Vladimir Ivanovič Alatyrcev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimir Ivanovič Alatyrcev
Narození 30. října 1908
Simbirská gubernie
Úmrtí 30. října 1964 (ve věku 56 let)
Riga
Povolání spisovatel, básník, překladatel a novinář
Alma mater Chuvashia State University of pedagogy
Ocenění Řád Vlastenecké války
Řád rudé hvězdy
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimir Ivanovič Alatyrcev (rusky Владимир Иванович Алатырцев, 30. října 1908 Semjonovskoje30. října 1964 Riga) byl ruský básník a překladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alatyrcev pocházel z rolnické rodiny a brzy osiřel. V roce 1939 absolvoval Čuvašský pedagogický institut v Čeboksarech. Pak působil jako učitel na základních a středních školách v Čuvašsku. V letech 1939–1941 působil byl přednášejícím na Státním pedagogickém institutu,[1] nicméně vypuknutí války znemožnilo jeho vědeckou činnost v ústavu.

Od roku 1941 se účastnil Velké vlastenecké války. Jako velitel kulometné čety a zvláštní korespondent pro armádní noviny byl na frontě až do samého vítězství nad nepřítelem, prošel z moskevské oblasti do Východního Pruska. Za účast v bitvách mu byl udělen Řád vlastenecké války prvního stupně, Rudá hvězda a několik medailí.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1958 sloužil jako korespondent pro vojenské noviny. Po válce žil v Rize, v čele sekce rusky mluvících spisovatelů Svazu lotyšských spisovatelů nepřerušoval komunikaci s Čuvašskem. Překládal díla čuvašských autorů do ruštiny (Konstantina Vasiljeviče Ivanova, Semjona Vasiljeviče Elgera, Miškina Sespela a dalších).[2]

Sám publikoval od roku 1937. Hlavními motivy jeho poezie jsou občanství, vlastenectví a láska k vlasti. Básnické dílo se vyznačuje stručností, lyrikou a hrdinským patosem.

Seznam děl[editovat | editovat zdroj]

  • 1944 – Sešit z fronty (Фронтовая тетрадь)
  • 1946 – Hlas srdce (Голос сердца)
  • 1949 – Básně (Стихи)
  • 1958 – Jménem generace (От имени поколения)
  • 1961 – Po stezkách jinošství (По тропам юности).[3]
  • 1969 – Vše, co mělo srdce (Всё, что сердце имело)
  • 1976 – Jasan (Ясень)
  • 1984 – Suravlejka (Суравлейка)[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Алатырцев, Владимир Иванович na ruské Wikipedii.

  1. Писатели : Алатырцев Владимир Иванович [online]. Национальная библиотека Чувашской Республики [cit. 2019-06-23]. Dostupné online. (ruštiny) 
  2. СТАНЬЯЛ, В.П. Алатырцев Владимир Иванович [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné online. (ruština) 
  3. Писатели : Алатырцев Владимир Иванович. nasledie.nbchr.ru [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. 
  4. Ответы Mail.ru: В. Алатырцев - поэт? Что известно об авторе?. otvet.mail.ru [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. (rusky)