Výmarský ohař krátkosrstý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Výmarský ohař je robustní, statný lovecký pes německého původu. Přezdívá se mu také "šedý duch" pro jeho zbarvení srsti. Je velmi inteligentní a temperamentní.

Výmarský ohař krátkosrstý
Výmarský ohař.jpg
Základní informace
Země původu NěmeckoNěmecko Německo
Tělesná charakteristika
Hmotnost Až 40 kg
Výška † 57 - 70 cm
Barva stříbrošedá v odstínech stříbrná, myší a srnčí šeď
Klasifikace a standard
Skupina FCI Ohaři
Sekce FCI Kontinentální ohaři
Podsekce FCI Typ brague (krátkosrstí)
FCI standard
† výška uváděna v kohoutku

Historie[editovat | editovat zdroj]

První známí čistokrevní výmarští ohaři byli odchování velkovévodou Karlem Augustem z Výmaru koncem 18. století. Panství bylo obklopeno hustými lesy bohatými na zvěř jako jsou jeleni, divočáci, medvědi a vlci. Myslivec objevil velkého šedého psa a cítil, že by ho ocenil při svých lovech jako pomocníka.

V roce 1897 byl založen německý chovatelský klub výmarských ohařů, který si vytkl za cíl chovat tyto psy podle přísných pravidel. Členové klubu se velmi snažili zabránit tomu, aby toho psa vlastnil kdokoliv, protože podle nich průměrný lovec není schopný ocenit vynikající kvality jejich oblíbeného plemene.

V roce 1935 sestavily německý a rakouský klub oficiální plemenný standard výmarského ohaře. Slavný rakouský odborník na lovecky využitelné psy Ludwig von Merey von Kapos Mere s pomocí majora Roberta A. D. Herberta dokončili tento standard a chovali výmarské ohaře s přízviskem z v. d. Wulssriede. Herbertova oddanost plemeni byla tak věhlasná, že se mu začalo říkat "otec výmaranů".[1]

Weimaraner agility jump.jpg

Charakteristika výmarského ohaře[editovat | editovat zdroj]

Dnešní výmarský ohař stále vykazuje mnoho schopností, které z něj udělaly legendu mezi lovecky využitelnými psy. Má obrovskou výdrž se zvláštní vášní k vyhledávání a sledování stopy. Výmarani jsou mimořádně oddaní a mohou být ochranářští ke svým majitelům a majetku. Jsou také nebojácní, sebevědomí a velmi energičtí. Proto se nehodí pro začínající nebo nezkušené majitele. Jako většina velkých loveckých psů potřebuje spoustu pohybu a musí být pod dozorem, aby nedošlo k nežádoucímu vyhledávání zvěře. Každý, kdo není schopný vychovat toto plemeno, by se měl rozhodnout raději pro nějaké méně čilé.

Výmarský ohař je přirozeně hlučný, což vyžaduje výcvik k poslušnosti, nejlépe je začít co možná nejdříve, aby bylo jeho chování pod kontrolou. Výcvikové metody musí být pevné, ale jemné, protože je výmaran také velmi citlivý.

Vzhledem k energičnosti tohoto plemene se většinou chová na zahradách, ale čím dál více se tento pes chová i vevnitř. Pokud má hodně pohybu a majitel mu věnuje každý den dostatek času, není to problém.

Freya die Weimaraner-Hündin.jpg

Plemenný standard[editovat | editovat zdroj]

Země původu: Německo

Použití: Všestranný lovecky upotřebitelný pes (ohař)

Klasifikace FCI: Skupina 7 Ohaři, sekce 1,1 Kontinentální ohaři, typ <braka>. S pracovní zkouškou.

Celkový vzhled: Středně velký až velký lovecký pes. Účelný pracovní typ, krásného vzhledu, šlachovitý, se silným osvalením. Samčí popřípadě samičí typ musí být výrazně odlišeny.

Důležité proporce:

  1. Délka trupu ke kohoutkové výšce zhruba 12:11,
  2. Délkové proporce hlavy: délka od špičky nosu k začátku čela poněkud delší než délka od začátku čela k týlní kosti,
  3. Hrudní končetiny: vzdálenost loktů ke středu záprstí a vzdálenost loktů ke kohoutku je zhruba stejná.

Srst:

  1. Krátkosrstá varianta výmarského ohaře je krátká, silná, velmi hustá, hladce přiléhající krycí srst. Bez podsady anebo s nepatrným množstvím podsady.
Weimaraner swe1.jpg

Barva: Stříbrná, srnčí nebo myší šeď, jakož i přechody mezi těmito barevnými odstíny. Hlava a uši jsou většinou mírně světlejší. Bílé znaky jsou přípustné pouze v nepatrné míře na hrudi a na prstech. Příležitostně se středem hřbetu táhne více či méně výrazný tmavý "úhoří pruh". Psi s vysloveně červenožlutým "pálením" smějí dostat nejvýše známku "Dobrý". Hnědé pálení je závažnou vadou.

Velikost a hmotnost:

  1. Psi - Kohoutková výška: 59 až 70 cm (ideální velikost 62 - 67 cm), Hmotnost: cca 30 až 40 kg,
  2. Feny - Kohoutková výška: 57 až 65 cm (ideální velikost 59 - 63 cm), Hmotnost: cca 25 až 35 kg

Chování/charakter: Mnohostranný, snadno ovladatelný lovecký pes, s vyrovnanou povahou a vášní pro lovecké upotřebení, se systematickým a vytrvalým vyhledáváním, nikoli však nadmíru temperamentní. Čich pozoruhodné kvality. Ostrý na škodnou a kořistnický, též ostražitý, ne však agresivní. Spolehlivý ve vystavování a při práci ve vodě. Pozoruhodná tendence k práci po střelbě.[2]

Weimaraner in Tallinn 5.JPG

Onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Nejčastější nemoci výmarských ohařů jsou:

  • onemocnění nervového systému,
  • epilepsie,
  • onemocnění reprodukčního systému,
  • hypospadie – jedná se o poruchu spojenou s abnormálním vzrůstem penisu, či předkožky nebo šourku,
  • nemoci pohybového systému,
  • onemocnění týkající se meziobratlových plotének,
  • onemocnění krčního, bederního a hrudního disku,
  • poruchy vývoje nebo růstu,
  • onemocnění imunitního systému.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HARPER, Lavonia. Výmarský ohař. 1. vyd. Praha: Fortuna Libri, 2008, 157 s. ISBN 978-80-7321-394-7.
  2. Výmarský ohař - standard. MONVI SALVIA - weimaraner kennel [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné z:http://www.monvisalvia.com/vymarsky-ohar-standard.htm
  3. Výmarský ohař [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné z: http://vymarskyohar.cz/