Václav Neubert
| Václav Neubert | |
|---|---|
.jpg) Václav Neubert | |
| Narození | 20. května 1852 Nová Ves u Kolína  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 13. dubna 1936 (ve věku 83 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
| Bydliště | Smíchov |
| Povolání | tiskař, úředník, vydavatel a knihkupec |
| Nábož. vyznání | Evangelická církev v Rakousku (1781–1918) (1852–1918) Českobratrská církev evangelická (1918–1936) |
| Choť | Božena Neubertová |
| Děti | Karel Neubert[1] Václav Neubert Oldřich Neubert Miroslav Neubert |
| Příbuzní | František Neubert, Alois Neubert a Josef Neubert (sourozenci) Karel Neubert a Ladislav Neubert (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_Malvazinky_Celek_B.jpg)
Václav Neubert (20. května 1852 v Nové Vsi u Kolína[2] – 13. dubna 1936 v Praze[3]) byl český knihkupec, tiskař a nakladatel. Byl majitel grafických závodů, které vznikly v roce 1877 na Smíchově, když jakožto knihkupec získal tiskařskou licenci. Od roku 1921 podnik fungoval pod jménem V. Neubert a synové a Václav Neubert jej vedl se svými syny Oldřichem, Miroslavem, Václavem a Karlem.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Václav Neubert vystudoval gymnázium a poté se vyučil knihkupcem a absolvoval jednoroční kurz ve Skřivanově obchodní škole v Praze. Koncem 60. let 19. století se stal účetním v Bance Praha, později přešel k anglickému výrobci strojů Garret & Son. Během vojenské služby se zabýval myšlenkou založit vlastní tiskárnu, avšak protože nebyl vyučen v oboru, zprvu tiskařskou koncesi nezískal. Až po přímluvě jeho bývalého vojenského velitele, plukovníka Gorella von Mildensse u císařského dvora mu v červnu 1877 byla udělena. Přestěhoval se na Smíchov a v budově Občanské záložny začal na ručním rychlolisu sám s pomocí manželky tisknout učebnice a drobné knihy, zabýval se též korekturami a nakladatelskými a distribučními záležitostmi. Vlastním nákladem vydával svazky Lidové bibliotheky a pedagogický časopis Česká škola, časem zaměstnal i tři tiskaře a jednoho sazeče. Roku 1886 závod přestěhoval do Jakubské ulice na Smíchově a rozšířil o specializované litografické oddělení a zaměřil se na obrazové publikace. V roce 1902 se přestěhoval do nových moderních tiskáren v dnešní Grafické ulici na Smíchově (tehdy v Kobrově ulici), kde roku 1903 otevřel oddělení světlotisku a zinkografie a výrazně rozšířil sortiment. Tiskl i atlasy, různé obaly, prospekty, cenné papíry a ceniny. Do práce se zapojovali jeho synové, roku 1918 firmu přejmenoval na „Grafický závod V. Neubert a synové“. Nejmladší syn Karel se roku 1921 stal spolumajitelem, vedl provoz hlubotisku, kartografie a řídil nakladatelství, inicioval též vznik časopis Pestrý týden, který vycházel od listopadu 1926.[4]
Zemřel v Praze roku 1936 ve věku 83 let a byl pohřben na hřbitově Malvazinky.
Neubertovy závody[editovat | editovat zdroj]
Neubertovy závody patřily v Československu ke špičce a získaly si pověst i v zahraničí, zejména potom ve výrobě světlotisku, hlubotisku a zinkografie. Vydávaly náročná kartografická díla a atlasy a vedle toho také populární časopis Pestrý týden. Firma fungovala až do roku 1948, kdy byla znárodněna a sloučena s Orbisem.
Potomci rodiny Neubertů získali podnik po roce 1989 v restituci. V prosinci 1992 založili Karel a Ladislav Neubertovi komanditní společnost GRAFOPRINT - Neubert, která navázala na vydavatelskou, polygrafickou a nakladatelskou činnost. Od roku 1995 se však jejím jediným společníkem stal Václav Knap z Trutnova a rodina Neubertů v ní nemá zastoupení. Roku 1999 byl na společnost prohlášen konkurs, ten byl roku 2007 po splnění rozvrhového usnesení zrušen.[4]
Budovy v Grafické ulici[editovat | editovat zdroj]
Tiskařské závody v Grafické ulici v Praze na Smíchově, nedaleko smíchovského ústí Strahovského tunelu, které fungovaly od roku 1902, jsou nyní (březen 2014) chátrajícími ruinami a na jejich místě je plánována bytová výstavba, resp. výstavba obchodního a administrativního objektu s ubytováním hotelového typu.[5] Společnost KLC III CZ s.r.o. v lednu 2010 oznámila záměr vybudovat zde komplex Bellevue Residence Grafická. Součástí záměru byl i výstavní prostor pro prezentaci historie Neubertových grafických závodů. Výstavba měla být podle záměru dokončena v únoru 2012,[6] ale lucemburská firma KLC III CZ s řeckými majiteli nechala tiskárnu chátrat až do roku 2018, kdy ji odkoupily společnosti Crestyl a UBM Bohemia Development.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. 2019. ISBN 978-80-7017-261-2.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Evangelické církve ve Velimi
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Českobratrské církve evangelické na Smíchově, sign. ESM Z1, s. 55
- ↑ a b Robert Šimek: Neubertovy závody na Smíchově, Klub přátel starého Smíchova, 8. 8. 2011, zdroj: Profit
- ↑ Z 1257 Přestavba průmyslového areálu Grafoprint na Smíchově na bytové domy, Změny územního plánu hlavního města Prahy, schváleno
- ↑ Bellevue Residence Grafická, oznámení záměru dle zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, zpracovatel EKOLA group s.r.o., leden 2010
- ↑ https://prazsky.denik.cz/zpravy_region/v-ulici-graficka-stavi-temer-dve-stovky-luxusnich-bytu-20180623.html V ulici Grafická staví téměř dvě stovky luxusních bytů, Pražský deník, 23.6.2018]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Neubert
- Neubert Václav in Ottův slovník naučný nové doby, Sv. 7, str. 554
- Neubert Václav in Nový velký ilustrovaný slovník naučný, díl XIII.
- Karel Neubert Archivováno 15. 5. 2011 na Wayback Machine. v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století (Libri 1998, ISBN 80-85983-65-6)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Neubert na Wikimedia Commons
