White Light/White Heat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
White Light/White Heat
Interpret The Velvet Underground
Druh alba studiové album
Vydáno 30. ledna 1968
Nahráno září 1967
Mayfair Sound Studios, New York
Žánr experimentální rock, protopunk, art rock
Délka 40:13
Jazyk angličtina
Vydavatelství Verve Records
Producent Tom Wilson
Profesionální kritika

ostatní níže
The Velvet Underground chronologicky
The Velvet Underground & Nico
(1967)
White Light/White Heat
(1968)
The Velvet Underground
(1969)
Singly z alba White Light/White Heat
  1. White Light/White Heat“ / „Here She Comes Now
    Vydáno: listopad 1967[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

White Light/White Heat je druhé studiové album americké rockové skupiny The Velvet Underground. Album vyšlo v lednu 1968, deset měsíců po vydání první desky, nazvané The Velvet Underground & Nico. Několik měsíců po vydání alba ze skupiny odešel John Cale a nahradil ho Doug Yule.

Když se na roku 1967 objevilo první album The Velvet Underground & Nico, byl na něj svět pop music jen stěží připraven. Ale zatímco tato deska zněla jako otevřená výzva konvencím v tehdejší rockové hudbě, její nástupnice White Light/White Heat byla učiněným útokem na kulturní a estetické normy. Autorem většiny skladeb je Lou Reed, jsou však tři výjimky. Dvě z nich složil spolu s Johnem Calem, Sterlingem Morrisonem a Maureen Tucker a jednu pouze s Calem a Morrisonem. Všechny texty napsal Reed.[4]

Jde o první a jediné album, na kterém hraje pouze základní sestava skupiny − John Cale, Lou Reed, Sterling Morrison a Maureen Tucker.[5] Na albu se již nijak nepodílí ani Andy Warhol ani Nico.

Nahrávání a období před vydáním[editovat | editovat zdroj]

Nahrávání alba White Light/White Heat probíhalo v září 1967 v Mayfair Sound Studios v New Yorku.[6] Není přesně jisté, jak dlouho skupina album nahrávala. Jeho nahrávání trvalo jen několik dní, ale celé vzniklo v září.[7][p 1] Produkce se ujal Tom Wilson a nahrávacími techniky byli Gerry Kellgren a Val Valentin.[6]

Skladba „Here She Comes Now“ byla na prvních výliscích desky uvedena chybně jako „There She Comes Now“.[8] V roce 1976 album vyšlo ve Spojeném království se zcela odlišným obalem.[9] V roce 1986 bylo album remasterováno a vydáno s upraveným obalem, na kterém již tetování není znázorněno vůbec.

Vydání[editovat | editovat zdroj]

Před vydáním alba samotného vyšel v listopadu 1967 singl, obsahující skladby „White Light/White Heat“ a „Here She Comes Now“.[3][10]

Album White Light/White Heat vyšlo 30. ledna 1968 u vydavatelství Verve Records.[11] Na jeho předním obalu je fotografie tetování od Billyho Namea; ta ale není skoro vůbec vidět, protože je černá stejně jako podklad, jen má trochu jiný odstín.[11] Na zadní části obalu je pak fotografie všech členů skupiny.[11]

V prosinci 2013 vyšlo album u příležitosti pětačtyřicátého výročí v reedici doplněné o řadu alternativních či koncertních verzí různých skladeb.[12] Různé raritní nahrávky pro reedici dodali Lou Reed i John Cale;[13] první z nich několik týdnů před vydáním reedice zemřel.[14]

Skladby[editovat | editovat zdroj]

Album otevírá skladba o amfetaminech, která dala název celému albu − „White Light/White Heat“. V této verzi má stopáž kratší než tři minuty, na koncertním albu 1969: The Velvet Underground Live je o poznání delší, má osm a půl minuty.[7] Následuje „The Gift“. Text ke druhé skladbě napsal Reed ještě na univerzitě; jako hudba k ní byl použit základ skladby „Booker T.“.[15] Koncertní nahrávky skladby „Booker T.“ vyšla v roce 1995 jako součást box setu Peel Slowly and See. Nahrávka je velmi zvláštní, protože hudba je nahrána do jednoho kanálu a slova do druhého,[15] takže i při výstupu zní každé z jednoho reproduktoru a buď jednu nebo druhou část lze vypustit.[16] Hlavní postavou ve skladbě „The Gift“ je jistý Wald Jeffers;[15] student, který se snaží poslat sebe sama poštou.[7] Její text Cale recituje s velšským akcentem a zajímavostí je, že celý osmiminutový text namluvil na první pokus.[15] Jde o první skladbu skupiny, ve které se Cale představil jako hlavní zpěvák.

Jako třetí je na albu píseň „Lady Godiva's Operation“ s perverzním příběhem o změně pohlaví. Skladbu opět zpívá Cale, přičemž Reed občas svým hlasem také zasáhne.[15] Patrně nejmelodičtější skladbou na tomto albu je „Here She Comes Now“, poslední na A‑straně původní LP desky. Její demoverze rovněž vyšla na albu Peel Slowly and See.

Zatímco původní A-strana zní temně, podobně jako na první desce, na B-straně skupina odhodila veškeré zábrany a rozpoutala divokou freejazzovou explozi „I Heard Her Call My Name“. Její text pojednává o dávo zesnulé přítelkyni.[16][15] Poslední skladbou na albu je epický noisový jam v podobě sedmnáctiminutové „Sister Ray“. Při dřívějších koncertech skupiny byla skladba označována jako „Searching“ a trvala ještě déle.[17] Například na albu Bootleg Series Volume 1: The Quine Tapes z roku 2001 má třicet osm minut. Skladba byla nahrána bez baskytary (Reed i Morrison hráli na kytary a Cale na varhany) a původně nikdo nevěděl, jak skladba bude dlouhá.[17] V několika místech jsou kytary slyšet slaběji než Caleovy varhany. Podle Reeda její text pojednává o homosexuálním dealerovi.[17]

Seznam skladeb[editovat | editovat zdroj]

Strana 1
Pořadí NázevAutor Délka
1. White Light/White Heat“  Reed 2:47
2. The Gift“  Reed, Morrison, Cale, Tucker 8:18
3. Lady Godiva's Operation“  Reed 4:56
4. Here She Comes Now“  Reed, Morrison, Cale 2:04
Strana 2
Pořadí NázevAutor Délka
1. I Heard Her Call My Name“  Reed 4:38
2. Sister Ray“  Reed, Morrison, Cale, Tucker 17:27

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Hudebníci
Produkce

Kritika[editovat | editovat zdroj]

V žebříčku pěti set nejlepších alb všech dob podle časopisu Rolling Stone se umístilo na 292. příčce.[18]

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Žebříčky[editovat | editovat zdroj]

Album se sotva dostalo do žebříčku Billboard 200 – první týden bylo na 200. a druhý na 199. místě.[11][20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Každý člen později uváděl jiné období; Steve Sesnick mluví o třech dnech, John Cale o dvou až pěti dnech a Maureen Tucker o sedmi dnech ve dvou týdnech.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b DEMING, Mark. White Light/White Heat [online]. Allmusic [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b FRICKE, David. The Velvet Underground: White Light/White Heat [online]. Rolling Stone, 1985-03-14 [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Unterberger 2011, s. 169
  4. Velvet Underground, The − White Light/White Heat (1988) [online]. Discogs [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Nadoraz, s. 140
  6. a b Unterberger 2011, s. 160
  7. a b c d Unterberger 2011, s. 161
  8. Velvet Underground, The − White Light/White Heat (1968) [online]. Discogs [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Velvet Underground, The − White Light/White Heat (1976) [online]. Discogs [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Velvet Underground, The − White Light/White Heat / Here She Comes Now [online]. Discogs [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b c d Unterberger 2011, s. 178
  12. BLISTEIN, Jon. The Velvet Underground to Reissue 'White Light/White Heat' [online]. Rolling Stone, 2013-10-01 [cit. 2013-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. PELLY, Jenn. The Velvet Underground Reissue White Light/White Heat as Box Set [online]. Pitchfork Media, 2013-10-01 [cit. 2013-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. FIANDER, Matthew. The Velvet Underground: White Light/White Heat: 45th Anniversary Super Deluxe Edition [online]. PopMatters, 2013-12-03 [cit. 2013-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b c d e f Unterberger 2011, s. 162
  16. a b Nadoraz, s. 141
  17. a b c Unterberger 2011, s. 163
  18. The Velvet Underground, 'White Light/White Heat' [online]. Rolling Stone [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. CRUMB, Robert. The Velvet Underground White Light/White Heat [online]. SputnikMusic.com, 2006-02-15 [cit. 2013-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. LANDEMAINE, Olivier. USA LPs [online]. Rev. 2012-11-24 [cit. 2013-01-19]. Dostupné online. (anglicky)