Přeskočit na obsah

Wikipedista:Allontanato/Pískoviště2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hedy Lamarrová

[editovat | editovat zdroj]

Rhodes -8 s.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Původ a dětství

[editovat | editovat zdroj]

Původ

Hedy Lamarrová se narodila 9. listopadu 1914 ve Vídni jako Hedwig Kieslerová.[1] Ke svému jménu později přidala jména Eva Maria.[1] Její otec, Emil Kiesler (* 1876), pocházel ze západoukrajinského Lvova a na přelomu 19. a 20. století odcestoval do Vídně, aby zde budoval kariéru. Během několika let se stal ředitelem banky Creditanstalt Bankverien.[1][2] Její matka, Gertrude („přezdívaná Trude“) Lichtwitzová pocházela z maďarského Budapeště a byla o 16 let mladší než její manžel.[1] Oba její rodiče pocházeli ze židovských rodin[3] a i Hedwiga byla při narození zaregistrována jako židovka,[1] což se však snžila po celý život držet v tajnosti.[3] Rodiče ji však nikdy nevychovávali v náboženském duchu a o jejich židovském původu se ani doma nezmiňovali.[4]

Dětství a společenská situace

Kieslerovi bydleli ve Vídni v zámožné, převážně židovské čtvrti Döbling. Mezi Hedwigou a její matkou panovaly již od dětství neshody, jelikož si její matka přála spíše syna[5] a také byla frustrovaná z faktu, že se kvůli mateřství musela vzdát studia na konzervatoři a kariéry koncertní pianistky.[1][6] Svou dceru se také snažila příliš nerozmazlovat.[7][3] Její otec Emil však svou dceru zbožňoval a již v dětství v ní probudil zájem o techniku.[3] Její rodiče, jakožto členové vídeňské smetánky žili velmi kulturním životem a často navštěvovali divadlo, operu nebo restaurace. Hedwiga tak strávila podstatnou část svého dětství pouze ve společnosti služebnictva.[7] Po konci první světové války, rozpadu habsburské monarchie a Rakouska-Uherska se však začala situace s narůstajícím antisemitismem pro Kieslerovi pomalu zhoršovat.[8]

Formování osobnosti

Prostřednitvím svých kulutrně založených rodičů byla Hedwiga s kulturou v kontaktu již od mala a herectví ji oslovilo již v dětství, přičemž ráda často pořádala improvizační představení doma i ve škole.[9][10] Podle autorky Michaely Lindingerové měly během dvacátých let velký vliv na formování Hedyiny osobnosti rychle se měnící módní trendy, na kterých měl čím dál větší podíl vliv amerického filmu.[11] Ve 13 nebo 14 letech také údajně vyhrála soutěž krásy a kožešinový kabát.[12] Nová móda však znamenala pro Hedy také další spory se svou matkou, která zásadně zastávala tradiční hodnoty.[5][13]

Vztahy

Již ve dvanácti letech se Hedy poprvé zamilovala[14][15] a během puberty neustále chodila s různými mladými muži včetně budoucího režiséra Franze Antela nebo začínajícího rakouského herce Wolfa Albacha-Rettyho, který se údajně stal její první velkou láskou.[15] Později se dokonce zasnoubila s německým šlechticem Franzem von Hochstettenem, se kterým se setkala na lyžařské dovolené.[16][17] Svého snoubence však nakonec pod trvajícími ambicemi stát se herečkou odmítla a Hochstetten se z nešťastné lásky údajně zastřelil.[17]

Film a divadlo

Od prvotní lásce k divadlu postupně přešla k filmu a během puberty četla nespočet časopisů a měla nastudovaná všechna pravidla moderního showbyznysu.[12] Velký dojem na ni například udělal film Metropolis (1927) od Fritze Langa[5][7] a v roce 1929, v patnácti letech, se na jednom večírku údajně dokonce setkala se slavným rakouským režisérem Maxem Reinhardtem, který ji povzbudil, aby si šla za svým snem stát se filmovou hvězdou.[10]

Vzdělávání

Hedwiga navštěvovala místní dívčí střední školu Döblinger Madchenmittel-schule (nyní GRG 19 Billrothstraße 73)[9] a i přes nevelké nadšení do studia ji rodiče následně zapsali na dívčí internátní školu ve švýcarském Lucernu.[15] Pod falešnou omluvenkou však zanedlouho utekla do Vídně, což pro ni v důsledku znamenalo začátek cesty k filmu.[18][15]

Cesta k filmu

[editovat | editovat zdroj]

Útěk a první role

Po útěku do Vídně vyhledala zdější největší filmové studio Sascha-Film, a pokusila se získat práci jako „skriptka“, neboli koordinátorka a kontrolorka správnosti scény podle scénáře.[10] Jeden z vedoucích koordinátorů scénáře se ji i přes minimální zkušenosti rozhodl na zkoušku zaměstnat a ještě téhož dne měla kontrolovat natáčení filmu Geld auf der Straße.[19] Jedna scéna zároveň obsahovala prozatím neobsazenou roli dívky v nočním klubu. Hedy o roli následně ihned zažádala snímek Geld auf der Straße (1930) se tak stal jejím debutovým filmem.[20][19] Tento film se stal také jedním z prvních německých zvukových filmů a prvním zvukovým filmem v produkci studia Sascha Film.[21][20]

Ukončení studia a zahájení herecké kariéry však Hedy musela oznámit svým rodičům. Její rodiče však nebyli příliš překvapeni a nakonec se jí ani nepokoušeli v herecké kariéře bránit.[19] Podle slov jejího otce prý byla herečkou již od dělství a její rodiče byli na podobnou událost prakticky připraveni.[19] Její otec dokonce předpokládal, že po zkušenosti s herectvím z vlastní vůle skončí a dobrovolně se vrátí do školy.[19] Po dokončení filmu Geld auf der Straße jí byla vzápětí nabídnuta další role ve filmu Bouře ve sklenici vody, který opět režíroval Georg Jacoby.[19] I tato komedie byla úspěšná a Hedy si za nepřipsanou roli sekretářky vysloužila dokonce zmínku v recenzi v časopise Lichtbild-Bühne.[22]

Reinhardt

Ve stejné době se Hedy doslechla o vídeňské fotografce Trude Fleischmannové, která Hedy následně nafotila pro kulturní časopis Die Bühne.[20] K fotografiím byl přiřazeny i popisky, které ji prohlašovali za „vystudovanou dámu z lepší společnosti, shánějící se po filmových nabídkách“.[22][23] Podstatně větším přínosem se pro její hereckou kariéru stalo setkání s rakouským režisérem Maxem Reinhardtem. Reinhardt přijel do Vídně, aby zde uspořádal konkurz na svou připravovanou divadelní komedii Das schwache Geschlecht (Slabší pohlaví). Hrát pro Reinhardta tehdy ve většině případů znamenalo podstatně zviditelnit své jméno, což se povedlo i Hedy Kieslerové.[24] Ve hře Das schwache Geschlecht ztvárnila pouze menší roli a kritika si jí ani nevšimla, ale během jedné zkoušky ji sám Reinhardt před novináři označil za „nejkrásnější dívku na světě“.[24][25][26] Toto označení nakonec Hedy zůstalo po zbytek její kariéry i života.[25] Komedie se ve vídeňském Theater in der Josefstadt hrála po jeden měsíc do 8. června 1931 a získala nadšené recenze.[27]

Berlín

V srpnu 1931 Hedy odcestovala do Berlína, centra tehdejší německé filmové tvorby, kde následně získala roli ve filmu Jeho Veličenstvo Krise (1931) ruského režiséra Alexise Granowskyho.[28][26] Berlín se ve dvacátých letech proměnil ve velmi pulzující město plné nočních klubů a experimentujících umělců.[29][30] Bizardní místo sexuální svobody bez zábran a stejně jako divadla, kina a taneční kluby vzkvétal i obchod s drogami.[29][30] Tuto podobu Berlína však definitivně ukončil nástup národních socialistů v první polovině 30. let.[31] Přechod od němých filmů ke zvukovým znamenal pro spoustu herců i konec kariéry, jelikož před jejich tvrdšími německými přízvuky byly preferovány jemnější přízvuky herců z jižního Německa a Rakouska.[29] Hedy Kiesler měla tu výhodu a na konci roku 1931 byla obsazena do další filmové komedie Man braucht kein Geld (1932), za kterou sice nesklidila nejlepší recenze, ale snímek se těšil velké oblíbenosti.[32] Hedy Kieslerová však po premiéře v únoru 1932 Berlín opustila z důvodu přijetí nabídky na další film režiséra Gustava Machatého.[33][34]

Extase

[editovat | editovat zdroj]

Úvod a děj

Gustav Machatý byl český režisér převážně uměleckých filmů a sám dokonce tvrdil, že se řemeslu učil v Hollywoodu u D. W. Griffitha a Ericha von Stroheima.[35][36] Jeho doposud nejslavnějším filmem byl Erotikon z roku 1929 a s Hedy Kieslerovou, se kterou se osobně seznámil v Berlíně se pokusil úspěch zopakovat.[35][36][34] Před začátkem natáčení si Hedy ještě zahrála v komedii Private Lives v divadle Komödie Theatre, kde nahradila herečku Martu Lille.[35] Natáčení Extase začalo v červenci 1932[35][34] a Hedy ve filmu ztvárnila mladou manželku Evu, kterou její podstatně starší manžel nedokáže uspokojit. Po útěku k rodičům si opět začne užívat svobody, avšak na druhý den, kdy se jde vykoupat do jezera ji její kůň uteče i s jejím oblečením. Jejího koně zachytí Adam, inženýr na nedaleké stavbě silnice a vydá se najít jeho majitele. Nakonec objeví nahou Evu, skrývající se v keři a poté, co si Eva na odchodu poraní kotník, ji ošetří. Ještě téže noci jej Eva vyhledá a prožijí spolu vášnivou noc.[37] Na druhý den se Eva opět setká se svým manželem, který se ubytoval v místním hotelu, kde si Eva s Adamem naplánovali další setkání. Evin manžel Emil se s Adamem během dne pracovně setká a prostřednictvím náhrdelníku své manželky pozná, že mu byla nevěrná. Večer toho dne se v hotelu zastřelí.[37] Eva s Adamem se rozejdou a zatímco Eva nachází uspokojení v mateřství, Adam se dál věnuje své práci.[38] Závěr filmu se však v jednotlivých jazykových verzích liší.[39]

Obecné reakce

Snímek byl natáčen v Československu, přičemž většina venkovních scén byla natočena poblíš Dobšiné.[38] Koupací scény však byly natočeny u Jevan a scény z kavárny dokonce přímo na Barrandovských terasách.[38] Film byl produkován ve třech jazykových verzích – v češtině, v němčině a ve francouzštině, přičemž Hedy hrála ve všech třech verzích.[38] Na snímku je v mnoha scénách patrný vliv socialismu a hlavně ruského režiséra Sergeje Ejzenštejna,[40][36] a také hojného využití symbolismu.[40] Téměř všechnu pozornost však strhly scény zabírající zcela nahou Hedy, jak plave v jezeře a pobíhá po loukách, a také její simulace orgasmu.[40] Nahota však nebylo jediné téma, které společnost pobuřovalo. Hlavní myšlenka filmu, kdy žena opustí svého manžela, kvůli jeho impotenci a začne si svobodně užívat života byla na tehdejší dobu příliš feministická a skandál ještě podpořila.[36]

Reakce rodičů a dopad

Extase měla premiéru v Praze 20. ledna 1933 a o měsíc později ve Vídni, kam zavítali i Hedyni rodiče. Pobouření Kieslerovi, stejně jako spousta dalších diváků z kina již v průběhu odešli.[41]

Sissy v divadle

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Další k využití

[editovat | editovat zdroj]

Lindingerová 75 o Reinhardtovi, Bartonová 19 o Reinhardtovi

Rhodes 10 zmínka v NYCTimes

Bartonová 20–27 více o situaci v Berlíně a kariéře

Lindingerová 84 Hedy se chtěla vrátit do Berlína ale kvůli Hitlerovi nemohla

Bartonová 33–34 nesrovnalosti ohledně Exstase (chtěla bo nechtěla?)

Bartonová 34 a Lindingerová 88 – nudismus byl tehdy rozšířen

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f Bartonová (2012), s. 9.
  2. ↑ Lindingerová (2022), s. 57.
  3. ↑ a b c d Rhodes (2011), s. 5.
  4. ↑ Lindingerová (2022), s. 68.
  5. ↑ a b c Bartonová (2012), s. 13.
  6. ↑ Lindingerová (2022), s. 58.
  7. ↑ a b c Lindingerová (2022), s. 61.
  8. ↑ Bartonová (2012), s. 10.
  9. ↑ a b Bartonová (2012), s. 12.
  10. ↑ a b c Rhodes (2011), s. 7.
  11. ↑ Lindingerová (2022), s. 63.
  12. ↑ a b Lindingerová (2022), s. 66.
  13. ↑ Lindingerová (2022), s. 65.
  14. ↑ Bartonová (2012), s. 14.
  15. ↑ a b c d Lindingerová (2022), s. 69.
  16. ↑ Bartonová (2012), s. 15.
  17. ↑ a b Lindingerová (2022), s. 72.
  18. ↑ Bartonová (2012), s. 16.
  19. ↑ a b c d e f Rhodes (2011), s. 8.
  20. ↑ a b c Lindingerová (2022), s. 74.
  21. ↑ Bartonová (2012), s. 17.
  22. ↑ a b Bartonová (2012), s. 18.
  23. ↑ Lindingerová (2022), s. 75.
  24. ↑ a b Bartonová (2012), s. 19.
  25. ↑ a b Lindingerová (2022), s. 81.
  26. ↑ a b Rhodes (2011), s. 9.
  27. ↑ Bartonová (2012), s. 20.
  28. ↑ Lindingerová (2022), s. 77.
  29. ↑ a b c Bartonová (2012), s. 21.
  30. ↑ a b Lindingerová (2022), s. 78–79.
  31. ↑ Lindingerová (2022), s. 78.
  32. ↑ Bartonová (2012), s. 27.
  33. ↑ Bartonová (2012), s. 28.
  34. ↑ a b c Rhodes (2011), s. 10.
  35. ↑ a b c d Bartonová (2012), s. 29.
  36. ↑ a b c d Lindingerová (2022), s. 88.
  37. ↑ a b Rhodes (2011), s. 11.
  38. ↑ a b c d Bartonová (2012), s. 30.
  39. ↑ Lindingerová (2022), s. 89.
  40. ↑ a b c Bartonová (2012), s. 32.
  41. ↑ Rhodes (2011), s. 13.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BARTONOVÁ, Ruth. Hedy Lamarr: The Most Beautiful Woman in Film. Lexington: The University Press of Kentucky, 2012. 281 s. ISBN 978-0-8131-3654-7. (anglicky) 
  • LINDINGEROVÁ, Michaela. Hedy Lamarr: Filmová bohyně a vynálezkyně. Překlad Rudolf Řežábek. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2022. 256 s. ISBN 978-80-249-4709-9. 
  • RHODES, Richard. Hedy’s folly : the life and breakthrough inventions of Hedy Lamarr, the most beautiful woman in the world. New York: Random House, 2011. 194 s. ISBN 978-0-385-53439-0. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Allontanato/Pískoviště2&oldid=24484815“