální nerovnost, nicméně digitální začleňování se více zaměřuje na strategie, politiky a programy potřebné k řešení digitální propasti.
Dosáhnutí digitální inkluze[editovat | editovat zdroj]
K dosažení digitální inkluze je nezbytné zajištění spravedlivého přístupu k informačním a komunikačním technologiím a jejich využívání pro účast na společenském a hospodářském životě, včetně vzdělávání, sociálních služeb, zdraví, sociální a komunitní účasti.
Mezi základní podmínky k rozvoji digitální inkluze patří:
- přístup k cenově dostupným širokopásmovým internetovým službám
- digitální zařízení, resp. zařízení s podporou internetu, která splňují potřeby uživatele (aktuální notebook, tablet aj.)
- přístup ke školení v oblasti digitální gramotnosti (rozvíjení schopnosti efektivně využívat zařízení)
- kvalitní technickou podporu a aplikace
- online obsah navržený tak, aby umožnil a podpořil soběstačnost, participaci a spolupráci.[1]
Samotné metody začleňování již popisují procesy digitální inkluze.
Procesy digitální inkluze[editovat | editovat zdroj]
Jako digitální inkluze se bere proces, který se většinou řadí do čtyř fází ve chvíli, kdy začleňování člověka má řádně probíhat. Každá z těchto fází na sebe navazuje, ale posunutí z jedné fáze do další však není automatické. Zároveň existují i různé překážky, které tento postup mohou znemožňovat.
První fáze: digitální přístup[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o první a klíčovou fázi digitální inkluze, kde významným faktorem je bariéra omezující přístup jednotlivců k počítačům a jiným elektronickým zařízením. Dalším krokem zde je také chuť a odhodlání. Jedinec může mít sice přístup k počítači, ale může mu chybět sebejistota či motivace pro začlenění do digitální sféry. Posledním aspektem fáze jsou základní dovednosti, které mohou znemožnit efektivní vzdělávání i v případě, že jedinec pociťuje odhodlání a je schopný elektronické zařízení použít.
Druhá fáze: digitální apetit[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o jedince, kteří již měli zkušenost s použitím počítače či jiného elektronického zařízení. V této fázi záleží pouze na jejich rozhodnutí, zda chtějí nadále rozvíjet a zlepšovat své digitální dovednosti, nebo zda orientace v tomto směru pro ně není vhodná. V opačném případě se stávají uživateli ICT (informačních a komunikačních technologií).
Třetí fáze: digitální připravenost[editovat | editovat zdroj]
Jedinci v této fázi se dostali přes první dvě. Nyní je stěžejní, zda mají základní technické zručnosti. Jedná se například o práce s klávesnicí, myší, či celkové ovládání počítače.[2]
Čtvrtá fáze: digitální gramotnost[editovat | editovat zdroj]
Metody rozvíjení digitální gramotnosti se uskutečňují pomocí takzvaných informačních vzdělávacích procesů, což jsou formativní procesy získávání znalostí, znalostí a návyků z oborů a disciplín. Ty se zabývají prací s informacemi, jako je jejich shromažďování, zpracování, uchovávání, zpřístupňování a využívání.[3] Jedná se o jedince, kteří již použili elektronická zařízení, pociťují zájem o další rozvoj a projevují základní technologické dovednosti. Jsou tedy schopni se dále vzdělávat a rozvíjet. Další úspěch už závisí pouze na vlastní chuti se zdokonalovat a posouvat se. Lidé, kteří úspěšně projdou i touto fází, jsou později schopni uplatňovat své znalosti i v pracovní sféře, a to od maličkostí, jako znalost různých tabulek a grafů, až po práce zahrnující opravdu vysokou gramotnost v oblasti digitální technologie.[2]
Rostoucí digitální inkluze ve společnosti[editovat | editovat zdroj]
Digitální gramotnost je důležitá ve všech částech společnosti. Klíčovými strategiemi pro zlepšení digitálního začlenění jsou sociální podpora, přímá uživatelská zkušenost a společné učení/design.
Podpora digitálních kompetencí v školství[editovat | editovat zdroj]
Ke zdrojům rozvoje digitální inkluze patří i školní instituce. Tyto školy by měly být schopny učit informační a mediální gramotnost, rozvíjet kompetence digitální komunikace a spolupráce, pomáhat při tvorbě digitálního obsahu a seznámit žáky s zodpovědným používáním digitálních technologií, zejména bezpečnost na internetu. Žáci by měli být zdatní ve správném citování, v tématech ochrany na internetu a problematice kyberšikany, využívání vhodných zdrojů k tvorbě nebo úpravě prezentací, fotek, či videí a měli by být schopni správně zacházet s autorskými právy a internetovou encyklopedií Wikipedie.[4]
Nezbytnost technologií během pandemie[editovat | editovat zdroj]
Vzhledem k tomu, že se mnoho služeb přesunulo online a s rostoucím využíváním telemedicíny k poskytování primární péče, zejména během pandemie COVID-19 v roce 2020, je digitální začleňování, včetně digitální gramotnosti a přístupu k internetu, stále více považováno za sociální cestu k zdraví.[5]
Digitální inkluze v rámci knihovních služeb[editovat | editovat zdroj]
Jedna z možností bezplatného přístupu k internetu, ICT a informačním systémům pro občany České republiky je pomocí využívání knihovnických služeb. České knihovny mají podle Knihovního zákona čj. 257/2001 Sb povinnost umožnit návštěvníkům přístup k internetu, ke kterému má knihovna bezplatný přístup.[6] Tyto služby by měly být přístupné pro každého občana, bez rozdílů. Webová stránka knihovny by měla být vytvořena tak, aby respektovala pravidla přístupného webu a zohledňovala potřeby uživatelů s různými typy postižení a znevýhodnění.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Digital inclusion na anglické Wikipedii
- ↑ a b Definitions. National Digital Inclusion Alliance [online]. [2017] [cit. 2024-01-12]. Dostupné online
- ↑ a b REDER, Stephen. Digital Inclusion and Digital Literacy in the United States: A Portrait from PIAAC’s Survey of Adult Skills [online]. Washington, DC: US Program for the International Assessment of Adult Competencies, 2015 [cit. 2024-01-12]. Dostupné online
- ↑ DILHOFOVÁ, Adéla. Příručka pro knihovníky veřejných knihoven [online]. Moravská zemská knihovna a Jihomoravský kraj, 2013 [cit. 2024-01-12]. ISBN 978–80–7051–199–2. Dostupné online
- ↑ Podpora digitálních kompetencí žáků. DigiUcitel.cz [online]. 2021 [cit. 2024-01-15]. Dostupné online
- ↑ Digital inclusion as a social determinant of health. NPJ Digit Medicine [online]. 2021, 4(1), 52 [cit. 2024-02-05]. Dostupné z: doi:10.1038/s41746-021-00413-8
- ↑ ZÁKON ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). IPK - Informace Pro Knihovníky [online]. 2022 [cit. 2024-01-12]. Dostupné online
- ↑ STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: Vybrané problémy [online]. Praha, 2008 [cit. 2024-01-12]. Dostupné online