Volodymyr Sinhalevyč
| Volodymyr Sinhalevyč | |
|---|---|
.jpg) | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1911 – 1918 | |
| Poslanec Haličského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1913 – 1914 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ukrajinská nár. dem. str. |
| Narození | 13. ledna 1875 Moskalivka  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. listopadu 1945 |
| Alma mater | Lvovská univerzita |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Volodymyr Sinhalevyč, cyrilicí Володимир Сінгалевич, uváděn též Володимир Сінґалевич – Volodymyr Singalevyč (13. ledna 1875[1][2] Moskalivka[2] – 7. listopadu 1945[1]), byl rakouský politik ukrajinské (rusínské) národnosti z Haliče, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z původně německého rodu Schillingů. Jeho otec byl řecko-katolickým duchovním. Profesí byl Volodymyr Sinhalevyč soudcem. V roce 1893 absolvoval Lvovskou univerzitu. Patřil do Ukrajinské národně demokratické strany. Od roku 1913 do roku 1914 zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu.[3][1][2]
Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 63.[4] Po roce 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení.[4]
Po válce se zapojil do budování Západoukrajinské lidové republiky. V letech 1918–1919 byl členem Ukrajinské národní rady. V letech 1919–1922 byl vyslancem Západoukrajinské lidové republiky ve vídeňském exilu a od roku 1920 působil ve vládních exilových strukturách Jevhena Petruševyče jako zmocněnec pro rezort financí, později i vnitřních záležitostí. Po návratu do Haliče působil od rok 1930 do roku 1939 jako ředitel zemské banky ve Lvově. Roku 1931 spoluzakládal Ukrajinský katolický svaz. Zemřel v exilu v Rakousku v roce 1945.[3][1][2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d MAZEPA, Isaak. Ukraïna v ohni ĭ buri revoli︠u︡t︠s︡iï. [s.l.]: Tempora, 2003. 607 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86903-53-8. S. 393. (ukrajinsky)
- ↑ a b c d ВОЛОДИМИР СІНГАЛЕВИЧ [online]. inst-ukr.lviv.ua [cit. 2016-02-12]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b Сінґалевич Володимир [online]. litopys.org.ua [cit. 2016-02-12]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Volodymyr Singalevyč na Wikimedia Commons
