Vénus Khoury-Ghata
| Vénus Khoury-Ghata | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. prosince 1937 (86 let) Bšarré,  Libanon |
| Povolání | básnířka a spisovatelka |
| Národnost | francouzsko-libanonská |
| Témata | poezie |
| Ocenění | Velká cena poezie Společnosti francouzských spisovatelů (1993) Prix Nice-Baie-des-Anges (2003) Cena Julesa Janina (2005) Velká cena poezie (2009) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Jean Ghata |
| Děti | Yasmine Ghata |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vénus Khoury-Ghata (* 23. prosince 1937, Bšarré) je francouzsko-libanonská spisovatelka. V roce 1959 se stala Miss Bejrút. Vzala si francouzského lékaře Jeana Ghatu. Do arabštiny překládala časopis Europe, který vedl Louis Aragon. Od roku 1972 žije v Paříži, publikovala řadu románů a sbírek poezie.
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Pochází z malé horské vesnice Bšarré ve středu Libanonu, jejíž prostředí silně ovlivnilo i její tvorbu. Její matka byla prostá negramotná žena, otec byl křesťanský teolog, který se živil jako arabsko-francouzský tlumočník. Od něj zřejmě pochází láska Khoury-Ghatové k francouzštině a k biblickému symbolismu.
Jako dítě si vedla deník, kde snila o životě v bohatství. Její sny se splnily, když se v 18 letech stala Miss Bejrút a manželství ji zajistilo přístup do bejrútských vyšších kruhů. Život v pozlátku ji ale záhy přestal naplňovat, obrátila se k vnitřnímu zdroji svého života – k poezii.
Debutovala sbírkou Les visages inachevés (Nedokončené tváře) v roce 1966. Ve sbírce psané ve francouzštině je cítit silný vliv arabské básnické tradice. V roce 1972, po svém druhém sňatku s lékařem Jeanem Ghatou, se přestěhovala do Paříže.
Pro její tvorbu je významné téma smrti, které se objevuje v souvislosti s libanonskou občanskou válkou (ta vrcholila v letech 1975–1976) a se smrtí jejího manžela v roce 1981.[1]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 1980 Cena Apollinaire za „Les ombres et leurs cris“
- 1987 Cena Mallarmé za „Un Faux pas du soleil“
- 1992 Hlavní cena Société des gens de lettres za „Fables pour un people d’argile”
- Cena Jules Supervielle za „Anthologie personnelle“
- Cena Baie des anges za „Le moine, l'ottoman et la femme du grand argentier“
- 2011 Goncourtova cena za poezii, za celoživotní dílo
- 2012 Cena za poezii Pierrette Micheloud za „Où vont les arbres?“
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Les visages inachevés, (Nedokončené tváře) 1966
- Les inadaptés, (Nepřizpůsobiví) román, Le Rocher,1971
- Au Sud du silence, (Na jihu ticha) básně, Saint Germain des Prés, 1975
- Terres stagnantes, (Zastavené země) poems, Seghers
- Dialogue à propos d’un Christ ou d’un acrobate, (Dialog o Kristovi nebo akrobatovi) román, Les Editeurs Français Réunis, 1975
- Alma, cousue main ou Le Voyage immobile, (Alma, přišitá ruka nebo nepohyblivá cesta) R. Deforges, 1977
- Les ombres et leurs cris, (Stíny a jejich křik) básně, Belfond, 1979
- Qui parle au nom du jasmin ?, (Kdo mluví ve jménu Jasmíny?) Les Editeurs Français Réunis, 1980
- Le fils empaillé, (Hloupý syn) Belfond, 1980
- Un faux pas du soleil, (Omyl slunce) básně, Belfond, 1982
- Vacarme pour une lune morte, (Povyk za mrtvý měsíc) román, Flammarion, 1983
- Les morts n’ont pas d’ombre, (Slova nemají stíny) román, Flammarion, 1984
- Mortemaison, (Mrtvý dům) román, Flammarion, 1986
- Monologue du Mort, (Monolog mrtvého) román, Belfond, 1986
- Leçon d’arithmétique au grillon, (Lekce matematiky pro cvrčka) básně pro děti, Milan, 1987
- Bayarmine, novel, Flammarion, 1988
- Les fugues d’Olympia, (Útěky z Olympie) román, Régine Deforges/Ramsay, 1989
- Fables pour un peuple d’argile, Un lieu sous la voûte, Sommeil blanc, (Bajky pro hliněné lidi, Místo pod obloukem, Bílý sen) básně, Belfond, 1992
- La maîtresse du notable, (Příkaz pozoruhodného muže) román, Seghers, 1992
- Les fiancés du Cap-Ténès, (Snoubenci z Cap-Ténès’) román, Lattès, Lattès 1995
- Anthologie personnelle, (Osobní antologie) básně, Actes Sud, 1997
- La maestra, (Učitelka)1996, collection Babel, 2001
- Une maison au bord des larmes, (Dům na pokraji slz) román, Balland, 1998, Babel 2005
- Privilège des morts, (Výsada mrtvých) román, Balland, 2001
- Elle dit, Les sept brins de chèvrefeuille de la sagesse, (Ona říká, Sedm větviček zimolezu moudrosti) básně, Balland, 1999
- La voix des arbres, (Hlas stromů) básně pro děti, Cherche-Midi, 1999
- Compassion des pierres, (Soucit kamenů) poemas, La Différence, 2001
- Zarifé la folle, (Zuřivá Zarifé) François Jannaud, 2001
- Alphabets de sable, (Abeceda v písku) poems, illustrated by Matta, tirage limité, Maeght, 2000
- Le Fleuve, Du seul fait d’exister, (Řeka, Prostý fakt existence) s Paulem Chanelem Malenfantem, Trait d’Union, 2000.
- Ils, (Oni) básně, Amis du musée d’art moderne, 1993
- Version des oiseaux, (Ptačí verze) básně, François Jannaud, 2000
- Le Moine, l’ottoman et la femme du grand argentier, (Mnich, Ottoman a manželka velkého finančníka) román, Actes Sud, 2003
- Quelle est la nuit parmi les nuits, (Jaká je noc nocí?) Mercure de France, 2004
- Six poèmes nomades, (Six Nomad Poemas) with Diane de Bournazel, Al Manar, 2005
- La Maison aux orties, (Kopřivový dům) Actes Sud, 2006
- Sept pierres pour la femme adultère, (Sedm kamenů pro cizoložnou ženu) román, Mercure de France, 2007 (v češtině 2012, Víkend, překlad Kateřina Vychopňová)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vénus Khoury-Ghata (poet) - Lebanon - Poetry International [online]. [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vénus Khoury-Ghata na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vénus Khoury-Ghata
