Wayang golek

Loutky wayang golek v Muzeu asijského umění v San Francisku

Wayang golek je jedno z tradičních sundánských loutkářských umění, jež pochází ze Západní Jávy v Indonésii. Na rozdíl od jiných typů stínových loutkových představení neboli wayangů, kde se k výrobě loutek používá buvolí kůže, se loutky pro wayang golek zhotovují ze dřeva. Wayang golek je na Západní Jávě velmi oblíbený, zvláště v oblasti Pasundan. Dnes se wayang golek stal důležitou součástí sundánské kultury.

UNESCO vyhlásilo 7. listopadu 2003 představení wayang včetně ploché loutky z kůže wayang kulit, ploché dřevěné loutky wayang klitik a trojrozměrné dřevěné loutky wayang golek za Mistrovské dílo ústního a nehmotného dědictví lidstva. Na oplátku UNESCO požádalo Indonésii, aby tuto tradici zachovala pro budoucnost.

Etymologie

Termín wayang golek pochází z javánštiny. Skládá se ze slov wayang a golek, přičemž wayang znamená „stín“ nebo „představivost“ a golek je výraz pro „hledání“. Indonéským ekvivalentem těchto slov jsou výrazy bayang a mencari. V moderní javánštině a indonéštině může výraz wayang odkazovat jak na loutku samotnou, tak na celé představení loutkového divadla.

Historie

Historie tohoto umění sahá až do 17. století. Zrodilo se na severním pobřeží ostrova Jáva, především v přístavním městě Cirebonu. Tehdy se používaly loutky s plochou hlavou neboli papak. Podle legendy posloužily tyto loutky při šíření islámu mezi tamějšími obyvateli. V té době se při představení wayang hovořilo cirebonsky. Loutkářské umění wayang golek se na Západní Jávě začalo rozvíjet v době rozkvětu mataramského sultanátu.

K rozvoji umění wayang golek došlo, když loutkáři začali při představení používat sundštinu. Kromě toho, že loutková představení sloužila jako prostředek k šíření náboženství, využívala se rovněž jako doplněk událostí souvisejících s díkůvzdáním a jinými svátky. V té době byla představení ještě bez doprovodu zpěvačky (pesindhèn), ten se začal používat až ve 20. letech 20. století.

Představení wayang golek se i v současnosti dál rozvíjí jako lidová zábava, zejména v západní a střední oblasti ostrova Jávy, kde se mluví sundsky.

Popis

Loutky jsou vyřezané ze dřeva a ovládají se třemi hůlkami. Místo nohou mají sukni, jež kryje hlavní hůlku, která prochází vnitřkem celého těla a je připevněna k hlavě. Další dvě hůlky ovládají paže, jež jsou ohebné v lokti a v rameni. Tento ovládací systém umožňuje otáčení hlavy a expresivní gesta rukou. ‎

Představení předvádí stejně jako v ostatních loutkových vystoupeních loutkář neboli dalang. Oblíbenými náměty jsou především příběhy ze staroindických eposů Rámájana a Mahábhárata a dále rozličné místní legendy.‎ Vystoupení jsou kromě zpěvačky pesindhèn doprovázena ‎‎hudbou gamelanu, což je orchestr bicích nástrojů tradiční indonéské hudby. Jeho součástí jsou různé metalofony, gongy, xylofony a bubny. K nim se řadí další nástroje jako bambusové flétny, strunné nástroje zvané rebab nebo citeře podobný drnkací siter. Gamelan se může skládat až z 50 hudebních nástrojů, většinou jich však bývá kolem 12.

‎Obdobou představení wayang golek jsou vystoupení wayang golek menak, založená na vyprávění o dobrodružstvích strýce proroka Mohameda Amira Hamzaha.‎

Galerie

• Loutky wayang golek
• 
  Loutka Cepot
• 
  Loutka znázorňující Rávanu, Indonésie 2004
• 
  Loutka, Indonésie, 2004
• 
  Loutka znázorňující Gatotkaču, Indonésie 2015
• 
  Loutka znázorňující Umarmaju, ze sbírky Tropenmusea v Amsterodamu

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wayang golek na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wayang golek na Wikimedia Commons