Přeskočit na obsah

Wikipedista:Kristýna de Brno/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dějiny vědy[editovat | editovat zdroj]

Dějiny vědy v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Budova Akademie věd v Praze

O systematickém sledování vývoje české vědy lze mluvit až od chvíle, kdy je na našem území v roce 1348 založena první vědecká instituce, Univerzita Karlova. Přírodní vědy však zatím nemají v jejích osnovách mnoho prostoru, jsou vyučovány ve velmi malé míře a navíc pouze teoreticky, především prostřednictvím výkladu spisů antických učenců. V jejich studiu nemají místo ani experimenty, pozorování, nebo dokonce původní vědecká práce. Situace se mění až v 18. století, kdy Marie Terezie v rámci svých osvícenských reforem prosazuje změny, které následně vedou k rozvoji výuky a následně i praktikování experimentálních věd.

Během osmnáctého a devatenáctého století vede zvyšující se obliba přírodních věd k zakládání prvních vědeckých institucí, jejichž cílem je sdružovat zatím jen málo početnou základnu tehdejších vědců. Jednou z prvních byla např. Učená společnost, již od roku 1770 tvoří útlý kroužek příznivců Ignáce Antonína Borna, proslulého geologa a mineraloga. Členství v podobných společnostech je však zatím výlučným právem aristokracie a majetnějších vrstev obyvatelstva.

Věda přestává být doménou vyšších kruhů s počátkem národního obrození, kdy je popularizace přírodovědných znalostí mezi česky mluvícím obyvatelstvem jedním z cílů obrozenců. Pro tohle období je charakteristická hojnost popularizačních, česky psaných publikací, které obrozenečtí (většinou ovšem stále amatérští) vědci vydávají, většinou ve formě praktických příruček či časopisů, stejně jako četné přednášky, pořádané nově vznikajícími spolky. Tyto edukační snahy, společně se vzrůstajícími nároky na vzdělanostní úroveň pracovníků, měly za následek aktivizaci širokých mas v oblasti přírodních věd, která se projevovala nejen pasivní konzumací nových vědeckých poznatků, ale také aktivní snahou o vlastní přispění. V odborných pramenech je zdůrazňován zejména „...přínos různých muzejních a vlastivědných spolků, které dovedly podchytit zájem laiků nejen o poznávání [...], a velkou měrou tak přispívaly k popularizaci vědy.“[1]

V 1. pol. 20. století vznikly např. tyto amatérské vědecké společnosti:

  1. MÍŠKOVÁ, Alena; KOSTLÁN, Antonín. Bohemia docta: k historickym kořenum vedy v českych zemich. 1. vyd. Praha: Academia, 2010. 529 s. ISBN 978-802-0018-090. S. 161.