Vladimír Beneš (1937)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladimír Beneš
Narození5. dubna 1937
Hrušky
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí1. listopadu 2009 (ve věku 72 let)
Lynnwood, Washington
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Povolánívynálezce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Beneš (5. dubna 1937, Hrušky1. listopadu 2009, Lynnwood, Washington, USA) se do historie zapsal ojedinělým kutilským počinem – pro potřeby emigrace celé rodiny ze socialistického Československa sestrojil ve své dílně v Hruškách u Břeclavi opancéřované vozidlo (tančík) s cílem proniknout přes hraniční zátarasy a odvézt manželku a 4 děti do Rakouska. Byl jedním z těch, kteří se snažili opustit ČSSR za pomoci doma vyrobených technických prostředků.

Konstrukce tanku[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Beneš žádal v roce 1968 o možnost legálně opustit republiku a odstěhovat se za bratrem Františkem, který žil v Kanadě. Československé orgány však jeho žádost zamítly. Proto se pustil do stavby obrněnce, kterého z různých součástek stavěl v letech 1969 a 1970 v místě svého bydliště v Hruškách č. p. 415. K výrobě použil rám osobního vozu Wartburg 311, díly z vozů Aero 30 a Tatra 54. Vozidlo mělo dva motory. Pancéřování bylo vyrobeno ze vzájemně se překrývajících plechů o tloušťce 1,5 mm, což mělo poskytnout obranu proti lehkým ručním zbraním. Konstruktér se taktéž snažil, aby plechy měly takový sklon, který by napomáhal k odrážení střel. Obrněnec nebyl však pancéřován zespodu, případná exploze granátu by měla smrtící účinky na posádku. Věž je tvořena ocelovým diskem a vyplněna betonem, z ní ční „hlaveň“, která ovšem nebyla zamýšlena k palbě, ale k nadzvedávání drátů při průchodu hraničním pásmem. Před rodinou a dalšími zvědavci konstrukci obrněnce Vladimír Beneš maskoval legendou o stavbě půdní frézy.

Vlastní útěk[editovat | editovat zdroj]

Tank kvůli utajení nemohl nikdy podniknout žádnou zkušební jízdu, protože by v malé vesnici takový motoristický počin neušel nežádoucí pozornosti – to mělo nakonec vliv na selhání motorové jednotky. Po naložení manželky a všech dětí se Vladimír Beneš v ranních hodinách dne 27. května 1970 vydal k hranicím. Maskován tmou vyjel z obce a pokračoval směrem na Břeclav. V části Stará Břeclav však došlo k poruše, která neumožňovala další pokračování v cestě a vozidlo zůstalo stát pod železničním mostem. Celá rodina se vrátila domů. Beneš se rozhodl emigrovat sám a v noci z 27. na 28. května 1970 překročil státní hranici u obce Úvaly, když svázal dráty na signální stěně, a následně překonal i tuto poslední překážku na cestě do svobodného světa.

Z uprchlického tábora Traiskirchen nakonec dorazil do USA.

Za nedovolené opuštění republiky byl v nepřítomnosti odsouzen ke dvěma letům nepodmíněně, jeho manželka byla odsouzena na 8 měsíců podmíněně s odkladem na 2 roky. Za manželem se jí podařilo dostat až po 7 letech.

Vladimír má staršího bratra Františka (roč. 1928), který též zvolil emigraci do svobodného světa. V noci 17. září 1950 za pomoci lanžhotského převaděče Františka Gajdy překročil v 10členné skupině československo-rakouskou hranici, dostal se do francouzské okupační zóny a působil ve francouzském strážním oddílu. V roce 1951 vycestoval do Kanady. Zpět do vlasti se vrátil v roce 1991 a žije v Hulíně.

Tank[editovat | editovat zdroj]

Tank byl nějakou dobu deponován na dvoře Okresního oddělení Veřejné bezpečnosti v Břeclavi a v červenci 1970 předán Ministerstvu Národní obrany do muzea Pohraniční stráže v Praze. V současné době je tank vystaven v dvorním traktu v Muzeu Policie ČR. Tank je opatřen smyšleným nátěrem, který sice zabraňuje korozi vozidla, ale není autentický. Původně byl tank natřen na zeleno a doplněn nepravidelnými fleky. Je nepojízdný, část vnitřního vybavení byla odstraněna, část je zkorodována a celý tank je podepřen betonovými bloky.

Tank se objevil v různých dokumentech vztahujících se k emigraci československých občanů, v roce 2009 byl součástí akce Nezapomeň na stěnu smrti, která měla v Mikulově připomenout dvacáté výročí pádu železné opony.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]