Třída Kaiser Max (1875)

Třída Kaiser Max
	SMS Prinz Eugen
Obecné informace
Uživatelé	Rakousko-uherské námořnictvo; Jugoslávské královské námořnictvo
Typ	kasematová obrněná loď
Lodě	3
Osud	vyřazeny
Předchůdce	Erzherzog Albrecht
Nástupce	Tegetthoff
Technické údaje
Výtlak	3548 t
Délka	75,87 m (max.)
Šířka	15,25 m
Ponor	6,15 m
Pohon	4 kotle, 1 parní stroj; plachty
Rychlost	13,28 uzlu
Dosah	2000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	400
Výzbroj	8× 210mm kanón (8×1); 4× 90mm kanón (4×1); 2× 70mm kanón (2×1); 6× 47mm kanón (6×1); 5× kulomet (5×1); 4× 350mm torpédomet
Pancíř	203mm boky; 115mm přepážky; 125mm kasemata

Třída Kaiser Max byla třída kasematových obrněných lodí Rakousko-uherského námořnictva. Oficiálně vznikla přestavbou pancéřových fregat třídy Kaiser Max, ale ve skutečnosti se jednalo o nová plavidla. Ve službě byly v letech 1876–1904. Následně byly využívány v pomocných rolích. Po první světové války dvě získala Jugoslávie a třetí se roku 1919 potopila.^[1]

Stavba

Z politických důvodů rakousko-uherské námořnictvo nezískalo prostředky na stavbu tří nových kasematových lodí, ale pouze na přestavbu zastaralých pancéřových fregat třídy Kaiser Max. Jednalo se však o de facto nové lodě. Z původních plavidel totiž byly použity jen pohonné systémy bez kotlů, vybrané části pancéřovaní a dalšího vybavení, přičemž byly postaveny nové železné trupy, kterým byla dána jména původních plavidel. „Přestavbu“ dvou plavidel provedla v letech 1874–1876 loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu a jedné v letech 1874–1878 námořní arzenál v Pule. Důsledkem zvoleného přístupu přitom bylo, že „přestavěná“ plavidla byla třikrát dražší, než kdyby byla rovnou objednána jako nová.^[1]

Jednotky třídy Kaiser Max:^[1]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Stav
Kaiser Max	STT	14. února 1874	28. prosince 1875	26. října 1876	Vyřazena 1904. Od roku 1909 plovoucí kasárna v Kotoru. Po světové válce předána Jugoslávii a přejmenována na Tivat. Další osud plavidla je nejasný.
Don Juan d'Austria	STT	14. února 1874	25. října 1875	26. června 1876	Vyřazena 1904. Přestavěna na oprávárenskou loď Vulkan. Po světové válce zkonfiskována Itálií a později přisouzena Jugoslávii, která ji však nepřevzala a další osud plavidla je nejasný.
Prinz Eugen	Pula	říjen 1874	7. září 1877	listopad 1878	Vyřazena 1904. Od roku 1905 plovoucí kasárna. V roce 1919 se za nejasných okolností potopila.

Konstrukce

Hlavní výzbroj tvořilo osm 21cm kanónů Krupp L/20 v pancéřované kasematě uprostřed trupu. Doplňovala je čtyři 9cm děla Uchatius a dvě 7cm děla. Plavidla měla taketáž o ploše 1633,15 m². Dále měla čtyři kotle a jeden nízkotlaký dvouválcový horizontální parní stroj (o výkonu 2755 ihp), roztáčející jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 13,28 uzlu.^[1] Dosah byl 2000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.^[2]

Modernizace

Roku 1880 byla plocha plachet redukována na 1158,6 m².^[1] Výzbroj byla zároveň posílena o čtyři 350mm torpédomety. V 90. letech 19. století bylo instalováno šest rychlopalných 4,7cm kanónů, tři 4,7cm revolverové kanóny Hotchkiss a dva pětihlavňové 25mm kanóny Nordenfelt.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 270. (anglicky)
↑ ^a ^b KAISER MAX centre battery ships (1876-1878) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986.

Související články

Seznam válečných lodí Rakousko-uherského námořnictva

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Kaiser Max (1875) na Wikimedia Commons

[con-1] GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 270. (anglicky)

[nav-2] KAISER MAX centre battery ships (1876-1878) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]