SMS Lissa (1871)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
SMS Lissa
Základní údaje Vlajka
Typ: kasematová obrněná loď
Uživatelé: Rakousko-uherské námořnictvo
Jméno podle: bitva u Visu
Zahájení stavby: 27. června 1867
Spuštěna na vodu: 25. února 1869
Uvedena do služby: květen 1871
Osud: vyřazena
Předchůdce: třída Erzherzog Ferdinand Max
Následovník: Custozza
Takticko-technická data
Výtlak: 7086 t[1]
Délka: 89,38 m (max.)
Šířka: 17,32 m
Ponor: 8,5 m
Pohon: 7 kotlů, 1 parní stroj
3619 ihp
Palivo: uhlí
Rychlost: 12,83 uzlu
Posádka: 620
Pancíř: 152mm boky
127mm kasemata
114mm přepážky
Výzbroj: 12× 229mm kanón
4× 8liberní kanón
2× 3liberní kanón

SMS Lissa byla kasematová obrněná loď Rakousko-uherského námořnictva. Ve službě byla v letech 1871–1892. Byla první postavenou rakousko-uherskou kasematovou lodí.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Základní uspořádání plavidla

Plavidlo postavila loděnice Stabilimento Tecnico TriestinoTerstu. Kýl lodi byl založen 27. června 1867, trup lodi byl spuštěn na vodu 25. února 1869 a hotová obrněná loď byla do služby přijata v květnu 1871.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Plavidlo mělo dřevěný trup, který na vybraných místech chránilo pancéřování. Bylo vyzbrojeno dvanácti 229mm kanóny Krupp, čtyřmi 8liberními kanóny a dvěma 3liberními kanóny. Trup plavidla byl navíc opatřen klounem. Pohonný systém tvořilo sedm kotlů a jeden dvouválcový horizontální parní stroj o výkonu 3619 ihp, pohánějící jeden lodní šroub. Pomocnou roli hrálo oplachtění o ploše 3112 m2. Nejvyšší rychlost dosahovala 12,83 uzlu.[1]

Modifikace[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1881 plavidlo neslo dvanáct 229mm kanónů Krupp, čtyři 9cm kanóny, dva 7cm kanóny, tři revolverové 47mm kanóny a dva pětihlavňové 25mm kanóny Nordenfeldt. Oplachtění bylo roku 1886 redukováno na 1404 m2.[1]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Roku 1892 bylo plavidlo vyřazeno a následně sešrotováno.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 269. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 331. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]