Vlasta Ambrožová
| Vlasta J. Ambrožová | |
|---|---|
| Narození | 28. června 1896 Plánice,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1956 Praha,  Československo |
| Alma mater | Uměleckoprůmyslová škola v Praze |
| Povolání | malířka, ilustrátorka |
| Příbuzní | Jarmila Ambrožová-Krejčí (sestra) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vlasta Ambrožová, také Vlasta Jarmila Ambrožová (28. června 1896 Plánice – 1956 Praha) byla česká malířka, grafička a ilustrátorka, členka Kruhu výtvarných umělkyň, Umělecké besedy a Spolku českých bibliofilů.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Plánici u Klatov. Ve výtvarném snažení o odborné studium v Praze byla vedena vzorem sourodačky a tehdy již uznávané malířky Berty Havlíčkové-Liebscherové. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v kursech pro ženy malbu a kresbu (prof. Emanuel Dítě, Arnošt Hofbauer, Jakub Schikaneder, Emilie Krostová). Od roku 1918 vyučovala kreslení na dívčím reálném gymnáziu (Minerva) Elišky Krásnohorské v Praze.[1] Kolem roku 1937 učila na obecné škole v Lounkách.
Podnikla studijní cestu do Drážďan a do Paříže. V letech 1937 – 19̟39 byla evidována v Adresáři výtvarných umělců československých jako akademická malířka V. J. Ambrožová v Lounkách u Roudnice nad Labem.[2] Poslední léta života bydlela v pražských Dejvicích se svou sestrou klavíristkou Jarmilou Ambrožovou-Krejčí.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Věnovala se různým žánrům, především figurální malbě a žánru městské krajiny, v nich ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století vyznávala poetiku civilismu. Recenzent výstavy Kruhu výtvarných umělkyň z roku 1937 ji označil za surrealistku.[3]. Dále se věnovala malbě zátiší, ilustrovala bibliofilské tisky.[4]
Vystavovala s Kruhem výtvarných umělkyň, jehož byla členkou, na I. zlínském salónu také na přehlídkách československého umění v letech 1928–1945. Vystavovala a prodávala také prostřednictvím pražské Krásné jizby.
Obrazy (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Ledaři v Praze na nábřeží
- Domy pražské periférie
Grafika a ilustrace[editovat | editovat zdroj]
Drobnou grafiku tvořila technikou dřevorytu nebo suché jehly:
- Vlasta J. Ambrožová, Soubor knižních značek a monogramů, tiskem vydal Metoděj Lažný, Olomouc 1928
- 14.IX.1937:(Už víckrát nezazní tak těžce requiem ... Vítězslav Nezval), ilustrace Vlasta J. Ambrožová, bibliofilie. Lounky u Roudnice 1937
- Vlasta J. Ambrožová, 28. seznam exlibris, sestavil Otakar Hradečný, Olomouc 1942
- 82 Ex libris je uloženo v její pozůstalosti v Památníku národního písemnictví v Praze.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Výroční zpráva městského reálného gymnasia dívčího Krásnohorská 1918–1920. Není jisté, zda nešlo o jinou stejnojmennou osobu, kvůli níž později užívala iniciálu druhého křestního jména Jarmila: Vlasta J. Ambrožová
- ↑ Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a.... Praha 1939, s. 429
- ↑ Jas, rodinný ilustrovaný nepolitický týdeník, 7. 5. 1937, strana 14, ISSN 1803-0289
- ↑ Toman Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců I., Praha 1947, s. 18
- ↑ https://arl.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/arl-pnp/cs/detail-pnp_us_auth_dem-d0000036-Ambrozova-Vlasta-J-18961956/
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Roškotová, Anna: Sborník Kruhu výtvarných umělkyň. Praha 1935, s. 43–44
- Kruh výtvarných umělkyň v dokumentech a datech 1920–2020. GVU v Náchodě 2020; ISBN 978-80-88341-02-4
- Heczková, Libuše–Pachmanová, Martina–Šámal, Petr: Jak odlesk měsíce v jezeře. Česká teorie a kritika umění v genderových souvislostech (1865–1945). Řevnice: Arbor vitae, 2014, ISBN 978-80-7467-075-6, s. 316
