Wikipedista:Allontanato/Pískoviště2

Lana Turner

Lana Turner (rodným jménem Julia Jean Turner; 8. února 1921 Wallace – 29. června 1995 Los Angeles) byla americká herečka, která se během své 50leté kariéry proslavila také jako pin-up modelka. V polovině 40. let se zařadila mezi jedny z nejlépe placených hereček v Hollywoodu a byla hlavní hvězdou filmového studia Metro-Goldwyn-Mayer.

Lana Turnerová se narodila ve městě Wallace v Idahu rodičům z dělnické třídy, kde vyrůstala, dokud se s rodinou nepřestěhovala do Kalifornie, kde ji v roce 1936 oslovil hledač talentů. Ve věku 16 let tak podepsala smlouvu s producentem Mervynem LeRoyem ze studia Warner Bros., se kterým o dva roky později nakonec přestoupila ke studiu Metro-Goldwyn-Mayer. Z vedlejších rolí se brzy vypracovala až na jednu z hlavních hvězd studia a již počátkem 40. let se dostala na vrchol své kariéry, přičemž se objevila například ve film noiru Johnny Eager (1941), v muzikálu Ziegfeld Girl (1941) v hororu Dr. Jekyll a pan Hyde (1941) nebo ve válečném dramatu Někde se potkáme (1942). Její nejuznávanejší a nejslavnější role však přišla až v roce 1946, kdy ztvárnila okouzlujicí femme fatale ve filmu noir Pošťák zvoní vždycky dvakrát. Její popularita přetrvala i do 50. let, kdy si zahrála v dalších úspěšných filmech jako Město iluzí (1952) nebo Peyton Place (1957), za který byla dokonce nominována na Oscara pro nejlepší herečku v hlavní roli.

Její divoký osobní život v roce 1958 postihl dosud největší skandál, kdy její dcera Cheryl Craneová ubodala nožem jejího milence Johnyho Stompanata. Na její hereckou kariéru to však nemělo nejmenší negativní dopad a její následující film Imitation of Life (1959) se stal dokonce jejím nejvýdělečnějším filmem. V 60. letech však její kariéra začala pomalu upadat, avšak drama Madame X (1966), které jí vyneslo mnoho dalších ocenění, její pokles opět zpomalilo. V 70. letech se však ze showbyznysu téměř stáhla a jejím posledním hereckým počinem se stal film Witches' Brew z roku 1980. V pozdějších letech již pouze hostovala v několika televizních seriálech a byla oceněna několika uměleckými cenami. V roce 1992 jí byla diagnostikována rakovina hrtanu, které o tři roky později ve věku 74 let podlehla.

Život a kariéra

Původ a mládí

Julia Jean Turnerová se narodila 8. února 1921 v nemocnici Providence ve městě Wallace ve státě Idaho, jako jediné dítě horníka Johna Virgila Turnera z Alabamy a Mildred Frances Cowanové z Arkansasu. Její otec měl holandský původ a její matka měla anglické, irské i skotské kořeny. Její matka byla dcera důlního inspektora a s jejím otcem se seznámila během návštěvy hornického města Picher v Oklahomě. Kvůli protestům jejích rodičů společně utekli na západ a nakonec se usadili ve malém městě Burke v Idahu. Čtyři roky po narozejí Julie se rodina přestěhovala do nedalekého Wallace, kde její otec začal podnikat s chemickými čističi a zároveň pracoval v místních stříbrných dolech. Julia, které v rodině přezdívali „Judy“, již od dětství projevovala zájem o vystupovaní a později začala vystupovat s krátkými tanečními čísly v místní pobočce bratrské organizace Elks. Již ve třech letech se také předvedla improvizovaným tanečním číslem na charitativní módní přehlídce, kde jako jedna z modelek účinkovala její matka.

V šesti letech se rodina z důvodu finanční krize přestěhovala do San Francisca, avšak brzy je zde postihla rodinná tragédie. Koncem roku 1930 se její rodiče rozešli a nedlouho poté, byl její otec nalezen ubitý k smrti na okraji San Francisca ve čtvrti Potrero Hill. Jeho vražda nebyla nikdy vyřešena a tehdy devítiletou Julii tragická událost poznamenala a měla též vliv i na její pozdější povahu. Kvůli rozpadu rodiny byla Julie nadále donucena střídavě bydlet u rodinných přátel či jiných známých, jelikož její matka nedokázala vydělat tolik pěněz. Po dobu žila s cizí rodinou také v Modestu, kde ji však náhradní rodina údajně fyzicky týrala a zacházela s ní jako se služkou. S matkou se také často stěhovala, přičemž nejdéle setrvali v Sacramentu a obecně v oblasti San Franciského zálivu. Její matka pracovala 80 hodin týdně jako komsetička, avšak na uživení sebe a své dcery to sotva stačilo. Lana Turner ve své autobiografii později vzpomíná, že dokonce musela občas několik dní jíst pouze sušenky a mléko.

V polovině 30. let ji matkou dočasně ubytovala s katolickou rodinou ve Stocktonu, se kterou, i přestože byla po narození pokřtěna v protestantské církvi, začala navštěvovat katolické mše. Církvení praktiky ji velmi oslovily a brzy se rozhodla konvertovat k řísmkokatolické církvi. Následně začala navštěvovat dívčí kláštěr Neposkvrněného početí (Immaculate Conception Academy) v naději, že se stane jeptiškou. Brzy se u její matky však objevily dýchací potíže a doktor jí doporučil, aby se přestěhovala do suššího klimatu. Julie se tedy s matkou v roce 1936 znovu přestěhovala do Los Angeles, což její plán na působení v kláštěře zcela překazilo.

Začátek a vzestup kariéry

O objevu Lany Turner pro showbyznys vzniklo mnoho verzí. Tou nejpravděpodobnější, kterou také sama Lana Turner potvrdila, je zřejmě verze, kde jí „objevil“ publicista William R. Wilkerson, vydavatel magazínu The Hollywood Reporter. Podle této verze Julie, která tehdy navštěvovala střední školu Hollywood High School, údajně vynechala hodinu psaní na stroji a zašla si do prodejny Top Hat Malt Shop na Sunset Boulevard koupit Coca-Colu. Právě zde upoutala Wilkersonovu pozornost a Wilkerson, zaujat její krásou, ji oslovil, zda by neměla zájem o herectví. Julie mu údajně odpověděla, že se nejdříve musí zeptat své matky a s jejím souhlasem se vrátila k Wilkersonovi, který ji odkázal na komika a hledače talentů Zeppa Marxe. V prosinci roku 1936 ji následně představil významnému režisérovi a producentovi Mervynu LeRoyi, který s ní 22. února 1937 uzavřel týdenní smlouvu na 50 dolarů u studia Warner Bros. Zanedlouho se Julie stala jeho chráněnkou a přijala jeho návrh na změnu uměleckého jména na jméno Lana Turner, které později také officiálně přijala.

Lana Turner debutovala vedlejší rolí v LeRoyově celovečerním filmu-noir They Won't Forget (1937), ve kterém si zahrála mladou oběť vraždy a ačkoliv se ve filmu objevila jen na několik minut, její „objevitel“ Wilkeroson o ní v The Hollywood Reporteru napsal, že její výkon by neměl být ponechán bez povšimnutí. Díky svému přiléhavému oděvu jí film také vynesl přezdívku „Sweater Girl“ („dívka ve svetru“), kterou však nikdy nenáviděla a později se stávala také terčem spousty, převážně komických poznámek a přirovnání. Jejím druhým filmem se stala historická, životopisná komedie The Great Garrick (1937), ve které prozměnu ztvárnila herečku vydávající se za komornou. Koncem roku 1937 byl Mervyn LeRoy najat studiem Metro-Goldwyn-Mayer (MGM) a požádal šéfa studia Wraner Bros. Jacka L. Warnera, aby Laně Turner umožnil přejít do MGM s ním. Warner neveřil, že by se z Lany Turner mohla stát významná herečka a LeRoyi vyhověl. Lana Turner tak po dvou filmech od studia odešla a s vedením MGM podepsala smlouvu na 100 dolarů týdně. Nejprve však byla zapůjčena studiu United Artists pro dobrodružný film The Adventures of Marco Polo (1938) a MGM se ji následně rozhodlo obsadit do filmové adaptace románu Mořský vlk od Jacka Londona. Projekt však byl odložen (doplnit: z důvodu...) a místo něj byla obsazena do romantické komedie Love Finds Andy Hardy (1938) s mladými hvězdami Mickeym Rooneym a Judy Garlandovou. Z filmu se stal kasovní trhák a výstup Lana Turner přesvědčil šéfa studia Louise B. Mayera, že by se mohla stát nástupkyní slavné herečky a sexsymbolu Jean Harlow, která po krátké nemoci náhle zemřela šest měsíců před příchodem Turnerové.

Na konci 30. let začala popularita Lany Turner po několika komediích strmě stoupat. Mezi tyto, převážně pro mládež určené komedie patřily snímky jako Rich Man, Poor Girl (1938) nebo Dramatic School (1938). Po dokončení Dramatic School se také neúspěšně ucházela o roli Scarlett O'Harové ve slavném historickém dramatu Jih proti Severu (1939). Studio MGM ji následně obsadilo do filmu Tajemný případ dr. Kildarea (1939), druhého dílu ze série filmů od Dr. Kildarovi a brzy poté se objevila v další komedii These Glamour Girls (1939), ve které ztvárnila pro změnu tanečnici. Jejího „sex appeal“ si začalo všímat také čím dál více kritiků a v deníku St. Louis Post-Dispatch ji v recenzi dokonce označili za „odpověď na ‚Oomph girl‘ (přezdívka herečky a pin-up modelky Ann Sheridanové)“. V roli tanečnice se následně objevila i v další komedii Dancing Co-Ed (1939) a díky komerčnímu úspěchu filmu se tentokrát její fotografie objevila na obálce časopisu Look.

První manželství a válečná léta

V únoru 1940 získala Turnerová další publicitu útěkem do Las Vegas s hudebníkem Artiem Shawem, se kterým se objevila ve filmu Dancing Co-Ed. Po první společné schůzce se spontánně rozhodli se vzít, avšak vysoce medializované manželství jim vydrželo pouhé čtyři měsíce a vedení studia MGM donutilo začít se zajímat o Lanino „impulzivní chování“. Lana Turner brzy po rozvodu také zjistila, že je těhotná a podstoupila potrat. Její první manželství jí však zajistilo velkou pozornost médií, což významně podpořilo její kariéru a s nástupem 40. let se zařadila mezi užší hollywoodskou elitu.

V roce 1940 si zahrála ve svém prvním muzikálu Two Girls on Broadway, za který od kritiků získala dokonce lepší hodnocení než její zkušenější kolegové jako Joan Blondellová a George Murphy. Následujícího roku se společně s Jamesem Stewartem, Judy Garlandovou a Hedy Lamarrovou objevila v dalším muzikálu Ziegfeld Girl (1941), kde ztvárnila alkoholičku Sheilu Reganovou. Snímek Ziegfeld Girl pro ni znamenal velký profesní posun a také prohlásila, že její role se pro ni stala první rolí, která ji skutečně zaujala. Studio MGM očekávalo z filmu velké zisky a dokonce jej začalo propagovat jako Laninu „nejlepší roli v nejvýznamnějším filmu, který produkuje největší společnost v oboru“. Snímek se podle očekávání stal kasovním trhákem a vedení studia se rozhodlo zvýšit Laně Turner týdenní plat na 1500 dolarů a poskytlo jí i osobního maskéra.

V témže roce následně přijala vedlejší roli v hororu Dr. Jekyll a pan Hyde (1941) se Spencerem Tracym a Ingrid Bergmanovou v hlavních rolích. Role Ingrid Bergmanové měla původně připadnout Laně Turner, ale na žádost Spencera Tracyho ji vedení studia přeobsadilo. Snímek byl poměrně úspěšný, ale žádný herecký výkon se pochvalných recenzí nedočkal.