Vnitřní krvácení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vnitřní krvácení je situace, kdy krev opouští porušené cévy, ale zůstává uvnitř těla. Obvykle se jedná o krvácení do tělesných dutin, např. do peritoneální dutiny, do pleurální dutiny nebo do lebky. Krvácení do plic, do trávicího traktu a do odvodního systému močového a pohlavního není obvykle považováno za vnitřní krvácení, protože krev poměrně rychle vytéká z tělních otvorů příslušejících danému tělesnému systému. Pro vnitřní krvácení není nutnou podmínkou neporušenost tělního povrchu, proto může být např. bodná rána také příčinou vnitřního krvácení.

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Ke vnitřnímu krvácení obvykle dochází po úrazu, vzácněji může být způsobeno i porušením stěny cévy chorobným procesem. Úrazovým dějem vedoucím obvykle k vnitřnímu krvácení je buď přímé působení násilí vedoucí k přímému (=přímo vlivem vnějšího násilí) i nepřímému (=poranění např. odlomenou kostí) poranění hluboko uložených cév, nebo prudké zrychlení, např. při dopadu, vedoucí ke vzniku střižné síly na vstupu cév do některých orgánů. Příčiny se mohou kombinovat, např. při zlomenině pánevních kostí se kombinuje ztráta krve ze zlomeniny se ztrátou krve z úlomky kostí poškozených žilních pletení kolem rekta, močového měchýře a dalších pánevních orgánů.

Příčiny s příklady[editovat | editovat zdroj]

Příznaky[editovat | editovat zdroj]

Příznaky jsou způsobeny samotným zraněním a reakcí organizmu na nedostatek krve a tím i pokles krevního tlaku. Organizmus centralizuje oběh, to znamená, že se krev přesouvá k životně důležitým orgánům (srdce a mozek).

Nejčastější projevy[editovat | editovat zdroj]

  • bolest v postižené krajině
  • mohou být patrné známky poranění
  • puls je rychlý, ale slabý (obtížně hmatatelný). Velmi charakteristickým příznakem je postupné zvyšování pulzu
  • bledá a chladné pokožka, často studený pot
  • mělké a zrychlené dýchání
  • žízeň
  • apatie

Komplikace[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní krvácení může vést až k vykrvácení. Ztráta krve vede k aktivaci řady dějů snažících se zachovat dostatečný krevní oběh; ve svém důsledku však mohou vyústit v šok.

První pomoc[editovat | editovat zdroj]

První pomoc spočívá především v aktivaci záchranného řetězce, tedy v co nejrychlejším zajištění odborné pomoci. Zraněného je vhodné uložit do polohy se zvýšenými dolními končetinami a neustále jej kontrolovat. Zraněnému není vhodné podávat nic ústy. Lékařská první pomoc by měla být poskytnuta jakýmkoliv lékařem bez ohledu na odbornost. Spočívá především v zajištění žilní linky, tedy v napíchnutí minimálně dvou kanyl, a v infúzi vhodných tekutin (tzv. náhradních infúzních roztoků, např. Hartmannův nebo Ringerův roztok).

V případě, že je pravděpodobnou příčinou vnitřního krvácení bodná rána a zraňující předmět se nachází stále v ráně, není vhodné jej odstranit. Cizí těleso totiž může stlačovat poraněné cévy a tak snižovat krevní ztráty.

Definitivní ošetření[editovat | editovat zdroj]

Definitivní ošetření vnitřního krvácení patří do rukou zkušeného chirurga a je ve většině případů operační.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KNOBLOCH, Jan. Obecná chirurgie. Praha : Avicenum, 1973.  
  • ZEMAN, Miroslav, et al. Chirurgická propedeutika. 2. vyd. Praha : Grada, 2000.  
  • ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vyd. Praha : Galen, 2006.