Věznice v Ilavě
| Věznice Ilava | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Otevření | 1856 |
| Poloha | |
| Adresa | Ilava,  Slovensko |
| Souřadnice | 48°59′54,01″ s. š., 18°13′57,42″ v. d. |
  Věznice Ilava | |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Věznice v Ilavě (Ústav na výkon trestu odňatia slobody a Ústav na výkon väzby Ilava) je slovenská věznice, kterou spravuje Sbor vězeňské a justiční stráže s kapacitou okolo 860 vězňů. Společně s věznicí Leopoldov patří k nejstarším věznicím na Slovensku.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Věznice byla původně gotický hrad, který pravděpodobně založil řád templářů. Sloužil k ostraze brodu přes řeku Váh. V roce 1693 uherský král prodal hrad do soukromých rukou. Nový majitel přestavěl dolní část hradu a horní část přenechal ostřihomskému arcibiskupovi, který zde zřídil první klášter trinitářů na území Uherska. Trinitáři zde zřídili i nemocnici. Stát odkoupil hrad v roce 1855 a o rok později jej přebudoval na věznici pro vězně, kteří byli odsouzeni na více než 10 let odnětí svobody. Nová přístavba pro potřeby samovazby byla postavena v roce 1896. Kapacita věznice tak stoupla až na 1 000 vězňů.[1] Dne 2.11.1918 došlo v této trestnici k ozbrojené vzpouře vězňů, kteří si přitom vynutili přistavení zvláštního vlaku.[2]
Po roce 1939 sem Slovenský stát přemístil z Košic Komenského ústav, později přejmenovaný na Státní výchovný ústav. Ten sloužil jako nápravněvýchovné zařízení pro dospívající mládež. Současně zde byl koncentrační zajišťovací tábor pro odpůrce režimu a pro rasově pronásledované. Byl to největší tábor pro politické vězně na Slovensku. V letech 1938–1950 byl v Ilavě pracovní tábor a ženská věznice.[1]
V 50. letech 20. století zde byli umístěni političtí vězni.[2] Dne 26. listopadu 1950 z věznice uprchl odbojář a reprezentant v běhu na lyžích Cyril Musil.[3] V noci 28. května 1951 z věznice uprchlo 12 politických vězňů. Čtyřem z nich se podařilo překročit státní hranice a odejít na Západ. Ostatní byli postaveni před soud v Bratislavě a znovu uvězněni.[4][5]
Do roku 1977 byla ve věznici vězeňská nemocnice a do roku 1986 zde pak bylo oddělení pro výkon trestu přestárlých, dlouhodobě nemocných a invalidních vězňů.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Ústav na výkon trestu odňatia slobody a Ústav na výkon väzby Ilava [online]. Zbor väzenskej a justičnej stráže [cit. 2022-02-08]. Dostupné online.
- ↑ a b ZDENĚK, Robin. Vězeňství v první Československé republice [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2011 [cit. 2022-09-09]. S. 42, 68–69. Diplomová práce. Dostupné online.
- ↑ PECKOVÁ, Tamara. Cyril Musil byl jedním z nejstatečnějších lidí v celé historii Vysočiny, tvrdí Hynek Jurman. vysocina.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2017-11-15 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online.
- ↑ DENČEVOVÁ, Ivana Chmel. Nemáme zmapované útěky z komunistických kriminálů. Téměř nic o nich nevíme, uvažuje historik. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-02-07 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online.
- ↑ JENÍK, Břetislav. Útěk z Ilavy: Vzpomínky účastníka [online]. PolitičtíVězni.cz, 2009-04-10 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Věznice Ilava na Wikimedia Commons
