Digitální exkluze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Snižování počtu osob digitálně vyloučených a ohrožených digitálním vyloučením na základě dat projektu DigiStrategie 2020.

Digitální exkluze (nebo digitální vyloučení) je formou sociálního znevýhodnění a označuje vyčlenění jednotlivce nebo skupiny od přístupu k informačním a komunikačním technologiím, což omezuje jejich participaci ve společnosti. Znamená nedostatek ekonomických prostředků, za které by domácnost mohla pořídit počítač, nebo neschopnost připojit se v dané lokaci k internetu.

Hlavní faktory[editovat | editovat zdroj]

Tento fenomén může být spojen s omezeným, nebo žádným přístupem k internetu, počítačům, chytrým telefonům a dalším elektronickým zařízením, což v konečném důsledku omezuje možnosti jednotlivců v moderní digitální společnosti. Existuje mnoho příčin. Mezi hlavní se řadí:[1]

  • neexistující nebo nízká digitální gramotnost
  • sociálně tíživá životní situace (například dlouhodobá nezaměstnanost)
  • nedostupnost digitálních technologií (život ve vyčleněné lokalitě, specifické zdravotní postižení)
  • odmítavé postoje k digitálním technologiím

Ovlivněné skupiny[editovat | editovat zdroj]

Digitální vyloučení se nejčastěji týká seniorů, osob se zdravotním postižením nebo duševním onemocněním, etnických menšin a jednotlivců, nebo lokalit ohrožených chudobou. Pojem se týká i osob, které se digitálním technologiím z různých důvodů vyhýbají záměrně.

Věk je klíčovým faktorem a zejména u starších generací lze předpokládat nárůst problémů v případě začleňování do moderní digitální společnosti. Problémy mohou vzniknout také v případě invalidity, kde lidé se zdravotním postižením mohou čelit fyzickým nebo mentálním bariérám. Sociálně-ekonomický status, který zahrnuje vzdělání a příjem, hraje rovněž klíčovou roli, neboť tyto faktory ovlivňují dostupnost zdrojů a dovedností potřebných k úspěšné integraci do digitálního prostoru. Konečně, region, ve kterém jedinec žije, může ovlivňovat míru příležitostí, která se mu naskýtá, a tím jeho schopnost osvojit si digitální technologie v souladu s místními podmínkami a infrastrukturou.[2] U osob postižených digitálním vyloučením můžeme hovořit i o menší osobní spokojenosti nebo menší otevřenosti světu.[3]

Digitální vyloučení v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku neexistují téměř žádná data zabývající se digitálně vyloučenými a digitálně ohroženými osobami. Podle dostupných výzkumů je dnes v ČR zhruba 20 % osob digitálně vyloučených nebo digitálním vyloučením ohrožených.[3]

Projekt DigiStrategie[editovat | editovat zdroj]

Analýza projektu DigiStrategie 2020 dělí osoby dotčené digitálním vyloučením na několik podskupin na základě hlavních příčin jejich vyloučení[4]:

Skupiny ovlivněné digitálním vyloučením a jejich zastoupení v segmentu digitálně vyloučených a celkové populaci na základě dat projektu DigiStrategie 2020.
Skupiny ohrožené digitálním vyloučením a jejich zastoupení v segmentu digitálně vyloučených a celkové populaci na základě dat projektu DigiStrategie 2020.

Uzavření důchodci[editovat | editovat zdroj]

Tato skupina tvoří téměř polovinu dotazovaných. Jedná se o jedince, kteří se vyznačují uzavřeností vůči novinkám a skepsí vůči moderním technologiím. Skupinu ze 73 % tvoří lidé v důchodovém věku. Za zmínku také stojí, že uzavření důchodci netráví mnoho času mimo vlastní domov a jsou tak uzavření nejen obrazně, ale i doslovně.

Nemajetní, osamělí[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o téměř třetinu dotazovaných, kteří jsou zároveň nejblíže sociálnímu vyloučení. Typickými rysy skupiny je nízké vzdělání, příjmy a neprůbojnost. Hlavní důvod vyloučení je tedy nedostatek příležitostí pro připojení se k internetu. Zajímavostí je, že lidé spadající do této skupiny navštěvují kino stejně často, jako lidé, kteří nejsou digitálním vyloučením poznamenáni a to i přes nedostatečné příjmy.

Digitálně popálení[editovat | editovat zdroj]

Tento segment je nejmenší z celé analýzy. Je charakteristický především špatnými předchozími zkušenostmi v důsledku nedostatečné ochrany soukromí na internetu. Jako další důvody pro nevyužívání internetu často uvádějí neexistující přístup k internetu, nebo nedostatek času. Na rozdíl od ostatních skupin mají častěji vlastní chytrý telefon nebo počítač, ale zároveň mají spíše rezervovaný přístup k technologiím.

Aktivní důchodci[editovat | editovat zdroj]

Poslední definovaná skupina je tvořena osobami staršími 50 let s pozitivním přístupem k technologiím bez samotného přístupu k nim. Na rozdíl od skupiny uzavřených důchodců tráví poměrně hodně času mezi ostatními lidmi. Jako hlavní důvod vyloučení uvádějí pocit, že internet nepotřebují, neumí s ním pracovat a nemají k němu přístup.

Řešení problému[editovat | editovat zdroj]

Snahy o redukci digitální exkluze zahrnují opatření zaměřená na poskytování dostupnějších technologií, rozvoj digitální gramotnosti a zlepšování infrastruktury s cílem zajištění začlenění v digitálním prostředí. V návaznosti na Národní program reforem byla schválena Strategie digitální gramotnosti České republiky, jejímž cílem je navrhnout a následně realizovat opatření, jež by vedla k pozitivnímu rozvoji digitálních dovedností všech občanů ČR. Tato opatření jsou v rámci strategie rozdělena do šesti strategických cílů: zaměstnanost, konkurenceschopnost, sociální začleňování, podpora rodiny, elektronické služby veřejného sektoru a podpora systému vzdělávání a učení prostřednictvím digitálních technologií.[5] V rámci Strategie digitální gramotnosti ČR na období 2015 - 2020 bylo v plánu od roku 2017 snížit digitální vyloučení o 10 %.[5]

Související problémy[editovat | editovat zdroj]

Digitální exkluze může být spojena s různými problémy a výzvami, které ovlivňují jednotlivce nebo skupiny lidí. Některé z přidružených problémů zahrnují:[1]

  • sociální nerovnost - může zvýraznit nebo zpřísnit existující sociální nerovnosti. Lidé s omezeným přístupem k digitálním prostředkům mohou být postiženi v oblasti zaměstnanosti, vzdělání a přístupu k informacím.
  • omezený přístup ke vzdělávání - osoby digitálně vyloučené mohou mít omezený přístup k online vzdělávání a informačním zdrojům, což může ovlivnit jejich schopnost získat potřebné dovednosti pro moderní pracovní trh.
  • izolace seniorů - mnoho komunikačních a sociálních aktivit se přesouvá do digitálního prostoru, což může vést k jejich sociální izolaci.[6]
  • digitální nejistota - osoby neobeznámené s technologiemi mohou čelit digitálním rizikům, jako jsou kybernetické hrozby a podvody.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Digitální vyloučení [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  2. Segmentace a typologie osob digitálně vyloučených a osob ohrožených digitálním vyloučením [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  3. a b KROUPOVÁ, Zuzana. Studie: V Česku chybí data o digitálně vyloučených osobách a osobách ohrožených digitálním vyloučením. Nadace OSF [online]. 2023-06-13 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  4. Segmentace | DigiStrategie 2020. portaldigi.cz [online]. [cit. 2024-01-07]. Dostupné online. 
  5. a b Ministerstvo práce a sociálních věcí. Strategie digitální gramotnosti ČR na období 2015 – 2020 a Akční plán Strategie digitální gramotnosti ČR na období 2015 – 2020 [online]. 2020-02-12 [cit. 2023-01-01]. Dostupné online. 
  6. BURCHARDT, Tania; LE GRAND, Julian; PIACHAUD, David. Social Exclusion in Britain 1991—1995. Social Policy & Administration. 1999-09, roč. 33, čís. 3, s. 227–244. Dostupné online [cit. 2024-01-04]. ISSN 0144-5596. DOI 10.1111/1467-9515.00148. (anglicky)