Wenzel Bürger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wenzel Bürger
Narození 27. září 1869
Jablonné v Podještědí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. dubna 1946 (ve věku 76 let)
Hochweitzschen, Sasko
Flag of the Soviet Union.svg Sovětská okupační zóna Německa
Povolání architekt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Wenzel Bürger (27. září 1869, Jablonné v Podještědí[1]25. dubna 1946, Hochweitzschen, Sasko) byl architekt, který tvořil postupně od historizmu přes secesi až k počínající moderně. Několik jeho raných staveb patří k architektonickému dědictví v Saské Kamenici.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Jablonném v Podještědí v rodině zednického mistra Wenzela Bürgera a jeho manželky Kathariny. Architektonické studium ukončil pravděpodobně v Berlíně. Od roku 1893 žil a pracoval v Saské Kamenici, v domě na Zwickauer Straße 75 si otevřel "Ateliér pro architekturu". Později přestěhoval svoji kancelář do přízemí svého domu na Stollberger Straße 19. Je spojován s vídeňským architektem Karlem Johannem Benirschkem (1877 – 1941), který pracoval v jeho ateliéru do roku 1911.

V roce 1897 získal 1. cenu v soutěži o saskokamenickou synagogu v konkurenci 78 architektů. Novorománská synagoga byla postavena pod jeho vedením do března 1899.

V květnu 1897 se oženil v Drážďanech s Huldou rozenou Vesper, z tohoto svazku se narodily dvě děti.

Po zničení jeho domu 5. března 1945 se přestěhoval ke své dceři do Döbeln. Zemřel 25. dubna 1946 v sanatoriu v Hochweitzschenu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V období do první světové války vytvořil, částečně ve spolupráci s Benirschkem, řadu reprezentativních budov, nejprve v národně romantickém stylu později ve stylu secesním. Typickými prvky těchto staveb byly členěné fasády, galerie, schodišťové věže a věžovité arkýře.

  • 1897–1899: Synagoga v Saské Kamenici.
  • V roce 1902 navrhl třípodlažní budovu pro 2. katolickou měšťanskou školu v Sonnenbergu. Postavena 1903 – 1904.
  • 1907 vila Gustava Krautheima (s Bernischkem).
  • před rokem 1908 společně s Benirschkem továrna na rukavice Bratří Beckerové v Saské Kamenici (zničena při leteckém bombardování v roce 1945).
  • 1908 ve spolupráci s drážďanským architektem Rudolfem Bitzanem (1872 – 1938) vznikl projekt budovy časopisu „Chemnitzer Neuesten Nachrichten“.
  • 1909 vila Hempel (od 1918 vila Kohorn, v letech 2004 – 2007 restaurována).
  • 1909 vila Reimann (s Benirschkem).
  • 1906 secesní ředitelské vily Am Feldschlösschen v Saské Kamenici-Kapellu (obnoveny v 1996, dnes Vila Hueber).
  • 1912 – 1913 secesní kino Metropol na Cvikovské ulici[2].
  • Podílel se také na koncepci odlehčení provozu ve vnitřním městě, která byla publikována v roce 1925.

Mimo Saskou Kamenici má nejvíce realizovaných projektů v Krnově.

  • 1899 Provozní budova továrny na likéry Siegfrieda Gesslera v novobarokním slohu s klasicizujícími ozdobnými prvky. (Horní předměstí čp. 21, Krnov, dnes obytný dům).[3]
  • 1898 Vila J. Jüngtermanna
  • 1899–1900 Vila Leo Westreicha novobarokní stavba s klasicizujícími ozdobnými prvky a monumentálním portálem (Horní předměstí čp. 20, Krnov, dnes Úřad práce).[3]
  • 1902 – 1904 c. a. k. reálná škola, nyní budova A Gymnázia, Teplice.
  • 1903 Vila dr. J. Schnürcha, která byla v roce 1925 drobně upravena firmou Frank. Interiéry jsou dle návrhu architekta Otto Prutschera (1880-1949) ve stylu art déco.[3]
  • 1906 – 1907 vítězný projekt spořitelny a poštovního úřadu v Kufsteinu v Tyrolsku (s Benirschkem).
  • 1909 zúčastnil se soutěže na Německé divadlo v estonském Tartu.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wenzel Bürger na německé Wikipedii.

  1. Matrika narozených, Jablonné v P. (Gabel), 1817-1884, snímek 90, Záznam o narození a křtu
  2. SIEGLER, bitzinger GmbH - Tobias. Kinoton | News Details. www.kinoton.de [online]. [cit. 2017-07-13]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  3. a b c STRAKOŠ, Martin, et al. Průvodce architekturou Krnova. [s.l.]: NPÚ, 2013. ISBN 978-80-85034-75-2. S. 241, 278, 279. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • STRAKOŠ, Martin, et al. Průvodce architekturou Krnova. NPÚ, 2013, s. 319