Wikipedie:Článek týdne/2009/37

Jupiterův měsíc Io

Io je jedním z měsíců planety Jupiter, nejvnitřnější ze skupiny Galileových měsíců. S průměrem 3642,6 km se jedná o čtvrtý největší měsíc ve sluneční soustavě. Pojmenování vychází z řecké mytologie – Íó byla Héřina kněžka, jež se stala Diovou milenkou. Na povrchu měsíce se nachází více než 400 aktivních sopek a Io je tak geologicky nejaktivnějším tělesem ve sluneční soustavě. Tato extrémní vulkanická aktivita je výsledkem silných slapových jevů způsobených vlivem Jupitera, Europy a Ganymedu. Erupce na povrchu vytvářejí oblaka síry a oxidu siřičitého, které dosahují výšky až 500 km.

Povrchový vulkanismus na Io je odpovědný za veliké množství unikátních útvarů. Sopečná mračna a lávové proudy neustále přetvářejí povrch měsíce a jeho zbarvení způsobované většinou sloučeninami síry – vyskytují se různé odstíny červené, žluté, bílé, černé a zelené.

Měsíc Io byl objeven již v roce 1610 Galileem Galileim; jako jedno z prvních nebeských těles objevených dalekohledem. Spolu s ostatními Galileovými měsíci sehrál významnou roli v rozvoji astronomie v 17. a 18. století, neboť jejich objev podpořil obecné přijetí Koperníkova heliocentrického modelu sluneční soustavy, vývoj Keplerových pohybových zákonů a první měření rychlosti světla.