Wikipedista:Daniel Greenhorn/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nicola Scafetta
NarozeníItálie
Alma materUniverzita v Pise, Univerzita Severního Texasu
ZaměstnavatelDukeova univerzita
Znám(á) jakoastronomie, klimatologie, fyzika
Chybí svobodný obrázek.

Nicola Scafetta působí jako vědecký pracovník skupiny laboratoří ACRIM Lab, navazujících na pozorování družice ACRIMSAT, jedné z družic Systému pozorování Země (Earth Observation system – EOS). Dále pracuje jako mimořádný asistent profesora na katedře fyziky Dukeovy univerzity. [1][2] Zabývá se teoretickou a aplikovanou statistikou a nelineárními modely komplexních procesů. [1] Publikoval řadu peer-reviewed prací v časopisech, které pokrývají širokou škálu oborů, včetně astronomie, biologie, klimatologie, ekonomie, lékařství, fyziky a sociologie.[1]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Scafetta se narodil v Itálii. Na Univerzitě v Pise získal v roce 1997 cenu Laurea a v roce 2001 hodnost PhD. na Univerzitě Severního Texasu.[1] kde obhájil doktorskou práci An entropic approach to the analysis of time series.[3]

Práce[editovat | editovat zdroj]

Scafetta působil v letech 2002-2003 jako výzkumný pracovník na katedře elektrického a počítačového inženýrství Dukeovy Univerzity a později, tj. v letech 2003-2009 jako vědecký pracovník na katedře fyziky. [1] Byl hostujícím přednášejícím na Univerzitě v Elonu a Univerzitě Severní Karolíny. Scafetta je v současné době vědeckým pracovníkem skupiny ACRIM Lab a od roku 2010 mimořádným asistentem profesora na katedře fyziky na Dukeově Univerzitě.[1]

ACRIM[editovat | editovat zdroj]

Podle Scafetty jsou satelitní měření celkové intenzity slunečního záření, prováděné od roku 1978 chybná v důsledku Space Shuttle Challenger disaster, která zabránila vypuštění družice ACRIM 2, jež měla nahradit ACRIM 1. Výsledkem je dvouletá mezera v měřených datech dvouleté časové řady ACRIM. Vědci tuto mezeru překlenuli pomocí údajů z jiných družic a na základě toho dospěli k závěru, že ke globálnímu zvýšení povrchové teploty, pozorovanému v letech 1980 až 2002 v žádném případě nepřispěl zvýšený sluneční ohřev. Richard Willson z Kolumbijské univerzity, přední badatel v oblasti experimentů ACRIM a jeho kolegové, včetně Scafetty vyzvali k přehodnocení těchto výsledků, přičemž argumentovali významným vzestupným trendem průměrné sluneční zářivosti v témže období. Scafetta a West uplatnili novou analýzu na základě zjištění dat Kolumbijské univerzity a dospěli k závěru, že "v letech 1980-2002 mohlo Slunce přispívat ke globálnímu oteplení zemského povrchu minimálně 10 až 30 procenty."[4][5]

Vědecké příspěvky[editovat | editovat zdroj]

Scafetta vyvinul analýzu difuzní entropie, metodu statistické analýzy, která rozlišuje mezi šumem tzv. Lévyho náhodné procházky a frakčním Brownovým pohybem v komplexních systémech.[6] V roce 2002 použil Scafetta této metody k analýze těhotenství teenagerů.[7][8]

Názory na změnu klimatu[editovat | editovat zdroj]

Scafetta argumentuje tím, že "oteplování Země, pozorované od roku 1970 je přinejmenším z 60% zřejmě způsobeno přirozenými cykly, jež mají původ ve sluneční soustavě." Podle Scafetty je jediným rozumným vysvětlením skutečnost, že klimatický systém je modulován astronomickými oscilacemi (cykly). Přirozené cykly, které známe s jistotou jsou 11-letý (Schwabeův) a 22-letý (Haleův) cyklus sluneční aktivity, planetární cykly a cykly spojené s pohybem lunárních uzlů. Pokud se týká velkých planet, oběžná doba Jupitera je 11.9 let; oběh Saturnu trvá 29,4 let. Těmito časovými intervaly jsou určeny další tři hlavní cykly, které jsou spojeny s Jupiterem a Saturnem: opozice obou planet přibližně každých 10 let; jejich synodická oběžná doba ~20 let; a doba, kdy se obě planety opakovaně dostávají do stejné pozice vůči hvězdám ~ 60 let. Jako hlavní lunární cykly jsou uvažovány periody 18.6 and 8.85 let.[9] Scafettův klimatický model je založen především na porovnání sekulárních periodických změn globální teploty zemského povrchu a periodických pohybů Slunce kolem těžiště sluneční soustavy, způsobených gravitací velých planet Jupitera, Saturnu, Uranu a Neptunu. Je rovněž diskutována možnost periodické modulace lunárních orbitálních parametrů působením těchto planet a následná modulace přílivu a odlivu. Podle Scafetty jde o externí buzení astronomického původu, které jednoduše řídí a ovlivňuje nastavení přirozených rytmů tím, že jim dodává energii na svých vlastních frekvencích. Klimatickému systému předává jen informaci o tom, jak má oscilovat, nikoli celou energie k tomu, aby osciloval. Účinek externího periodického buzení, byť slabého, se může projevit makroskopicky a všechny komponenty systému se s ním pak postupně synchronizují. [10] V roce 2009 čelil Scafetta kritice za to, že nezveřejnil počítačový kód, potřebný k reprodukování výsledků jeho výzkumu. Scafetta reagoval tím, že byl tento kód zaslán příslušnému vědeckému časopisu, a "pokud si časopis dal načas, aby jej publikoval, není to naše vina."[11] V článku publikovaném v The Open Atmospheric Science Journal Scafetta spolu s Craigem Loehlem z National Council for Air and Stream Improvement předpovídá, že globální klima "zřejmě zůstane přibližně stabilní do roku 2030-2040, a při odhadu tempa oteplování antropogenního původu 0,66 ° C / století dojde do roku 2100 k oteplení nanejvýš v rozmezí 0,5-1,0 ° C ".[12] Ještě tohle [13] a tohle [14] tady [15] a todleto [16]

Vybrané publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Nicola Scafetta, Patti Hamilton and Paolo Grigolini, "The thermodynamics of social process: the teen birth phenomenon," Fractals, 9, 193-208 (2001). [1]
  • Nicola Scafetta, Sergio Picozzi and Bruce J. West, "An out-of-equilibrium model of the distributions of wealth" Quantitative Finance 4, 353-364 (2004)." [2]
  • Nicola Scafetta and Bruce J. West, "Multiresolution diffusion entropy analysis of time series: an application to births to teenagers in Texas" Chaos, Solitons & Fractals 20, 119 (2004). [3]
  • Nicola Scafetta, and Paolo Grigolini, "Scaling detection in time series: diffusion entropy analysis," Phys. Rev. E 66, 036130 (2002)."[4]
  • Nicola Scafetta, Richard Moon, and Bruce J. West, "Fractal Response of Physiological Signals to Stress Conditions, Environmental Changes and Neurodegenerative Diseases," Complexity 12, 12-17 (2007). [5]
  • Nicola Scafetta, and Bruce J. West, "Phenomenological reconstructions of the solar signature in the NH surface temperature records since 1600." J. Geophys. Res., 112, D24S03, (2007). [6]
  • N. Scafetta, "Empirical analysis of the solar contribution to global mean air surface temperature change," Journal of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics 71, 1916–1923 (2009). [7]
  • Nicola Scafetta and Richard Willson, "ACRIM-gap and Total Solar Irradiance (TSI) trend issue resolved using a surface magnetic flux TSI proxy model", Geophysical Research Letter 36, L05701, (2009). [8]
  • Craig Loehle and Nicola Scafetta, "Climate Change Attribution Using Empirical Decomposition of Climatic Data," The Open Atmospheric Science Journal, 2011 5, 74-86. Full text (Loehle & Scafetta Supplemental Info)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicola Scafetta na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Nicola Scafetta, PhD [online]. Duke University [cit. 2012-08-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ ACRIM Staff Information: Science and Instrument Team [online]. ACRIM [cit. 2012-08-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ Scafetta, Nicola. An entropic approach to the analysis of time series [online]. University of North Texas, 2001 [cit. 2012-08-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ Basgall, Monte. Sun's Direct Role in Global Warming May Be Underestimated, Duke Physicists Report [online]. September 30, 2005 [cit. 2012-08-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ Dean, Ashley. Hotter sun may affect global warming [online]. October 19, 2005 [cit. 2012-08-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ Scafetta, Nicola and Paolo Grigolini. Scaling detection in time series: diffusion entropy analysis. Physical Review E. 2002. Dostupné online. DOI 10.1103/PhysRevE.66.036130. Bibcode 2002PhRvE..66c6130S. arXiv cond-mat/0202008. 
  7. ↑ Goforth, Sarah. A new perspective on teen pregnancy: Mathematical approach clarifies subtle patterns, points way to action. Dallas Morning News. August 12, 2002. Dostupné online [cit. 2012-08-21]. 
  8. ↑ Ball, Philip. Less lovin' in summer: Texan teen conception rates linked to school term times [online]. June 3, 2002 [cit. 2012-08-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ Scafetta, Nicola. Climate Change and its Causes, a Discussion about some Key Issues [online]. Science and Public Policy Institute, March 18, 2010 [cit. 2012-08-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ Nicola Scafetta, "Empirical evidence for a celestial origin of the climate oscillations and its implications," Journal of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics, 2010 72, 951-970. Full text
  11. ↑ Le Page, Michael. Sceptical climate researcher won't divulge key program [online]. December 18, 2009 [cit. 2012-08-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ Craig Loehle and Nicola Scafetta, "Climate Change Attribution Using Empirical Decomposition of Climatic Data," The Open Atmospheric Science Journal, 2011 5, 74-86. Full text
  13. ↑ Auroboros Praha. Slovník české literatury po roce 1945: Auroboros [online]. Dostupné online. 
  14. ↑ Nakladatelství Půdorys [online]. Dostupné online. 
  15. ↑ Česká astrologická stránka [online]. Dostupné online. 
  16. ↑ Rezonance [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Daniel_Greenhorn/Pískoviště&oldid=14772028“