Wayang golek
Wayang golek je jedno z tradičních sundánských loutkářských umění, jež pochází ze Západní Jávy v Indonésii. Na rozdíl od jiných typů stínových loutkových představení neboli wayangů, kde se k výrobě loutek používá buvolí kůže, se loutky pro wayang golek zhotovují ze dřeva. Wayang golek je na Západní Jávě velmi oblíbený, zvláště v oblasti Pasundan.[1][2] Dnes se wayang golek stal důležitou součástí sundánské kultury.
UNESCO vyhlásilo 7. listopadu 2003 představení wayang včetně ploché loutky z kůže wayang kulit, ploché dřevěné loutky wayang klitik a trojrozměrné dřevěné loutky wayang golek za Mistrovské dílo ústního a nehmotného dědictví lidstva. Na oplátku UNESCO požádalo Indonésii, aby tuto tradici zachovala pro budoucnost.[3]
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Termín wayang golek pochází z javánštiny. Skládá se ze slov wayang a golek, přičemž wayang znamená „stín“[4][5] nebo „představivost“ a golek je výraz pro „hledání“. Indonéským ekvivalentem těchto slov jsou výrazy bayang a mencari. V moderní javánštině a indonéštině může výraz wayang odkazovat jak na loutku samotnou, tak na celé představení loutkového divadla.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Historie tohoto umění sahá až do 17. století. Zrodilo se na severním pobřeží ostrova Jáva, především v přístavním městě Cirebonu. Tehdy se používaly loutky s plochou hlavou neboli papak. Podle legendy posloužily tyto loutky při šíření islámu mezi tamějšími obyvateli. V té době se při představení wayang hovořilo cirebonsky. Loutkářské umění wayang golek se na Západní Jávě začalo rozvíjet v době rozkvětu mataramského sultanátu.
K rozvoji umění wayang golek došlo, když loutkáři začali při představení používat sundštinu. Kromě toho, že loutková představení sloužila jako prostředek k šíření náboženství, využívala se rovněž jako doplněk událostí souvisejících s díkůvzdáním a jinými svátky. V té době byla představení ještě bez doprovodu zpěvačky (pesindhèn), ten se začal používat až ve 20. letech 20. století.
Představení wayang golek se i v současnosti dál rozvíjí jako lidová zábava, zejména v západní a střední oblasti ostrova Jávy, kde se mluví sundsky.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Loutky jsou vyřezané ze dřeva a ovládají se třemi hůlkami. Místo nohou mají sukni, jež kryje hlavní hůlku, která prochází vnitřkem celého těla a je připevněna k hlavě. Další dvě hůlky ovládají paže, jež jsou ohebné v lokti a v rameni. Tento ovládací systém umožňuje otáčení hlavy a expresivní gesta rukou.[6]
Představení předvádí stejně jako v ostatních loutkových vystoupeních loutkář neboli dalang. Oblíbenými náměty jsou především příběhy ze staroindických eposů Rámájana a Mahábhárata a dále rozličné místní legendy.[7] Vystoupení jsou kromě zpěvačky pesindhèn doprovázena hudbou gamelanu, což je orchestr bicích nástrojů tradiční indonéské hudby. Jeho součástí jsou různé metalofony, gongy, xylofony a bubny. K nim se řadí další nástroje jako bambusové flétny, strunné nástroje zvané rebab nebo citeře podobný drnkací siter. Gamelan se může skládat až z 50 hudebních nástrojů, většinou jich však bývá kolem 12.
Obdobou představení wayang golek jsou vystoupení wayang golek menak, založená na vyprávění o dobrodružstvích strýce proroka Mohameda Amira Hamzaha.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Loutka Cepot
-
Loutka znázorňující Rávanu, Indonésie 2004
-
Loutka, Indonésie, 2004
-
Loutka znázorňující Gatotkaču, Indonésie 2015
-
Loutka znázorňující Umarmaju, ze sbírky Tropenmusea v Amsterodamu
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wayang golek na anglické Wikipedii.
- ↑ Wayang Golek Kesenian Tradisional Dari Jawa Barat. negerikuindonesia.com. Dostupné online [cit. 2020-06-29]. (indonésky)
- ↑ Wayang Golek Cepak Warisan Tak Lekang Waktu Bagi Generasi Muda. kompas.com. Dostupné online [cit. 2020-07-08]. (indonésky)
- ↑ "Wayang puppet theatre", Inscribed in 2008 (3.COM) on the Representative List of the Intangible Cultural Heritage of Humanity (originally proclaimed in 2003) [online]. UNESCO [cit. 2021-03-25]. Dostupné online.
- ↑ History and Etymology for Wayang [online]. [cit. 2021-07-22]. Dostupné online.
- ↑ Mair, Victor H. Painting and Performance: Picture Recitation and Its Indian Genesis. Honolulu: University of Hawaii Press, 1988. p. 58.
- ↑ Соломоник И.Н. Куклы ваянг голек: особенности формы и некоторые рекомендации для их атрибуции // Культура народов Океании и Юго-Восточной Азии. СПб., 1995, c. 108. Сборник МАЭ. Т. 46
- ↑ Wayang golek // В. А. Погадаев. Малайский мир (Бруней, Индонезия, Малайзия, Сингапур). Лингвострановедческий словарь. М.:"Восточная книга", 2012, с. 718-719
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Wayang golek na Wikimedia Commons