Zobrazení zdroje stránky Vysídlení Němců z Československa

{{Dějiny Česka}}
'''Vysídlení, odsun či vyhnání Němců z&nbsp;Československa''' ([[němčina|německy]] ''Abschiebung / Vertreibung der Deutschen aus der Tschechoslowakei'') v&nbsp;letech [[1945]]–[[1946]] byla masová deportace [[Čeští Němci|německého obyvatelstva]] z [[Československo|Československa]] (ČSR) po skončení [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Měla do značné míry charakter [[etnická čistka|etnické čistky]], místy doprovázené násilnými excesy včetně několika [[Masakry Němců na jaře a v létě 1945|masakrů německých civilistů na jaře a&nbsp;v&nbsp;létě 1945]]. Šlo nejen o reakci na nedávnou politiku [[Nacistické Německo|nacistického Německa]] hlavně v&nbsp;[[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]] (zčásti také na [[Slovensko|Slovensku]]), jehož okupační správa se vůči českému obyvatelstvu soustavně dopouštěla rozsáhlého teroru. Dalším důvodem bylo podezření, že naprostá většina Němců žijících na českém, resp. československém území sympatizovala s&nbsp;nacistickou politikou. V&nbsp;neposlední řadě šlo o&nbsp;prevenci eventuálního budoucího zneužití situace podobné rokům 1938/1939 k napadení československého státu pod záminkou ochrany německé nebo jiné národnostní menšiny. Svou roli sehrálo také umožnění rozsáhlých konfiskací majetku Němců a kolaborantů ve prospěch československého státu v&nbsp;kontextu současného všeobecného znárodňování bank, pojišťoven, těžebního průmyslu, velkých průmyslových podniků a velkostatků jakož i&nbsp;poválečné hospodářské obnovy. A&nbsp;konečně je nutno zmínit obavy z&nbsp;možných budoucích problémů souvisících s&nbsp;tehdy těžko představitelným dalším soužitím českého národa s německou národnostní menšinou v&nbsp;ČSR a jejím eventuálním opětovném usilování o&nbsp;sebeurčení. Jednalo se o další vysídlování pohraničí po [[Vyhnání Čechů ze Sudet v roce 1938|vysídlení Čechů ze Sudet]].

Myšlenku snížit počet Němců v ČSR odstoupením některých pohraničních výběžků, o které se uvažovalo i v době vzniku ČSR, Beneš použil již v září 1938 během mnichovské krize.<ref>http://www.fronta.cz/dotaz/vyvoj-planu-odsunu-nemcu</ref> Po 2. světové válce přední českoslovenští politici využili poválečné atmosféry naplněné odporem a nenávistí vůči Němcům a potažmo ke všemu německému. Několik [[Benešovy dekrety|dekretů]] prezidenta [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]] tvořilo podklad pro jejich poválečné vysídlení. Sám byl také o nutnosti odsunu německého obyvatelstva přesvědčen. [[Ústavní dekret prezidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské|Ústavním dekretem o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské]] byli Němci zbaveni [[československé státní občanství|československého občanství]] a stali se tak na území Československa [[cizinec|cizinci]], následně byli vyhnáni a jejich majetek propadl konfiskaci.<ref group="pozn.">Článek vychází převážně z časopisu Soudobé dějiny, který byl registrován Ministerstvem kultury ČR dne 16.&nbsp;dubna 1993 pod číslem MK 6475 vydávaný [[Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky|Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR]], SOUDOBÉ DĚJINY XIII / 3-4. Autoři studie [[Adrian von Arburg]] a [[Tomáš Staněk]], Organizované divoké odsuny? Adrian von Arburg Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945), (3. část: Snaha vlády a civilních úřadů o řízení „divokého odsunu“) na s. 321. Pro zdůraznění ověřitelnosti jsou uváděny i prameny, z kterých při tvorbě studie čerpali, popřípadě jejich poznámky. Doplňující literaturu tvoří: kronika [[Mečislav Borák|Mečislava Boráka]] Budoucnost ztraceného dědictví - Dokumentace, identifikace a restituce kulturních statků obětí druhé světové války na s. 507, recenze [[David Kovařík|Davida Kovaříka]] Smutná historie pohraničního regionu v problematickém zpracování na s. 499, diskuze [[Jiří Pešek|Jiřího Peška]] a [[Oldřich Tůma|Oldřicha Tůmy]] – Právní normy let 1938–1948 týkající se Němců v Československu a ostatní Evropě na s. 431. V časopise Soudobé dějiny, roč. 10, č. 3 (2003), s. 253–292 bylo čerpáno ze zdroje Nucené přesídlení v komplexním pojetí poválečné sídelní politiky v českých zemích od A. von Arburg, zejména s. 264–270.</ref><ref>Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky|Časopis Soudobé dějiny, ročník XIII. (2006), [http://www.usd.cas.cz/cs/stranky/casopis-soudobe-dejiny/rocnik-xiii2006/cislo-iii-iv2006 číslo III.- IV./2006] {{Wayback|url=http://www.usd.cas.cz/cs/stranky/casopis-soudobe-dejiny/rocnik-xiii2006/cislo-iii-iv2006 |date=20160304202034 }}</ref>.

Odhadem bylo vystěhováno 1,6 milionu německých obyvatel do [[Americká okupační zóna Německa|americké okupační zóny Německa]] a&nbsp;800&nbsp;000&nbsp;lidí do [[Sovětská okupační zóna Německa|sovětské zóny]].<ref name="radio1">{{Citace elektronické monografie|url=http://www.radio.cz/en/article/65421 |titul=Memories of World War II in the Czech Lands: the expulsion of Sudeten Germans - Radio Prague |vydavatel=Radio.cz |datum vydání=2005-04-14 |datum přístupu=2011-03-25}}</ref> Určitý počet Němců hlavně z&nbsp;jižní Moravy a jižních Čech se dostal do tehdy vítěznými mocnostmi rovněž okupovaného [[Rakousko|Rakouska]]. Zemřelo při tom asi 30 000 lidí.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Odsun Němců znamenal podle historiků až 30 tisíc mrtvých
| periodikum = Plus
| url = https://plus.rozhlas.cz/odsun-nemcu-znamenal-podle-historiku-az-30-tisic-mrtvych-8855958
| datum vydání = 2022-10-26
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2023-12-18
}}</ref> Poslední transport s vysídlenými Němci proběhl 29.&nbsp;října 1946.<ref>{{Citace periodika
 | titul = Poslední vlak s Němci opustil republiku
 | periodikum = Rudé právo
 | číslo = 250
 | datum = 1946-10-30
 | strany = 3
 | url = https://www.digitalniknihovna.cz/vkol/view/uuid:55c13070-fc36-11dc-aa89-000d606f5dc6?page=uuid:bff070f0-fb55-11dc-a5d7-000d606f5dc6
 | datum_přístupu = 2024-03-30
}}</ref> Podle ministra vnitra [[Václav Nosek|Václava Noska]] bylo k 1. listopadu 1946 vysídleno 2&nbsp;170&nbsp;598 osob, z toho 1&nbsp;420&nbsp;598 do americké zóny a 750&nbsp;000 do sovětské zóny.<ref>{{Citace periodika
 | titul = Odsunuli jsme 2,170.598 Němců
 | periodikum = Rudé právo
 | číslo = 292
 | datum = 1946-12-19
 | strany = 1
 | url = https://www.digitalniknihovna.cz/vkol/view/uuid:d9c1c610-fc3a-11dc-b811-000d606f5dc6
 | datum_přístupu = 2024-03-30
}}</ref> V Československu zůstalo okolo 300&nbsp;000 Němců, o jejichž ponechání na území republiky rozhodla vláda. Šlo o pracovníky v průmyslu a hornictví a také o osoby v manželství s osobami české nebo slovenské národnosti. U části z nich počítal Václav Nosek s dodatečným odsunem.<ref>{{Citace periodika
 | titul = V příštích hodinách skončí v podstatě odsun Němců
 | periodikum = Rudé právo
 | číslo = 247
 | datum = 1946-10-25
 | strany = 1
 | url = https://www.digitalniknihovna.cz/vkol/view/uuid:ddbd28e0-fc35-11dc-ab77-000d606f5dc6
 | datum_přístupu = 2024-03-30
}}</ref>

Vysídlení Němců mělo svůj původ nejen v poválečné protiněmecké náladě českého národa, ale i v politickém programu politiků, kteří se na celé akci aktivně podíleli společně s armádou a revolučními gardami.<ref name="ARBURG">ARBURG, Adrian von; STANĚK, Tomáš. Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění "evakuace" německého obyvatelstva (květen až září 1945). Soudobé dějiny. 2006, roč. 13, čís. 3-4, s. 321-376. ISSN 1210-7050.</ref> Ještě před [[Postupimská konference|Postupimskou konferencí]] docházelo při „divokém“ odsunu na principu kolektivní viny k násilí, krvavým excesům i vraždám civilních Němců, ale i k loupení a okrádání.<ref name="ARBURG" /> Nelze však paušálně tvrdit, že se při těchto excesech jednalo o záměrnou politiku československé reprezentace, podle které mělo být ještě před jednáním tří poválečných [[Velká trojka|velmocí]] vysídleno co největší množství Němců, vzhledem k tomu, že podpora předem odsouhlaseného vystěhování ze strany západních mocností ochabovala.<ref>Sborník ze studentské konference Vyhnání, vysídlení, odsun?, 2013</ref><ref>Moderní dějiny, vzdělávací portál pro učitele, studenty a žáky [http://www.moderni-dejiny.cz/rubrika/206-ceskoslovensko-v-letech-1945-1948/], Československo v letech 1945–1948</ref><ref name="ARBURG" />

== Historie vysídlovací politiky ==
[[Soubor:Bundesarchiv R 49 Bild-0131, Aussiedlung von Polen im Wartheland.jpg|náhled|Vyhoštění Poláků po [[Invaze do Polska (1939)|německé invazi do Polska v roce 1939]]. Na jejich místo přišli němečtí kolonisté, což bylo součástí plánu poněmčování západního Polska.]]
Myšlenka masového transportu obyvatelstva vznikla již po [[první světová válka|první světové válce]]. Řešení komplikované národnostní skladby a z ní pramenících těžkých konfliktů a nepřekonatelných antagonismů, zejména ve střední a východní Evropě, mělo přinést „zjednodušení národnostního složení“.<ref name="ŠTILEROVÁ">ŠTILLEROVÁ Mgr, Jana: Téma ztraceného domova ve vybraných dílech českých a německých autorů, závěrečná práce, 2002</ref> Jedním z prvních, kdo toto opatření propagoval, byl například [[Francie|francouzský]] [[Sociologie|sociolog]] [[Bernard Lavergne]]. Vysídlení bylo použito při řešení vztahů mezi [[Řecko|Řeckem]] a [[Turecko|Tureckem]] na [[Balkán]]ě a v [[Malá Asie|Malé Asii]] v letech 1922–1923 po [[Řecko-turecká válka|řecko-turecké válce]]. V meziválečné Evropě se však jednalo o výjimečné řešení. Komplikované národnostní složení řešila také opatření [[Versailleská smlouva|versailleské konference]].<ref>KŘEN, Jan: Odsun Němců ve světle nových pramenů. In: ''Češi, Němci, odsun. Diskuse nezávislých historiků''. Praha. Academia. 1990. {{ISBN|80-200-0276-6}}, str. 14–15</ref>

Politici zastupující německou menšinu se snažili o vytvoření „německého Rakouska a „Střední Evropy“. Usilovali o německý [[Hegemonie|hegemonický]] stát. Tím se také německá [[Centralismus|centralistická]] politika dostala do střetu s tradičním českým [[Federace|federalismem]]. Což se projevilo v posledních dnech monarchie snahou [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] stát se součástí jednotného [[Německá říše|německého státu]]. Česká strana usilovala o samostatný český stát. Tento „konflikt mezi českými a německými politiky nevyřešilo vyjednávání, ale rozhodnutí evropských mocností.“<ref>SLÁDEK, Milan.: Němci v Čechách, kniha o německé menšině v Českých zemích a Československu v letech 1848–1946, 2002, {{ISBN|80-7205-901-7}}, EAN: 9788072059010, s. 13.</ref><ref>HAHNOVÁ, Eva.: Sudetoněmecký problém. Obtížné loučení s minulostí, Prago Media 1996, s. 167.</ref> Dobovou atmosféru vztahu většiny Čechů a&nbsp;Němců v&nbsp;počátcích republiky vystihují slova jinak umírněného ministerského předsedy [[Vlastimil Tusar|Vlastimila Tusara]]: „Naděje na dohodu mezi Čechy a&nbsp;Němci o&nbsp;ústavě téměř nebyla. Nebylo žádného mostu mezi připravovanými ústavními návrhy a&nbsp;oněmi autonomistickými plány, jimiž v&nbsp;té době vřel každý německý politik a&nbsp;každý německý časopis. Mezi českým a&nbsp;německým snažením byl rozpor nepřekonatelný, Češi chtěli stát sjednotit, Němci co nejvíce oddělit od Čechů.“<ref> HOUŽVIČKA, Václav: Návraty sudetské otázky, Praha - Nakladatelství Karolinum. Pp 543, s. 123.</ref> [[Mnichovská dohoda|Mnichovskou dohodou]], vynuceným odstoupením [[Sudety|Sudet]] [[Německá říše|Německé říši]], ale také [[první vídeňská arbitráž|první vídeňskou arbitráží]] rozsáhlých území na Slovensku, [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] a [[Maďarsko|Maďarsku]], došlo v roce 1938 k eskalaci celého česko-německého problému. Během [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]] a válečných událostí se napětí mezi Čechy a Němci prohlubovalo.<ref>HOUŽVIČKA, Václav: Návraty sudetské otázky, Praha - Nakladatelství Karolinum. Pp 543, s. 315.</ref>

Špatné zkušenosti s ochranou menšin v rámci Versailleského systému a s uznáváním národnostních nebo jazykových menšin byly hlavním signifikátorem pro vysídlování menšin během války, ale také řešením „německé otázky.“<ref name="ŠTILEROVÁ" /> Menšiny měly prostě zmizet z území. Posedlost čistotou národa (Sauberkeitswahn) se ve střední Evropě objevila jistě i dříve, ale [[Adolf Hitler|Hitler]] ji během války značně oživil a doplnil o rasovou nadřazenost národa. K odstranění [[Slované|slovanských]] národů z Čech (v rámci [[Konečné řešení české otázky|konečného řešení české otázky]]), Polska a evropské části Sovětského svazu, zčásti formou vysídlení za [[Ural]], a k jejich náhradě Němci byl vytvořen [[Generalplan Ost]].<ref>"[http://literarky.cz/literatura/cteni/20108-detlef-brandes-germanizovat-a-vysidlit?fb_comment_id=849087895165946_849197335155002#f17c49dbf60a63 Germanizovat a vysídlit] {{Wayback|url=http://literarky.cz/literatura/cteni/20108-detlef-brandes-germanizovat-a-vysidlit?fb_comment_id=849087895165946_849197335155002#f17c49dbf60a63 |date=20190620134830 }}". [[Detlef Brandes]]. 18. června 2015.</ref> Bezpečnost byla hlavní motivací poválečné československé národnostní politiky a ta byla chápána přes kolektivní příslušnost k národu. Teprve pak přicházely v potaz i politické názory nebo jiné prvky náhledu na populaci. Londýnská exilová vláda a tři první poválečné kabinety přikládaly realizaci odsunu Němců veliký bezpečnostní význam.<ref>ARBURG von Adrian: Zwischen Vertreibung und Integration Tschechische Deutschenpolitik 1947 – 1953, Phil. diss. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze 2004, 2 sv., 750 s.</ref><ref>STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa, 1945–1947, Academia 1991, s. 536</ref> Velmoci souhlasily s vysídlením pod podmínkou, že bude provedeno humánním způsobem. Vysídlení části německého obyvatelstva bylo v poválečné situaci považováno za legální a preventivní řešení otázky menšiny, která mohla být i nadále zdrojem napětí v mezinárodních vztazích.<ref>ŠTEFANICA, Jan: Odsuny a v ̋výmeny skupín obyvatelstva europských štatov v prvej polovici 20. storočia. In: HISTORIA ET THEORIA IURIS, roč. 2, 2010, č. 4, s. 78-93.</ref> Vysídleni byli také mnozí Němci ze [[Slovensko|Slovenska]], ([[Karpatští Němci]] německy ''Karpatendeutsche'').

== Exilová vláda – od podzimu 1938 do dubna 1945 ==
Ministr [[Jaromír Nečas]] představil v Paříži v polovině září [[1938]] „pátý plán“ prezidenta [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]], v němž poprvé navrhl částečné přemístění Němců.<ref name="ARBURG" /> V letech [[1940]]–[[1941]] přemýšlel Beneš dokonce i nad vlastní německou samosprávou v převážně německy osídlených teritoriích. Domácí odboj byl zásadně proti.<ref name="ARBURG" /> V mezinárodním kontextu žádala o odsun všech Němců z odstoupeného území jako první na podzim [[1939]] polská exilová vláda v Londýně.<ref name="Hübl2">HÜBEL, Milan: Češi, Slováci a jejich sousedé, s.79, Naše vojsko, Praha 1990, 1. vydání, {{ISBN|80-206-0279-8}} (shrnutí studie Detlefa Brandese: Das Problem der deutschen Minderheiten in der Politik der Allierten in den Jahren 1940–1945. Das tschechische Beispiel. Součást sborníku Jan Křen, Václav Kural, Detlef Brandes: Integration oder Ausgrenzung. Deutsche und Tschechen 1890–1945, Bremen 1985)</ref> Kritizovala jednání [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]], která v exilu vedl od [[3. září]] [[1939]] s představiteli [[Sudetští Němci|sudetoněmeckých]] [[Sociální demokracie|sociálních demokratů]], zejména s předsedou [[Wenzel Jaksch|Wenzelem Jakschem]].<ref name="ARBURG" />

[[Soubor:Teheran conference-1943.jpg|náhled|[[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]], [[Franklin D. Roosevelt|Roosevelt]] a [[Winston Churchill|Churchill]] souhlasili s poválečným vysídlením Němců z Československa]]
Britská vláda souhlasila s transferem německých minorit ze&nbsp;střední a jihovýchodní Evropy na základě memoranda 2. července 1942, o čemž byl E. Beneš informován britským ministrem zahraničí A. Edenem 7. července 1942.<ref name="přípravy" >{{Citace sborníku
 | příjmení = Kuklík ml.
 | jméno = Jan
 | autor = 
 | odkaz na autora = 
 | titul = Rok 1944 a přípravy prozatímního státního zřízení ČSR v Londýně na osvobození Československa
 | odkaz na titul = 
 | příjmení sestavitele = Zudová-Lešková
 | jméno sestavitele = Zlatica
 | sestavitel = 
 | sborník = Válečný rok 1944: Příspěvky účastníků mezinárodní konference konané ve dnech 19.-20. října 1999 v Praze
 | odkaz na sborník = 
 | vydavatel = Ministerstvo obrany ČR - AVIS
 | místo = Praha
 | rok vydání = 2001
 | isbn = 80-7278-077-8
 | url = 
 | kapitola = 
 | strany = 66
 | jazyk = 
}}</ref> Následně ale také v říjnu 1942 [[Edvard Beneš|Benešovi]] doporučila, aby při budoucí realizaci odsunu nekladl příliš velký důraz na kritéria a posuzování viny či neviny jednotlivých Němců.<ref>Citace:„… da die Zahl der Vertriebenen dadurch zu gering ausfallen könnte.“ Detlef Brandes:Das Problem der deutschen Minderheiten in der Politik der Allierten in den Jahren 1940–1945. Das tschechische Beispiel, str. 150. Součást sborníku Jan Křen, Václav Kural, Detlef Brandes: „Integration oder Ausgrenzung. Deutsche und Tschechen 1890–1945, Bremen 1985</ref> Pod tlakem neustálé kritiky odbojářů z [[vlast]]i musel Beneš přerušit kontakty s představiteli sudetoněmecké sociální demokracie vedené [[Wenzel Jaksch|Jakschem]].<ref name=" ARBURG" /> Asi tak od druhé poloviny roku [[1942]] se otázka transferu Němců stala pro československé politiky v [[Londýn]]ě prioritou. Proběhla různá jednání a na konci roku [[1943]] získal Beneš souhlas od [[Spojené království|Velké Británie]], [[Spojené státy americké|Spojených států]] a [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] k hromadnému transferu německých menšin do poraženého Německa.<ref name=" ARBURG" />

V [[Moskva|Moskvě]] představil Beneš v listopadu [[1943]] svoji myšlenku „započít hned po osvobození republiky s [[Nucené vysídlení|nuceným vysídlením]] vymezených skupin tak či onak provinilých Němců“.<ref name="ARBURG" /> Beneš zde vyslovil také přání, zbavit se přesídlením nejméně dvou milionů Němců, ale dodal, „že čím více jich bude pryč, tím lépe“.<ref name="ARBURG" /> V Moskvě se také dohodl na další poválečné spolupráci s exilovým vedením [[Komunistická strana Československa|KSČ]].<ref name="ARBURG" /> 13. května 1943 dal souhlas k&nbsp;celkovému odsunu [[Franklin Delano Roosevelt|Roosevelt]] při Benešově návštěvě v USA.<ref>NÁLEVKA, Vladimír: Světová politika ve 20. století, Nakladatelství Aleš Skřivan, Praha 2000</ref> Při ní (v USA) také obdržel Beneš souhlas sovětské vlády, a to prostřednictvím sovětského velvyslance Bogomolova.<ref name="kuklik67">{{Citace sborníku
 | příjmení = Kuklík ml.
 | jméno = Jan
 | autor = 
 | odkaz na autora = 
 | titul = Rok 1944 a přípravy prozatímního státního zřízení ČSR v Londýně na osvobození Československa
 | odkaz na titul = 
 | příjmení sestavitele = Zudová-Lešková
 | jméno sestavitele = Zlatica
 | sestavitel = 
 | sborník = Válečný rok 1944: Příspěvky účastníků mezinárodní konference konané ve dnech 19.-20. října 1999 v Praze
 | odkaz na sborník = 
 | vydavatel = Ministerstvo obrany ČR - AVIS
 | místo = Praha
 | rok vydání = 2001
 | isbn = 80-7278-077-8
 | url = 
 | kapitola = 
 | strany = 67
 | jazyk = 
}}</ref>

Na konci podzimu [[1944]] předala československá vláda Evropské poradní komisi (European Advisory Commission) a následně představitelům tří velmocí (a také Francii) svá stanoviska. Na území republiky mělo podle vlády zůstat po hlavní vlně odlivu asi osm set tisíc Němců, kteří by měli být občansky integrováni a etnicky asimilováni.<ref>K různým asimilačním koncepcím ve vztahu k Němcům, kteří zůstali po provedení „transferu" v českých zemích, a k pokusům o jejich realizaci viz například ARBURG, Adrian von: Zwischen Vertreibung und Integration: Tschechische Deutschenpolitik 1947–1953 (disertace na Fakultě sociálních věd UK v Praze, připravuje se jako samostatná publikace (113. svazek) ediční řady „Veröffentlichungen des Collegium Carolinum" v Mnichově).</ref> O „revolučním vyhnání“ nebylo v materiálech ani slova. Naopak náznakem se zde objevila spekulace, „že přibližně půl milionu Němců z československého státního území po válce v důsledku vzniklé situace uprchne a že poté bude následovat (po dobu dvou let) organizovaný odsun dalšího zhruba milionu šesti set tisíc osob.“<ref>BRANDES, D.: Der Weg zur Vertreibung, s. 330 n.</ref> Britská a americká strana zaujala ve svých odpovědích k memorandu vlády „vyčkávací“ pozici. Beneš se zmínil o nadcházejícím pobytu v Moskvě a nastínil možnost provést akci se Sověty.<ref>BRANDES, D.: Der Weg zur Vertreibung, s. 335-339; VONDROVÁ, J. (ed.): Češi a sudetoněmecká otázka, dok. 148, s. 303-309.</ref><ref name=" ARBURG" />

=== Exilová příprava „domácí revoluce“ ===
Myšlenka revolučního vyhánění Němců se objevovala u exilové vlády od samého počátku.<ref>HAUNER, Milan: Benešův rukopis Německo a Československo,In: Soudobé dějiny, s. 461</ref><ref name=" ARBURG" />

{{Citát v rámečku|„… bude však záležet na Vás doma, aby Němci byli zatlačeni a vytlačeni co nejvíce a co nejdále. S tím se tu počítá, že to hlavní bude doma nakonec a že to bude krvavé, a ne procházka po Václavském náměstí jako roku osmnást. Jde tedy o to, aby se docílilo doma co nejvíce…“| Z depeše Prokopa Drtiny Vladimíru Krajinovi z 9. 12. 1940| <ref>VONDROVÁ, J. (ed.): Češi a sudetoněmecká otázka, dok. č. 42, s. 80, depeše Prokopa Drtiny Vladimíru Krajinovi z 9. 12. 1940.</ref>}}

V lednu [[1942]] Beneš exilovému kabinetu navrhl zajistit předmnichovské hranice „a nechat prostě průběh událostem revolučním, jež po pádu Německa s jistotou přijdou“.<ref>VONDROVÁ, J. (ed.): Češi a sudetoněmecká otázka, dok. č. 80, s. 142-146, citace ze s. 144.</ref> S takovým postupem „domácí revoluce“ byla srozuměna i zvláštní „Studijní skupina“ londýnského ministerstva národní obrany. V červenci [[1943]] tato skupina vypracovala čtyři návrhy odsunu:<ref>VÚA-VHA, f. Štáb pro vybudování branné moci (ŠVBM), karton (k.) 3, čj. 93/taj. 3. odd. 1943, folio 42-81, tajný elaborát Přesídlování menšin – studie základních možností, adresovaný prezidentu Benešovi, Londýn 30. 7. 1943 (včetně pěti příloh). Viz rovněž MAJEWSKI, Piotr M.: Edvard Beneš i kwestia niemiecka w Czechach. Warszawa, Wydawnictwo DiG 2001, s. 275-277; BRANDES, D.: Der Weg zur Vertreibung, s. 221-223.</ref><ref>LICHNOVSKÝ, Milan: Otázky upevňování lidově demokratické moci v západním pohraničí v letech 1945–1946 a úloha čs. armády. In: Historie a vojenství, roč. 9, č. 2 (1960), s. 011-047, zde S. 626</ref><ref name=" ARBURG" />

{{Citát v rámečku|
# Transfer asi dvou milionů Němců bez odškodnění za majetek, ovšem se souhlasem velmocí.
# Odstoupení menších částí pohraničního území v kombinaci s vysídlením maximálně devadesáti – přinejmenším však zhruba pětasedmdesáti procent Němců.
# Výměna Němců za Čechy žijící v zahraničí a Lužické Srby, s předpokladem následné asimilace zhruba milionu Němců, kteří by v republice zůstali.
# Čtvrtá varianta kalkulovala s možností, že se československé armádě podaří ve fázi takzvaně řízené revoluce obsadit co nejrychleji předmnichovské hranice a že se během asi jednoho týdne vysídlí z území historických zemí neméně než dva miliony 846 tisíc Němců (a k tomu ještě 649 tisíc Maďarů ze Slovenska a Podkarpatské Rusi a 78 tisíc Poláků ze Slezska), načež v dalším týdnu postihne stejný osud dalších 381 tisíc Němců (nyní mimo jiné i ze Slovenska a Podkarpatské Rusi), vystěhovaných z vnitrozemí železničními transporty. V návrhu se předpokládalo, že každý vysídlenec by si mohl vzít zavazadla v množství a váze, jež bude moci sám unést, přičemž by se transfer uskutečnil z pohraničních okresů do vzdálenosti asi padesáti kilometrů vzdušnou čarou od hranic pěšky, což mělo představovat šedesát až pětasedmdesát kilometrů pochodu. Z ostatních okresů se měli Němci přepravovat přistavenými vozidly (vlaky). Tato koncepce se v některých ohledech přibližovala obsahu a cílům plánu, na němž pracovala v počátcích odboje nejvýznamnější organizace Obrana národa (ON)…“|T. Staněk - A. von Arburg, Organizované divoké odsuny? (květen až září 1945) <ref name=" ARBURG" /> <ref>Jeden z vedoucích představitelů domácího odboje na Moravě Josef Grňa informoval po válce v tisku o tom, že se rezistence velmi brzy rozhodla otázku německého obyvatelstva „revolučně rozřešiti". Obrana národa „měla nejen generální plán, podle něhož měli Němci během 24 hodin nejkratší cestou opustiti hranice republiky, nýbrž měla vypracovány a připraveny i všechny potřebné podrobnosti. Byly stanoveny přechody hranic pro jednotlivé okresy a byl připraven i nezbytný personál pro provedení prohlídky zavazadel odcházejících Němců. (…) Byly však také připraveny plány pro zajištění a převzetí majetku, včetně potřebných legislativních osnov, tak aby požadavek odsunu Němců mohl býti okamžitě do všech důsledků uskutečněn." GRŇA, Josef: Nerozumíme si. In: Dnešek, roč. 1, č. 24, (5. 9. 1946), s. 369; autor článku polemizoval s novinářem Michalem Marešem.</ref>
}}

V březnu [[1944]] se Studijní skupina ministerstva národní obrany prezentovala s novým návrhem „řízené [[revoluce]]“, kterou preferoval nejen Beneš, ale také [[armáda]]. Svůj nový elaborát představila jako „údobí násilí, teroru a bez oficiální úřední kontroly, a tudíž i zodpovědnosti ze strany vládních činitelů“.<ref name=" ARBURG" /> V materiálu se doslova psalo: „Bude to domácí revoluce proti německému utlačiteli, za niž nemůže býti nikdo činěn zodpovědným.“<ref name=" ARBURG" /> Zároveň poukazovala na skutečnost, že jako první by měla vstoupit do Československa [[Rudá armáda]], jelikož v opačném případě by pak bylo vystěhování [[starousedlík]]ů z řad Němců téměř nemožné nebo velmi obtížné.<ref>VÚA-VHA, f. ŠVBM, k. 3, čj. 390/taj.3.odd. 1944, folio 237-310 (s přílohami), zde 239, rukou psaná studie majora Šusty „Transfer menšin v revolučním údobí" z března 1944; viz též MAJEWSKI, P. M: Edvard Beneš i kwestia niemiecka w Czechach, s. 293; BRANDES, D.: Der Weg zur Vertreibung, s. 222 n. In: Tomáš Staněk – Adrian von Arburg, Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945), 3. část: Snaha vlády a civilních úřadů o řízení „divokého odsunu.</ref> I když Beneš navržené pořadí vysídlovacích etap nepřevzal, stále o takzvaném „odsunu na černo“ uvažoval:<ref name=" ARBURG" />

{{Citát v rámečku|„… Opočenský uvádí, že se před ním Beneš vyjádřil v tom smyslu, že by si přál, „abychom ihned vyhnali všechny gestapáky, ordnery, henleinovce, profesory učitele, tedy celkem asi 600.000 lidí". Ostatní Němci by pak byli vystěhováni během pěti let, přičemž Beneš nevylučoval, že by se to dalo provést v kratší době – do dvou let…“|T. Staněk - A. von Arburg, Organizované divoké odsuny? (květen až září 1945)|<ref>ČECHUROVÁ, Jana – KUKLÍK, Jan – ČECHURA, Jaroslav – NĚMEČEK, Jan (ed.): Válečné deníky Jana Opočenského. Praha, Karolinum 2001, s. 342 n., záznam z 3. 4. 1944; BRANDES, D.: Der Weg zur Vertreibung, s. 319.</ref>}}

[[Prokop Drtina]] adresoval domácím odbojovým skupinám 16. července [[1944]] prezidentovu představu o vysídlení Němců a vybídl odboj, aby zahájil brutální občanskou revoltu ještě před mezinárodním řešením německé otázky.<ref>Text Drtinova vzkazu z 16. 7. 1944 viz PREČAN, Vilém (ed.): Slovenské národně povstanie: Dokumenty. Bratislava, Vydavatelstvo politickej literatúry 1965, dok. č. 99, s. 242 n.; dále viz ŠOLC, Jiří (ed.): Edvard Beneš: Vzkazy do vlasti. Směrnice a pokyny československému domácímu odboji za druhé světové války. Praha, Historický ústav AV ČR 1996, dok. č. 83, s. 180-189; VONDROVA, J. (ed.): Češi a sudetoněmecká otázka, pozn. č. 2 k dok. č. 140 na s. 286; srv. též BRANDES, D.: Der Weg zur Vertreibung, s. 321.32 VONDROVA, J. (ed.): Češi a sudetoněmecká otázka, dok. č. 140, s. 285 n., citát ze s. 286, zpráva z domova odeslaná docentem V. Tůmou 1. 9. 1944.</ref> Na instrukce Drtiny odboj zareagoval: „… rozumíme a bude připraveno vše, aby tímto směrem byly vedeny davové instinkty, nahromaděné k výbuchu pomsty, ostatně zcela přirozeně.“<ref>VONDROVA, J. (ed.): Češi a sudetoněmecká otázka, dok. č. 140, s. 285 n., citát ze s. 286, zpráva z domova odeslaná docentem V. Tůmou 1. 9. 1944.</ref><ref name=" ARBURG" /> Při přípravách svého návratu do vlasti Beneš údajně poznamenal, „že by raději přijel až o dva týdny později, až se lid dostatečně vybouří.“<ref name=" ARBURG" /><ref>HRABOVEC, E.: Vertreibung und Abschub, s. 65 (oba citáty jsou převzaty z němčiny). Autorka datuje Kopeckého výrok k 27. 8. 1945, toho dne se však žádná (řádná) schůze vlády nekonala. Svůj záměr vrátit se domů až za několik týdnů po skončení války sdělil Beneš již 1. 7. 1943 v důvěrném rozhovoru s londýnskými reprezentanty KSČ (NA, f. 100/24 (Klement Gottwald), sv. 172, arch. j. 1523, folio 22 n., nedatovaná zpráva o rozmluvě s Benešem). K úvahám exilu o možném výbuchu násilností po skončení války srv též KAPLAN, K.: Pravda o Československu, s. 136-138 (autor datuje výše zmíněné vyjádření Kopeckého ve vládě k 27. 8. 1946, tedy o rok později než Hrabovcová – s. 228, pozn. č. 28). Když se na zasedání vlády 20. 5. 1947 debatovalo o „poválečných excesech", prohlásil ministr vnitra Václav Nosek, že v květnu a červnu 1945 lid prostě vzal „spravedlnost do svých rukou", a dodal, že i prezident Beneš „počítal již v Londýně s tím, že se tak stane". Proto mu prý jednou řekl, „že se vrátí do vlasti až po 3 měsících, až si lid vyřídí účty s kolaboranty a Němci". (NA, f. 100/24, sv. 144, arch. j. 1494, protokol ze zasedání vlády 20. 5. 1947.)</ref>

=== Před osvobozením ===
{{Podrobně|Košický vládní program}}
Ústřední vládní orgány i představitelé československé armády se odvolávali na [[Košický vládní program|vládní program]] z dubna 1945. Text programu ale v žádném případě neupravoval přípravu a provedení plošného masového vysídlení Němců.<ref>Podobné obecné, ne zcela určité, náznakové a k něčemu konkrétnímu definitivně nezavazující formulace ve vztahu k poválečnému osudu Němců obnoveném státě, jaké obsahovaly příslušné partie vládního programu z dubna 1945, lze v různých obměnách (pochopitelně s přihlédnutím k tak či onak rozdílně kladeným akcentům) vystopovat rovněž v programových dokumentech sociálních demokratů (ČSSD), národních socialistů (ČSNS), komunistů nebo odborových organizací. Totéž je možno v podstatě říci o projevech československých politiků z druhé poloviny roku 1944 a prvního čtvrtletí roku následujícího, jež byly zčásti určeny i pro veřejnost. Objevovaly se v nich zmínky o potřebě definitivně vyřešit „německý problém", potrestat válečné zločince, provinilé osoby, zrádce a kolaboranty, „očistit" veřejný život, zbavit se většiny Němců (okupantů i domácích přisluhovačů Henleina, Franka a Hitlera) apod. Srv. k tomu např. KLIMEŠ, M. ad. (ed.): Cesta ke Květnu, sv. 1, s. 333, 335, 338 (ilegálně šířený programový dokument KSČ z ledna 1945), s. 341 (podkladové materiály SNS pro jednání v Moskvě), s. 344 (Gottwaldova depeše Noskovi a návrh prohlášení se společným stanoviskem Národní fronty), s. 364 (Akční program sociálně-demokratické skupiny v Londýně), s. 374-376 (programový dokument domácích ilegálních odborů).</ref> Zástupci politických stran [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] jednali v [[Moskva|Moskvě]] v březnu 1945 o složení nové poválečné vlády a jejím programu a to na podkladě návrhu [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. V této době se na státní návštěvě v Moskvě nacházel také prezident Beneš.

V osmé kapitole Košického programu je zmínka, že „strašné zkušenosti, jichž se Češi a Slováci dožili s německou a maďarskou menšinou“, povedou v obnovené republice k „hlubokému a trvalému zásahu“. Němcům, „kteří zůstali jako antinacisté a antifašisté republice věrni, mělo být jejich československé státní občanství potvrzeno, ostatním (pokud je dříve měli) se mělo odejmout.“ Připuštěna byla také možnost opce.<ref>Opční akce v tomto smyslu, jež se měla týkat značného počtu osob, se však po válce neuskutečnila. Jen dvěma skupinám příslušníků národnostně smíšených manželství bylo postupně až do roku 1949 umožněno podávat žádosti o znovuzískání československého státního občanství. (Touto otázkou se na více místech blíže zabývá disertace A. von Arburg Zwischen Vertreibung und Integration.) Dokladem toho, že přinejmenším ještě v první polovině dubna pětačtyřicátého roku vláda uvažovala o uplatnění opčního práva, může být dokument schválený jejím předsednictvem 12. 4. 1945. Nesl název „Prozatímní výstavba ministerstva vnitra a plán práce po dobu pobytu na Slovensku" a uvažovalo se v něm mj. o zřízení zvláštního oddělení resortu „pro optaci ve smyslu vládního programu, odst. VIII". V tomto materiálu byla ostatně zmíněna jen ta chystaná opatření, jež se přímo odvíjela od zásad formulovaných ve vládním programu (internace a „důkladná očista" mezi provinilými Němci, zřízení pracovních táborů, okamžité vysídlení lidí, kteří se přistěhovali na státní území po roce 1938). Viz Archiv Národního muzea (ANM), Praha, f. Zdeněk Fierlinger, k. 61.</ref>

Opustit republiku měli pouze říšští Němci, kteří se přistěhovali po roce 1938 a odsouzení sudetští Němci, pokud by je nepostihl trest smrti. Co se stane s velkou masou bez občanství, pokud nebudou optovat nebo občanství z jiného důvodu nezískají zpět, program neřešil.<ref>Originály protokolů z březnového jednání o vládním programu viz NA, f. 1 (Archiv dr. Huberta Ripky), sign. 1-117-1. Schválený text vládního programu viz např. Program prvé domácí vlády republiky, vlády Národní fronty Čechů a Slováků: Sbírka dokumentů. Praha, Ministerstvo informací 1945.36 KLIMHŠ, M. ad. (ed.): Cesta ke Květnu, sv. I, dok. č.. 130, s. 380-390, citace ze s. 384 n.</ref> Retribuce rozváděla devátá kapitola programu, desátá hovořila o národní správě a v jedenácté kapitole se mluvilo o konfiskaci zemědělského majetku a o pozemkové reformě, která měla „postihnout“ jen provinilé Němce, „kteří svou činností přispěli k rozbití republiky nebo aktivně podporovali okupanty.“ 17. dubna 1945 odvysílal moskevský i londýnský rozhlas provolání Košické vlády:

{{Citát v rámečku|„… Dejte vyvříti ze svých srdcí živelné nenávisti vůči německým katanům. Vzpomeňte na všechna hrozná muka během šesti let německé okupace a uvědomte si, že nyní přišla chvíle odplaty za krvavé popravy Heydrichovy, Daluegeovy a Frankovy, za smrt popravených a umučených, za utrpení vězněných, za ponížení zotročených, za slzy a žal tolika nešťastných rodin našeho národa. Jděte účtovat s Němci za všechna jejich zvěrstva a neznejte slitování s německými vrahy. Zúčtujte nemilosrdně i se zrádci národa a republiky!…“|Český odboj a Květnové povstání: Sborník dokumentů 1943-1945. Praha, Svoboda 1973, s. 347<ref>Český odboj a Květnové povstání: Sborník dokumentů 1943-1945. Praha, Svoboda 1973, s. 347 n.; KLIMEŠ, M. ad. (ed.): Cesta ke Květnu, s. 614 n.; SOUKUP, Jaroslav (ed.): Cestou Května: Dokumenty k počátkům naší národní a demokratické revoluce. Duben 1945 – květen 1946. Praha, Svoboda 1975, s. 60-63; HRABOVEC, E.: Vertreibung und Abschub, s. 65. Provolání vlády vzniklo na základě návrhu ministerstva informací pod vedením V. Kopeckého. Původní text viz NA, f. Ministerstvo vnitra – Noskův archiv (MV-N), k. 234.</ref>}}

=== Květen 1945 ===
Pokyny k odsunu byly předány veřejné správě na Moravě, a to bez závazného mezinárodního souhlasu s konfiskací majetku, s masovou internací, pracovní povinností a s odsunem také starousedlých Němců. To vše v době, kdy se vláda v [[Praha|Praze]] ještě nenacházela.<ref>Hrabcová, E.: Vertreibung und Abschub, s. 65 a 68.</ref> Zemský národní výbor pro [[Velké Brno]] svolal na 3. května 1945 zasedání a z úst nadporučíka [[Bedřich Steiner|Bedřicha Steinera]] (po návratu s československými vojenskými jednotkami z východu) zazněla slova o nutné „koncentraci“ Němců.<ref group="pozn.">Bedřich Steiner, příslušník 1. československého armádního sboru bojoval na východní frontě a v prvních dvou poválečných měsících působil v Hlavním štábu MNO. Tento muž byl pak od léta 1945 do konce roku 1948 pověřen výkonem vlivné funkce osidlovacího a pohraničního referenta LN KSČ. (Srv. zprávu v listu Čin, (9. 5. 1945), s. 2. Steiner v ní byl titulován jako „kapitán".)</ref> 7. května 1945 se setkali ministři generál [[Ludvík Svoboda]], [[Václav Nosek]], [[Bohumil Laušman]], [[Jaroslav Stránský]] a [[František Hála]], náčelník Hlavního štábu (HŠ) ministerstva národní obrany generál [[Bohumil Boček]] a velitel Národní bezpečnosti [[Bedřich Pokorný]] se zástupci Národního výboru v [[Brno|Brně]]. Svoboda s Noskem promluvili také z radničního balkonu k davu na náměstí.<ref group="pozn.">Několik dní předtím mluvil generál Svoboda také na improvizovaném shromáždění v Třebíči, kde mj. sdělil, že Československo „bude zbaveno věrolomného německého obyvatelstva v pohraničí, které bude vysídleno do Německa" (viz paměti Svobodovy dcery: KLUSÁKOVÁ-SVOBODOVÁ, Zoe: O tom, co bylo. Praha, Mladá fronta 2004, s. 86).</ref><ref>Národní obroda, (10. 5. 1945), s. 1 n.</ref> 9. května provolávali Nosek, Stránský, Laušman a Hála z balkonu radnice ke shromáždění znovu a jejich cesta vedla následně do [[Jihlava|Jihlavy]], kde jednali se zástupci revolučního národního výboru o vysídlení zdejších Němců.

Generál Svoboda zaslal do Jihlavy 21. května přislíbený třetí prapor samopalníků čtvrté brigády prvního československého armádního sboru. Následující den se osobně objevil s pokynem dostat všechny Němce v Jihlavě za hranice. 23. května dorazila do města další armádní posila. Ještě ten den byli Němci (pěšky a pak částečně po železnici) vedeni k československo-rakouské hranici.<ref> SCHALLNER, Dieter: Divoký odsun Němců z bývalého soudního okresu Jihlava: Materiálová studie. In: Res historica, roč. 1 (1992), s. 31 14, citace ze s. 35; TÝŽ: Konec soužití: Vysídlení Němců z jihlavského jazykového ostrůvku. (Diplomová práce na Filozofické fakultě UK.) Praha 1993, s. 33-52.</ref> 12. května podal [[Zdeněk Fierlinger]] ve vládě návrh, aby vláda v rozhlase vyzvala obyvatelstvo a také bezpečnostní složky k upuštění od násilností a „lynčů“ na Němcích, načež Kopecký a Nosek byli zásadně proti.<ref>ANM, f. Zdeněk Fierlinger, inv. č. 1250, k. 44; také NA, f. 100/24, arch. j. 1494, sv. 137, protokol z jednání vlády 12.5.1945 v hotelu Alcron (NA, f. MV-N, k. 238, inv. č. 151, chronologie událostí a hlášení v Praze v prvních dvou dnech po skončení války.) Věc byla 22. května uložena ad acta. (Tamtéž, f. Ministerstvo vnitra - nová registratura (MV-NR), k. 12037, sign. 2516, záznam pro domo sua z 12. 5. 1945.)</ref>

=== Projevy prezidenta Edvarda Beneše ===
Prezident Edvard Beneš přiletěl z exilu přes [[Sovětský svaz|SSSR]] a několik dní pobyl nejprve v Brně. I on promluvil 13. května ke shromážděnému rozvášněnému brněnskému davu na náměstí:<ref name="ARBURG" />

{{Citát v rámečku|„… Nyní se dáme hned do práce. A budeme dělat pořádek v městě Brně s Němci a všemi ostatními. (Potlesk.) Můj program je — já to netajím — že otázku německou musíme v republice vylikvidovat. V této práci budeme potřebovat všech sil všech vás…“|Citováno podle deníku Čin, (13. 5. 1945)<ref>Citováno podle deníku Čin, (13. 5. 1945), s. 1 n. K Benešovu vystoupení v Brně tamtéž,(12. 5. 1945), s. 1; Národní obroda, (13. 5. 1945), s. 1; Rovnost, (12. 5. 1945), s. 1; tamtéž,(13. 5. 1945), s. 1.</ref>}}

Jeho proklamovaný názor zazněl v Brně ještě jednou o dva dny později v [[Kounicovy koleje|Kounicových kolejích]] (což byl od konce dubna 1945 internační tábor pro Němce, zrádce a kolaboranty) a samozřejmě také po příjezdu do Prahy 16. května na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]]. K tématu německého odsunu se vrátil ve svém proslovu ještě 10. června při vzpomínkové slavnosti v [[Lidice|Lidicích]].<ref>Svobodné slovo, (12. 6. 1945), s. 1; E. B. národu: Z projevů presidenta republiky dr. Edvarda Beneše v letech 1945–1946. Praha, Zemská rada osvětová 1946, s. 59-61.</ref> Při projevu v [[Tábor|Táboře]] projevil celkem nekompromisní stanovisko.<ref name="ARBURG" />

=== Revoluční nálada ===
[[Soubor:VolarydeadJews.jpg|náhled|vlevo|Československo – obec [[Volary]]. Němečtí civilisté byli donuceni členy americké armády projít kolem mrtvých těl 30 židovských žen, které měly na svědomí jednotky SS]]
Nahromaděné emoce domácího českého obyvatelstva se počaly uvolňovat jednak po ještě živých zkušenostech z [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|německé okupace]] či dojmech z nacistických [[Pochod smrti|pochodů smrti]], represí a hrůz [[Vyhlazovací tábory nacistického Německa|koncentračních táborů]] i po stále přitvrzujících proslovech politiků, které se objevovaly samozřejmě i v tisku. Revoluční náladu umocňovaly i různé letáky (například „Naše desatero“ z jara 1945) a výzvy v ilegálních časopisech (například Pěst).<ref>V době od června 1945 do července 1947 bylo jen v Čechách otevřeno celkem 124 hromadných hrobů a exhumováno 4636 obětí nacistické zvůle (viz ANDĚL„Josef– BAUTZ. Rudolf FILIP, Ota – KNOBLOCH, Edward (ed.): Hromadné hroby v Čechách: Svědectví a dokumenty, sv. 3. Praha, Ministerstvo informací 1947). Přibližně stejný počet (kolem 4500 exhumovaných těl) uvádí také materiál pražského Zemského národního výboru. Oběti pochodu hladu a smrti" (NA, f. MV-NR /Válečné hroby/ k. 5251. dokumentace k. čj. 6763-11/3-47-III/b).</ref><ref>Viz český odboj a Květnové povstání, s 203, 214 a 178</ref>

{{Citát v rámečku|„… Rozhodněme se, že musíme republiku odgermanizovat, všude a ve všem. Přemýšlejte, jak to učiníme. Půjde o odgermanizování jmen, krajů, zvyků – půjde o všechno, co se vůbec odgermanizovat dá. Dnes přichází pro to doba. Vzpomínejte, co germanizací se nám za ta staletí od dob husitských stalo. Tož heslem naším bude: Všude a ve všem odgermanizovat republiku…“|Mladá fronta, (17. 6. 1945), s. 2; Svobodné slovo, (17. 6. 1945), s. 1 n.<ref name="ARBURG" />}}

Na rozvášněnou náladu vojáků, bojujících na frontách a nyní se vracejících domů, měly vliv zkušenosti s válečnými hrůzami, jakož i rozkazy jejich velitelů. Například velitel první divize generál [[Oldřich Španiel]] měl prohlásit, že „zúčastněným tento úkol závidí", a dodal "máte zde velkou možnost - a pamatujte, že dobrý Němec je mrtvý Němec. Čím méně jich zůstane, tím méně budeme mít nepřátel. Čím více jich přejde přes hranice, tím více budeme mít nepřátel“.<ref> AMV-P, f. 300 (Zemský odbor bezpečnosti), k. 27, inv. j. 3 (dále cit. ve tvaru 300-27-3, folio 68), stenografický zápis výpovědí osob předvolaných před vyšetřovací komisi bezpečnostního výboru Ústavodárného národního shromáždění (UNS) v Žatci 31. 7. 1945, výpověď nadporučíka J. Čubky. Srv. rovněž kratší verzi protokolu v AMV-Ka, f. A 2/1, k. 57/1765, folio 29. Generál Španiel později při výslechu 13. 8. 1947 uvedl, že koncem května 1945 před důstojníky pouze řekl, že se za války „v Americe říkalo, že dobrý Němec je jen ten, který je mrtev". (Tamtéž, výslechový protokol s generálem O. Španielem z 13. 8. 1947; viz též článek ve Svobodném slovu z 29. 5. 1945 s titulkem „Nejhodnější Němec je mrtvý Němec".)</ref> Generál [[Julius Fišer]] pro změnu zase tvrdil, že u ozbrojených jednotek [[Povstalecké velitelství Alex|Alex]] „panovalo bojové nadšení veliké, avšak bojová kázeň chabá.“ Problematické jistě bylo i řešení narychlo sestavených ozbrojených skupin, které jednak pocházely z různého sociálního i kulturního prostředí, ale jejich příslušníci byli navíc prodchnuti velkou nenávistí k nepříteli.<ref>Výtah ze závěrečné zprávy generála J. Fišery o činnosti velitelství „[[Povstalecké velitelství Alex|Alex]]" v Kladně, cit. podle BIMAN, S. — CÍLEK R.: Poslední mrtví, s. 79.</ref>

== Vysídlení ==
[[Soubor:Sudetendeutsche gebiete.svg|náhled|Sudetskoněmecké oblasti]]
Vysídlení Němců začalo ještě před koncem války evakuací sudetských Němců před postupující frontou. K&nbsp;samotnému vyhánění začalo docházet již v průběhu [[Květnové povstání českého lidu|Květnového povstání]], kdy také začaly útoky na německé civilisty.<ref name="ARBURG" /> 2. srpna [[1945]] obsahovala Závěrečná zpráva z konference Velké trojky v [[Postupim]]i ve třináctém článku (mimo odsouhlasení „spořádaného a lidského“ vysídlení německého obyvatelstva z [[Československo|Československa]], [[Polsko|Polska]] a [[Maďarsko|Maďarska]]) také žádost, aby „prozatím až do důkladného projednání celé akce ve Spojenecké kontrolní radě pro [[Německo]] bylo od dalšího masového vyhošťování upuštěno“.<ref> Postupimskou konferencí se zabývají jiné články a problematika je uvedena například In: MEISSNER, Boris – VEITER, Theodor (ed.): Das Potsdamer Abkommen und die Deutschlandfrage: Berliner Deklaration und Sonderfragen, sv. 2. Wien, Braumüller 1987; TIMMERMANN, Heiner (ed.): Potsdam 1945: Konzept, Taktik, Irrtum? Berlin, Duncker & Humblot 1997; CHURÁŇ, Milan: Postupim a Československo: Mýtus a skutečnost. Praha, Libri 2001.</ref>

=== Divoký odsun a nástup ozbrojených sil ===
[[Soubor:Vertreibung.jpg|náhled|[[Československo]] – vysídlené sudetoněmecké obyvatelstvo 1945]]
Od druhé poloviny května až do září roku 1945 se v německých dějinách označuje tato fáze „divokým“ nebo také „živelným vyhnáním“ (wilde Vertreibung/Austreibung), v českých dokumentech narazíme na výrazy „divoký“, „živelný“ nebo „neorganizovaný odsun“. Nucené hromadné opuštění domova znamenalo pro všechny postižené dlouhodobé trauma.<ref name=" ARBURG" />

Úkolem znovu vznikající československé armády bylo obsazení pohraničí a zajištění státních hranic. Tvořily ji jednotky ze zahraničí: [[První československý armádní sbor]] ze [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] (včetně první československé samostatné tankové brigády) od poloviny května 1945 nesoucí název [[První československá armáda]] a [[Československé pozemní jednotky na Západě 1939–1945|Československá samostatná obrněná brigáda]] ze Západu. Doma byly po mobilizaci v pohotovosti strážní, asistenční a další oddíly nově zřízených posádkových velitelství. K nim se připojovaly různé dobrovolnické jednotky, jako třeba existující nebo právě vznikající partyzánské skupiny. Podle vládní vyhlášky z 27. května [[1945]] k nim přibyly od začátku června 1945 nejmladší odvedené ročníky s vojenským výcvikem a záložní důstojníci v rámci branné pohotovosti státu podle paragrafu 27 branného zákona.<ref>Stav branné pohotovosti státu trval až do 31. prosince 1945. Podle § 57, odst. 2 a 3 zákona č. 131/1936 Sb. o obraně státu byl vyhlášen vládní vyhláškou č. 183/1938 Sb. a ukončen vládní vyhláškou č. 162/1945 Sb.</ref><ref> STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945–1947. Praha, Academia 1991,</ref>

Během květnového povstání vzniklo v Praze revoluční vojenské velitelství „[[Povstalecké velitelství Alex|Alex]]“ (krycí jméno generála [[František Slunečko|Františka Slunečka]]) jemuž pak velel generál [[Zdeněk Novák (generál)|Zdeněk Novák]], náčelníkem štábu byl jmenován podplukovník [[Raimund Mrázek]]. [[Povstalecké velitelství Alex|Velitelství Alex]] bylo pověřeno ministerstvem obrany obsadit pohraničí severozápadních, severních a severovýchodních Čech, kde už fungovali od konce války partyzáni, místní bezpečnostní složky z řad Čechů, ale i němečtí antifašisté, příslušníci Národních střeleckých gard atp. Všechny jednotky jednaly na základě pokynů z posádkového velitelství, místních a okresních národních výborů a potažmo přímo ministerstva národní obrany, ministerstva vnitra a Komise pro vnitřní národní bezpečnost (KVNB) v Praze. Existovaly i jednotky jednající zcela svévolně. Ještě před polovinou května 1945 vypravil První československý armádní sbor speciální motorizované asistenční oddíly do oblasti [[Chomutov]]a, [[Liberec|Liberce]] a na [[Svitavy|Svitavsko]].<ref> HRABOVEC, E.: Vertreibung und Abschub, s. 85 n.; LEGAR, Ivan: Oddíl zvláštního určení. Praha, Naše vojsko 1987, s. 102; STANĚK, Tomáš: Perzekuce 1945: Perzekuce státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a věznice) v květnu–srpnu 1945. Praha, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku 1996, s. 20 n.</ref>
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-2004-0100, Bayern, Hof Moschendorf, Flüchtlingslager.jpg|náhled|vlevo|[[Bavorsko]], [[Moschendorf (Hof)|Hof Moschendorf]] – většina uprchlíků musela projít jedním z 1 381 utečeneckých táborů (stav v Bavorsku v roce 1946), kde byli přerozdělováni do dalších míst. Už na konci války v květnu 1945 žilo v Bavorsku 734 tisíc utečenců, kteří sem uprchli nebo byli evakuováni před hrůzami války a blížícími se spojeneckými vojsky. Situace v poválečném Německu byla chaotická, mnoho měst bylo zničených a demokratické zřízení ještě nebylo zavedeno. V následujících týdnech a letech se mělo do Bavorska nahrnout celkem 1 924 000 uprchlíků (podle sčítání lidu z roku 1950). Největší skupinu mezi nimi – 1 025 000 uprchlíků - tvořili sudetští Němci.<ref name="#1">Citace z ČESKO-BAVORSKÝ DĚJEPIS, [http://www.geschichtsbausteine.uni-passau.de/cz/materialy-pro-vyuku/nucene-vysidleni/fakticke-informace/p345ijezd-do-bavorska/ Příjezd do Bavorska] {{Wayback|url=http://www.geschichtsbausteine.uni-passau.de/cz/materialy-pro-vyuku/nucene-vysidleni/fakticke-informace/p345ijezd-do-bavorska/ |date=20141006073725 }}</ref>]]
Ministr národní obrany Svoboda pověřil velitele „[[Povstalecké velitelství Alex|Alexu]]“ generála Nováka obsazením a vyčištěním pohraničí a zajištěním klidu a pořádku a to za spolupráce s Rudou armádou, okresními či místními národními výbory. Přítomný podplukovník Mrázek vypověděl, že před odchodem Svoboda pronesl: „Cokoli podnikneš pro zajištění Čech, k tomu ti dávám absolutní plnou moc, za kterou stojím do všech důsledků.“<ref>BIMAN, S. — CÍLEK, R.: Poslední mrtví, s. 43. Svoboda se ujal svého úřadu v Praze 13. 5. 1945 a hned vydal první rozkazy (1/(1A-VHA, f. Revoluční gardy (RG), sign. 3/A/1/1, k. 1 (B).)</ref> Pod „[[Povstalecké velitelství Alex|Alexu]]“ spadaly i další oddíly – v prostoru mezi městy [[Kladno]], [[Unhošť]] a [[Beroun]] pod generálem [[Julius Fišera|Juliem Fišerou]], skupina podplukovníka [[Vilém Konvalinka|Viléma Konvalinky]] v [[Mělník]]u a skupina „Slunečko“ („velitelství Sever“) v oblasti [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]] a [[Turnov]]a, které velel major [[Karel Cerman (odbojář)|Karel Cerman]]. K tomu přibyl operační prostor posádky v [[Hradec Králové|Hradci Králové]] pod velením generála [[Josef Janáček|Josefa Janáčka]].<ref>VÚA-VHA, f. 1. vojenská oblast (VO 1), k. 1, čj. 01404, zpráva o postupu [[Povstalecké velitelství Alex|velitelství „Alex"]] při obsazování Sudet z 21.5.1945; BIMAN, S. — CÍLEK, R.: Poslední mrtví, s. 43.</ref>

Rozkazy revolučním ozbrojeným složkám udělovali vládní činitelé, potažmo ústřední orgány státní správy, většinou přímo.<ref>Celkem věrohodně působí dva telegramy, jež nalezl jeden německý amatérský badatel ve Státním okresním archivu Jindřichův Hradec a ve volném překladu do němčiny v plném znění otiskl v publikaci: HANSLOVSKY, Richard: Dörfer an der südböhmischen Sprachgrenze: Zum Beispiel Wenkerschlag. Ulm, Eigenverlag 2001, s. 260. První telegram byl 27. května 1945 odeslán na ministerstvo národní obrany a obsahuje oznámení o připravenosti „partizánů (!) k vyčištění Sudet" podepsané jejich velitelem plukovníkem Hobzou. Ten se v něm odvolává na přijatý rozkaz Okresního a Místního národního výboru v Jindřichově Hradci k vyčištění" jindřichohradeckého pohraničí ve třech etapách, přičemž počítal s vysídlením první třetiny přítomných Němců již následujícího dne. Odpověď z Prahy na sebe nenechala dlouho čekat. Nikdo jiný než náčelník Hlavního štábu ministerstva národní obrany generál Bohumil Boček telegrafoval Hobzovi již příštího dne souhlas svého resortu s navrženými kroky. Boček si od Hobzy jen vyžádal, aby postupoval v souladu s národními výbory a ponechal na místě potřebný počet německých pracovních sil. Vysidlovací akce Hobzových „partizánů" poté v okrese Jindřichův Hradec 28. května skutečně začaly.</ref> Například plukovník a velitel jihočeských partyzánů [[Vladimír Hobza]] vysídlil 22. května [[1945]] z [[Vitorazsko|Vitorazska]] do [[Rakousko|Rakouska]] kolem čtyř až pěti tisíc obyvatel (celkem do 9. června asi 28 500 vysídlenců z jihočeského a jihomoravského pohraničí), což by bez kontroly ústředí v Praze bylo nemožné. Vyhnání obyvatelstva provedené pod velením Hobzy patřilo dokonce k prvním a svým záběrem patřilo k nejvýznamnějším akcím hned po válce.<ref>VÚA-VHA, f. Ministerstvo národní obrany, hlavní štáb (MNO, HŠ), 1. oddělení, čj. 915 důvěrné, k. 21 (B), hlášení 3. vojenské oblasti (VO 3) z 21.8.1945; HAVLÍK, B.: Perzekuce a odsun Němců na jihozápadní Moravě v letech 1945–1946. In: Vlastivědný sborník Vysočiny: Oddělení věd společenských, č. 12. Jihlava, Muzeum Vysočiny 2000, s. 145-170. K aktivitám Hobzových jednotek na Vitorazsku viz MLYNÁRIK, Ján: Tragédie Vitorazska 1945–1953: Poprava v Tušti. Třeboň, Carpio 2005, s. 148-183 (na s. 175-179 o osobě plukovníka Hobzy); TÝŽ: Fortgesetzte Vertreibung: Vorgänge im tschechischen Grenzgebiet 1945–1953. München, Herbig 2003, s. 128-166.</ref><ref name=" ARBURG" />

V oblasti [[Orlické hory|Orlických hor]] a na [[Lanškroun]]sku české Němce vysidlovala partyzánská „divize“ „Václavík“. V samotném městě zřídila [[Lidový soud v Lanškrouně|revoluční soud]] a v jeho rámci pak partyzáni přímo na náměstí popravili okolo 20 osob. Jednotky „Václavík“ dále na pokyn generála [[Josefa Janáčka]] v [[Hradec Králové|Hradci Králové]] prováděly „čištění“ na území od [[Liberec|Liberce]] po [[Svitavy]], brigáda „Brodecký“ pokračovala od Svitav po [[Broumov]], brigáda „Kapitán“ (také jinak „Hejtman“) zase od Broumova po [[Nové Město pod Smrkem]] pod vedením nadporučíka [[Josef Mísař|Josefa Mísaře]].<ref>VÚA-VHA, sign. 308-8-4 (B)</ref> První písemně zachycený vysidlovací pokyn od ústředních orgánů zněl:<ref name=" ARBURG" />

{{Citát v rámečku|„… Všechny Němce vykažte z území historických hranic. Pro udržení chodu zemědělství a průmyslu (papír, sklo, textilie atd.) ponechte dostatečný počet dělníků a zaměstnanců, kteří se podržují na místě jako cizí dělníci bez občanských práv…“| Rozkaz [[Povstalecké velitelství Alex|velitelství „Alex"]] z 15. 5. 1945 <ref>VÚA-VHA, sign. 308-8-4 (B), k. 1, rozkaz [[Povstalecké velitelství Alex|velitelství „Alex"]] z 15. 5. 1945, č.j. 45/45 a dodatek z téhož dne. Podle rozkazu „[[Povstalecké velitelství Alex|Alexu]]" z 18. 5. 1945, č.j. 95/45 pro velitele hradecké a kladenské oblasti mělo být při obsazování pohraničí použito v první řadě „pravidelného vojska", partyzánské oddíly se měly výhradně soustředit na „čištění území" (BIMAN, S. – CÍLEK, R.: Poslední mrtví, s. 45; HRABOVEC, E.: Vertreibung und Abschub, s. 86).</ref>}}

Podřízená velitelství v Lounech pod velením plukovníka Procházky se zaměřila na území kolem [[Most (město)|Mostu]], [[Duchcov]]a a [[Ervěnice|Ervěnic]]<ref>Pod velením plukovníka Vladimíra Procházky a s operačním územím ohraničeným demarkační čarou, městy [[Bad Schandau]] a [[Děčín]]-Podmokly a tokem [[Labe]].</ref> a podplukovník Konvalinka z velitelství v Mělníku pokračoval<ref>Pod velením podplukovníka Viléma Konvalinky, s operačním územím zahrnujícím východní část Lounska až po Hrádek nad Nisou a dále se rozprostírajícím na jih ve směru na Německé [[Jablonné v Podještědí|Jablonné]], [[Mimoň]], Kuří Vody a [[Mladá Boleslav|Mladou Boleslav]]. Vymezení operačních území obou velitelství viz VÚA-VIA, f. RG, k. 200, příloha č.1.</ref> 16. května na [[Mělník]], [[Varnsdorf]] a [[Česká Lípa|Českou Lípu]]. Od 17. května probíhalo „vykázání“ z okresu [[Trutnov]].<ref>SCHIEDER, T. (ed.): Dokumentation der Vertreibung aus Ost-Mitteleuropa, sv. IV/2, s. 264.</ref> Z [[Teplice-Šanov|Teplic-Šanova]] bylo do 23. května vypraveno šest lazaretních vlaků s 2600 německými zajatci a dvanáct vlaků s uprchlíky.<ref>RADVANOVSKÝ, Z.: Konec česko-německého soužití, s. 65. Okresní správní komise v Teplicích-Šanově vydala již 16. 5. směrnice, podle nichž měli do 28.5. všichni říšští Němci opustit československé státní území (tamtéž, s. 63). Zřejmě podle ústních informací vedoucího evakuačního oddělení Národního výboru pro Teplice-Šanov a okolí předaných 30. května 1945 tajemníkovi ministra Noska Gríšovi Spurnému pobývalo na Teplicku po skončení války na 40 tisíc říšských Němců, z toho ve městě asi polovina. Do 29. května byly „vypovězeny" po železnici zhruba 4000 a pěšky kolem 8000 osob, v nemocnicích jich zůstávaly ještě asi 2000 a na transport čekalo přibližně 2000 dalších. (NA, f. MV-N, k. 254, rukopisná poznámka G. Spurného.)</ref> 18. května bylo na rozkaz „[[Povstalecké velitelství Alex|Alexe]]“ obsazeno území Liberecka, [[Frýdlant]]ska, [[Broumov]]ska a [[Šluknov]]ského výběžku.<ref> VÚA-VHA, f. VO 1, k. 1, čj. 95/1945, pokyn [[Povstalecké velitelství Alex|velitelství „Alex"]] pro velitelství Hradec Králové.</ref> Lounský úsek měl na starost železnici — z Mostu do Hrobu, Bíliny a Chomutova, případně až ke Karlovým Varům a z [[Vejprty|Vejprt]] do Milostína. Na pomoc přispěchala „revoluční formace“ praporu „Železo“.<ref name=" ARBURG" /> 18. května byl zřízen první [[Pohotovostní pluk Národní bezpečnosti]] (PP 1 NB) a od 12. června už zasahoval ve větších městech severočeského a západočeského pohraničí. 20. května rozkázal „[[Povstalecké velitelství Alex|Alex]]“ uzavřít hranice. 15. května 1945 zasedala Vojenská rada při předsednictvu vlády a mimo dalšího programu schválila rámcové rozložení jednotek První československé armády podél hranice ve čtyřech oblastech: 1. [[Praha]], 2. [[Tábor]], 3. [[Brno]] a 4. [[Bratislava]]. Při nich měla vzniknout vyšší velitelství a útvary (sbory, divize).<ref>STANĚK, T.: Poválečné „excesy“…, s. 61.</ref><ref name=" ARBURG" />

Pluk Revoluční gardy č. 1 (skupina „Albatros“) pod velením plukovníka [[Emil Boris Bořík|Emila Borise Boříka]] byl vypraven 23. května 1945 do prostoru na západ od toku [[Labe]] k demarkační linii s Američany na ochranu železniční tratě a objektů v severních a severozápadních Čechách. V podstatě převzal činnost do té doby zde působících partyzánských skupin „Zpravodajské brigády“, praporu „Železo“ pod velením poručíka Nohy, roty „Toledo“ nadporučíka Káše, předsunutého oddílu „Revolučních gard“ z Prahy a jiných. Po vystřídání mu zůstal k ruce partyzánský oddíl „Vpřed“ pod velením Šimka a čtyři obrněné vlaky.<ref>Srv. VÚA-VHA, f. RG, k. 132, přípravný rozkaz k odchodu pluku RG č. 1 do pohraničního území z 22. 5. 1945, operační rozkaz č. 2 pluku RG č. 1 z 23. 5. 1945 a pokyny zástupce velitele pluku podřízeným jednotkám z téhož dne; k. 133, pokyn [[Povstalecké velitelství Alex|velitelství „Alex"]] veliteli 10. strážního praporu plukovníku Boříkovi z 22. 5. 1945, čj. 197/45 a sdělení veliteli oblasti Kladno z téhož dne, rozkaz č. 1 velitele pluku RG č. 1 z 23. 5. 1945, zpráva velitele pluku RG č. 1 z 24. 5. 1945, čj. 271-45/vel., hlášení zpravodajského důstojníka pluku poručíka J. Blahníka z 30. 5. 1945 aj. Viz též BIMAN, S.– CÍLEK, R.: Poslední mrtví, s. 43 n.; STANĚK, T.: Perzekuce 1945, s. 20 n.</ref> Oblastní velitelství [[Kladno]] a [[Hradec Králové]] přešla 25. května po zrušení „[[Povstalecké velitelství Alex|Alexe]]“ pod velení 1. československé armády.<ref>VÚA-VHA, f. Styční důstojníci, operační rozkaz č. 128 1. čs. armády. Obě velitelství obdržela tímto rozkazem rovněž úkol zajistit hranice ČSR a „očistit od živlů nepřátelských" oblasti označené pro jednotlivé divize pohraničními úseky.</ref>

Americká armáda žádala, aby Němci byli vysidlováni směrem na západ od 13. poledníku (u Božího Daru), takže další evakuace z [[Karlovy Vary|Karlovarska]] musely být směřovány k přechodům [[Ostrov (okres Karlovy Vary)|Ostrov nad Ohří]] a [[Jáchymov]].<ref>Tamtéž, f. RG, k. 200.</ref><ref name=" ARBURG" />

{{Citát v rámečku|„… V potřebném počtu se měli v zemi ponechat především lidé schopní pracovního využití: ženy ve stáří od třinácti do čtyřiceti roků, zdravé ženy s dětmi ve věku do dvanácti let, pokud se samy nebudou hlásit k vystěhování s hlavou rodiny, a muži ve stáří od čtyřiceti do padesáti roků. Děti ve věkové kategorii od šesti do dvanácti let se měly umístit do zvláštních dětských útulků pod vedením českých školských orgánů se záměrem jejich „převýchovy". Všechny ostatní osoby německé národnosti měly být zkoncentrovány a vždy po padesáti v nákladních železničních vozech, případně i na říčních člunech nebo koňských povozech, dopraveny za hranice ve směru přes Děčín na Drážďany, podle možností až do Pirny (navrátilcům hrozily za překročení hranice sankce). Osobní zavazadla nesměla vážit více než třicet kilogramů na hlavu, z toho nejvýše pět kilogramů mohlo připadat na potraviny (s vyloučením tuku a másla). Před vyvezením Němců bylo třeba projednat s místními veliteli Rudé armády, zda o ně jako o pracovní síly nemají zájem. Pokud jej projevili, bylo třeba zjistit, kam se má (mimo československé území) jejich transport dirigovat. Sporné případy, pokud šlo o určení národnosti, se měly řešit jednotlivě, příslušníci etnicky smíšených rodin se za hranici zatím vypovídat neměli. Rozdíl mezi říšskými a sudetskými Němci se nedělal. Vysídlení tedy podléhali i starousedlíci, pokud nepatřili do skupin definovaných z hlediska aktuálních národohospodářských zájmů nebo zamýšlené „rečechizace“… o antifašistech se ve směrnici nehovořilo…“|Citace z Organizované divoké odsuny?, Staněk, Arburg, Směrnice pro stěhování Němců, Okresní národní výbor v Mělníku a velitelství „Skupiny Konvalinka", 25. květen 1945 <ref> NA, f. Zemský úřad Praha — Referáty dopravní, průmyslový, pro pozemkovou reformu, pro vnitřní osídlení a správu nepřátelského majetku (ZO-R), k. 877.</ref>}}

Nelze přesně zjistit, kolik německých obyvatel uprchlo nebo bylo vyhnáno za období, než padlo definitivní rozhodnutí spojeneckých mocností. Podle údajů generálního štábu československé armády opustilo Československo do srpna 1945 asi 560&nbsp;tisíc Němců. Jiné armádní dokumenty uvádějí, že do 31.&nbsp;července 1945 to bylo 450&nbsp;tisíc Němců. Osídlovací komise KSČ uváděla, že do srpna 1945 bylo jen do sovětské okupační zóny přijato 750&nbsp;tisíc Němců z&nbsp;Československa. Pozdější odhady československých úřadů uvádějí pro toto období počet asi 800&nbsp;tisíc vyhnanců. Problémem všech odhadů je, že z&nbsp;nich nevyplývá počet vyhnaných říšských Němců a uprchlíků, ani kolik z&nbsp;nich bylo německých starousedlíků.<ref name="Wiedemann">{{Citace monografie
 | příjmení = Wiedemann
 | jméno = Andreas
 | odkaz na autora = Andreas Wiedemann
 | titul = Pojď s námi budovat pohraničí
 | vydavatel = Prostor
 | místo = Praha
 | rok vydání = 2016
 | počet stran = 471
 | kapitola = 
 | strany = 83–84
 | isbn = 978-80-7260-337-4
}}</ref>

== Řízení „divokého odsunu“ ==
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-1983-0422-315, Umsiedler auf dem Güterbahnhof Berlin-Pankow.jpg|náhled|[[Berlín]]-Pankow 1946 (nákladní nádraží) – přesídlení vysídleného německého obyvatelstva. V letech 1945 a 1949 byl [[Pankow]] městskou čtvrtí v sovětském sektoru Berlína a od roku 1949 do roku 1990 městskou částí Východního Berlína]]
Prvotní záměr při vysídlení Němců (a Maďarů) použít stále platnou právní legislativu týkající se pobytu cizinců na československém státním území nebyl realizován. „Vyhošťovací“ řízení podle ustanovení zákona č. 88/1871 Říšského zákoníku ve znění pozdějších předpisů o správním řízení (vládní nařízení č. 8/1928 Sb.) totiž povolovalo podat odvolání.

A teprve pokud bylo rozhodnutí právoplatné, mohlo dojít k vystěhování (předtím bylo možné cizince určeného k „vyhoštění“ zadržet jen ve vazbě). Vysídlovací akce z roku 1945 by musely být individuálně zdůvodněny a postiženým písemnou formou oznámeny. Oproti tomu se vysídlení dělo zpravidla jen prostřednictvím tištěných vyhlášek nebo ústní formou příkazu. Jediné právo, které bylo uplatněno, bylo právo zrovna toho silnějšího, pod nátlakem a v mnohých případech s hrozbou nebo použitím násilí. Dá se říci, že možnost odvolání teoreticky ani prakticky neexistovala.<ref>MIKULE, Vladimír: Dekrety prezidenta republiky o postavení Němců a jejich dnešní právní význam. In: JECH, K. (ed.): Němci a Maďaři v dekretech prezidenta republiky, s. 76-96, zde s. 8891. Autor poukazuje mj. na fakt, že ve Sbírce nálezů Nejvyššího správního soudu z této doby se žádný nález tykající se „vyhoštění" a odsunu nevyskytuje.</ref><ref name=" ARBURG" />

=== Příprava norem československou vládou ===
23. května [[1945]] prezentoval ministr vnitra [[Václav Nosek]] na shromáždění vlády názor, že „čištění republiky se musí státi podle promyšleného plánu. Jinak dojde ke křivdám a chaosu“ a hovořil např. o stížnostech Mezinárodního výboru [[Mezinárodní červený kříž|Červeného kříže]].<ref name="SOUDOBÉ DĚJINY">Publikováno v Soudobých dějinách, roč. 12, č. 3-4 (2005), s. 465-533; roč. 13, č. 1-2 (2006), s. 13-49.</ref> Také navrhl pro potřeby armády vytvoření komise a vypracování vysídlovacího plánu. Tento návrh byl ze strany generála [[Ludvík Svoboda|Ludvíka Svobody]] pozitivně přijat.<ref name="PROTOKOL">Protokol ze zasedání vlády 29.5.1945</ref>

Vláda se nakonec usnesla na vytvoření komise skládající se z ministrů vnitra, zahraničí a národní obrany. Ta měla také předložit návrh k vytvoření Úřadu pro vystěhování Němců a Maďarů a k následné plánované kolonizaci.<ref name="SOUDOBÉ DĚJINY" /> Armáda byla tedy přípravou vysídlení pověřena, ale souhlas k provedení neobdržela. Na konci května projednávala vláda návrh „Vládního nařízení o odsunu cizího obyvatelstva a vnitřním osídlení“ a „Směrnice pro kolonizaci a odsun obyvatelstva“.<ref name="PROTOKOL" /> Ministerstvo vnitra předložilo 1. června novou verzi směrnic, ve kterých reagovalo na podněty z ministerstva zahraničních věcí a národní obrany. Jednalo se hlavně o změny v pořadí území, odkud měli být Němci vystěhováni, ale také o změny ve stanovení pořadí kategorií německého obyvatelstva. 12. června 1945 vyšel v Rudém právu článek:<ref>NA, f. MV-NR, k. 296, sign. A 1321, „Směrnice pro vnitřní kolonizaci a odsun obyvatelstva", 2. verze z 1.6.1945. Přednosta legislativního oddělení ministerstva vnitra Josef Hoffmann doporučoval 1. června Václavu Noskovi, aby se od konce května nezměněný návrh vládního nařízení předložil ještě téhož dne k projednání v kabinetu. Současně mu poskytl nově zpracované směrnice, jež měla projednat Nejvyšší rada pro odsun a osídlení (tedy orgán, s jehož zřízením se tehdy počítalo). (Tamtéž, „Informace pro pana ministra" z 1.6.1945.) Text návrhu vládního nařízení byl téhož dne dán k dispozici nejdůležitějším ústředním úřadům a Kanceláři prezidenta republiky, „jenž o věci projevil zájem v rozhovoru s panem ministrem vnitra" (Archiv Kanceláře prezidenta republiky, Praha (AKPR), f. Kancelář prezidenta republiky (KPR), inv. č. 2495, sign. D 2902/45, přípis prezidiálního šéfa Holdífka z 1.6.1945 adresovaný z ministerstva vnitra prezidentské kanceláři.</ref><ref name=" ARBURG" />

{{Citát v rámečku|„… že se ministerstvo vnitra otázkou transferu intenzivně zabývá a že o způsobu jeho provedení bylo již v zásadě rozhodnuto. V první řadě měli podle této zprávy republiku opustit všichni Němci, kteří sem přišli jako okupanti a vykořisťovatelé. Po nich měli následovat (za pozornost stojí použitá „třídní" terminologie) finančníci, podnikatelé, velkoobchodníci, velkostatkáři, průmyslníci a podobně. Pak se počítalo s odchodem ostatních lidí. Neprovinilé osoby, jež však ničím republice neprospěly, měly být odtransportovány také, údajně však i s majetkem. Dále se ve sdělení uvádělo, že odsunový plán bude předložen ke schválení Spojencům…“|Rudé Právo 12. 6. 1945<ref> RP 12.6.1945; srv. též BIMAN, Stanislav – CÍLEK, Roman: Poslední mrtví, první živí. Ústí n/L., Severočeské nakladatelství 1989, s. 100; HRABOVEC, Emilia: Vertreibung und Abschub: Deutsche in Mähren 1945-1947. (Wiener Osteuropa-Studien, sv. 2) Frankfurt/M., Peter Lang 1995, s. 108.</ref>}}

[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1988-013-34A, Flüchtlingskinder.jpg|náhled|[[Německo]] – první utečenecké tábory v roce 1945, děti před ubikacemi.]]
[[Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-P003214, Eckernförde, Flüchtlingsbaracken.jpg|náhled| [[Šlesvicko-Holštýnsko]]-[[Eckernförde]], v takových podmínkách nacházeli první vyhnaní Němci útočiště. Po skončení druhé světové války v roce 1945 patřil tábor Eckernförde do britské okupační zóny. Britská vojenská správa zde zřídila takzvaný DP (Displaced Persons) tábor s číslem 1206. Skládal se ze tří částí a byl pod dohledem týmu [[Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu|UNRRA]]. V roce 1947 zde bylo evidováno více než 2500 vysídlenců. Tábory byly v prosinci 1949 zrušeny.]]

7. června 1945 pracovali zástupci ministerstva vnitra, národní obrany, zahraničních věcí, financí, vnitřního obchodu, ochrany práce a sociální péče na třetí verzi. Použili k tomu znění druhého návrhu „Vládního nařízení o odsunu cizího obyvatelstva a vnitřním osídlení“. Jednalo se o koncept prezidentského dekretu.<ref>Citace z ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš, spoluautoři: David Kovařík, Matěj Spurný, Tomáš Staněk, Pavel Maršálek, Češi a Němci do roku 1945. Středokluky 2010. Díl I. z řady: ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš (ed.): Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951: Na společném zasedání vlády a členů Slovenské národní rady 2. června informoval Nosek o tom, že „dekret" o transferu a vnitřním osídlení je již stejně jako návrh s ním souvisejících směrnic připraven (NA, f. Úřad předsednictva vlády (ÚPV) – schůze vlády (nezpracovaný materiál), k. 2, protokol ze společného zasedání vlády a SNR 2.6.1945). Vláda se 7. června z Noskova podnětu usnesla na tom, aby se celá odsunová, osidlovací a „státoobčanská" agenda projednala souhrnně v následujícím týdnu, protože se momentálně ještě na některých věcech pracovalo (tamtéž, f. 100/24, arch. j. 1494, sv. 137, protokol ze zasedání vlády 7.6.1945); srv. též 2. a 3. verzi návrhu normy a poznámku J. Hoffmanna o výsledcích jednání ze 7. a 8.6.1945 (tamtéž, f. MV-NR, k. 296, sign. A 1321). Zúčastněné strany se shodovaly v tom, že osidlování má být organizováno centrálně. Ministerstvo zemědělství ovšem již před koncem května předložilo dva návrhy dekretů o konfiskaci „německé" půdy a o zemědělském osídlení (šlo vlastně o dekrety prezidenta republiky č. 12 a 28/1945 Sb., schválené později v upravené podobě). Ministerstvo vnitřního obchodu pracovalo na vlastním návrhu osídlení „v oboru vnitřního obchodu" a ministerstvo ochrany práce a sociální péče se zase zabývalo osnovou normy o repatriaci a usazení repatriantů v rámci osidlovacího procesu. Na výše zmíněném zasedání Hoffmann Noskovým jménem požadoval, aby se osnova konfiskačního dekretu (pozdější norma č. 12/1945 Sb.), jež byla v konečné fázi projednávání, zatím nepředkládala k podpisu prezidentu republiky. Odůvodňoval to tím, že jde o dokument po obsahové stránce úzce souvisící s diskutovanou osnovou dekretu o odsunu a osídlení a že by v opačném případě mohlo dojít k určitému roztříštění předmětné agendy. (AKPR, f. KPR, inv. č. 2495, sign. D 2902/45, záznam KPR z 8.6.1945.)</ref>

Stanovisko ministerstva národní obrany dodávalo: „Celá akce musí být provedena v krátké lhůtě, k technickému provedení je zapotřebí většího počtu ozbrojených jednotek. Způsob provedení vyžaduje použití vojenských metod.“<ref>NA, f. MV-NR, k. 296, sign. A 1321, nedatovaný text „Připomínek MNO k návrhu MV na vydání vládního nařízení o jednotném řízení vnitřní kolonizace".</ref> Úřad předsednictva vlády 13. června 1945 požadoval na premiérovi, aby návrh neprodleně projednal a schválil ve vládě, takže následně čtvrtá verze putovala do kabinetu vlády.<ref> „Informace pro pana předsedu vlády" z 13.6.1945, k čj. 1189/45 (též f. MV-NR, k. 296, sign. A 1321)</ref> Harmonogram vysídlení se měl řídit interními administrativní pokyny.<ref> MV-NR, k. 296, sign. A 1321, 4. verze „Osnovy dekretu prezidenta republiky o odsunu cizího obyvatelstva a vnitřním osídlení" (včetně důvodové zprávy). Dokument je uložen také v AKPR, f. KPR, inv. C. 2495, sign. D 2902/45 a byl publikován v edici: JECH, Karel (ed.): Němci a Madáři v dekretech prezidenta republiky: Studie a dokumenty 1940–1945 / Die Deutschen und Magyaren in den Dekreten des Präsidenten der Republik: Studien und Dokumente 1940–1945. Praha – Brno, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR – Dopiněk 2003, dok. č. 6.1, s. 297-301.</ref><ref name=" ARBURG" />

15. června 1945 se ve vládě projednávala další navržená koncepce [[dekret]]u týkajícího se státního [[občanství]]. K podepsání mělo ale dojít až po schůzce v [[Postupim]]i.<ref>NA, f. 100/24, arch. j. 1494, sv. 137, protokol ze zasedání vlády 15.6.1945. Srv. k tomu v pořadí 4. návrh osnovy dekretu o státním občanství ze 14.6.1945 (tamtéž, f. MV-NR, k. 279, sign. A 1143).</ref><ref>AKPR, f. KPR, inv. č. 2551, sign. Z-1725/47. Informace o časovém posunu Benešova podpisu vyplývá ze znění rukopisné poznámky KPR z července 1945 na konci Táborského elaborátu. O tomto postupu byl zpraven i ministr vnitra. Alternativní verze Táborského elaborátu je přetištěna v edici: JECH, K. (ed.): Němci a Maďaři v dekretech prezidenta republiky, dok. č. 8.8, s. 342 n.</ref> Vláda byla také informována o probíhajícím vysidlování Němců a s jeho pokračováním souhlasila a ministra Noska pověřila přípravami nové koncepce, kde by figuroval „Úřad pro osídlení“. Na to reagoval ministr zemědělství [[Július Ďuriš]], který se zasazoval o hlavně o to, aby jeho ministerstvo v zemědělském osidlování hrálo i nadále hlavní roli.<ref>NA, f. 100/24, arch. j. 1494, sv. 137, protokol ze zasedání vlády 15.6.1945. Skutečnost, že se vláda (resp. ministerstvo vnitra) vědomě rozhodla vystěhovat německé obyvatelstvo za hranice bez normy právně fixující tento akt, dokládá poznámka vedoucího národnostního oddělení ministerstva vnitra z&nbsp;22.&nbsp;června 1945: „Podle posledních pokynů (rukou vepsáno „19.6.1945" — TS, AA) má se legislativní úprava týkati jen jednotného řízení vnitřního osídlení, nikoli odsunu." (NA, f. MV-NR, k. 296, sign. A 1321, poznámka J. Hoffmanna na okraj posouzení dvou výnosů k vysídlení Němců, jež vydal pražský ZNV 12.6.1945; blíže k tomu v dalším výkladu.)</ref>

Pátá verze nesla název „dekret o jednotném řízení vnitřního osídlení“, kde došlo pro změnu ke sporu o zastoupení [[Slovensko|Slovenska]] při realizaci sídelní politiky. Šestá verze návrhu se poprvé zmiňovala o vzniku takzvané „Ústřední komise pro vnitřní osídlení“ (ÚKVO). 23. června 1945 redakční komise navrhované znění schválila.<ref> 6. verze navrhovaného dekretu o jednotném řízení vnitřního osídlení z 23. 6. 1945 a prezenční listina meziministerské porady konané na ministerstvu vnitra 23.6.1945.</ref> 25. června 1945 ministerstvo vnitra rozeslalo ústředí sedmou verzi a po dalších korekturách byla nakonec vládou osmá verze schválena.<ref>AKPR, f. KPR, inv. č. 2495, sign. 2902/45, 7. verze osnovy dekretu o jednotném řízení vnitřního osídlení z 25.6.1945 (též NA, f. MV-NR, k. 296, sign. A 1321); NA, f. 100/24, arch. j. 1494, sv. 137, protokol ze zasedání vlády 26.6.1945.</ref> 17. července 1945 byla i se souhlasem [[Slovenská národní rada|Slovenské národní rady]] pod číslem 27/1945 Sb. „o jednotném řízení vnitřního osídlení“ prezidentem [[Eduard Beneš|Benešem]] podepsána.<ref name=" ARBURG" />

=== Vláda a probíhající vysídlovací akce ===
Od poloviny června věnovala vláda pozornost usměrňování pokračujících vysídlovacích akcí.<ref> VÚA-VHA, f. VO 1, k. 48, čj. 221/taj.1.odd., interní záznam velitelství VO 1 o Spurného telefonátu (chybně datováno 15.5.1945). Velitel 1. sboru se pak osobně vydal do Žatce a nařídil, aby se shromáždění Němci vydali na pochod k hranicím. Koncentrace tak velkého počtu lidí byla v první řadě způsobena tím, že Rudá armáda údajné „utečence" při prvním pokusu převést je přes hranici vrátila zase zpět. Soustřeďování Němců ve městě bylo zahájeno 3. června. K pěšímu pochodu žateckých Němců k hranicím přes Kadaň v druhé polovině června 1945 viz např. svědecká výpověď v publikaci: SCHIEDER, Theodor (ed.): Dokumentation der Vertreibung der Deutschen aus Ost-Mitteleuropa, díl 4: Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei, sv. 2. Bonn, Bundesministerium für Vertriebene, Flüchtlinge und Kriegsgeschädigte 1957, s. 415 n. K situaci v Žatci a okolí v této době viz STANĚK, Tomáš: Poválečné „excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování. (Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, sv. 41.) Praha, ÚSD AV CR 2005, s. 114 n.</ref> 15. června [[1945]] se kabinet zaobíral transferem Němců. Náměstci předsedy vlády [[Klement Gottwald]] a [[Jan Šrámek]], ministři výživy [[Václav Majer]], vnitra [[Václav Nosek]], zdravotnictví [[Adolf Procházka]] a průmyslu [[Bohumil Laušman]] a přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky [[Antonín Hasal]] reagovali na zprávy z pohraničí a na „nepříznivé a nebezpečné následky neorganizovaného a nepromyšleného odsunu“. Podnáčelník Hlavního štábu ministerstva národní obrany generál [[Bohuslav Fiala]] diskutoval o způsobech vysídlování armádou. Proto ještě ten den vláda schválila „Zatímní směrnice pro vojenské správy, resp. vojenské oddíly, provádějící opatření k zajištění nacistických zločinců a odsunu německého obyvatelstva“. Hovořilo se v nich o tom, že Němci nemají být vháněni „bez rozdílu do koncentračních táborů“ a že je žádoucí „přidržet“ je pokud možno k práci. „Provinilé osoby, příslušníci gestapa, SS, SA a aktivní členové NSDAP (též bývalé Sudetoněmecké strany) měli být neprodleně zajištěni a majetek osob zařazených do odsunu nebo internovaných měl být účelně zabezpečen.“ „Respektovat“ se měli prokazatelní antifašisté.<ref>NA, f. 100/24, arch. j. 1494, sv. 137, protokol ze zasedání vlády 15.6.1945.</ref><ref name=" ARBURG" />

Co však vládní směrnice nestanovily, bylo vlastní provádění vysídlovacích akcí, například typ nebo (rozsah) území, které měli Němci opustit nebo také pořadí takzvaných „odsunových kategorií“. Zvláštní také bylo, že o zaměstnancích v průmyslu a v zemědělství nebo o národnostně smíšených rodinách se směrnice vůbec nezmínily. Generál Fiala je formou výnosu ministerstva národní obrany tlumočil na místa níže. Civilní orgány touto informací disponovaly mnohem déle než třeba tisk.<ref>VÚA-VHA, f. VO 1, k. 48, výnos HŠ MNO, 1. oddělení na VO 1 z 15.6.1945. V hlavním štábu koordinovala odsunovou akci zvláštní skupina vedená plukovníkem Františkem Dastichem. Srv. k tomu výnos ministerstva vnitra z 10.7.1945 (NA, f. Úřad předsednictva vlády – tajné (ÚPV-T), k. 308, sign. 127/2) a výnos ZNV v Praze z 23.7.1945 (Státní okresní archiv Louny, f. ONV Podbořany, k. 127).</ref><ref>Lidová demokracie, (17.6.1945). Ve zprávě se zcela otevřeně hovořilo o tom, že československá armáda nyní „provádí odsun cizího obyvatelstva z pohraničí".</ref> Na doporučení Klementa Gottwalda vypracovalo ministerstvo vnitra tzv. „definitivní“ odsunové směrnice.<ref>MV-NR, k. 296, sign. A 1321, „Směrnice o odsunu cizího obyvatelstva" z 26.6.1945. Text (bez data) byl publikován v edici: JECH, K. (ed.): Němci a Maďaři v dekretech prezidenta republiky, pozn. č. 2 k dok. č. 6.1, s. 301 n. Editor považuje směrnice v tomto znění „s velkou pravděpodobností" za elaborát ministerské komise ustavené rozhodnutím vlády z 23. května, čemuž by mohla nasvědčovat i okolnost, že dokument byl objeven v osobním fondu tehdejšího ministra zemědělství Julia Ďuriše.</ref><ref>ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš, spoluautoři: David Kovařík, Matěj Spurný, Tomáš Staněk, Pavel Maršálek, Češi a Němci do roku 1945. Středokluky 2010. Díl I. z řady: ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš (ed.): Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951</ref>

=== Iniciativní opatření v Praze ===
{{Podrobně|Květnové povstání českého lidu|Pražské povstání}}
[[Zemský národní výbor]] rozpracoval 12. června v zásadě první pokyny ústředního civilního orgánu československé státní správy k „okamžitému a plošnému vysídlení“ německého obyvatelstva. [[Miroslav Kreysa]] informoval 14. června 1945 radu Zemského národního výboru v Praze o směrnicích, které sestavil společně s Otakarem Machotkou.<ref> NA, f. ZNV-13 k. 217, protokol ze zasedání rady ZNV 14.6.1945.</ref><ref> MV-NR, k. 7443, sign. B-300, čj. 11/1945.</ref> V Praze němečtí starousedlíci i osoby přistěhované po roce 1938 končili v hromadných internačních a improvizovaných táborech nebo ve zvláštních odděleních soudních věznic (Pankrác, Karlovo náměstí) – v květnu to bylo asi na čtyřiceti místech přinejmenším dvacet až pětadvacet tisíc lidí – nebo byli vysídleni do táborů v okolních oblastech ([[Terezín]], Týnice u [[Kounice|Kounic]], [[Nový Bydžov]], [[Lysá nad Labem]], Mělnicko, Kladensko aj.) či využíváni při práci na venkově (k 5. červnu prošlo transportem asi sedmadvacet tisíc Němců z Prahy). Miroslav Kreysa (mladý komunista) stál v čele osidlovacího referátu Zemského národního výboru v Praze a od konce léta zastával funkci předsedy centrálního Osidlovacího úřadu pro české země.<ref name=" ARBURG" />

Kreysa sehrál při realizaci sídelní a „pohraniční“ politiky až do roku 1950 jednu z hlavních rolí. Po osvobození se aktivně podílel na odsunech a řešení „německé otázky“.<ref>Kreysa již 5.6.1945 vedl jednání ZNV v Praze o vysidlovacích a osidlovacích operacích za účasti zástupců ministerstev vnitra a vnitřního obchodu, odborů a hospodářských svazů (NA, f. MV--NR, k. 296, sign. A 1321, úřední záznam ministerstva vnitra z 6.6.1945). Na zasedání rady ZNV 7. června pak podal o činnosti své komise první obšírnou zprávu, v níž mj. exponoval problémy přikazování Němců na práce, jejich „evakuace" a spolupráce s československou armádou (tamtéž, f. Zemský národní výbor Praha (ZNV-P), k. 217, protokol ze zasedání rady ZNV 7.6.1945). K tehdejší situaci v Praze a středočeském regionu srv. např. STANĚK, T.: Poválečné „excesy" v českých zemích a jejich vyšetřování, s. 196 n.</ref> Od poloviny května mu byly zasílány situační zprávy z pohraničí a patřil v tomto ohledu k nejinformovanějším aktérům tehdejšího dění.<ref>Obsáhlý materiál uložený v Národním archivu, f. Zemský úřad Praha — Referáty dopravní, průmyslový, pro pozemkovou reformu, pro vnitřní osídlení a správu nepřátelského majetku (1945–1949) (ZÚ-R), k. 877- 886.</ref> Příkazy pak tlumočil místním orgánům. Tak např. Josef Kotrlý důvěrně hovořil o urychleném vyřešení národní otázky v pohraničí“ a poukazoval na údajně negativní stanovisko západních velmocí. Také se netajil tím, že je nutné, „aby místní výbory samy od sebe revolučním činem udělaly pořádek v pohraničí ještě dříve, než budou podepsány mírové smlouvy“.<ref>SOkA Jablonec n/N., f. ONV Jablonec n. N., k. 23, přípis Úřadu Národní bezpečnosti (ÚNB) Jablonec n/N. na ministerstvo vnitra z 11.6.1945, čj. 7 pres.</ref><ref>Při jednání bezpečnostních funkcionářů okresních správních komisí (OSK) z Liberce, Jablonce nad Nisou, Frýdlantu a Německého Jablonného (Jablonného v Podještědí) 19.6.1945 v Liberci, jehož se zúčastnili i zástupci armády, se předsedající bezpečnostní referent liberecké OSK May vyjádřil v podstatě analogicky jako Kotrlý. Podle jeho slov měly okresní orgány převzít veškerou odpovědnost na sebe s tím, že je nyní „nutno udržet Němce v atmosféře strachu". (SOkA Jablonec n/N., f. ONV Jablonec n. N., k. 23, přípis ÚNB Jablonec n/N. na ministerstvo vnitra z 20.6.1945.)</ref> Kreysa rychle připravil „Opatření k vystěhování Němců“. 12. června už ležel na stole k podpisu předsedy a současně bezpečnostního referenta Zemského národního výboru v Praze revoluční text bez jakéhokoliv se odvolání na právní či jiné ústavní normy (k 12. červnu ještě nevstoupily v platnost žádné konfiskační dekrety ani normy ke státnímu občanství).<ref name=" ARBURG" />

{{Citát v rámečku|„...ZNV nařizuje všem ONV, příp. správním komisím, aby ve spolupráci s MNV a správními komisemi bezodkladně přikročily se vší rozhodnou důsledností k vystěhování německého obyvatelstva z území Čech..."| T. Staněk, A. von Arburg, Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace" německého obyvatelstva.|<ref>NA, f. ZO-R, k. 1145, inv. č. 628, čj. 873 O.k. – 1945; duplikáty tamtéž, f. MV-NR, k. 7443, sign. B-300, čj. 11/1945; f. Ministerstvo vnitra – dodatky (MV-D), k. 215; f. Ministerstvo vnitra – Noskův archiv (MV-N), k. 254, inv. č. 160; f. Ministerstvo spravedlnosti – dodatky (MSdodatky), k. 1999, inv. č. 405; 171:1A-VHA, f. MNO, HS, 7. odd., čj. 1500, k. 62 (B); Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí (SOkA Ústí n/O.), f. ONV Lanškroun, k. 11, inv. č. 250 (cit. MACKOVÁ, Marie – VOGEL, Jan: Výprachtice 1304-2004. Výprachtice, Obecní úřad Výprachtice 2004, s. 123).</ref>|}}

17. července 1945 byla z Prahy do [[pohraničí]] ([[Liberec|Liberce]] a pak do [[varnsdorf]]ského, [[Rumburk|rumburského]] a [[šluknov]]ského okresu, ale také do [[Frýdlant]]u, [[Děčín]]a, [[Šanov (Teplice)|Teplic-Šanova]], [[Aš]]e a [[Cheb]]u) vypravena ministerská a zemská komise v čele s předsedou [[František Lis|Františkem Lisem]] a se zástupci ministerstev národní obrany, zemědělství a průmyslu, ale také [[Sbor národní bezpečnosti|Sboru národní bezpečnosti]].<ref> NA, f. MV-N, k. 230, kde je uložen seznam členů komise a další materiály o její činnosti.</ref> Příkazy měly direktivní podobu. Například předseda František Lis radil vedoucím orgánům tří okresů ležících ve Šluknovském výběžku, aby zabránili ilegálním návratům již vysídlených Němců, „že by měli zpětné překročení hranic potrestat smrtí“ a také dokonce „několik takových exekucí exemplárně“ provést.<ref> NA, f. MV-N, k. 230, Lisova zpráva o činnosti komise v okresech Varnsdorf, Rumburk a Šluknov od 18. do 28.7.1945.</ref><ref name=" ARBURG" />

=== Iniciativní opatření v Brně ===
{{Podrobně|Brněnský pochod smrti}}
Rovněž [[Moravskoslezský zemský národní výbor]] připravoval v červnu a červenci 1945 odsun Němců, což po hromadné akci [[Brněnský pochod smrti|„vyvedení“ Němců z Brna]] v květnu 1945 bylo i pochopitelné. Spolupracovali především s velitelstvím třetí vojenské oblasti. Vedoucí „evakuační skupiny“ major [[Vilém Pistorius]] sepsal hned po odvedení Němců a návratu z hranic 2. června dokument „Zásadní směrnice pro řízení a provádění akce k vyčištění Moravy a Slezska od Němců“ a ten byl 25. června velitelem třetí vojenské oblasti generálem [[Zdeněk Novák (generál)|Zdeňkem Novákem]] a předsedou brněnského Zemského národního výboru [[František Loubal|Františkem Loubalem]] podepsán (předseda ostravské expozitury Moravskoslezského ZNV podepsal 29. června). Předáci Zemského národního výboru v [[Brno|Brně]] si svolali na 18. a 19. července do „Zemského domu“ předsedy moravských okresních národních výborů a okresních správních komisí, kde je ústně seznámili s vysídlením Němců.<ref>Předsedové okresních národních výborů a správních komisí ze správních obvodů ostravské expozitury Moravskoslezského Zemského národního výboru až na jednu výjimku toto důležité shromáždění, věnované prioritně otázkám odsunu a osidlování, bojkotovali. Hlavním důvodem byly tehdejší kompetenční spory mezi Brnem a vedením expozitury v Moravské Ostravě. Protokol z jednání nebyl zatím objeven. Srv. např. Čin, (19.7.1945), s. 2 a (20.7.1945), s. 1 n.; Národní obroda, (19.7.1945), s. 2; Rovnost, (20.7.1945), s. 2.</ref><ref name=" ARBURG" /> Úvodní prohlášení směrnic uvádělo:<ref name=" ARBURG" />

{{Citát v rámečku|„...Země Moravská a Slezská bude očištěna od Němců. Za všeobecnou a hlavní zásadu platí, že očištění od Němců nutno provésti ve lhůtě co nejkratší totálně a s tvrdou důsledností až do konce."

Podle návrhu z 2. června měli být vysídleni Němci a Maďaři obojího pohlaví a každého věku, a dokonce i Židé, kteří pro své „smýšlení nebo chování nebyli nacisty pronásledováni". V každé obci ovšem měli dočasně zůstat němečtí faráři a také politicky spolehlivé rodiny, jež by pečovaly o opuštěné domácí zvířectvo a střežily příbytky vystěhovaných německých obyvatel...hovořilo se zde o ustavení funkce „vojenského pověřence" pro vedení akce ve větších územních celcích (severní Morava a Slezsko, střední a jižní Morava), text směrnic kladl větší důraz na úzkou spolupráci lokálních armádních, správních a bezpečnostních složek. „Očistná akce" měla být těsně propojena s „kolonizací" Němci vyklizeného prostoru.

|T. Staněk, A. von Arburg, Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace" německého obyvatelstva,<ref>VÚA-VHA, f. VO 3, k. 128, koncept přípisu generála Nováka pro ministerstvo národní obrany z 25.6.1945., materiál zachycující genezi „Zásadních směrnic": původní verze z 2. června, doplňky s upřesněnými podmínkami o spolupráci s civilními úřady z 21. června, exemplář směrnic signovaný generálem Z. Novákem a F. Loubalem 25. června a předsedou ostravské expozitury J. Bilanem-Šinovským 29. června. Duplikáty viz tamtéž, f. VO 1, k. 48; dále MZA, f. ZNV-VOS, k. 790. „Zásadní směrnice" ve znění z 25., resp. 29. 6. 1945 byly již publikovány (viz KAREL, Jiří – PLESKÁ, Leona: Směrnice k „divokým" odsunům? In: Střední Morava, roč. 7, č. 12 (2001), s. 120-124).</ref>|}}

== Postupimská závěrečná zpráva ==
{{Podrobně|Postupimská konference}}
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-2004-0130, Meldorf, Ankunft von Flüchtlingen.jpg|náhled|Meldorf, Šlesvicko-Holštýnsko – příjezd vysídleného německého obyvatelstva]]
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-2004-0128, Meldorf, Ankunft von Flüchtlingen.jpg|náhled|Meldorf, Šlesvicko-Holštýnsko – nádraží po příjezdu vysídleného německého obyvatelstva]]
3. srpna 1945 informoval ministr zahraničních věcí [[Jan Masaryk]] vládu o výsledku jednání v Postupimi a navrhl vypracovat odsunový plán a odsun zastavit. [[Zdeněk Fierlinger]] však oponoval, „že se transfer nemá zastavit, dokud sovětské autority to nežádají“. Václav Nosek neměl nic proti, ale doporučil opatrnost. Vláda se nakonec usnesla, „že se v odsunu německého obyvatelstva má pokračovat, pokud to je prakticky bez obtíží proveditelné, že se toto pokračování má popřípadě odůvodnit tím, že bylo již delší dobu připraveno a nelze příslušné opatření zrušit, a hlavně nutno urychlit předložení plánu na provedení transferu“.

Na třináctý článek tedy vláda nereagovala a vláda ani tisk o pozastavení transferu nijak speciálně neinformovaly.<ref>Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. Středokluky 2010. Díl II.3 z řady: ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš (ed.): Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951: Dokumenty z českých archivů, 332 s. {{ISBN|978-80-86057-68-2}}</ref><ref>Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osídlování. Středokluky 2011. Díl II.1 z řady: ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš (ed.): Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951: Dokumenty z českých archivů, 960 s. {{ISBN|978-80-86057-71-2}}.</ref>

Prezident republiky [[Edvard Beneš]] podepsal v přítomnosti ministra vnitra Václava Noska (a filmové kamery) 3. srpna 1945 v půl desáté „[[Ústavní dekret prezidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské]]“. Dekret byl sepsán a datován k 2. srpnu, kdy byla zveřejněna Závěrečná zpráva z [[Postupimská konference|Postupimské konference]].<ref>AKPR, f. KPR, inv. č. 2551, sign. Z-1725-47, k. 128, úřední záznam Kanceláře prezidenta republiky z 3.8.1945.</ref> Jednodenní prodleva v podpisu dekretu byla zřejmě dána tím, že se ještě 2. srpna objevily některé nejasnosti kolem jeho definitivního znění. Vypadá to tedy, že odebíráním státního občanství československým Němcům, Maďarům a dalším skupinám (s výjimkou antifašistů, kteří však museli sami požádat o jeho ponechání) se v londýnském exilu příliš nezabývali. Je tedy jasné, že ústavní dekret, který nabyl svou účinnost až 10. srpna 1945, na probíhající tzv. divoký odsun Němců neměl žádný vliv. Zrovna tak na něj neměla přímý vliv ani pozdní legalizace odsunů z Postupimi.<ref>První konkrétní (dosti obsáhlé) pokyny k provedení ústavního dekretu č. 33/1945 Sb. přitom ministerstvo vnitra vydalo jako svůj výnos až 24.8.1945 (NA, f. ÚPV-B, sign. 762.3, k. 725). Text byl publikován také ve Věstníku Ministerstva vnitra Čs. republiky (ovšem s datací 15.8.1945), roč. 27, č. 3 (1945), s. 21-26.</ref><ref name=" ARBURG" />

Armáda realizovala svůj záměr „velkého odsunu“ podle „Směrnic pro odsun německého obyvatelstva“ z 2. srpna 1945<ref> VÚA-VHA, f. VO 1, k. 4, Směrnice pro odsun německého obyvatelstva z 2.8.1945, HŠ MNO, čj. 657/dův. 1.odd.45 (podepsán generál Svoboda). Funkcí přednosty zvláštní odsunové skupiny ve štábu první vojenské oblasti byl 6. srpna pověřen plukovník Vilém Sýkora (velitelství 1. oblasti, čj.27042/dův. 1.odd.45). Ludvík Svoboda informoval vládu o vydaných pokynech nepřímo 3. srpna. Řekl, že se odsun provádí „podle určitého plánu", jehož záměrem je, aby republiku opustili „v první řadě nebezpeční lidé". (ANM, f. ZF, k. 60, protokol ze zasedání vlády 3.8.1945.) Tezi, jež se někdy objevuje v odborné literatuře (viz BIMAN, S. – CÍLEK, R.: Poslední mrtví, první živí, s. 205; HRABOVEC, E.: Vertreibung und Abschub, s. 145 n.), že usnesení kabinetu z 3. srpna vlastně vycházelo ze směrnice ministerstva národní obrany z předchozího dne, nelze zcela spolehlivě ověřit. Je však pravděpodobné, že vyhotovení těchto pokynů utvrdilo vládu v úmyslu dát svolení k pokračování vysidlovacích akcí navzdory požadavku Spojenců pozastavit dosavadní postup, vyjádřenému ve 13. článku Závěrečné zprávy z Postupimi. Nelze úplně vyloučit možnost, že směrnice MNO byla stejně jako ústavní dekret o státním občanství opatřena zpětně symbolickým postupimským datem.</ref>, kde se uvádělo, „že z mezinárodně politických důvodů lze transfer provádět zatím (jako dosud) pouze všeobecně v prostoru mezi [[Labe]]m a [[Boží Dar|Božím Darem]], a to zásadně vlakovými soupravami z druhé a třetí vojenské oblasti přes první oblast. Z jejího území bylo ovšem možné organizovat i pěší přesuny.“ Z dokumentů je viditelné, že se armáda chtěla i nadále na vyhoštění Němců podílet.<ref>Dokládají to materiály ze srpna a září 1945, jež obsahuje f. VO 1, např. v kartonech 4 a 48-50.</ref><ref>dokumentace velitelství VO 1: přílohy (C. 1-5) k čj. 187/taj. 1.odd.45 z 6.8.1945 a čj. 26955/dův. 1.odd.45 (zpracováno 8.8.1945), výnos HŠ MNO z 6.8.1945, čj. 772/dův. 5.odd. 45 jako dopiněk ústředních směrnic z 2. srpna, další dodatek z 13.9.1945 aj. Zvláštní velitelství v Ústí nad Labem, které měla zřídit první vojenská oblast jako určité centrum všech prací souvisejících s realizací transferu a do jehož čela měl být postaven major Antonín Příhoda, se ještě do poloviny listopadu 1945 nepodařilo uvést do života (velitelství VO 1, čj. 28501/ dův 1. odd.45, zpracováno 17.11.1945).D</ref> Teprve 10. srpna 1945 byly vydány směrnice pro [[Morava|Moravu]] a [[Slezsko]]. Předpokládaly odsun v průměru tři až čtyři tisíce osob denně.<ref>VÚA-VHA, f. VO 1, k. 4, výnos velitelství 3. oblasti z 10.8.1945, čj. 4138 dv. /1. odd.45 s přílohou „Směrnice pro odsun německého obyvatelstva"; Zemský archiv Opava (ZA Opava), f. Expozitura Moravskoslezského ZNV v Moravské Ostravě (EZNV), odb. II/B, k. 294, čj. 133/6/dův. 45.</ref> V sovětském okupačním pásmu se však kupily problémy s umístěním, zásobováním a zdravotním stavem jak utečenců tak i vyhnaných Němců. Čím dál více přicházely i kritické hlasy ze Západu. 8. srpna 1945 tedy reagovalo ministerstva národní obrany zákazem odsunů, ale přípravy měly být nadále v plném proudu.<ref> BIMAN, S. – CÍLEK, R.: Poslední mrtví, první živí, s. 205-207; STANĚK, T.: Perzekuce 1945, s. 35-38. K požadavkům velitelů Rudé armády viz VÚA-VHA, f. VO 1, k. 4, materiály velitelství prvního sboru (příloha č. 5) k čj. 187/taj. 1.odd.45 z 6.8.1945; k. 49, zpráva velitelství VO 1-štáb, 2.odd., pro velitelství VO 1, 1.odd. ze 7.8.1945, čj. 1230/taj. zprav. 1945; k. 50, telegramy důstojníka československé armády z Hřenska velitelství VO 1 z 10.-14.8.1945. O situaci na Šluknovsku vypovídá dokumentace v kartonu 49. Výnos HŠ MNO k zastavení odsunu viz tamtéž, f. VO 2, k. 1, kronika 2. vojenské oblasti; viz též f. MNO, HŠ, 1. odd., čj. 582 a 590/taj.hl.št/1.odd., k. 19 (B); f. Styční důstojníci, k. 1; f. Skupina pro odsun Němců (SPON), k. 11, čj. 3812/45 (B).</ref><ref name=" ARBURG" />

=== Organizované odsuny alias postupimský transfer ===
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1987-058-09, Meldorf, Ankunft von Flüchtlingen.jpg|vlevo|náhled| Meldorf, [[Šlesvicko-Holštýnsko]] – příjezd vysídleného německého obyvatelstva]]

Druhá fáze odsunu německého obyvatelstva z Československa je nejčastěji pojmenována výrazem „organizovaný“ nebo také „soustavný“ či „systematický odsun (transfer, vysídlení)“ a datuje se od konce ledna 1946. Transporty s vysídlenými Němci putovaly nejprve do americké okupační zóny a potom do sovětského okupačního pásma v Německu. Konec této fáze měl být ukončen v listopadu roku 1946. Organizované odsuny již probíhaly na pozadí rozhodnutí z přelomu července a srpna 1945 v [[Postupim]]i.<ref name=" ARBURG" />

Na podzim 1945 vznikly po celém území v rámci organizovaného odsunu německého obyvatelstva [[Koncentrační tábor|internační tábory]] v podobě sběrných a karanténních středisek. Celkový počet činil 107 táborů, včetně 75 v Čechách. V těchto táborech se sestavovaly vysídlovací skupiny pro další transport za hranice. Jeden transport obsáhl asi 1 200 osob. 25. ledna 1946 vyjel první organizovaný vlak s vysídlenci z Budějovic do Bavorska.<ref>Schieder, Theodor (1960): The expulsion of the German population from Czechoslovakia; A selection and transl. - Bonn (Germany): Federal Ministry for expellees, refugees and war victims; Vol. IV, Band IV., 1 and IV., 2; 579 p.; (Documents on the expulsion of the Germans from Eastern-Central-Europe). Editor: Schieder, Theodor; Translated: Sausmarez, G. H. and associates </ref><ref>Hrsg. Heimatkreis Prachatitz e.V. (1970, 1977): Heimatkreis Prachatitz im Böhmerwald. - Augsburg: Selbstverlag. Bd. 1/Bd. 2</ref> Podle jiných pramenů tento den odjel první vlak z Mariánských Lázní.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení1 = Volfová
 | jméno1 = Tereza
 | titul = Před 75 lety začal organizovaný odsun Němců. Do vlaku si mohli vzít tisíc marek a padesát kilogramů zavazadel
 | periodikum = ČT24
 | vydavatel = Česká televize
 | datum_vydání = 2021-01-25
 | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3258928-pred-75-lety-zacal-organizovany-odsun-nemcu-do-vlaku-si-mohli-vzit-tisic-marek-a
 | datum_přístupu = 2021-01-25
}}</ref><ref>{{Citace periodika
 | titul = První odsun Němců z Mariánských Lázní
 | periodikum = Lidová demokracie
 | ročník = 2
 | číslo = 22
 | datum = 1946-01-26
 | strany = 2
 | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:2a074c70-f4a6-11e8-95ba-5ef3fc9bb22f?page=uuid:8c706370-f4af-11e8-8d10-5ef3fc9ae867
 | datum_přístupu = 2021-01-25
}}</ref>

{{Citát v rámečku|'''Osidlovací výbor''' [[Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé|PNS]] se usnesl na návrh posl. dr J. Veverky ve schůzi konané 31. 1. 1946 na těchto resolucích:...3. Osidlovací výbor PNS vybízí [[Ministerstvo vnitra České republiky|ministerstvo vnitra]], aby vydalo znovu pokyn o způsobu provádění odsunu Němců a jasně upozornilo pod řízené výkonné orgány na to, že osoby českého původu a osoby ze smíšených manželství nemají býti prozatím zařazovány do transportů určených k odsunu. Současně nechť je zdůrazněno, že odpovědnost za provedení tohoto pokynu mají podřízené orgány, t. j. oblastní osidlovací úřadovny, okresní správní komise, místní správní komise (MNV) i výkonné orgány ([[Sbor národní bezpečnosti|SNB]], [[finanční stráž]], [[Československá armáda|vojsko]] a pod.).|Stráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí, 02.02.1946<ref>Stráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí. Liberec: Akční výbor Národní fronty v Liberci, 02.02.1946, 2(28), s. 1.</ref>}}

== Němečtí antifašisté ==
Němečtí [[Antifašismus|antifašisté]] byli za [[druhá světová válka|druhé světové války]] [[nacismus|nacisty]] z politických důvodů vězněni nebo jinak pronásledováni. Druhou významnou skupinu odpůrců nacismu tvořily osoby aktivně činné v [[odboj]]ovém hnutí, a to jak přímo ve [[Německá říše|Německé říši]], tak i v zahraničním [[exil]]u, zejména ve spojeneckých vojenských jednotkách. Po osvobození vznikaly antifašistické komise, jejichž úkolem bylo prověřování německých občanů a udělování antifašistických legitimací. Legitimace antifašisty chránila před diskriminačními opatřeními, která se týkala ostatních Němců, a sloužila k získání československého státního občanství.

Protože však Dekret prezidenta č. 33 od 10.08.1945 nově upravoval podmínky pro udělení statusu antifašisty, dosavadní legitimace ztratily platnost a nastalo nové prověřování německých žadatelů. Procesy prověřování se táhly a množily se útoky na antifašistické čekatele i jejich perzekuce. Proto zakládali němečtí komunisté a sociální demokraté výbory na obranu svých členů před probíhajícími excesy. Většina německých antifašistů nakonec zvolila cestu dobrovolného vystěhování do okupačních zón v Německu. Opouštěli Československo s bolestí a pocitem křivdy. První „antifa-transporty“ odjížděly v listopadu [[1945]] do sovětské okupační zóny.<ref>Staněk, Tomáš: Odsun Němců z Československa, 1991; Svědkové zamlčené minulosti/Zeugen der verschwiegenen Vergangheit, 1995; H. Mejdrová (ed.), Trpký úděl. Výbor dokumentů k dějinám německé sociální demokracie v ČSR v letech 1937–1948, 1997; M. Reindl-Mommsen, „Die Sudetendeutschen in der Tschechoslowakei nach 1945“, in: Bohemia, 1967; U. Schneider, „Die deutschen Antifaschisten in der ČSR im Jahre 1945. Die Situation nach Kriegsende und Aussiedlung in die SBZ“, in: Odsun – Die Vertreibung der Sudetendeutschen, 1995.</ref>

== Statistické údaje k vysídlení německého obyvatelstva ==
Podle předválečného sčítání žilo v Československu 3,1 mil.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | titul = Struktura jiných národností
 | vydavatel = Český statistický úřad
 | datum_přístupu = 2016-05-15
 | url = https://www.czso.cz/csu/sldb/struktura_jinych_narodnosti
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20200329114054/https://www.czso.cz/csu/sldb/struktura_jinych_narodnosti
 | datum archivace = 2020-03-29
 | nedostupné = ano
 }}</ref> osob, které se přihlásily k německé národnosti. Podle těchto oficiálních čísel se odvíjí i odhad počtu odsunutých Němců po druhé světové válce.<ref>Frommer, Benjamin: Národní očista: retribuce v poválečném Československu</ref> Avšak i této skupiny obyvatelstva se dotkly válečné události.<ref>Konstruktéři nového pohraničí. Aktéři sídelní politiky a naplňování jejich vizí. In: Dějiny a současnost, XXXII/7 (2010), s. 14–17.</ref>

=== Rozsah evakuace v roce 1945 ===
[[Soubor:Sudeten-Gedenktafel (Linz).jpg|náhled|[[Linz]], Horní Rakousko – pamětní deska na mostě Nibelungenbrücke na památku vysídlených sudetských Němců v roce 1945, odhalená 28. září 1985 SdL]]
Od konce války do podzimu [[1945]] opustili československé území Němci a jiné osoby, které v té době byly za Němce považovány. Určit jejich počet, je v podstatě dnes téměř nemožné. Není možná ani rekonstrukce dobrovolných odchodů, na kterých se nepodílely státní orgány. Útěky měly vždy velmi osobní charakter a určitě se řídily individuální představou o budoucnosti každého takového jedince. Odchod z domova mohl být ovlivněn strachem z trestu za provinění nebo ze šikanování ze strany českého obyvatelstva, strachem z Rudé armády nebo i z nadcházející nejistoty. Nejsou také dodnes k dispozici průzkumy přesunů válečných zajatců, kteří taktéž byli součástí masového vysidlování. Rámcové údaje poskytují pouze „repatriace“ říšskoněmeckých příslušníků včetně obyvatel ze [[Slezsko|Slezska]] nebo [[Volksdeutsche]]. Nadcházející statistika se opírá o počty, které sestavovaly armádní oddíly pro evidenci transportů a vysídlovacích akcí z jara a léta 1945, tedy o dobovou armádní dokumentaci. Ale i tak nelze považovat čísla za konečná, jedná se tedy o hodnoty přibližné.<ref name=" ARBURG" />

Do konce září či začátku října 1945 bylo z českých zemí odsunuto (bez pohybu obyvatelstva z oblasti kontrolované Američany) něco přes 750 000 Němců (do sovětské okupační zóny v Německu asi 80 procent). Nejnižší hranice by mohla činit 700 000 vysídlených, přičemž horní se může pohybovat kolem 820 000 německých obyvatel.<ref>Pro srovnání: Podle jednoho záznamu odsunového oddělení (referátu) ministerstva vnitra z 9.10.1945 ministerstvo národní obrany sdělilo, že z Československa bylo doposud vysídleno asi 690 tisíc Němců (NA, f. MV-NR, k. 7447, sign. B-300). Vzhledem k omezenému prostoru nemůžeme věnovat speciální pozornost stale citlivé problematice ztrát na životech německého civilního obyvatelstva a válečných zajatců v pro ně jistě nejtíživějším období. Odkazujeme proto na výsledky analýz prezentované nově v publikaci T. Staňka Poválečné „excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, s. 325-328.</ref> Z toho se dá usuzovat, že „téměř každý čtvrtý z celkem asi tří milionů vysídlených starousedlíků (sudetských Němců) opustil svůj původní domov již ve fázi „divokého“ odsunu v roce 1945.“ Pokud se připočítají i transporty a vysídlení Němci přímo do amerického pásma, které byly směrovány do Rakouska a Německa, lze uvažovat, že území Československa opustilo do konce roku 1945 od 800 000 až do maximálně jednoho milionu Němců.<ref name=" ARBURG" />

=== Další v různých pramenech uváděná čísla ===
Jen při odsunech ze severní Moravy a českého sudetského Slezska podle údajů společné komise českých a německých historiků při něm zahynulo 19 až 30 tisíc Němců.<ref>Migrationsprozesse in der Tschechoslowakei. Die Vertreibung der Deutschen und ihre binnenstaatlichen Folgen 1945–1950. In: LUFT, Robert – EIBER, Ludwig (ed.): Bayern und Böhmen: Kontakt, Konflikt, Kultur. Vorträge der Tagung des Hauses der Bayerischen Geschichte und des Collegium Carolinum in Zwiesel vom 2. bis 4. Mai 2005. München 2007 (1. und 2. Auflage; Veröffentlichungen des Collegium Carolinum, 111), s. 241–284.</ref> Počet Němců, kteří museli odejít v důsledku poválečného odsunu, se pohybuje někde kolem 2,6 milionu osob, zbytek připadá na osoby, které byly donuceny uprchnout v důsledku válečných událostí.<ref name="BENJAMIN">Frommer, Benjamin: Národní očista: retribuce v poválečném Československu, s. 61.</ref> Stanovení počtu osob německé národnosti, které byly transferovány z území ČSR, komplikuje též přítomnost národních hostů na konci druhé světové války. Jednalo se o Němce, kteří utekli před postupující Rudou armádou z východních oblastí tehdejšího Německa i z oblastí obsazených Němci (nejednalo se tedy o sudetské Němce).<ref name="BENJAMIN" />

== Poválečná diskriminace, týrání, excesy a vraždy německého obyvatelstva ==
{{Podrobně|Masakry Němců na jaře a v létě 1945}}
I když se kritické hlasy proti „týrání“ Němců objevovaly, neměly zřetelný vliv na průběh událostí. V roce [[1946]] byl přijat [[Zákon o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků]], který spáchaná zvěrstva na Němcích amnestoval, ale hlavně po roce [[1948]] vláda [[Komunistická strana Československa|KSČ]] veškerá vyšetřování zastavila.<ref name="MATĚJKA">Matějka Ondřej, Vysídlení Němců z Československa 2013, VIII. ročník studentské konference</ref> Hovořit se dá o vážné kritice novinářů, kteří o dění v pohraničí v tisku referovali, a o čtenářských reakcích z míst, kde ke zločinům docházelo.<ref name="MATĚJKA" />

=== Týdeníky Obzory a Dnešek ===
Lidovecký týdeník [[Obzory (časopis)|Obzory]] se věnoval na svých stránkách odsunu od září do prosince [[1945]] a to po reakcích zahraničního tisku. I když zahraničí s odsunem souhlasilo, vadilo mu násilí a špatná morálka:<ref name="VESELÁ">Veselá Julie: Reflexe témat souvisejících s česko-německými vztahy a poválečným Německem v týdeníku Obzory a týdeníku Dnešek v letech 1945 – 1948, 2009</ref>

{{Citát v rámečku|„...My Američané, jsme šli do války, aby už nikde na světě nebyly ani Buchenwaldy, ani japonské mučírny. Nešli jsme do války proto, aby Češi, třeba ve spravedlivém hněvu, dělali nové Buchenwaldy...“|Redakční článek. 1945. „Námitky proti odsunu.“ Pp. 52 in Obzory 1945, r. I, č. 4.}}

Týdeník referoval také o nedůstojném jednání Čechů vůči Němcům, které přímo označil „hyenismem“. Ale i západní tisk poukazoval na „gestapáckou“ morálku vládnoucí při odsunech.<ref name="VESELÁ" /> Šovinistické smýšlení Čechů považovala redakce „za snížení se na úroveň sadistických německých gangsterů, kteří taktéž nerozlišovali mezi vinnými a nevinnými, mezi trestem a pomstou“.<ref>Redakční článek. 1945. „Transfer Němců a tisk.“ Pp. 116 in Obzory 1945, r. I, č. 8.</ref> V časopise byly delší dobu na přetřesu i sběrné tábory. Poté, co se situace odsunů stala tématem i britského parlamentu, časopis psal:

{{Citát v rámečku|„...Krátce, jsme značně velkou částí soudného veřejného mínění osočováni z krutosti, nelidskosti a zvrácenosti, které vzbuzují nevoli vzdělaného světa a volají k jeho svědomí. Tedy nejvážnějšího obvinění, jaké proti národu Masarykovu může býti vzneseno...“|Redakční článek. 1945. „Otázka mravní.“ Pp. 177 in Obzory 1945, r. I, č. 12|}}

Téma odsunu Němců rozebírala i nová čtenářská rubrika „Z dopisů redakci“. Na rozhořčené čtenářské reakce proti „gestapismu“ a proviněními na německém obyvatelstvu reagoval komunista z ministerstva informací [[Václav Kopecký]] tím, že obvinil redakci z nezákonného vydávání časopisu, z podrývání [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] a „zastávání se Němců a [[kolaborant]]ů.“<ref>Redakční článek. 1945. „Obzory.“ Pp. 225 in Obzory 1945, r. I, č. 15.</ref> Redaktor týdeníku „[[Dnešek (časopis)|Dnešek]]“ [[Michal Mareš]] referoval od červnového čísla [[1946]] ve svých článcích taktéž o odsunu. Poukazoval hlavně na to, „že nebylo v pořádku odsunout všechny Němce. Jednalo se mu zejména o úbytek pracovní síly v průmyslu a v hornické profesi.“<ref name="VESELÁ" />

{{Citát v rámečku|
„...Proti Němcům byla namířena celá řada opatření každodenního charakteru. Museli nosit na paži bílé pásky s písmenem N (n jako Němec), někdy s hákovým křížem; opatření záměrně připomínala nacistická protižidovská opatření a týkala se kromě jiného přídělů potravin, které činily stejné množství jako pro Židy za války; často nesměli Němci používat veřejné dopravní prostředky nebo navštěvovat veřejná zařízení (např. kina, divadla...); v noci nesměli vycházet, bez zvláštního povolení nesměli používat rádio a telegrafní přístroje; všechny německé školy, včetně vysokých škol byly zavřené; bylo zastaveno vydávání německých novin a německé rozhlasové vysílání a na veřejnosti bylo zakázáno mluvit německy. Opatření se mohla místně lišit, někde např. Němci nesměli používat chodníky nebo byly zakázány německé bohoslužby. Všední den Němce po válce určovala všeobecná pracovní povinnost, kdy byli nasazování především na odstraňování válečných škod, velmi často museli pomáhat v zemědělství. Tvrdé podmínky panovaly v internačních táborech, kde byli Němci soustřeďováni před nástupem do transportu. Takový pobyt mohl trvat několik dnů, ale také mnoho měsíců. Zejména v prvních poválečných týdnech panovaly absolutně nedostačující hygienické a stravovací podmínky. Tím trpěly především malé děti, matky neměly v důsledku podvýživy žádné mateřské mléko, v táborech umíralo velké množství kojenců a malých dětí. Tragickou scénou se znovu stal bývalý nacistický koncentrační tábor v Terezíně, kde po válce zemřely stovky internovaných Němců v důsledku špatných podmínek...“|Matějka Ondřej, Vysídlení Němců z Československa 2013, VIII. ročník studentské konference <ref>VYHNÁNÍ, VYSÍDLENÍ, ODSUN?, VIII. ročník studentské konference, Gymnázium Olgy Havlové v Ostravě Porubě, 2013</ref> |}}30. listopadu 1947 proběhly do sovětského okupačního pásma v Německu poslední dva oficiální transporty. Týdeník Obzory cituje statistiku, která byla tehdy oznámena v německém rozhlasu. "... bylo skončeno přesídlování Němců z ČSR. Ze 2 900 000 Němců přišel do okupačního pásma Sovětů 1 000 000. Příchozí byli rozděleni přistěhovaleckým úřadem takto: Sasko (provincie) dostalo 398 000 lidí, Duryňsko a Maklenburg po 250 000, země Sasko 96 000, Braniborsko 62 500. Z přesídlenců bylo 27 procent mužů, 48 procent žen a 25 procent dětí. S přesídlenci přišlo do východního okupačního pásma mnoho odborníků z řemesel, která byla mimo ČSR velmi slabě zastoupena... S přesídlenci přišlo zároveň 45 000 německých antifašistů. Bylo jim sice dovoleno zůstat v ČSR, rozhodli se však pro přestěhování a tak mohli s sebou vzíti všechny své movitosti...."<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Německý rozhlas o odsunu Němců
| periodikum = Obzory
| datum vydání = 4.1. 1947
| ročník = 3
| číslo = 1
| strany = 4
| url =
}}</ref>

=== Tábory a vězení ===
Po celém území Československa zavedla vláda pro Němce systém lágrů, který sestával z 1 215 internačních táborů, 846 pracovních táborů a 215 speciálních vězeňských zařízení, z nichž některé byly zřízeny v objektech bývalých nacistických koncentračních táborů.<ref>Lidové noviny 24. 2. 2012 str. 7 V českých táborech zahynulo po válce 6 až 8 tisíc Němců </ref><ref name=" ARBURG" /> Před odsunem zde bylo internováno 350 000 Němců za účelem výkonu nucených prací.<ref>Schwarzbuch der Vertreibung 1945 bis 1948 (Heinz Nawratil, 5. náklad. München 1999)</ref> Např. podle magisterské práce Jiřího Padalíka panovaly ve znojemských pracovních a záchytných táborech úděsné podmínky, s internovanými se zacházelo na stejné úrovni, jako v německých [[Koncentrační tábor|koncentračních táborech]]: dostávali absolutně nedostatečnou stravu, byli vražděni a mučeni,<ref>Jiří PADALÍK, Master's thesis Češi a Němci v regionu Znojemska v letech 1918–1946, kap. Sběrný a internační tábor Znojmo. Svědectví o pobytu v koncentračním táboře v [[Hodolany|Olomouci, Hodolanech]] uvedly [http://www.rozhlas.cz/plus/pribehy/_zprava/po-valce-uz-jsme-nebyli-antifasiste-jenom-nemci--1365262 Příběhy XX. století]</ref> ženy byly znásilňovány, malé děti umíraly hlady či na nedostatečnou péči.<ref>Např. čeští lékaři doc. [[Karel Raška (epidemiolog)|Karel Raška]] a prof. [[František Patočka (lékař)|František Patočka]], kteří přijeli potlačit [[Epidemie skvrnitého tyfu v Terezíně 1945|epidemii tyfu]] do [[Koncentrační tábor Terezín|Terezína]], byli poměry v táboře a brutálním zacházením s vězněnými natolik otřeseni, že sepsali obsáhlé svědectví o tom, co viděli a co se dověděli, a odeslali ho spolu s rozhořčeným protestem (v němž výslovně označili věznici za „''koncentrační tábor po německém způsobu''“) na Úřad předsednictva vlády.; viz [[Tomáš Staněk]]: „''Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování''“, [[Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky|Ústav pro soudobé dějiny AV ČR]], Praha 2005, {{ISBN|80-7285-062-8}}, str. 157–159; Nešlo vůbec o ojedinělý případ, Staněk krom tohoto dokládá i celou řadu dalších, např. tábor v Hranicích na Moravě, kdy byli vězni vražděni a okrádáni a ženy masově znásilňovány, viz tamtéž, str. 279–281</ref> Od května 1945 do roku 1946 se počet obětí v táborech odhaduje mezi 24 000 až 40 000. Podle Německého [[Mezinárodní červený kříž|Červeného kříže]] se z těchto lágrů pohřešuje stále 100 000 lidí. V roce [[1950]] pracovalo nuceně v lágrech ještě 5 000 Němců a teprve v roce 1955 byli Němci propuštěni.<ref>Dokumentation der Vertreibung der Deutschen aus Ost-Mitteleuropa, Svazek IV/I, Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei (vydavatel Theodor Schieder, Bonn 1957)</ref>

{{Citát v rámečku|„...Všichni zaměstnavatelé, jimž byli k jejich žádosti přiděleni na práci Němci, se upozorňují, že je musí platit. Mzdy těchto osob jsou stanoveny tak, že obdrží 80 % mzdy, kterou za stejnou práci by obdržel normální dělník. Z toho obnosu obdrží Němec-zaměstnanec přímo, pokud není umístěn v internačním táboře, jednu třetinu, dvě třetiny jeho platu musí býti poukázány místnímu NV, v jehož obvodu je Němec zaměstnán. MNV je povinen poukázati jednu třetinu platu Němce okresnímu NV. Za pracovní síly, umístěné v internačním táboře, je nutno celých 80 % mzdy platiti správě internačního tábora, v němž je Němec umístěn. Pro osoby, jimž byly poskytnuty výhody z opatření proti Němcům a které se písemným potvrzením prokáží, toto opatření neplatí...“|Nový směr, 22. 3. 1946<ref>Staněk,Tomáš: Perzekuce 1945. Perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a věznice) v květnu–srpnu 1945. Praha, 1996; Tomáš Staněk,Tábory v českých zemích 1945–1948. Šenov u Ostravy, 1996.</ref>}}

Jiné prameny uvádí, že ze zjištěných 18&nbsp;816 obětí bylo 5&nbsp;596 zavražděno, 3&nbsp;411 spáchalo sebevraždu, 1&nbsp;481 zemřelo při transportu, 705 bezprostředně po transportu, 629 na útěku a u 379 úmrtí nešlo příčinu zjistit. Přibližně 200 tisíc lidí se pohřešuje. Probíhaly „akty krvavé pomsty na německém civilním obyvatelstvu“, při nichž asistovala i [[Rudá armáda]].<ref name="MASOVÉ HROBY"> Masové hroby německých civilistů na našem území, Moderní dějiny [http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/masove-hroby-nemeckych-civilistu-na-nasem-uzemi-reporteri-ct/]</ref> Největší poválečný masakr v [[postoloprtský masakr|Postoloprtech]], při kterém zahynulo nejméně 763 německých civilistů, spáchala [[Československá armáda]] spolu s [[Revoluční gardy|Revolučními gardami]] a podílel se na něm i účastník protinacistického odboje [[Vojtěch Černý (odbojář)|Vojtěch Černý]].<ref>"[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1532570-povalecna-msta-prerostla-v-postoloprtech-v-masove-vrazdy Poválečná msta přerostla v Postoloprtech v masové vraždy]". Česká televize. 31. května 2015.</ref> Podle vzdělávacího portálu „Moderní dějiny“ (pro učitele, studenty a žáky) vraždili Češi, „kteří za války kolaborovali a narychlo si potřebovali připsat odbojářské frčky.“ V odkrytých masových hrobech leží civilisté, často jen starci, ženy a děti.<ref name="MASOVÉ HROBY" />

=== Masakry a excesy „divokého odsunu“ ===
{{Podrobně|Masakry Němců na jaře a v létě 1945|Brněnský pochod smrti|Postoloprtský masakr|Masakr na Švédských šancích|Ústecký masakr|Masakr u Dobronína|Lidový soud v Lanškrouně|Pomník zbytečným obětem}}
{| class="wikitable" style="width:100%;" border="1" cellpadding="4" cellspacing=0
|+
| style="background:#f3fff3" | [[Soubor:Památník obětem odsunu Němců na lanškrounském hřbitově.JPG|100 px]]
| | [[Lidový soud v Lanškrouně]] (''německy Blutgericht von Landskron''), 17.–18. květen 1945
|-
| style="background:#f3fff3" | [[Soubor:Brno, Kounicovy koleje, Žabovřesky.JPG |100 px]] 
| |  [[Brněnský pochod smrti]] (''německy Brünner Todesmarsch''), 30.–31. květen 1945
|-
| style="background:#f3fff3" | [[Soubor:Postoloprty kasernen2.jpg|100 px]] 
| |[[Postoloprty]] (''německy Postelberg'') a [[Žatec]] (''německy Saaz'') – [[Postoloprtský masakr]], 31. květen – 15. červen 1945<ref>Hans-Ulrich Stoldt: Mord im Fasanengarten, in: Der Spiegel, Nr. 36, 31. August 2009, S. 66 f.</ref><ref>Benz, a.a.O., S. 116 f.: Austreibung aus Saaz.</ref><ref name="MODERNÍ DĚJINY" />
|-
| style="background:#f3fff3" | [[Soubor:Chomutov eg-str.jpg|100 px]] 
| | [[Chomutov]] (''německy Komotau'') – Pochod z Chomutova do Litvínova, koncentrační tábor Sklárna, 9. června 1945<ref>Svědectví o koncentračním táboře Sklárna v Chomutově [http://nassmer.blogspot.co.at/2009/04/svedectvi-o-koncentracnim-tabore.html]</ref>
|-
| style="background:#f3fff3" | [[Soubor:Přerov, nádraží.jpg|100 px]] 
| | [[Horní Moštěnice]] (''německy Ober Moschtienitz, dříve Moschtienitz'') [[Masakr na Švédských šancích]], v noci z 18. na 19. června 1945
|-
| style="background:#f3fff3" | [[Soubor:Tafel-Massaker-Aussig1.jpg|100 px]] 
| | [[Ústecký masakr]] (''německy Massaker von Aussig''), 31. července 1945
|-
| style="background:#f3fff3" | [[Soubor:Stacidomo Domažlice město 4.jpeg|100 px]] 
| |  [[Domažlice]] (''německy Taus'') – vyklizení oblasti Horšovský Týn – Domažlice<ref>Hromadný hrob v Draženově a události z července 1945 [http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2005121033]</ref><ref>Sudetoněmecká otázka a české zdvižené prsty, popis fotografie [http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_zprava/ivan-stern-sudetonemecka-otazka-a-ceske-zdvizene-prsty--1332827]</ref>
|-
|style="background:#f3fff3" | [[Soubor:Leština lom.jpg|100 px]]
| |  [[Leština (okres Šumperk)]] (''německy Lesche'') –  [[Leštinský masakr]], květen 1945<ref>Leštinský masakr z roku 1945 [http://opavsky.denik.cz/kultura_region/film_masakr20070903.html]</ref>
|-
|style="background:#f3fff3" | [[Soubor:Kytlice - kriz zbytecnym obetem.jpg|100 px]]
| |  [[Kytlice]] (''německy Kittlitz'') – 19. červen 1945, zavražděno 6 obyvatel<ref>Svědectví odsunu (6): Falknov-Kytlice, léto 1945 [http://www.i-noviny.cz/svedectvi-odsunu-6-falknov-kytlice-leto-1945-18461#.VWCZ1dLtmkq na /www.i-noviny.cz]</ref>
|-
| style="background:#f3fff3" |[[Soubor:Budinka novy2.jpg|100 px]]
| |
* [[Dobronín]] (''německy Dobrenz'') – [[Masakr u Dobronína]],  19. května 1945<ref> Petr Klukan. Budínka: kosterní nálezy potvrzují hromadný hrob. Jihlavské listy. 20. 08 2010, roč. 21, čís. 65, s. 12–13. ISSN 1804-7610</ref>
* [[Vráž (okres Beroun)|Vráž]] (''německy Wraž, v letech 1939–45 Raasch'') a [[Loděnice (okres Beroun)|Loděnice u Berouna]], 8. května 1945<ref>Kříž obětem masakru u zabitého postaven [http://berounsky.denik.cz/zpravy_region/obeti20080630.html]</ref>
* [[Tušť]] (''německy Schwarzbach'') – [[Masakr na Vitorazsku]], 25. května 1945<ref>Masakr na Vitorazsku[http://rozhledy2010.blogspot.co.at/2013/01/masakr-na-vitorazsku-25-kvetna-1945.html]</ref>
* [[Lom (okres Most)]] (''německy Bruch''), 10. května 1945<ref>Kdo střílel v Lomu? [http://litvinov.sator.eu/kategorie/okolni-obce/lom-u-mostu/kdo-strilel-v-lomu]</ref>
* [[Tocov]] (''německy Totzau''), 5. Juni 1945<ref>Digitální učební materiál, Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0807
* Název projektu: EU peníze středním školám, Gymnázium a Střední odborná škola, Podbořany, Sada: Československé dějiny po roce 1945</ref><ref>Zaniklé obce [http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=89]</ref>
* [[Krnov]] (''německy Jägerndorf'') – první velký masový odsun a pěší pochody, 22. června 1945<ref>Erlebnisbericht Todesmarsch von Teplitz nach Geising, in: Benz, a.a.O., S. 111 f.</ref>
* [[Doupov]] (''německy Duppau''), červen 1945<ref>Zaniklé obce [http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1441241]</ref>
* [[Podbořany]] (''německy Podersam'') – Masakr Revolučních gard na Podbořansku, 7. června 1945<ref>Masakr sudetských Němců na Podbořansku [http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/838922]</ref><ref>U Podbořan bylo po válce zastřeleno 70 Němců [http://zatecky.denik.cz/zpravy_region/podborany_nemci_valka_zastreleni_20110207.html]</ref>
* [[Teplice nad Metují]] (''německy Weckelsdorf, popř. Wekelsdorf'') – Masakr na Bukové hoře, 30. června 1945<ref>Masakr na Bukové hoře [http://majovyhonzik.wordpress.com/2012/12/26/teplice-nad-metuji-masakr-na-bukove-hore/]</ref>
* [[Rovensko pod Troskami]] (''německy Rowensko bei Turnau'') – Masakr 365 obětí před školou, 10. května 1945<ref>365 mrtvých jako dní v roce - [http://www.rozhlas.cz/dvojka/dokument/_zprava/365-mrtvych-jako-dni-v-roce--1391102 rozhlasové vysílání]</ref>
* [[Moravský Krumlov]] (''německy Mährisch Kromau'') – poprava v zámeckém parku 11 německých obětí, červen 1945<ref>Masakr na Znojemsku [http://www.lidovky.cz/povalecny-masakr-nemcu-na-znojemsku-vysetruje-policie-pg5-/zpravy-domov.aspx?c=A101010_163540_ln_domov_tsh]</ref>
|-
|}<ref>https://zpravy.aktualne.cz/domaci/hruza-povalecneho-krvaveho-leta-1945-nas-muze-opet-prekvapit/r~fb881ac89ecb11e6b635002590604f2e/?redirected=1478157077</ref>

== Chaos a „Stunde Null“ ==
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-H0304-0500-002, Thüringen, wartende Reisende auf Bahnsteig.jpg|náhled|[[Německo]] – Thüringen, poválečná situace srpen 1945 – čekající cestující na nádraží, z větší části na cestě za potravinami]]
[[Soubor:Fotothek df pk 0000126 006 Mann repariert Fahrradschlauch - Frauen holen Wasser am Brunnen auf der Straße.jpg|náhled|Válečná destrukce postihla citelně i základní společenskou jednotku – rodinu. Významně stoupl počet z nejrůznějších důvodů nekompletních rodin, kde zastávala nejvýraznější úlohu žena – matka, zatímco muž – otec – buď padl na frontě, byl nezvěstný, ve válečném zajetí, po válečném úrazu s výrazně změněnou pracovní schopností, či již nebyl schopen, případně nechtěl žít nadále v rodinném svazku.<ref>Citace z NIGRIN Tomáš: ZÁSOBOVÁNÍ DÜSSELDORFSKÉHO OBYVATELSTVA A BRITSKÁ ZÓNOVÁ ZÁSOBOVACÍ POLITIKA 1945–1948, ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE, S. 267–353, STUDIA TERRITORALIA IX, 2007</ref>]]
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-W0911-501, Nordwestdeutschland, vertriebene Familie.jpg|náhled|[[Německo]] 1948 – žebrající rodina s cedulí ''Vyhnáni z vlasti i domova''. Uprchlíci měli být přidělováni do oblastí málo zasažených válkou. V Bavorsku k takovým patřily [[Horní Franky]], [[Horní Falc]] a [[Dolní Bavorsko]], což byly ale současně strukturálně nejslabší oblasti, to znamená, že zde bylo nejméně průmyslu a pracovních příležitostí.<ref name="#1" />]]
[[Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-F005100-0010A, Lager Friedland, Lager mit Baracken.jpg|náhled|[[Lager Friedland|Friedland]] 1958 – pohled na barákový tábor. [[Nissenova vojenská bouda|Nissenhütte]] z vlnitého plechu využívali v Německu spojenci pro ubytování vysídleného obyvatelstva. V poválečné době se staly symbolem chudoby]]
[[Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-F001153-0015A, Lager Friedland, Suchmeldung an Wand.jpg|náhled|Tábor Friedland 1953 – Červený kříž se stěnou pohřešovaných. O uprchlíky se zpočátku staral Červený kříž, Charita a dělnická dobročinná organizace Arbeiterwohlfahrt.<ref name="#1" />]]
Výraz „[[Stunde Null]]“ je používán na území Rakouska a Německa pro den 8. května 1945. Asi kolem 12 milionů německého obyvatelstva hledalo v období před a po kapitulaci [[Nacistické Německo|Německa]] nový domov. První záchytná útočiště nacházeli vyhnanci z Československa nejprve u příbuzných na území aliančních mocností, pokud zde vůbec žili. Ve velké většině však byli v utečeneckých a záchytných nebo průchozích táborech, kam dorazili zcela zubožení. V poválečném chaosu a mnohdy panující dezinformaci hledali za hranicemi v prvé řadě ochranu a pomoc. Jejich nová započatá cesta bez domova neměla u valné většiny stejně žádný jiný cíl.<ref name="INTEGRATION">Die Integration der deutschen Flüchtlinge und Vertriebenen in Westdeutschland nach dem II.Weltkrieg Magisterarbeit, 2010, 123 Seiten</ref>

Po skončení válečných útrap křižovaly napříč celým Rakouskem a Německem nekonečné proudy vyhnanců a utečenců s [[trakař]]i, vozíky, kárkami či s jinak navršenými povozy se vším, co jim zůstalo. Místní domorodé obyvatelstvo, které nemělo po rozbombardování a válečných taženích samo ani to nejnutnější, se proto dívalo na vyhnané sudetoněmecké obyvatelstvo s nedůvěrou. Často bylo v starousedlických obcích trnem v oku. Někteří jimi opovrhovali nebo se chovali dokonce i nepřátelsky. Obzvláště na vybombardovaném území Německa, kde vládl nedostatek pitné vody, potravin, léků, chybělo ubytování, šatstvo, topivo a práce. Velká většina vyhnaných nejen že živořila v utečeneckých táborech a barácích ještě více než deset let, ale jejich život byl navíc naplněn smutkem a bolestí ze ztráty domova, u mnohých spojený se sociálním padnutím až na samé dno.<ref name="INTEGRATION" />

=== Rakousko ===
V Rakousku bylo v poválečném období zřízeno více než 300 utečeneckých táborů (International Refugee Organisation – IRO). Ještě před koncem války se v dubnu 1945 nacházelo na rakouském území přibližně 300 000 [[Volksdeutsche]], z nichž mělo být 150 000 repatriováno do Německa. V období od léta [[1945]] do konce roku [[1947]] přibylo dalších 200 000 etnických Němců. Na začátku roku [[1948]] se počet tzv. Volksdeutsche pohyboval stále kolem 340 000 osob. Teprve po obdržení občanství na konci roku [[1950]] se číslo osob žijících po táborech mírně snížilo na 266 000.<ref>Adalbert K. Gauß - Bruno Oberläuter, Das zweite Dach. Eine Zwischenbilanz über Barackennot und Siedlerwillen 1945–1965. in: Donauschwäbische Beiträge Bd. 72, Salzburg 1979, S. 10-17.</ref> I po odchodu části vyhnaných Němců z rakouského území v roce [[1950]] zůstávaly stále dvě třetiny „Volksdeutschen“ v zemi. Rakouská vláda zveřejnila 1. dubna [[1954]], že 165 355 z nich nemá stále občanství (opční zákon nabyl platnost až 5. srpna [[1954]]).

Pro mnohé však představovaly tristní táborové podmínky velkou psychickou zátěž. Na území Rakouska se nacházelo v roce [[1952]] 150 privátních a 89 státních utečeneckých táborů.<ref>Darstellung des Flüchtlingsproblems und des Problems der volksdeutschen Heimatvertriebenen in Österreich. Bundesministerium für Inneres. Zahl: 70.110-12U/52, Abschrift, Verb.Zl. 9403/VI.</ref> V roce [[1958]] fungovalo na rakouském území ještě 51 státních táborů (Flüchtlingslager), ve kterých žilo kolem 19 500 vyhnaných Němců. Proto také v tomto roce byl vládou za podpory „Arbeitsgemeinschaft zur Förderung des Wohnungs- und Siedlungsbaues für Heimatvertriebene und Flüchtlinge“ přijat šestiletý plán pro rozpuštění táborů (''německy Lagerauflösungsprogramm''), který se týkal 21 500 osob: 6 000 pod ochranou organizace UNREF, k nimž patřili i „Volksdeutschen“ bez občanství, 11 000 utečenců s nově nabytým rakouským občanstvím, 3 500 s německým občanstvím a 1 000 tzv. „Altösterreicher“. V roce [[1960]] se díky mezinárodním iniciativám podařilo Rakousku vyřešit všechny problémy spojené s otázkou „Flucht und Vertreibung“.<ref>Österreichisches Lagerauflösungsprogramm von 1958 [http://www.donauschwaben.at/oesterreichisches%20lageraufloesungsprogramm%20von%201958.html]</ref>

=== Německo ===
Příchod odsunutého obyvatelstva do Německa otevřel v jejich životech další smutnou kapitolu. Zničená města, nouzová obydlí a jiné přístřešky byly přeplněny, všude panoval hlad a pokud něco bujelo, tak to byl všude přítomný [[černý trh]]. V popředí vládního zájmu stálo především zlikvidování chudoby a vyrovnání se s minulostí – tisk informoval denně o hrůzách v koncentračních táborech, nalezených masových hrobech a [[Norimberský proces|Norimberských procesech]]. Všude se diskutovalo o zodpovědnosti a vině německého národa. Do této katastrofální atmosféry politické, morální a materiální, přibyly miliony Němců odsunutých nebo na útěku, kterým bylo vyměřeno k životu 2,5 m² na osobu. Ještě deset let po válce žilo 260 000 lidí v barákových táborech (''německy Barackenlagern''), kteří vytvářeli tu nejnižší sociální skupinu nazývanou také „homo barackiensis“.<ref> Möller, Prof. em. Dr. Horst: Integration der Heimatlosen,Vortrag Berlin 11.6.2013 </ref>

Příjem uprchlíků a vysídlených osob do americké okupační zóny probíhal v letech 1945–1946 na základě rozhodnutí Kontrolní rady z 20. listopadu 1945 převážně přes hraniční tranzitní tábory v Bavorsku. Zde také skončili především sudetští Němci. Jednalo se přibližně o 2 250 000 vysídlených sudetských Němců. 50 % přijalo Bavorsko, 27 % Hesensko a 23 % putovalo do spolkové republiky Württemberg-Baden. Jednalo se o pět hraničních přechodů v okolí: [[Furth im Wald]], [[Hof (město)|Hof]], [[Freilassing]], [[Pasov|Passau]] a [[Kiefersfelden]]. Bavorské hraniční tranzitní tábory se nacházely nedaleko těchto přechodů.<ref>Grenzdurchgangslager[http://wiki-de.genealogy.NetGrenzdurchgangslager_in_Deutschland#Grenzdurchgangslager_nach_ehemaligen_Besatzungszonen]{{Nedostupný zdroj}}</ref>

==== Americká okupační zóna ====
Hraniční tranzitní tábory (Grenzdurchgangslager) v Bavorsku
* Grenzdurchgangslager [[Furth im Wald]], Bavorsko, Horní Falc, [[Cham (Německo)|Cham]]
* Grenzdurchgangslager [[Wiesau]], Bavorsko, [[Horní Falc]], [[Tirschenreuth]]
* Grenzdurchgangslager [[Hof-Moschendorf]], Bavorsko, [[Horní Franky]], město [[Hof (město)|Hof]]
* Grenzdurchgangslager [[Piding]], [[Bavorsko]], [[Horní Bavorsko]], Berchtesgadener Land
 

==== Britská okupační zóna ====
* Grenzdurchgangslager [[Friedland (Dolní Sasko)|Friedland]], [[Dolní Sasko]], [[Göttingen]]

==== Sovětská okupační zóna ====
* Sammellager für Umsiedler – [[Melk]]-Pionierkaserne (založen v lednu 1946), [[Dolní Rakousy]], sloužil k přesídlení sudetských Němců do Německa.<ref>Amtsvermerk über die 5. Sitzung der Kommission für Rückführungs- und Flüchtlingsangelegenheiten am 30. 11. 1945, S. 2. AdR, BM f. VE, Flüchtlingsfürsorge 1946, Zl. IV-162 871-14/45. In: Die Vertreibung der Sudetendeutschen nach Österreich 1945/46, Cornelia Znoy, Wien 1995</ref>

== Dopady vysídlení Němců ==
Odsun asi tří milionů českých, moravských a slezských Němců v letech 1945/46 byl po "odsunu Polska na západ", který postihl pět milionů Němců, největším poválečným přesunem obyvatelstva v Evropě. 

Odsun měl následující bezprostřední důsledky:

* České pohraničí bylo nyní mnohem řidčeji osídleno než dříve, zejména ve venkovských oblastech. Protože se do nich nemohl přistěhovat dostatek českých a slovenských osadníků z jiných částí země, klesl nejen počet obyvatel v bývalých sudetských oblastech, ale i produktivita tradičního průmyslu, který se zde nacházel.
* Nepřítomnost milionů Němců, z nichž většina byla protikomunisticky naladěna, usnadnila komunistický převrat v roce 1948 a začlenění Československa do východního bloku. Aktivní rolí při rozdělování zkonfiskovaného německého majetku se komunistům podařilo získat další voliče a zároveň vytvořit obraz nepřítele: přesídlených Němců, proti jejichž [[Revanšismus|revanšismu]] a historickému [[Revizionismus|revizionismu]] mohlo Československu pomoci pouze těsné spojenectví se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kogelfranz
| jméno = Siegfried
| příjmení2 = Gosztonyi
| jméno2 = Péter
| titul = Das Erbe von Jalta: die Opfer und die Davongekommenen
| rok = 1985
| url = https://archive.org/details/daserbevonjaltad0000koge
| vydavatel = Rowohlt-Taschenbuch-Verlag
| místo = Reinbek bei Hamburg
| počet stran = 253
| edice = Spiegel-Buch
| isbn = 978-3-499-33060-5
}}</ref>
* Ve Spolkové republice Německo a v menší míře i v Rakousku se vysídlení sudetští Němci stali na dlouhou dobu politickým faktorem: část vysídlenců a jejich potomků vytvořila [[Sudetoněmecké krajanské sdružení|Sudetoněmecký landsmanšaft]], zájmové sdružení, které se označovalo jako "nestranická a nenáboženská národnostní organizace sudetských Němců ve ''vyhnání''".

== Československé státní občanství ==
[[Ústavní dekret prezidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské]] pozbyli Němci československé státní občanství.<ref>§ 1 ústavního dekretu č. 33/1945 Sb.</ref> Toto se netýkalo osob, které prokázaly, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem.<ref>Ústavní dekret č. 33/1945 Sb.[http://www.psp.cz/docs/laws/dek/331945.html Digitální archív Poslanecké sněmovny]</ref><ref name=" ARBURG" />

[[Československé státní občanství]] hrálo hlavní roli pro uchování majetku a v otázce vysídlení. Po přijetí dekretů mohly některé kategorie německého obyvatelstva žádat v předem stanovených lhůtách o navrácení čs. občanství. Německé manželky Čechů si mohly o navrácení občanství zažádat v roce [[1945]]. V roce [[1947]], tedy ke konci řízeného odsunu, si pro změnu mohli zažádat němečtí manželé českých partnerek. V roce [[1949]] mohly o čs. občanství žádat všechny ostatní kategorie.<ref>Kaplan, Karel: Poválečné Československo. Československo 1945–1948. Národy a hranice, Národní politika, München 1985</ref><ref name=" ARBURG" />

Ve [[Slezsko|Slezsku]] a na [[Těšínsko|Těšínsku]] žilo asi 110 tisíc tzv. volkslistářů, kteří tvořili přibližně 60 % místního obyvatelstva. Podle uvedení národnosti při policejním sčítání lidu v&nbsp;prosinci 1939 byla úřady po roce 1941 přidělována ''Volkslista''. Ta měla čtyři kategorie. Volksliste 1 – byli říšští občané, č. 2 obyvatelé německé národnosti, Volksliste 3 (s&nbsp;možností odvolání) pro občany slezské národnosti. Volkliste 4 – byla pro občany polské a české národnosti, kteří o&nbsp;Volkslistu sami požádali. Desetitisíce Volkslistářů kategorií 1–3 sloužily ve Wehrmachtu, tisíce jich padly. Řada synů pro přijetí Volkslisty proklínala z tohoto důvodu své rodiče. Po válce byly internační tábory pro Němce také v&nbsp;Třinci-Borku, Českém Těšíně, Sběrné tábory pro odsun byly v&nbsp;Karviné a Ostravě. Z&nbsp;Těšínska byly do Německa odsunuty tisíce Němců, především kategorie 1 a 2. U&nbsp;horníků, kteří jednak značné polevili v&nbsp;pracovní morálce, a hrozilo také, že se budou bouřit celé jejich hornické party, bylo řadě z&nbsp;nich občanství navráceno nebo uděleno. Čs. Polákům, kteří porušili povinnosti čs. občana (v&nbsp;roce 1938 a 1939) občanství vráceno nebylo.<ref>Chocholatý-Gröger, Franz: Šlonzáci a Volksliste, CS-magazín 7/2005, cs-magazin.com</ref><ref>Kučera, Jaroslav: „Der Hai wird nie wieder so stark sein“. Tschechoslowakische Deutschlandpolitik 1945–1948, Hannah-Arendt-Institut für Totalitarismusforschung, Dresden 2001 ({{Cs}}: „Žralok nebude nikdy tak silný“. Československá zahraniční politika vůči Německu 1945–1948, Argo, Praha 2005)</ref>

== Česko-německé a česko-rakouské vztahy ==
[[Soubor:GuentherZ 2009-11-14 0084 Retz Plakant NOe Landesausstellung 2009.jpg|náhled|Plakát přeshraniční výstavy ''Rakousko. Česko. Rozděleni-odloučeni-spojeni'' (2009)]]
{{Podrobně|Československé reparace a restituce z Německa}}
{{Podrobně|Česko-německé vztahy po druhé světové válce}}
3. února [[1955]] vydal prezident [[Antonín Zápotocký]] prohlášení, kterým byl válečný stav mezi Československem a Německem ukončen. Prohlášením z 10. srpna 1955 československá vláda hodlala navazovat diplomatické vztahy s Německou spolkovou republikou. 11. prosince [[1973]] podepsali v Praze [[Willy Brandt]] a [[Lubomír Štrougal]] a ministři zahraničí [[Walter Scheel]] a [[Bohuslav Chňoupek]] [[Pražská smlouva|Smlouvu o vzájemných vztazích]] mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa a navázaly opět diplomatické styky.<ref>Prager-Vertrag, 11. Dezember 1973 [http://www.documentarchiv.de/brd/cssr1973.html]</ref> Smlouva mezi Spolkovou republikou Německo a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o dobrém sousedství a přátelské spolupráci z roku [[1992]] se stala základem česko-německých vztahů po sametové revoluci.

V [[Česko-německá deklarace|Česko-německé deklaraci]] o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997 oba státy mimo jiné deklarují, „že německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky a česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány“.<ref>Česko-německé vztahy [http://www.prag.diplo.de/Vertretung/prag/cs/03/Deutsch__tscheschische__Beziehungen/seite__deutsch__tschechische__erklaerung__cz.html] {{Wayback|url=http://www.prag.diplo.de/Vertretung/prag/cs/03/Deutsch__tscheschische__Beziehungen/seite__deutsch__tschechische__erklaerung__cz.html|date=20140914115616}}</ref>

[[Václav Havel]] ještě jako disident před 17. listopadem [[1989]] vyjádřil v dopise německému prezidentovi politování nad odsunem a před zvolením do funkce prezidenta svoji omluvu zopakoval. Omluva a jeho vyjádření vyvolaly na domácí scéně řadu protestů. Jakékoli odškodnění však odmítl. Na základě [[Benešovy dekrety|dekretů]] prezidenta [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]] bylo německé obyvatelstvo zbaveno občanských a majetkových práv v Československu. Zrušení těchto takzvaných Benešových dekretů se sudetští Němci dlouhodobě domáhají. Česká republika o této otázce nehodlá diskutovat a považuje ji za uzavřenou.<ref>Sudetští Němci Klausovi: Omluvte se nám za příkoří [http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/126988-sudetsti-nemci-klausovi-omluvte-se-nam-za-prikori/]</ref> Sdružení sudetských Němců „Sudetendeutsche Landsmannschaft“ vypustilo za svých stanov povinnost usilovat o navrácení občanských práv a majetků v České republice v roce 2015.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Lesen Sie zeit.de mit Werbung oder im PUR-Abo. Sie haben die Wahl.
| periodikum = www.zeit.de
| url = https://www.zeit.de/zustimmung?url=https%3A%2F%2Fwww.zeit.de%2Fpolitik%2Fdeutschland%2F2015-03%2Fsudetendeutsche-landsmannschaft-heimat
| datum přístupu = 2022-01-23
| url archivu = https://web.archive.org/web/20220123151502/https://www.zeit.de/zustimmung?url=https://www.zeit.de/politik/deutschland/2015-03/sudetendeutsche-landsmannschaft-heimat
| datum archivace = 2022-01-23
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Sudetští Němci vzdali snahu o vrácení majetku
| periodikum = Novinky.cz
| odkaz na periodikum = Novinky.cz
| vydavatel = Borgis
| url = https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/sudetsti-nemci-vzdali-snahu-o-vraceni-majetku-282482
| datum přístupu = 2022-01-23
}}</ref>

=== Přeshraniční dolnorakouská zemská výstava 2009 ===
Od 18. dubna do 1. listopadu [[2009]] probíhala rozsáhlá přeshraniční výstava s názvem ''[[Österreich. Tschechien. geteilt – getrennt – vereint|Rakousko. Česko. Rozděleni-odloučeni-spojeni]]'' ve třech městech: rakouském [[Horn (Dolní Rakousy)|Hornu]] a [[Raabs an der Thaya|Raabsu]] a české [[Telč]]i. Podnětem k této přeshraniční akci se stalo 20. výročí pádu [[železná opona|železné opony]]. Stěžejní témata výstavy osvětlovala vzájemné vztahy mezi Rakouskem a Českou republikou a jedním z nich bylo právě i téma odsunu.<ref>Gemeinsame Geschichte hautnah: Die Niederösterreichische Landesausstellung 2009 [http://www.radio.cz/de/rubrik/geschichte/gemeinsame-geschichte-hautnah-die-niederoesterreichische-landesausstellung-2009]</ref>

=== Přeshraniční hornorakouská zemská výstava 2013 ===
Pod názvem ''Dávné stopy. Nové cesty.'' se konala v roce [[2013]] od 26. dubna do 3. listopadu na několika místech [[Horní Rakousy|Horních Rakous]] a Jižních Čech zemská výstava věnovaná společné historii regionu [[Mühlviertel]] a [[Jihočeský kraj|Jihočeského kraje]]. [[Vyšší Brod|Vyšebrodské]] cisterciácké opatství vystavovalo legendární [[Závišův kříž|kříž zvaný Závišův]], v Regionálním muzeu a v synagoze v [[Český Krumlov|Českém Krumlově]] se expozice týkala společných dějin příhraničních oblastí, v pivovaru [[Freistadt]] se nacházela virtuální upoutávka k tématům trhu, silnic a cest od středověku až po proměny hranic. V [[Bad Leonfelden]]u zemská výstava nabízela expozice „silnice–obchod–doprava“ a „lékařství a sociální zaopatření“.<ref>Zemská výstava jižní Čechy - Horní Rakousko 2013 [http://www.ckrumlov.info/docs/cz/atr524.xml]</ref>

=== Pomalu začalo být zase dobře / Langsam ist es besser geworden ===
Na putovní dvojjazyčné výstavě ''Pomalu začalo být zase dobře / Langsam ist es besser geworden'' spolupracovaly [[Dolní Rakousy|dolnorakouské]] výzkumné instituce: zemský archiv (NÖ Landesarchiv), Centrum pro výzkum migrace (ZMF) a Ústav pro dějiny venkova (Institut für Geschichte des ländlichen Raumes). Poprvé byla výstava představena veřejnosti v říjnu 2013 ve [[Sankt Pölten|Sv. Hypolitovi]] (St. Pölten) v [[dolnorakouská zemská knihovna|dolnorakouské zemské knihovně]]. Od listopadu 2014 až do začátku ledna 2015 byla k vidění ve [[Vítkov (Pražská plošina)|vítkovském]] [[Národní památník na Vítkově|památníku Národního muzea]] v [[Praha|Praze]]. 16. ledna 2015 se konala slavnostní vernisáž v [[Řád menších bratří konventuálů|minoritském]] klášteře [[Jihomoravské muzeum ve Znojmě|Jihomoravského muzea]] ve [[Znojmo|Znojmě]]. Výstava zobrazuje životní osudy vybraných třiceti pamětníků, rodáků z [[Morava|Moravy]] a [[Čechy|Čech]], kteří museli při odsunu opustit svoje domovy.<ref>Jihomoravské muzeum ve Znojmě - Česká televize Brno reportáž, stopáž 15:54, [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1178166846-zpravy/215411018000117/#t=15m54s www.ceskatelevize.cz]</ref>

== Pomníky ==

=== Německo ===
Krátce po vysídlení a deportacích započali sudetští Němci v západním Německu s výstavbou pomníků na památku zemřelým příbuzným, přátelům a sousedům, kteří přišli o život násilnou smrtí, zemřeli na vyčerpání, hladem nebo na nemoci během pochodů či ve sběrných a pracovních táborech. Nejstarší doložený památník byl postaven v roce [[1947]] v [[Immenhausen]]u (Hesensko). Poslední evidovaný pochází z roku [[2005]]. Od roku 1950 bylo vystavěno mnoho křížů, náhrobních kamenů, ale i vysoce uměleckých památníků. Na území Německé spolkové republiky se jich nachází kolem 1 400. Po rozpadu [[Německá demokratická republika|NDR]] vznikly nové pomníky a pamětní místa v [[Braniborsko|Braniborsku]], [[Meklenbursko|Meklenbursku]] a [[Meklenbursko-Přední Pomořansko|Předním Pomořansku]], [[Sasko-Anhaltsko|Sasko-Anhaltsku]], [[Durynsko|Durynsku]], [[Slezsko|Slezsku]] a [[Lužice|Lužici]].<ref name="#2">Bund der Vertriebenen, [http://www.bund-der-vertriebenen.de/infopool/inmemoriam.php3 Mahnmale und Gedenkstätten der Vertriebenen und Flüchtlinge in Deutschland und in ihren Herkunftsgebieten.] {{Wayback|url=http://www.bund-der-vertriebenen.de/infopool/inmemoriam.php3 |date=20141006134647 }}</ref>

<center><gallery>
Soubor:Nürnberg Denkmal Flucht und Vertreibung 5.jpg
Soubor:Bad Homburg Denkmal Egerland.jpg
Soubor:Deutschneudorf Gedenkstein 9.Juni1945 (03).JPG
Soubor:Oberursel, Vertriebenendenkmal.JPG
</gallery><br /> </center>

=== Rakousko ===
Podél severní dolnorakouské hranice vystavěli v období trvání „železné opony“ jihomoravští vystěhovaní Němci přes dvě desítky památníků a vzpomínkových míst na své domovské obce. Mezi nejzajímavější patří Kreuzberg u obce Kleinschweinbarth/ [[Drasenhofen]] s výhledem na [[Mikulov]] a [[Pavlovské vrchy]] a pomník v obci [[Unter Retzbach]] s výhledem na [[Znojmo]].<ref>Museen und Heimatstuben, [http://www.suedmaehren.at/ Gedenkstätten]</ref>

<center><gallery>
Soubor:Burg Horn Statue.jpg
Soubor:Kleinschweinbarth 4782.jpg
Soubor:NOE LaaThaya AltesRathaus.jpg
Soubor:GuentherZ 2005-06-25 2116 Unterretzbach Heimatdenkmal.jpg
Soubor:GuentherZ 2010-08-28 0029 Hardegg Heimatdenkmal.jpg
</gallery><br /> </center>

=== Česká republika ===
Po pádu komunistického režimu se započalo také v České republice v místech vysídleného německého obyvatelstva se stavbou památníků a instalováním pamětních desek. Zdaleka nejsou ještě všechny evidovány, ale i tak jsou viditelným svědectvím snahy o usmíření na obou stranách.<ref name="#2" />
Zajímavým příkladem je také zřízení [[Národní památník hrdinů heydrichiády|Národního památníku hrdinů heydrichiády]] s podtitulem – ''Místo smíření''. Památník byl slavnostně otevřen na svátek [[Svatý Václav|svatého Václava]], [[28. září]] roku [[1995]] v [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|pravoslavném]] [[Pravoslavný chrám svatých Cyrila a Metoděje (Praha)|chrámu svatých Cyrila a Metoděje]] v Praze.

<center><gallery>
File:Hřbitov Bor6.jpg
Soubor:GuentherZ 2013-05-04 0392 Lančov Kapelle Gedenktafel cz Heimatrecht ist Menschenrecht.JPG
File:Luditz-Gedenktafel-19960914.jpg
File:Postelberg-Gedenkst.jpg
File:Gedenkkreuz-Postelberg1.jpg
</gallery><br /> </center>

== Památný den – „Gedenktag an Flucht und Vertreibung“ ==
Spolkový kabinet v Německu odsouhlasil 27. srpna 2014 další památný den. Počínaje rokem 2015 si tak Němci začali každoročně 20. června připomínat památku obětí útěků a odsunu německého obyvatelstva (Flucht und Vertreibung). Památný den „Gedenktag an Flucht und Vertreibung“ navazuje na spolkové země [[Bavorsko]], [[Hesensko]] a [[Sasko]]. V těchto zemích se slaví památný den druhou neděli v září. O zavedení pietního národního dne na německé poválečné vysídlence se dlouhou dobu snažil [[Svaz vyhnanců|Svaz vyhnanců (BdV)]], který zastřešuje organizace vysídlených Němců. V roce 2013 se tento památný den stal i součástí programu vlády kancléřky [[Angela Merkelová|Merkelové]]. Němci si v tyto dny mají připomínat vyhnání sudetských Němců z [[Československo|Československa]], ale také celkové poválečné utrpení čtrnácti milionů lidí německé národnosti, kteří byli vyhnáni i z dnešního [[Polsko|Polska]], [[Slovensko|Slovenska]], [[Rumunsko|Rumunska]] či z [[Maďarsko|Maďarska]].<ref>Zpráva byla uveřejněna 27. srpna 2014, [http://zpravy.idnes.cz/den-vysidlencu-v-nemecku-089-/zahranicni.aspx?c=A140827_114736_zahranicni_mlb]</ref>

<center><gallery>
Soubor:Tag-der-Heimat-1975-1984.jpg
Soubor:Flüchtlingsausweis A.jpg
Soubor:KAS-Vertriebene-Bild-16-4.jpg
Soubor:Eilenburg 1050-Jahrfeier Festumzug Bild 54 Entruemmerung - Wiederaufbau - Vertreibung3.jpg
Soubor:WRM Resettlement - Vertreibung.jpg
</gallery><br /> </center>

== Filmy ==
* [[Habermannův mlýn]]
* [[7 dní hříchů]]
* [[Adelheid (film)|Adelheid]]
::Habermannův mlýn a 7 dní hříchů jsou snímky s tematikou divokého odsunu Němců z českého pohraničí v květnu 1945. K oběma napsal podle vlastní knihy scénář [[Josef Urban (spisovatel)|Josef Urban]]. Adelheid je pak, mimo jiné, pohled do situace v pohraničním ČSR a vztahu k němcům čekajícím na odsun.
* [[Die Vertriebenen - Hitlers letzte Opfer|Die Vertriebenen – Hitlers letzte Opfer]] 1–3
::Dokumentární film od režisérů [[Henry Köhler|Henryho Köhlera]], [[Sebastian Dehnhardt|Sebastiana Dehnhardta]] a [[Christian Frey|Christiana Freye]] k dějinám poválečného odsunu německého obyvatelstva z východní Evropy. Odsun je zdokumentován na příkladech měst – [[Kaliningrad|Königsberg]], [[Lodž|Lodz]], [[Vratislav (město)|Breslau]], [[Praha]] a [[Brno]] ([[Brněnský pochod smrti]]).<ref>Hitlers letzte Opfer [http://www.phoenix.de/content/phoenix/die_sendungen/hitlers_letzte_opfer/270669?datum=2009-10-31 TV program] {{Wayback|url=http://www.phoenix.de/content/phoenix/die_sendungen/hitlers_letzte_opfer/270669?datum=2009-10-31 |date=20140913010834 }}</ref>
* [[Zabíjení po česku]]
::Dokument o vraždách německých civilistů po druhé světové válce. Scénář a režie David Vondráček.<ref>Česká televize [http://www.ceskatelevize.cz/porady/10267494151-zabijeni-po-cesku/21056226950/ Zabíjení po Česku]</ref>
* [[Řekni, kde ti mrtví jsou]]
::Dokument navazující na „Zabíjení po Česku“. Scénář a režie [[David Vondráček]].<ref>Česká televize [http://www.ceskatelevize.cz/porady/10311528596-rekni-kde-ti-mrtvi-jsou/211452801380001/video/Řekni, kde ti mrtví jsou]</ref>
* [[Kde se valí kameny]]
::Dokumentární film Josefa Urbana a [[Daniel Krzywoň|Daniela Krzywoně]] připomíná události z jara roku 1945 v obci [[Leština (okres Šumperk)|Leštině]] a okolních obcích.<ref>Kde se valí kameny [http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123227692-kde-se-vali-kameny/20756226809/video/]</ref>
* [[Töten auf Tschechisch]] – Die andere Seite der Vertreibung, 1. a 2. díl
::Dokumentární film vydavatelství Kopp odvysílaný v pořadu televize ZDF – History vycházející z dokumentu Zabíjení po Česku.<ref>YouTube[https://www.youtube.com/watch?v=S7ZWm_hKAME Töten auf Tschechisch]</ref><ref>[[Český rozhlas]]: [https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/unikatni-dokument-zachytil-popravu-nemeckych-civilistu-v-kvetnu-1945_201005051601_kbrezovska Unikátní dokument zachytil popravu německých civilistů v květnu 1945]</ref>
* [[Fremde Heimat]] – Das Schicksal der Vetriebenen nach 1945, 1. a 2. díl
::Dokumentární film, režie Henning Burk a Erika Fehse.<ref>YouTube [https://www.youtube.com/watch?v=TrCDA6y_W6M Fremde Heimat]</ref>[[Krajina ve stínu]], režiséra [[Bohdan Sláma|Bohdana Slámy]], r. 2020
== Odkazy ==

=== Poznámky ===
<references group="pozn." />

=== Reference ===
{{Překlad|jazyk=de|článek=Vertreibung der Deutschen aus der Tschechoslowakei|revize=244097201}} 
<references>
<ref name="MODERNÍ DĚJINY">Moderní dějiny [http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/odsun-nemcu-ii-cast/Odsun Němců (II. část)]</ref>
</references>

=== Literatura ===
* {{Citace elektronické monografie
| příjmení = Zeman
| jméno = Pavel
| titul = My se nemstíme...: Československý zpravodajský a dokumentární film 1945–1947 a odsun Němců
| url = https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1302/016-023.pdf
| vydavatel = [[Ústav pro studium totalitních režimů|ÚSTR]], revue Paměť a dějiny
| místo = Praha
| datum vydání = 2013/02
| datum přístupu = 2019
}}
* {{Citace monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Odsun : die Vertreibung der Sudetendeutschen : Begleitband zur Ausstellung | vydavatel = Sudetendeutsches Archiv | místo = München | rok = 1995 | počet stran = 548 | isbn = 3-930626-08-X | jazyk = německy}}
* {{Citace periodika | příjmení = Arburg | jméno = Adrian von | odkaz na autora = Adrian von Arburg | titul = "Komplex odsunu". Úvodní poznámky k tématu | periodikum = Soudobé dějiny | odkaz na periodikum = Soudobé dějiny (časopis) | rok = 2005 | měsíc = | ročník = 12 | číslo = 3–4 | strany = 425–431 | issn = 1210-7050}}
* {{Citace periodika | příjmení = Arburg | jméno = Adrian von | odkaz na autora = Adrian von Arburg | příjmení2 = Staněk | jméno2 = Tomáš | odkaz na autora2 = Tomáš Staněk | titul = Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění evakuace" německého obyvatelstva (květen až září 1945). (1. část: Předpoklady a vývoj do konce května 1945) | periodikum = Soudobé dějiny | odkaz na periodikum = | rok = 2005 | měsíc = | ročník = 12 | číslo = 3–4 | strany = 465–533 | issn = 1210-7050}}
* {{Citace periodika | příjmení = Arburg | jméno = Adrian von | odkaz na autora = | příjmení2 = Staněk | jméno2 = Tomáš | odkaz na autora2 = | titul = Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění "evakuace" německého obyvatelstva (květen až září 1945). (2. část: Československá armáda vytváří "hotové skutečnosti", vláda je před cizinou legitimizuje) | periodikum = Soudobé dějiny | odkaz na periodikum = | rok = 2006 | měsíc = | ročník = 13 | číslo = 1–2 | strany = 13–49 | issn = 1210-7050}}
* {{Citace periodika | příjmení = Arburg | jméno = Adrian von | odkaz na autora = | příjmení2 = Staněk | jméno2 = Tomáš | odkaz na autora2 = | titul = Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění "evakuace" německého obyvatelstva (květen až září 1945). 3. část: Snaha vlády a civilních úřadů o řízení "divokého odsunu" | periodikum = Soudobé dějiny | odkaz na periodikum = | rok = 2006 | měsíc = | ročník = 13 | číslo = 3–4 | strany = 321–376 | issn = 1210-7050}}
* {{Citace monografie | příjmení = Arburg | jméno = Adrian von | odkaz na autora = | příjmení2 = Staněk | jméno2 = Tomáš | odkaz na autora2 = | titul = Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl I., Češi a Němci do roku 1945 : úvod k edici | vydavatel = SUSA | místo = Středokluky | rok = 2010 | počet stran = 373 | isbn = 978-80-86057-66-8}}
* {{Citace monografie | příjmení = Arburg | jméno = Adrian von | odkaz na autora = | příjmení2 = Staněk | jméno2 = Tomáš | odkaz na autora2 = | titul = Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 1, Duben – srpen/září 1945: "Divoký odsun" a počátky osídlování | vydavatel = SUSA | místo = Středokluky | rok = 2011 | počet stran = 957 | isbn = 978-80-86057-71-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Arburg | jméno = Adrian von | odkaz na autora = | příjmení2 = Staněk | jméno2 = Tomáš | odkaz na autora2 = | titul = Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování | vydavatel = SUSA | místo = Středokluky | rok = 2010 | počet stran = 329 | isbn = 978-80-86057-68-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Brandes | jméno = Detlef | odkaz na autora = Detlef Brandes | titul = Cesta k vyhnání 1938-1945 : plány a rozhodnutí o "transferu" Němců z Československa a z Polska | vydavatel = Prostor | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 499 | isbn = 80-7260-070-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Brandes | jméno = Detlef | odkaz na autora = | příjmení2 = Ivaničková | jméno2 = Edita | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Pešek | jméno3 = Jiří | odkaz na autora3 = | spoluautoři = a kol. | titul = Vynútený rozchod : vyhnanie a vysídlenie z Československa 1938-1947 v porovnaní s Poľskom, Maďarskom a Juhosláviou | vydavatel = Veda | místo = Bratislava | rok = 1999 | počet stran = 259 | isbn = 80-224-0586-8 | jazyk = slovensky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Brügel | jméno = Johann Wolfgang | odkaz na autora = Johann Wolfgang Brügel | titul = Češi a Němci 1939-1946 | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 415 | isbn = 978-80-200-1637-9}}
* {{Citace monografie | příjmení = Čapka | jméno = František | odkaz na autora = | příjmení2 = Slezák | jméno2 = Lubomír | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Vaculík | jméno3 = Jaroslav | odkaz na autora3 = | titul = Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce | vydavatel = Cerm | místo = Brno | rok = 2005 | počet stran = 359 | isbn = 80-7204-419-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Dvořák | jméno = Tomáš | odkaz na autora = | příjmení2 = Kovařík | jméno2 = David | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Arburg | jméno3 = Adrian von | odkaz na autora3 = | spoluautoři = a kol. | titul = Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945 | vydavatel = Matice moravská | místo = Brno | rok = 2010 | počet stran = 576 | isbn = 978-80-86488-70-7}}
* {{Citace monografie | příjmení = Glotz | jméno = Peter | odkaz na autora = | titul = Vyhnání : České země jako poučný případ | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2006 | počet stran = 222 | isbn = 80-7185-705-X}}
* HAHNOVÁ, Eva, HAHN Hans Henning. ''Legendy, mýtus a dějiny. Pojem vyhnání v německé paměti.'' Praha: Academia, 2023. ISBN 978-80-200-3321-5
* {{Citace monografie | příjmení = Houžvička | jméno = Václav | odkaz na autora = | titul = Návraty sudetské otázky | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 546 | isbn = 80-246-1007-8}}
* {{Citace monografie | příjmení = Mlynárik | jméno = Ján | odkaz na autora = Ján Mlynárik| titul = Causa Danubius | vydavatel = Danubius | místo = | rok = 2000 | počet stran = 796 | isbn = 80-901768-4-4}}
* {{Citace monografie | příjmení = Padevět | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Padevět| titul = Krvavé léto 1945 | vydavatel = Academia | místo = | rok = 2016 | počet stran = 692 | isbn = 978-80-200-2600-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Peroutková | jméno = Michaela | odkaz na autora = | titul = Vyhnání : jeho obraz v české a německé literatuře a ve vzpomínkách | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 204 | isbn = 978-80-7277-345-9}}
* {{Citace periodika | příjmení = Puk | jméno = Miroslav | autor = | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Odsun Němců z Prahy po druhé světové válce | periodikum = Historický obzor | odkaz na periodikum = | rok = 2001 | měsíc = | ročník = 12 | číslo = 11/12 | strany = 270–278 | url = | issn = 1210-6097}}
* {{Citace monografie | příjmení = Staněk | jméno = Tomáš | odkaz na autora = Tomáš Staněk | titul = Odsun Němců z Československa 1945-1947 | url = https://archive.org/details/odsunnemcuzcesko0000stan | vydavatel = Academia ; Naše vojsko | místo = Praha | rok = 1991 | počet stran = 536 | isbn = 80-200-0328-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Staněk | jméno = Tomáš | odkaz na autora = | titul = Předpoklady, průběh a důsledky vysídlení Němců z Československa : (1918-1948) : studijní materiál | vydavatel = Amosium servis | místo = Ostrava | rok = 1992 | počet stran = 111 | isbn = 80-85498-04-9}}
* {{Citace monografie | příjmení = Staněk | jméno = Tomáš | odkaz na autora = | titul = Perzekuce 1945 : perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a věznice) v květnu - srpnu 1945 | vydavatel = Institut pro středoevropskou kulturu a politiku | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 231 | isbn = 80-85241-99-4}}
* {{Citace monografie | příjmení = Staněk | jméno = Tomáš | odkaz na autora = | titul = Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování | vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 366 | isbn = 80-7285-062-8}}
* {{Citace monografie | příjmení = ŠTEFANICA | jméno = Ján | odkaz na autora = | titul = Odsuny a výmeny skupín obyvateľstva európskych štátov v prvej polovici 20. storočia | vydavatel = Historia et theoria iuris, Roč. 2, č. 4 (2010), Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta | místo = Bratislava | rok = 2010 | počet stran = 78-93}} [http://www.pravnedejiny.sk/file/page4_file16.pdf Dostupné online.] {{Wayback|url=http://www.pravnedejiny.sk/file/page4_file16.pdf |date=20150518085015 }}
* {{Citace monografie | příjmení = ŠTEFANICA | jméno = Ján | odkaz na autora = | titul = Problematika právneho postavenia národnostných menšín v európskom priestore po ukončení II. svetovej vojny a riešenie tejto otázky | vydavatel = Historické právne systémy a integrácia Európy, Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta | místo = Bratislava | rok = 2011 | počet stran = 155-161}}
* ''[https://web.archive.org/web/20050924180435/http://www.mkcr.cz/article.php?id=1076 Rozumět dějinám: Vývoj česko-německých vztahů na našem území v letech 1848–1948]'' – historická publikace vydaná českou vládou ({{ISBN|80-86010-55-4}}, 2. opr. vydání {{ISBN|80-86010-60-0}}); série [[Portable Document Format|PDF]] souborů, též německy, anglicky a francouzsky
* STANĚK, Tomáš: ''Perzekuce 1945. Perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a věznice) v květnu – srpnu 1945.'' Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996, 231 pp., {{ISBN|80-85241-99-4}}
* ''Němci ven! Die Deutschen raus! – Brněnský pochod smrti 1945'', kolektiv autorů, Dauphin 2001, {{ISBN|80-7272-031-7}}
* ''Slyšme i druhou stranu'', Infocentrum Šumava, kolektiv autorů, 1991
* GLOTZ, Petr: ''Vyhnání – České země jako poučný případ'', Paseka 2006, {{ISBN|80-7185-705-X}}
* GLASSHEIM, Eagle: ''Očista československého pohraničí: Migrace, životní prostředí a zdraví v bývalých Sudetech''. Praha: Academia, 2019. {{ISBN|978-80-200-3045-0}}

=== Související články ===
* [[Spolkový zákon o odsunutých]]
* [[Vyhnání Čechů ze Sudet v roce 1938]]

=== Externí odkazy ===
* {{Wikizprávy|zpráva=Německo rozhodlo: Odsun Němců bude památným dnem}}
* [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10150778447-historie-cs/207452801390016 Také vraždy přivítaly mír], Historie.cs, 17. 12. 2007
* [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10150778447-historie-cs/213452801400023 Divoký odsun], Historie.cs, 15. 6. 2013
* [[Česká tisková kancelář|ČTK]] – [https://multimedia.ctk.cz/foto/search-view/119a89ee9e431f6d54141f5a59eb9c70/select-continue odsun, vysídlení, transporty něm. obyvatelstva 1945-1947]
* [[Česká tisková kancelář|ČTK]] – [https://multimedia.ctk.cz/foto/search-view/01b5c07472ea084f3b89f30ef228c0af/select-continue němečtí zajatci]

{{České konflikty po druhé světové válce}}
{{Autoritní data}}

{{Portály|Česko|Druhá světová válka|Německo}}

[[Kategorie:Vysídlení Němců z Československa| ]]
[[Kategorie:Důsledky druhé světové války]]
[[Kategorie:Deportace]]
[[Kategorie:Česko-německé vztahy]]
[[Kategorie:Události roku 1945]]
[[Kategorie:Události roku 1946]]
[[Kategorie:Dějiny Němců v Česku]]
[[Kategorie:Sudety]]
[[Kategorie:Dějiny Československa během druhé světové války]]
[[Kategorie:Slovensko-německé vztahy]]
[[Kategorie:Československo-německé vztahy]]
[[Kategorie:Kulturní asimilace]]