Vladivojna La Chia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladivojna La Chia
Základní informace
Narození 3. července 1983 (36 let)
Ostrava
Žánry multižánrová pestrá hudba, metal/crossover/rock
Povolání sólová zpěvačka, textařka, hudební skladatelka a výtvarnice.
Nástroje elektrická kytara, zpěv
Příbuzná témata Banana Vladivojsko
Web www.vladivojna.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladivojna La Chia (* 3. července 1983) je česká zpěvačka, textařka, hudební skladatelka a výtvarnice.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

S hudbou jakožto samouk začala poměrně brzy, když v devíti letech založila se svým kamarádem Adamem Popelkou kapelu. Adam skládal na klávesy a malá Vladivojna zpívala a psala texty. O tři roky později působila v dětském sboru Vagínka Studénka punkové skupiny Buřinky II[1]

Ve 14 letech už začala zpívat jako sólová zpěvačka v ostravských punkových kapelách jako První v předu (pozd. Dva bez prvního). Většina koncertů byly z její strany čisté improvizace. S punkáčema vystupovala po sklepech, hospodách, bytech, apod. (První vystoupení proběhlo v legendární ostravské hospodě U krokodýlího ocasu, během kterého se Vladivojna teprve seznámila s repertoárem kapely.

V roce 2000 začala jako 16letá zpívat v dívčí big pussy beatové skupině s Kočičíčíči, se kterou vydala EP Ruská zima, jehož master prodala po koncertě v brněnském Livingstone, aby měla na alkohol.

V roce 2002 poznala tři výjimečné muzikanty a spolu založili psychedelic rockovou kapelu Banana. [2] Vydali 3 úspěšná a kritikou oceňovaná alba (Banana 2003, Trip 2004 a Jungle 2006) Banana byla nominovaná na objev roku stanicí Óčko. Píseň La Rezistence se 3 týdny držela na 1. místě vyhlášené alternativní hitparády rádia Krakow. Banana si zahrála před Marilin Mansonem, Scorpions, nebo Richardem Mullerem. Také jela turné s finskou skupinou Waltari.

V té době v jednom baru Vladivojna potkala Laca Décziho, který jí pozval jako speciálního hosta své šňůry po Česku a Slovensku. Vystoupení s Vladivojnou mělo velký ohlas pro svou živelnost. Vladivojna improvizovala vždy v předposlední písni, takže se píseň někdy protáhla i na 20 minut.

V roce 2009 vydala Vladivojna své první sólové album, které si postupně skládala již za dob hraní s Bananou, ale vydat se ho rozhodla až po rozpadu skupiny.

Začala se hojně věnovat intimním poetickým textům a její hudba nabrala křehký a komorní směr. Album Tajemství Lotopu, kterému dominuje violoncello, akustické kytary a jemná elektronika se stalo Top albem měsíce v největším a kultovním berlínském obchodě s hudbou Dussman. Získalo také alternativní cenu Tais Awards za album a píseň roku. Hostuje na něm i indický kytarista Amit Chatterjee (Joe Zawinul Syndicate, Santana), se kterým Vladivojna během jeho měsíčního pobytu v Ostravě skládala hudbu pro společný projekt Cesarion, který však nebyl dokončen.

V roce 2011 Vladivojnu oslovil Jan Hřebejk a ta mu složila hudbu k filmu Nevinnost, za který byla nominovaná na Českého lva a Ceny české filmové kritiky. K filmu vyšel i stejnojmenný soundtrack.

Na konci roku 2011 vydala své druhé sólové album Bohémy, ke kterému napsala a ilustrovala fantaskní knížku Vladibajky, ze které dodnes čte na svých sólo recitálech.

Třetí album Šraf složila a nahrála v roce 2013. Jako host se na něm objevil sanfranciský saxofonista Joe Cohen, kterého La Chia poznala při svých cestách po Kalifornii. Album Šraf se nese v tanečním duchu a oproti předešlé Vladivojnině tvorbě bylo postaveno na výraznějších beatech a progresivnější elektronice. V roce 2013 také složila hudbu ke třem divadelním představením Divadla Rokoko (Molly Sweeney, A voda stoupá a Burundanga). Na konci roku vyšlo kompilační album s touto hudbou Musica Scenica vol.1, ke kterému La Chia malovala ručně alba stříbrným fixem na černý papír.

V roce 2014 vydala La Chia své čtvrté sólové album Tajemství (s)prostěradel, které takřka celé nahrávala na jednom opuštěném statku na Vysočině. Ke každému CD ručně namalovala obal akvarelem. Vznikla tak nesmírně pestrá směs originálních kreseb.

V roce 2014 složila hudbu pro seriál (HBO) Až po uši, který se stal nejúspěšnějším seriálem v historii česko-slovenské stanice. Režíroval ho Jan Hřebejk a Vladivojna La Chia vydala soundtrack v digitální podobě. Dále složila 50 minut hudby pro dokument ČT Escape to Maledivy filmaře podmořského světa Libora Špačka a jeho produkce Escape to nature, která má za své filmy přes 40 světových ocenění. Take složila hudbu pro polský dokument Dunajec a divadelní představení Natálie Kocábové WTF v hlavní roli s Terezou Brodskou.

V roce 2015 založila novou metalovou kapelu Vladivojsko, se kterou v říjnu vydala debutové album Hořící hlavy. Komponuje hudbu pro film ČT Marty Novákové 8 hlav šílenství, který vypráví příběh ruské básnířky Anny Barkovové (v hlavní roli Aneta Langerová).

V rozhovoru pro web iReport uvedla, že ačkoli ji někteří vnímají jako extravagantní, sebe samu za takovou nepovažuje.[3]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Banana[editovat | editovat zdroj]

  • 2003 Banana (album)
  • 2004 Trip (album)

Vladivojna La Chia & Banana[editovat | editovat zdroj]

  • 2006 Jungle (album)

Vladivojna La Chia[editovat | editovat zdroj]

  • 2009 Tajemství Lotopu (album)
  • 2011 Bohémy (album)
  • 2011 Nevinnost (soundtrack k filmu)
  • 2013 Šraf (album)
  • 2013 Musica Scenica vol. 1. (album se scénickou – divadelní hudbou)
  • 2014 Tajemství (s)prostěradel
  • 2014 Až po uši (soundtrack k seriálu HBO)

Vladivojsko[editovat | editovat zdroj]

  • 2015 Hořící hlavy (album)

Výtvarné umění a výstavy[editovat | editovat zdroj]

Vladivojna vystudovala volnou a užitou grafiku na SUŠ Ostrava a diplomovala v intermediálním ateliéru Doc. Petra Lysáčka na Ostravské Univerzitě. [4]Celý život se ale věnuje spíš malbě, kresbě, ilustraci a komiksu. Má za sebou řadu samostatných výstav:

  • 2014 Akvarely – Městská knihovna Most
  • 2013 Nová scéna – Frýdek Místek – Bohémské akvarely
  • 2012 Pusinky, kresby, akvarely a malby, Městská knihovna, Most
  • 2011 Vysoké podpatky, galerie Uffo, Trutnov
  • 2010 Vysoké podpatky, Hotel Icon, Praha
  • 2009 Box, Galerie Beseda, Ostrava
  • 2009 Kresby, kavárna Erra, Praha
  • 2007 Zimní krajiny a komiksy, Galerie Senzor, Praha
  • 2006 Obrazy, kresby, komiksy a fotografie, Galerie 7 Nebe, Brno
  • 2005 Dívka, divadlo Husa na provázku, Brno
  • 2005 Hory, hotel Hilton, Praha (u příležitosti předávání hudebních cen Anděl)
  • 2005 Kunhuta Hettenberger, obrazy, kresby, grafiky, Galerie Zdravé město, Slezská univerzita Karviná
  • 2005 Kunhuta Hettenberger, Galerie 761, Ostrava

Společné výstavy

  • 2009 Ucho za oko, Praha NoD (Roxy)
  • 2008 Art For Life, Praha, galerie La Courte
  • 2008 Obrazy, Galerie The Chemistry, Praha
  • 2007 Bohnice, Psychiatrická léčebna Bohnice, Praha
  • 2001 Nášlap, Antikvariát Černý pavouk, Ostrava

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Roman Jireš: Vladivojna La Chia: Chápu, že jsou ze mne lidé trochu zmatení, In: Magazín Autor in, Magazín OSA, č. 02/2018, vyd. OSA, Praha, 2018, str. 29
  2. Roman Jireš: Vladivojna La Chia: Chápu, že jsou ze mne lidé trochu zmatení, In: Magazín Autor in, Magazín OSA, č. 02/2018, vyd. OSA, Praha, 2018, str. 29
  3. IREPORT.CZ. Vladivojna La Chia interview: Improvizaci miluju, ale práci pod tlakem nenávidím. iREPORT – music&style magazine. Dostupné online [cit. 2017-06-23]. (česky) 
  4. Roman Jireš: Vladivojna La Chia: Chápu, že jsou ze mne lidé trochu zmatení, In: Magazín Autor in, Magazín OSA, č. 02/2018, vyd. OSA, Praha, 2018, str. 31

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Roman Jireš: Vladivojna La Chia: Chápu, že jsou ze mne lidé trochu zmatení, In: Magazín Autor in, Magazín OSA, č. 02/2018, vyd. OSA, Praha, 2018, str. 24–31

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]