Val de Bagnes
| Val de Bagnes | |
|---|---|
| Stát |  Švýcarsko |
 | |
| Souřadnice | 46°3′ s. š., 7°16′1″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Val de Bagnes (v německy mluvícím prostředí známé také jako Bangital nebo Baniental) je horské údolí ve Walliských Alpách, nacházející se ve střední části švýcarského kantonu Valais.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Údolím protéká řeka Dranse de Bagnes. V horní části údolí se nachází jezero Lac de Mauvoisin a na jižním konci údolí ledovec Glacier de Fenêtre a horská chata Cabane de Chanrion. Z údolí Val de Bagnes se přes Fenêtre de Durand v pohoří Grand Combin lze dostat do údolí Aosty. U Sembrancheru údolí Val de Bagnes přechází v údolí Val d’Entremont.
Nejvýznamnější horské vrcholy v údolí Val de Bagnes jsou:
- Grand Combin (4314 m n. m.)
- La Ruinette (3875 m n. m.)
- Mont Blanc de Cheilon (3870 m n. m.)
- Petit Combin (3663 m n. m.)
- Mont Gelé (3518 m n. m.)
- Pointe d’Otemma (3403 m n. m.)
- Rosablanche (3336 m n. m.)
- Mont Avril (3346 m n. m.)
Sídla[editovat | editovat zdroj]
Obcemi v údolí Val de Bagnes jsou Bruson, Champsec, Cries (Vollèges), Fionnay, Le Châble, Levron, Lourtier, Sarreyer, Vens (Sembrancher), Verbier, Versegères, Villette a Vollèges.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Na vyšších svazích byly objeveny stopy po táborech lovců a sběračů z 8. tisíciletí př. n. l. a pravidelné osídlení Alp je zde doloženo již v neolitu. V údolí byly nalezeny také neolitické pohárové kameny a pohřebiště z doby bronzové a římské. Rané osídlení lze pravděpodobně vysvětlit přechodem Col de Fenêtre do údolí Aosty, který byl po dlouhou dobu přinejmenším stejně hojně navštěvován jako Velký Svatý Bernard.[1]
V roce 1150 je údolí zmiňováno jako Banie v listině dokládající udělení části práv savojského hraběte Humberta III. na část Bagnes a Octiet (Etiez) opatství Saint-Maurice. Darovací listina byla stranami vykládána různě. Nakonec opatství získalo zástavy, jurisdikci a právo pastvy; savojským hrabatům zůstala pozemková renta, vojenská zástava a služebnost pro hrad Chillon. Údolí nepřešlo celé na opatství, které postupně získalo zpět své panství: v roce 1294 odkoupilo zpět část práv, která držel v léno rod de Bagnes. V roce 1340 získalo od Montheolů další práva, v roce 1341 výměnou s pány z Liddes panství Vollèges, v roce 1366 panství Bagnes a v roce 1462 zboží z osady Montagnier.[1]
Po bitvě u Planta v roce 1475 vytlačili povstalci z horního Valais savojského vévodu z dolního Valais. Pravděpodobně tehdy také zničili hrad Verbier. Po tomto vítězství došlo ke střetu zájmů mezi opatem ze Saint-Maurice a biskupem ze Sionu: ten chtěl získat zpět svá práva nad celým Valais a neuznal savojské darování údolí Val de Bagnes opatství Saint-Maurice. Konflikt vyřešily až dva papežské výnosy v roce 1501 ve prospěch opatství.[1]
Horní část údolí patřila šlechtickým rodům z údolí Aosta. V roce 1515 vypukly potyčky mezi obyvateli údolí Val de Bagnes a lidmi z údolí Aosta o alpskou pastvinu Grand Chermontane World Icon. Komisaři sedmi Zenden, kteří se sešli v Sembrancheru, v původním rozhodnutí přidělili alpské pastviny lidem z údolí Aosty. Protože však neuznali svrchovanost sionského biskupa, kantonální rada Valais alpu zabavila ve prospěch Bagnarů. Ti měli na oplátku v případě války střežit Col de Fenêtre.[1]
V roce 1565 prodalo opatství Saint-Maurice svá práva na komendy lidem z údolí. Jejich užívání umožnilo údolní obci postupně splácet poplatky z nich. V roce 1745 se Bagnardi pokusili toto umořování urychlit a přimět opata, aby se svých práv vzdal. Horní Valy však zasáhly a údolní lidé se museli podřídit. V roce 1798 skončila světská vláda biskupa nad údolím Val de Bagnes. V roce 1798 také Bagnardi naposledy zaplatili své poplatky opatství Saint-Maurice. Konvent potvrdil konec světské vlády opatství nad údolím Val de Bagnes v roce 1807. Od té doby mělo pouze právo jmenovat faráře v Bagnes a Vollèges.[1]
Cestovní ruch zásadně změnil ekonomiku údolí. Na konci 20. století bylo 85 % farem na částečný úvazek. Chov dobytka, ačkoli sotva výnosný, se nadále pěstuje jako charakteristický znak údolí. Známé jsou v této souvislosti zápasy eringerských krav nebo sýr raclette. Od roku 1958 dodává elektrárna Mauvoisin elektrickou energii a v minulosti také zabránila katastrofálním záplavám způsobeným ledovcem Giétroz.
Turismus[editovat | editovat zdroj]
Turistický ruch se v údolí Val de Bagnes objevil na konci 19. století. Pro potřeby cestovního ruchu byla realizována řada infrastrukturních projektů, například v roce 1950 byla postavena sedačková lanovka na Médran (zimní turistika); letní turistika začala již v roce 1890 ve Fionnay, poté také v Brusonu a Verbier.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Val de Bagnes na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e GABBUD, Jean-Yves. Val de Bagnes (Region) [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2021-08-03 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Val de Bagnes na Wikimedia Commons
