Messalina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Valeria Messalina)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Messalina
Messalina se synem Britannikem
Sňatek 37 či 38
Manžel Claudius
Úplné jméno Valeria Messalina
Narození 25. ledna 17
Řím
Úmrtí 48 (ve věku 30–31 let)
Gardens of Lucullus
Potomci Britannicus

Valeria Messalina [1], někdy psána Messallina, (17/20 n. l. – 48 n. l.) byla římská císařovna, třetí manželka císaře Claudia. Byla to mocná a vlivná žena se špatnou pověstí, která plánovala vraždu svého manžela a státní převrat. Po jeho prozrazení byla donucena k sebevraždě. Po své matce Lepidě pocházela (stejně tak jako její manžel římský císař Claudius) z julsko-klaudijské dynastie, byla prapraneteří císaře Augusta, kromě toho byla i sestřenicí císaře Caliguly a císaře Nerona, oba manželé tak byli dvojnásobně příbuzní.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 37 nebo 38 n. l. se provdala za svého příbuzného, v té době teprve budoucího císaře, Claudia, kterému bylo v té době přibližně 48 let. Za vlády jejího bratrance, římského císaře Caliguly (vládl v letech 3741 n. l.), se z ní stala velmi bohatá a vlivná osoba na jeho dvoře. Claudius byl Caligulův strýc a byl stále vlivný a populární mezi Římany. S Messalinou se pravděpodobně oženil pro posílení vazeb uvnitř císařské rodiny.

O Messalině se traduje, že žila nespoutaným sexuálním životem. Vyhledávala s oblibou sexuální dobrodružství a své chráněnce si vybírala podle toho, nakolik ji dokázali uspokojit. Mnohé noci údajně trávila v nevěstincích, aby své touhy mohla ukojit. Na podkladě jejího údajného nevázaného pohlavního života o mnoho století později vznikl soudobý odborný sexuologický pojem mesaliance.[zdroj?] Claudius byl údajně k eskapádám své ženy hluchý a slepý, nakonec však musel zasáhnout, když se pokusila s posledním z celé řady svých milenců o státní převrat (když se předtím za jednoho z nich – ač ženou Claudiovou – podruhé provdala), který měl vynést na trůn jejího sedmiletého syna Britannika. Spiknutí bylo odhaleno a Messalina byla donucena k sebevraždě.

Odrazy v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Filmy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Prosopographia Imperii Romani V 161

Literatura[editovat | editovat zdroj]