Přeskočit na obsah

SMS Erzherzog Albrecht (1872)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
SMS Erzherzog Albrechtf před spuštěním na vodu
SMS Erzherzog Albrechtf před spuštěním na vodu
Základní údaje
Vlajka
Typkasematová obrněná loď
UživateléRakousko-uherské námořnictvo
Jméno podleAlbrecht Fridrich Rakousko-Těšínský
Zahájení stavby1. června 1870
Spuštěna na vodu24. dubna 1872
Uvedena do službyčerven 1874
Osudvyřazena
PředchůdceCustozza
Následovníktřída Kaiser Max
Takticko-technická data
Výtlak5980 t[1]
Délka89,69 m (max.)
Šířka17,15 m
Ponor6,72 m
Pohon8 kotlů, 1 parní stroj
3969 ihp
Palivouhlí
Rychlost12,84 uzlu
Posádka540
Pancíř203mm boky
177mm kasematy
Výzbroj8× 240mm kanón
6× 90mm kanón

SMS Erzherzog Albrecht byla kasematová obrněná loď Rakousko-uherského námořnictva. Ve službě byla v letech 1874–1908. Následně byla využívána jako pomocné plavidlo. Roku 1920 byla v rámci reparací předána Itálii.

Inženýr Josef von Romako při návrhu tohoto plavidla aplikoval zkušenosti z bitvy u Visu. Postavila jej loděnice Stabilimento Tecnico TriestinoTerstu. Kýl lodi byl založen 1. června 1870, trup lodi byl spuštěn na vodu 24. dubna 1872 a hotová bitevní loď byla do služby přijata v červnu 1874.[1]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Plavidlo bylo vyzbrojeno osmi 24cm kanóny Krupp L/22 a šesti 9cm kanóny Krupp L/24 BL. Děla byla umístěna v dvoupatrové pancéřované kasematě, přičemž část jich mohla střílet směrem vpřed. Trup plavidla byl navíc opatřen klounem. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a jeden dvouválcový horizontální parní stroj o výkonu 3969 ihp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 12,84 uzlu.[1] Dosah byl 2300 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[2]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]

V 80. letech 19. století výzbroj posílily dva 66mm kanóny a čtyři 350mm torpédomety. V roce 1892 byly instalovány ještě čtyři 47mm kanóny, pět revolverových 47mm kanónů a dva pětihlavňové 25mm kanóny Nordenfeldt. Zároveň původní jeden komín nahradily dva nižší.[2]

Plavidlo bylo ve službě v letech 1874–1908. Roku 1908 bylo vyřazeno z první linie a využíváno ve výcviku dělostřelců pod novým jménem SMS Feuerspeier. Od roku 1915 sloužilo jako plovoucí kasárna. Po válce bylo v rámci reparací předáno Itálii a přejmenováno na Buttafuoco. Později bylo sešrotováno.[1]

  1. a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 269. (anglicky) 
  2. a b ERZHERZOG ALBRECHT centre battery ship (1874) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 331. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]