Kloun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Model římské trirémy s výrazným klounem

Kloun je zbraň v podobě mohutného podvodního hrotu, který byl umisťován na příď válečných lodí pod čarou ponoru. Obvykle měřil mezi 2 až 3,5 m a jeho úkolem bylo prorazit bok nepřátelské lodi při čelním útoku (taranu). V poslední fázi útoku poháněli loď většinou veslaři.

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Klouny se na válečné lodě osazovaly již od starověku. Většinou byly konstrukční součástí lodní přídě, někdy tvořily její oddělitelné příslušenství. Ve starověku se kloun uplatnil zejména při námořních bitvách, jako byla například bitva u Salamíny, v níž Řekové porazili Peršany, či bitva u Actia, v níž se Marcus Antonius a Octavianus utkali o vládu ve starověkém Římě.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Katahdin, loď pro útok klounem

Později význam klounu upadl díky rozvoji střelných zbraní, které umožnily vést operace na tak velkou vzdálenost, že se použití taranu a tím i klounu stalo bezpředmětné. To trvalo do poloviny 19. stoleti, kdy lodě začaly dostávat železné, kompaudní a pozdeji ocelové pancéřování a ze předu nabijená, hladkohlavňová cernoprachá děla na ně přestala stačit. Po té, co rakouský admirál Tegetthoff použil taranovaní jako vítěznou taktiku proti silnějším italským lodím v bitvě u Visu ( Lissy) v roce 1866, byly klouny vybavovány vsechny větší lodě až do konce 19. století, ba až do konce 1. světové války. Bylo dokonce postaveno několik málo speciálních pancéřovaných plavidel s klounem jako hlavní zbraní. Příkladem může být Katahdin.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]