Viskosuplementace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Viskosuplementací se rozumí normalizace reologických vlastností synoviální tekutiny v kloubu pomocí injekce kyseliny hyaluronové (intraartikulární injekce). Tělu vlastní (endogenní) kyselina hyaluronová je hlavní součástí synoviální tekutiny, zajišťuje zejména reologické vlastnosti. Při osteoartróze dochází ke snížení koncentrace a molekulové hmotnosti kyseliny hyaluronové a byla tedy formulována představa, že aplikace injekční (exogenní) kyseliny hyaluronové bude normalizovat reologické vlastnosti synoviální tekutiny.[1]

Endogenní kyselina hyaluronová má, mimo jiné, dvě důležité fyziologické funkce:

  • při pomalém smykovém pohybu snižuje tření kloubních ploch (lubrikační funkce);
  • při rychlém smykovém pohybu je schopna absorbovat mechanickou sílu, které je kloub při zátěži vystaven (viskoelastická funkce).

Kyselina hyaluronová injekčně podaná přímo do postiženého kloubu by měla v optimálním případě obě výše uvedené funkce plnit a působit podobně. Současně kyselina hyaluronová po intraartikulární aplikaci do synoviální dutiny může být absorbována synoviální membránou a podporovat tvorbu endogenní kyseliny hyaluronové. Velikost difuze do tkáně je však závislá na molekulové hmotnosti, přičemž menší molekuly difundují snadněji a lépe.

V současné době je pro viskosuplementaci využívána jak kyselina hyaluronová s nízkou molekulovou hmotností – LMW, která je řazena do kategorie léků (působí především lubrikačně a farmakologicky), tak forma středně a vysokomolekulová HMW, které jsou řazeny do kategorie zdravotnických prostředků (působí převážně viskoelasticky).

LMW KH (kyselina hyaluronová s nízkou molekulovou hmotností) působí především jako lubrikancium a podporuje tvorbu endogenní kyseliny hyaluronové: Lubrikační účinek exogenní kyseliny hyaluronové po intraartikulární injekci je téměř okamžitý. Podle některých autorů je přímý; kyselina hyaluronová podle této hypotézy vytvoří na povrchu chrupavky vrstvu, která přímo působí jako mazivo. Podle jiných je lubrikační účinek nepřímý; kyselina hyaluronová stimuluje eliminaci volných kyslíkových radikálů a chrání tak vrstvu aktivních fosfolipidů na povrchu chrupavky (SAPL), které působí jako lubrikans.[2][3] Difuze do synoviocytů synoviální membrány vede pozitivní zpětnou vazbou ke stimulaci sekrece endogenní kyseliny hyaluronové.[4] U OA je synoviální membrána zesílena, čímž je difuze ztížena, a proto menší molekuly pronikají lépe.

HMW KH (kyselina hyaluronová s vysokou molekulovou hmotností) působí především svými viskoelastickými vlastnostmi: Při rychlém smykovém pohybu kloubu není změna prostorového uspořádání molekul exogenní kyseliny hyaluronové s vysokou molekulovou hmotností dostatečně rychlá, její viskozita se tak zvýší a je schopna absorbovat mechanickou sílu, které je kloub při pohybu vystaven.

Zdravotnické prostředky s DMW KH (kyselina hyaluronová s duální molekulovou hmotností) kombinují obě zmiňované formy kyseliny hyaluronové v jedné dvoukomorové injekci a využívají obou účinků kyseliny hyaluronové současně.[5] Lubrikační a viskoelastický účinek je po intraartikulární injekci téměř okamžitý a postupně se rozvíjí endogenní tvorba kyseliny hyaluronové.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BALASZ, EA; DENLINGER, JL. Viscosupplementation: a new concept in the treatment of OA. [s.l.]: J Rheumatol, 1993. S. 3–9. 
  2. SCHMIDT, T. A.; SAH, R. L. Effect of synovial fluid on boundary lubrication of articular cartilage. [s.l.]: OsteoArthritis and Cartilage, 2007. S. 35–47. 
  3. Yedgar S.; NITZAN, U.; DAN, P. The role of Hyaluronic acid in protecting surface-active phospholipids from lysis by exogenous phospholipidase A2. [s.l.]: Rheumatology, 2001. S. 336–340. 
  4. MOMBERGER, T. S.; LEVICK, J. R.; MASON, R. M. Hyaluronan secretion by synoviocytes is mechanosensitive. [s.l.]: Matrix Biol., 2005. S. 509–510. 
  5. Petrella et al. Combining two hyaluronic acids in osteoarthritis of the knee: a randomized, double-blind, placebo-controlled trial. [s.l.]: Clin Rheumatol, 2008. S. 975–81.