Wikipedista:Fany878/Bombový útok na Baptistický kostel v Birminghamu 1963

Bombový útok na Baptistický kostel v Birminghamu 1963
[[Soubor: Oběti bombového útoku na Baptistický kostel, Birmingham 1963 |250px|]]
Historické období	Afroamerické hnutí za občanská práva
Cíl	Baptistický kostel na 16. ulici
Mrtví lidé	Addie Mae Collins, Cynthia Wesley, Carole Robertson, Carol Denise McNair
Zranění lidé	23
Datum	15. září 1963
Místo	Birmingham, Alabama
Motiv	rasově motivovaný útok
Pachatelé	Thomas Edwin Blanton Jr., Herman Frank Cash, Robert Edward Chambliss, Bobby Frank Cherry

Bombový útok na Baptistický kostel na 16. ulici v Birminghamu byl rasisticky motivovaný teroristický čin. V neděli 15. září 1963 vybuchlo pod schodištěm kostela minimálně 15 náloží dynamitu, které zde umístili členové místního Ku-klux-klanu. Během tohoto útoku zemřely 4 dívky a dalších 23 lidí bylo vážně zraněno.

Vyšetřování vedené FBI odhalilo čtyři možné pachatele Thomase Edwina Blantona Jr., Hermana Franka Cashe, Roberta Edwarda Chamblisse, Bobbyho Franka Cherryho. Bylo však uzavřeno roku 1968 a žádná obvinění nebyla vznesena. Případ byl znovu otevřen až roku 1977 po smrti tehdejšího ředitele FBI J. Edgara Hoovera, který uzavření případu nařídil. Jeden z podezřelých Robert Edward Chambliss byl souzen a následně i usvědčen z vraždy prvního stupně jedné z obětí, 11-ti leté Carol Denise McNair.

Útok na Baptistický kostel na 16. ulici znamenal ve Spojených státech zlom během hnutí za občanská práva a přispěl k prosazení zákona o občanských právech z roku 1964.

Historické pozadí

Po občanské válce a zrušení otroctví panovala obava z rostoucího vlivu Afroameričanů. Od roku 1876 proto na území USA platila různá nařízení o rasové segregaci tzv. zákony Jima Crowa. Tyto zákony vedly k vylučování "barevných" z veřejného života - byly pro ně zřizovány oddělené školy, nemocnice, prostředky veřejné dopravy atp.

Birmingham

Město Birmingham v Alabamě bylo založeno v roce 1871 a rychle se stalo nejdůležitějším průmyslovým a obchodním centrem státu. V 60. letech se z něj ale stalo jedno z nevíce rasově diskriminačních a segregovaných měst v Americe. Guvernérem Alabamy byl George Wallace, který byl otevřeným odpůrcem desegregace a také městský policejní komisař Eugene „Bull“ Connor byl proslulý svou ochotou používat brutalitu v boji proti radikálním demonstrantům, členům odborů a všem občanům černé pleti. Zároveň měl Birmingham jednu z nejsilnějších a nejnásilnějších poboček Ku-klux-klanu. Jeden z nejvýznamnějších vůdců afroamerického hnutí za občanská práva Martin Luther King, Jr. označil Birmingham za „pravděpodobně nejvíce segregované město ve Spojených státech". Právě kvůli síle bílé nadvlády aktivisté za občanská práva učinili z Birminghamu hlavní ohnisko jejich úsilí o desegregaci.

Birminghamská kampaň

Na jaře roku 1963 zahájili aktivisté v Birminghamu jednu z nejvlivnějších kampaní Hnutí za občanská práva: Projekt C, lépe známý jako Birminghamská kampaň. Byl to začátek řady "stávek v sedě" (anglicky sit-ins), pochodů na radnici a bojkotů obchodníků v centru města na protest proti segregačním zákonům. V příštích několika měsících se pokojné demonstrace setkaly s násilnými útoky za použití vysokotlakých požárních hadic a policejních psů na muže, ženy i děti. Prezident John F. Kennedy později řekl: „Události v Birminghamu ... natolik zvýšily volání po rovnosti, že se žádné město, stát ani zákonodárný orgán nemohou uvážlivě rozhodnout je ignorovat.“ Demonstrace vedly k dohodě, uzavřené 8. května 1963 s městskými úřady, o integraci veřejných budov. Birminghamská kampaň je proto považována za jeden z hlavních bodů obratu v Hnutí za občanská práva a za „začátek konce“ staletého boje za svobodu.

Kostel jako cíl

Baptistický kostel na 16. ulici (2005)

Baptistický kostel na 16. ulici byl velký a prominentní kostel nacházející se v centru města, jen pár bloků od obchodní čtvrti v Birminghamu a radnice. Od svého založení v roce 1911 sloužil kostel jako středobod afroamerické komunity města a fungoval jako místo setkání, společenské centrum a přednáškový sál. Vzhledem ke své velikosti, umístění a důležitosti pro komunitu sloužil kostel počátkem 60. let jako ústředí hromadných setkání a shromáždění hnutí za občanská práva. Kostel se stal výchozím bodem mnoha demonstrací, které se ve městě konaly.

Církev začala být mnohými považována za symbol a místo shromáždění aktivistů za občanská práva a stalo se ohniskem rasového napětí a nepřátelství vůči hnutí za občanská práva v Birminghamu.

Bombový útok

vnitřek kostela po výbuchu

blízké okolí kostela

15. září 1963 v 10:22 ráno, vybuchla bomba umístěná pod schody do kostela. Členové církve se účastnili hodin nedělní školy před zahájením bohoslužby v 11:00. Bomba explodovala na východní straně budovy, kde se v suterénu připravovalo pět dívek na bohoslužbu. Výbuch rozmetal část přední části budovy a narušil tak její konstrukci. Vnitřek budovy se zaplnil kouřem a zděšení farníci se rychle evakuovali. Pod hromadami trosek v suterénu kostela byla objevena těla čtyř dívek - Addie Mae Collins, Cynthie Wesley a Carole Robertson ve věku 14 let a Denise McNair (věk 11 let). Výbuch byl tak intenzivní, že jedna z dívek byla sťata, a její identifikace tak byla možná pouze podle jejího oblečení. Pátá dívka, která s nimi byla, Sarah Collins (mladší sestra Addie Mae Collins), při výbuchu přišla o pravé oko a několik dalších lidí bylo zraněno.

Nepokoje bezprostředně po útoku

Po útoku se na více místech po celém městě vzedmula vlna násilných útoků. Skupinky "černých" a "bílých" si vzájemně vyhrožovaly a došlo i na házení cihel po lidech a po projíždějících autech. Policie vyzývala občany, aby zůstali ve svých domovech, dokud nebudou trosky kostela důkladně prohledány. Z toho důvodu byla městská policie posílena i o vojenské jednotky, které se snažily udržovat v ulicích klid. Během těchto nepokojů byl policií zastřelen 16-ti letý černošský mladík Johny Robinson, který byl přistižen při vandalismu. Severně od města byl později ještě zastřelen 13-ti letý chlapec Virgil Ware, který se projížděl na kole na předměstí. V noci z 15. na 16. září bylo policii nahlášeno pět požárů v černošských podnicích. Podle mluvčí policie byly tyto požáry založeny úmyslně, ale poměrně rychle se je podařilo dostat pod kontrolu a nikdo nebyl zraněn.

Aktivisté za občanská práva vinili guvernéra George Wallace, že vytvořil klima, které vedlo k vraždám. Týden před bombardováním Wallace poskytl rozhovor pro The New York Times, ve kterém uvedl, že Alabama potřebuje „několik pohřbů první třídy“, aby zastavila rasovou integraci.

Pohřby

Program pohřebního obřadu za Addie Mae Collins, Cynthii Wesley, a Carol Denise McNair.

Rodina jedné z obětí Carole Rosamond Robertson si přála soukromý obřad. Dva dny po výbuchu 17. září 1963 byla sloužena smuteční mše za Carol v kostele Africké metodistické biskupské církve sv. Jana. Obřadu se účastnilo víc než 1600 lidí. Reverend C. E. Thomas, který sloužil mši během obřadu, promluvil ke kongregaci: „Největší poctou, kterou můžete Carole vzdát, je být klidný, milý, laskavý, být nevinný."

Pohřeb obětí bombového útoku

Den poté, 18. září 1963 se odehrál i obřad pro ostatní oběti výbuchu - Cynthii Wesley, Addie Mae Collins a Denise McNair. Různé zdroje uvádějí, že se jej účastnilo na 3000 - 8000 truchlících, mezi nimi i Martin Luther King, Jr. V projevu před samotným obřadem oslovil přítomné slovy: „I přes temnotu této hodiny nesmíme zatrpknout ... Nesmíme ztratit víru ve své bílé bratry. Život je těžký. Občas tak těžký jako ocel, ale dnes na něj nejste sami."

Vyšetřování

Počáteční vyšetřování bylo vedeno místní policií a FBI. První úvahy se točili okolo teorie, že bomba byla do kostela vhozena z kolem projíždějícího auta. Až 20. září bylo mezi troskami kostela objeveno několik drátů a kus červeného plastu, který pravděpodobně patřil k časovači bomby. Díky tomuto nálezu se vyšetřovatelé stavěli spíše k teorii dříve nastražené bomby.

Pozornost vyšetřovatelů se dále obracela na členy místního KKK, kteří se už v minulosti podobných útoků účastnili. Naposledy se tak stalo nastraženou bombou v domě afroamerického právníka Arthura Shorese 4. září 1963. Při tomto útoku naštěstí nikdo nebyl zraněn. Bylo veřejným tajemstvím, že Robert Chamblis a ostatní členové "Cahaba Boys" (název místní odštěpené skupiny KKK) pohrdali snahami hnutí za občanská práva o rasovou integraci a Baptistický kostel na 16. ulici jim tak byl trnem v oku. Několik svědků rovněž během vyšetřování uvedlo, že v ranních hodinách toho dne viděli muže, jehož popis odpovídal Bobu Chambilsovi. 29. září 1963 byl Robert Chambliss zatčen a později i obviněn z vraždy a z nákupu 122 náloží dynamitu, které byly nalezeny u něj doma. V říjnu 1963 byl Chambliss zbaven obvinění z vraždy a dostal pouze šestiměsíční trest odnětí svobody a pokutu 100 $ za držení dynamitu.

13. května 1965 dospěla FBI k názoru, že bombový útok mají na svědomí Blanton, Cash, Chambliss, a Cherry, ale tři roky nato (1968) uzavřela vyšetřování bez vznesení obvinění. J. Edgar Hoover, tehdejší ředitel FBI známý pro svůj nepřátelský postoj k hnutí za občanská práva, nechal složky k případu zapečetit, a proto bylo vyšetřování případu odloženo až do jeho smrti.

Obnovené vyšetřování 1971

Případ byl znovuotevřen až roku 1971, kdy byl do úřadu generálního prokurátora zvolen William Baxley. Spisy z původního policejního vyšetřování „byly většinou bezcenné“ a FBI se také zpočátku zdráhala spolupracovat. Až roku 1976 byly Baxleymu poskytnuty záznamy FBI o vyšetřování probíhajícím v letech 1963-1965. Bod obratu v případě nastal, když byl nalezen klíčový svědek. Žena, která dokázala identifikovat auto zaparkované u kostela těsně před bombardováním a hlavního podezřelého Roberta Chamblisse.

Soudní řízení - Robert Chambliss

Robert Chambliss, známý jako 'Dynamite Bob', byl již od počátku vyšetřování vedený jako hlavní podezřelý, především pro svůj postoj k afroamerickým spoluobčanům a pro jeho dovednost sestavovat bomby (odtud přezdívka). Věřilo se, že byl osobně zodpovědný za tucty bombových útoků v Birminghamu ve 40., 50. a 60. letech minulého století. 24. září 1977 byl obviněn ze čtyř vražd, ale samotné soudní řízení se týkalo pouze případu vraždy jedné z dívek - Carol Denise McNair, kde se podle Baxleyho dal vystavět nejsilnější případ.

Před velkou porotou stanul Robert Chambliss 14. listopadu 1977. Klíčovým svědkem byla pro obžalobu reverendka Elizabeth Cobbs, Chamblissova neteř. Vypověděla, že den před samotným útokem se jí strýc svěřil, že ve svém držení má tolik dynamitu, že by dokázal srovnat polovinu Birminghamu se zemí. Zhruba týden po výbuchu prý také viděla, jak v televizi sleduje reportáž o obětech výbuchu. Během toho ho slyšela říci: „Ta [bomba] neměla nikomu ublížit ... nevybuchla, když měla.“

O čtyři dny později 18. listopadu 1977 byl Chambliss porotou shledán vinným a byl odsouzen k doživotnímu vězení. Ve vězení byl umístěn do samostatné cely, aby byl ochráněn před možnými útoky spoluvězňů.

Robert Chambliss zemřel v nemocnici Lloyda Nolanda 29. října 1985 ve věku 81 let.

Znovuotevření případu 1995

V roce 1995, deset let poté, co Chambliss zemřel, FBI znovu zahájila vyšetřování bombového útoku. Po více než 30 letech byly znovuotevřeny všechny zapečetěné složky FBI z 60. let. Většina těchto dokumentů tedy nehrála žádnou roli během vyšetřování v letech 70. V květnu 2000 FBI veřejně oznámila svá zjištění, že bombový útok na kostel na 16. ulici byl spáchán čtyřmi členy odštěpené skupiny KKK známé jako Cahaba Boys. Čtyři jednotlivci uvedení ve zprávě FBI byli Blanton, Cash, Chambliss a Cherry. Jeden z uvedených Herman Cash byl ale v době tohoto prohlášení již po smrti a byl tak jediným podezřelým, který nebyl za své činy stíhán. Thomas Blanton a Bobby Cherry byli však zatčeni a začal se připravovat jejich soud. Byli však souzeni odděleně, protože proces Cherryho byl pozdržen kvůli psychiatrickým nálezům. Podle těch trpěl Cherry vaskulární demencí a nebyl tedy kompetentní jakkoliv se hájit. V lednu 2002 soudce James Garrett rozhodl, že Cherry je mentálně způsobilý postavit se před soud a stanovil počáteční datum soudu na 29. dubna.

Soudní řízení - Thomas Edwin Blanton

Thomas Edwin Blanton byl postaven před soud v Birminghamu v Alabamě dne 24. dubna 2001. Prohlásil, že je nevinný a odmítl během procesu vypovídat.

Klíčovým důkazem byly nahrávky rozhovorů Blantona a jeho tehdejší ženy, kde slyšitelně zmiňuje nastražení bomby. Nahrávky byly pořízené FBI během počátečního vyšetřování v roce 1964, ale po uzavření vyšetřování byly na posledních 30 let zapečetěny a vyšetřovatelé k nim tedy neměli přístup.

Soud trval jeden týden. Za obžalobu vypovídalo sedm svědků a dva za obhajobu. Porota projednávala dvě a půl hodiny a poté se vrátila s rozsudkem, v němž jej shledala vinným ze čtyř vražd prvního stupně a byl odsouzen k doživotnímu vězení.

Thomas Edwin Blanton zemřel ve vězení z neurčených příčin 26. června 2020.

Soudní řízení - Bobby Frank Cherry

Bobby Frank Cherry byl souzen v Birminghamu v Alabamě 6. května 2002.

Zásadní svědectví u Cherryho soudu přednesla jeho bývalá manželka, Willadean Brogdon. Vypověděla, že se jí Cherry chlubil, že on byl ten, kdo bombu umístil pod schody do kostela, poté se vrátil o několik hodin později, aby zapálil pojistku. Brogdon také vypověděla, že jí Cherry řekl o své lítosti nad tím, že při bombovém útoku zahynuly děti, a poté dodal své uspokojení, že se nikdy nebudou množit.

Odpoledne 22. května, poté, co porota projednávala téměř sedm hodin, byl Bobby Frank Cherry usvědčen ze čtyř vražd prvního stupně a odsouzen k doživotnímu vězení.

Bobby Frank Cherry zemřel na rakovinu 18. listopadu 2004 ve věku 74 let.

Časová osa

15. 9. 1963	Při výbuchu bomby v Baptistickém kostele na 16. ulici v Birminghamu v Alabamě jsou zabity čtyři dívky. Vypuknou nepokoje a zabiti jsou také dva afroameričtí chlapci, třináctiletý Virgil Ware a šestnáctiletý Johnny Robinson. Guvernér Alabamy George Wallace vysílá do města 500 národních gardistů a 300 státních vojáků. Následujícího dne se k nim přidalo 500 policistů a 150 zástupců šerifů.
16. 9. 1963	Prezident John F. Kennedy reaguje slovy: „Pokud tyto kruté a tragické události mohou probudit toto město a stát - pokud mohou probudit celý národ, aby si uvědomil pošetilosti rasové nespravedlnosti a nenávisti a násilí, pak není příliš pozdě na to, aby se všechny zúčastněné strany spojily v krocích k mírovému pokroku, než dojde ke ztrátě dalších životů. “ Dr. Martin Luther King Jr. pořádá tiskovou konferenci v Birminghamu v Alabamě a říká, že americká armáda „by měla přijít do Birminghamu, převzít kontrolu nad tímto městem a řídit jej“.
17. 9. 1963	Pohřeb jedné z obětí Carol Robertson.
18. 9. 1963	Pohřeb ostatních obětí bombového útoku - Cynthia Wesley, Addie Mae Collins a Denise McNair.
1965	Objevují se podezřelí: Bobby Frank Cherry, Thomas Blanton, Robert Chambliss a Herman Frank Cash, všichni členové Ku Klux Klanu. Svědci se zdráhají mluvit a chybí fyzické důkazy, takže proti nim nejsou vznesena obvinění.
1976	Alabamský generální prokurátor Bill Baxley případ znovu otevírá.
26. 9. 1977	Chambliss, 73 let, automechanik ve výslužbě, je obžalován hlavní porotou v okrese Jefferson County ze čtyř vražd prvního stupně.
15. 11. 1977	Druhý den soudu Chamblissova neteř Elizabeth Cobb svědčí o tom, že se jí Chambliss před útokem svěřil, že má „dost věcí odložených na zničení poloviny Birminghamu“.
18. 11. 1977	Chambliss je v souvislosti s bombardováním usvědčen z vraždy prvního stupně a odsouzen k doživotnímu vězení.
1985	Chambliss ve vězení umírá.
1994	Cash umírá, aniž by byl z bombového útoku obviněn.
červenec 1997	Případ znovu otevírá FBI s odvoláním na nové důkazy.
16. 5. 2000	Velká porota v Alabamě obviňuje Cherryho a Blantona ze spáchání osmi vražd prvního stupně.
1. 5. 2001	Blanton je shledán vinným z vraždy prvního stupně a je odsouzen na doživotí.
22. 5. 2001	Cherry je shledán vinným a je odsouzen na doživotí.
8. 11. 2004	Cherry umírá ve vězení.
20. 2. 2006	Baptistický kostel na 16. ulici je prohlášen národní kulturní památkou.
12. 9. 2013	Padesát let po bombardování jsou všem čtyřem dívkám, které zemřely, uděleny zlaté medaile Kongresu.
14. 9. 2013	Je odhalena socha čtyř dívek. Nachází se v parku Kelly Ingram, na rohu ulic Sixteenth Street North a Sixth Avenue North.
26. 6. 2020	Blanton umírá ve vězení.