Vítězslav František Hlaváč

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vítězslav František Hlaváč
Narození19. srpna 1899
Lázně Bělohrad
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. dubna 1959 (ve věku 59 let)
Opočno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánízoolog, badatel, sběratel, učitel
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vítězslav František Hlaváč (19. srpna 1899, Lázně Bělohrad – 29. dubna 1959, Opočno) byl český učitel, zoolog, sběratel a muzejník.

Jeho hlavními zájmem byla příroda a sběr přírodnin. Vystudoval učitelský ústav v Jičíně a následně učil devět let na příhraničních školách, mj. v Dolní Poustevně u Šluknova (1925 až 1926)[1]. Učil i na jednotřídce v Brtvi.[2] Volný čas a peníze věnoval sběru přírodnin a po vzoru pražského Národního muzea rozvíjel regionální přírodovědný výzkum. Inspirací mu bylo i Fričovo muzeum v Lázních Bělohrad, kde se narodil a kde žil. Budované sbírky prvně vystavil v domovských Lázních Bělohrad v rámci výstav v letech 1921 a 1922. Velký ohlas umožnil další rozvoj sbírek a vznik soukromého muzea v roce 1924 (tzv. Hlaváčovo přírodovědecké muzeum[3]). V té době jeho sbírky obsahovaly již přes 10 tisíc exponátů.[4] Jeho ústředním badatelským tématem byla malakozoologie, tedy výzkum měkkýšů, o nichž publikoval na šest desítek textů. Své zaměření potvrdil také tím, že razítko muzea mělo motiv hlemýždě lezoucího po zeměkouli.[5]

Podílel se na přípravě Výstavy Severních Čech 1927 v Mladé Boleslavi, pro niž vytvořil rozsáhlou geologickou mapu severních Čech o ploše 12 m2. Pomocí třiceti barev zachytil rozložení útvarů a petrografických poměrů. Mapa se později dostala do vlastnictví Muzea východních Čech v Hradci Králové.[6]

V roce 1927 se seznámil s profesorem Cyrilem Purkyně, geologem, který jezdil do Lázní Bělohrad. Purkyně následně Hlaváče podporoval.[6]

V roce 1935 se podařilo uskutečnit Hlaváčovu myšlenku jubilejní výstavy vědy, umění a písemnictví v Lázních Bělohradě, a tu příležitosti 50. výročí vzniku tamních slatinných lázní. Jednou z klíčových částí byla i Hlaváčova expozice Příroda Podzvičínska, která se opět setkala s velkým úspěchem, mj. i u Františka Ulricha. Ulrich byl předsedou přírodovědecké sekce Zemědělského ústavu pro kulturní a hospodářské povznesení severovýchodních Čech, nově ustaveného v Hradci Králové roku 1933[3]. Vítězslav Hlaváč byl zvolen jednatelem sekce. Byl velmi aktivní, a tak v roce 1938 podal námět na vybudování přírodovědeckého muzea severovýchodních Čech a zřízení Vlastivědné společnosti. Námět propagoval v tisku a na výstavách (např. sál přírodovědy na „Výstavě 38 Náchod“).[6] S Ulrichem mj. inicioval řadu výstav.[4]

Ulrich se snažil přesvědčit Hlaváče k přestěhování jeho muzea do Hradce Králové. K tomuto účelu se Zemědělskému ústavu podařilo od hradecké městské rady získat objekt staré radnice na Malém náměstí a upravit jej pro sbírky. Následné stěhování z Lázní Bělohrad proběhlo na několikrát vozem východočeských elektráren. Hlaváčovy sbírky vytvořily základ přírodovědeckých sbírek a byly doplněny o další privátní kolekce[3]. Ke slavnostnímu otevření muzea došlo dne 2. července 1939.

„Neváhám prohlásiti, že by dlouho ještě náš plán na zřízení musea zůstal neuskutečněn, kdyby mne dobrý osud nebyl seznámil s přítelem Vítězslavem Fr. Hlaváčem, dosud učitelem na jednotřídce v Brtvi u Lázní Bělohradu. To, co dnes v museu uvidíte, jest především plod jeho mravenčí píle a vytrvalosti, výsledek mnohaleté trpělivé práce, spojené leckdy s odříkáním toho, čemu se říká životní pohodlí a vychutnání života.“

František Ulrich, projev při otevření muzea, [2]

Hlaváč byl ředitelem i kustodem muzea.[4] Činnost muzea byla omezena okupací, ale Hlaváč se snažil pomáhat studentům při zavření vysokých škol. Po skončení druhé světové války chtěl pokračovat v rozšiřování sbírek a muzea, ale nebylo mu to umožněno, protože došlo k mnohým neshodám a byl za problematických a neférových podmínek z muzea a postu ředitele odejit. Následoval i soudní spor.[2]

V roce 1948 byl přeložen jako učitel dvoutřídky do Kláštera nad Dědinou u Dobrušky. V tamním bytě se rozhodl opět sbírat.

Zemřel po krátké těžké nemoci. Urna s jeho popelem byla umístěna do rodinného urnového hrobu Sazimů a Hlaváčů v Praze.[2]

Hlaváčova pozůstalost je součástí sbírek Muzea východních Čech v Hradci Králové. Obsahuje mj. jeho malakologickou kartotéku, v níž jsou zaneseny jeho nálezy měkkýšů, jimž se věnoval celý život, od svého působení v Dolní Poustevně.[6] Cenná malakologická sbírka obsahuje 30 tisíc lastur a ulit mořských i suchozemských měkkýšů 3 600 druhů, z toho 175 druhů měkkýšů vyskytujících se v Česku.[5]

Výběr z publikací[editovat | editovat zdroj]

  • 1926: Měkkýší fauna severních Čech. Věštník přírodovědný, Dolní Poustevna, 1(2–3), 20–26.
  • 1926: Doplňky k měkkýší fauně severních Čech. Věštník přírodovědný, Dolní Poustevna, 1(4–5), 65–66.
  • 1933: Měkkýši bělohradsko-miletínské synklinály v Podzvíčinsku, podle nalezišť. Věštník Státního geologického ústavu ČSR, Praha, 9(3–4), 209–235.[7]
  • 1933–1934: Malakozoologická fauna jihozápadního Podkrkonoší, zvláště Bělohradska. Časopis národního musea, oddíl přírodovědný, 108(1934), 1–32.[7]
  • 1937: Topografický soupis čs. měkkýšů recentních a kvartérních. Časopis národního musea, oddíl přírodovědný, 111(1), 35–72; 111(2), 109–122.
  • 1939: Všeobecný průvodce po sbírkách Přírodovědeckého musea v Hradci Králové Hradec Králové: Přírodovědecké museum.[3]
  • 1940: Nový výskyt druhu Tachea nemoralis L. v zemi České. [New finding of Tachea nemoralis L. in Bohemia]. Časopis národního musea, oddíl přírodovědný, 114, 228–229.
  • 1940: Kratší sdělení k faunistickému výzkumu sv. Čech. Příspěvky k topografické malakozoologii. Osvěta lidu, Hradec Králové, 43(41).
  • 1944: Tři vzácní měkkýši Hradecka. Kraj královéhradecký, Hradec Králové, 35(18).
  • 1945: Pozoruhodná naleziště měkkýšů v Hradci Králové. Kraj královéhradecký, Hradec Králové, 36(16).
  • 1947: Vzácní měkkýši Brandýsska nad Orlicí. Krása našeho domova, Praha, 38(3), 48.
  • 1949: Helicella candidula (Studer). Příroda, Brno, 42(3–4), 52.
  • 1954: Příspěvek k malakologické topografii ČSR I. Časopis národního musea, oddíl přírodovědný, 123(1), 59–62.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ HLAVÁČOVY SBĚRY Z ČESKÉHO KRASU [online]. [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Lázně Bělohrad. www.lazne-belohrad.cz [online]. [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d STRÁNSKÁ, Monika. Didaktické využití zoologických preparátů [online]. Masarykova universita, bakalářská práce, 2015 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Historie muzea - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b LOŽEK, Vojen; JUŘIČKOVÁ, Lucie. Česko-slovenská malakozoologie včera, dnes a zítra II.. Živa [online]. [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d Vítězslav František Hlaváč [online]. [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. ↑ a b Digital library SVK HK. Search results. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ TISCALI.CZ), Michal Manas (michal manas [at]. Vítězslav František Hlaváč. mollusca.sav.sk [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vítězslav_František_Hlaváč&oldid=22367488“