Přeskočit na obsah

Třída Cöln

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Cöln
SMS Dresden II
SMS Dresden II
Obecné informace
UživatelVlajka Kaiserliche Marine Kaiserliche Marine
Typlehký křižník
Lodě10
Zahájení stavby1915–1916
Spuštění na vodu1917–1918
Uvedení do služby1918
Osud2 potopeny
8 nedokončeno
Předchůdcetřída Brummer
NástupceEmden
Technické údaje Cöln
Výtlak5620 t (standardní)
7486 t (plný)
Délka149,8 m (na vodorysce)
155,5 m (max.)
Šířka14,2 m
Ponor6,43 m
Pohon14 kotlů, 2 parní turbíny
2 lodní šrouby
Rychlost27,5 uzlů
Dosah6000 nám. mil při 12 uzlech
Posádka559
Výzbroj8× 150mm kanón (8×1)
2× 88mm kanón (2×1)
4× 500mm torpédomet
200 min
Pancíř18–60mm boky
20–40mm paluba s 40–60mm konci
50mm štíty děl
100mm velitelská věž

Třída Cöln byla poslední postavená třída lehkých křižníků Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem bylo rozestavěno deset jednotek této třídy, ale do konce války byly dokončeny pouze křižníky Cöln a Dresden. Byly to poslední dokončené křižníky německého císařského námořnictva. Oba byly po německé kapitulaci internovány ve Scapa Flow, kde je roku 1919 potopily vlastní posádky. Stavba ostatních lodí byla zrušena.

Celkem bylo rozestavěno deset jednotek této třídy. Do stavby se zapojily loděnice Blohm & VossHamburku, AG Vulcan Stettin ve Štětíně, AG WeserBrémách, Kaiserliche Werft Kiel a HowaldtswerkeKielu. Do konce války se podařilo spustit na vodu sedm křižníků, ale dokončit pouze dva. Cöln a Dresden byly do služby přijaty roku 1918.[1] Frauenlob, Leipzig, Magdeburg, Rostock a Wiesbaden se alespoň podařilo spustit na vodu, stavba trojice Ersatz Cöln, Ersatz Emden a Ersatz Karlsruhe však nepokročila ani do této fáze. Osm rozestavěných lodí bylo po válce sešrotováno.[2]

Jednotky třídy Cöln:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Cöln Blohm & Voss 1915 5. října 1916 17. ledna 1918 V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 potopen vlastní posádkou.
Wiesbaden AG Vulcan Stettin 1915 3. března 1917 Stavba zrušena.
Dresden Howaldtswerke 1916 25. dubna 1917 28. března 1918 V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 potopen vlastní posádkou.
Magdeburg Howaldtswerke 1916 17. listopadu 1917 Stavba zrušena.
Leipzig AG Weser 1915 28. ledna 1918 Stavba zrušena.
Rostock AG Vulcan Stettin 1915 6. dubna 1918 Stavba zrušena.
Frauenlob Kaiserliche Werft Kiel 1915 16. října 1918 Stavba zrušena.
Ersatz Cöln AG Weser 1916 Stavba zrušena.
Ersatz Emden AG Weser 1916 Stavba zrušena.
Ersatz Karlsruhe Kaiserliche Werft Kiel 1916 Stavba zrušena.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
SMS Cöln

Kromě mírně vyššího výtlaku se od předchozí třídy Königsberg lišily jen minimálně. Hlavní výzbroj lodí tvořilo osm 150mm kanónů v jednohlavňové lafetaci. Dále nesly dva 88mm protiletadlové kanóny (nedokončená plavidla měla nést tři) a čtyři 500mm torpédomety. Byly vybaveny pro nesení 200 min. Boční pancéřový pás měl sílu 18–60mm, pancéřová paluba 20–60mm, štíty děl 50mm a velitelská věž 100mm. Pohonný systém tvořilo čtrnáct kotlů Marine a dvě turbíny Marine o výkonu 31 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 27,5 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]

Dresden

Pouze Dresden a Cöln byly zařazeny do služby. Stalo se tak ovšem až v samém závěru války. Po uzavření příměří byly obě lodi internovány ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 pak došlo k tzv. incidentu ve Scapa Flow, když němečtí námořníci své lodě raději potopili, aby nepadly do rukou Dohody. Vraky obou křižníků byly ponechány na místě a jsou dnes častým cílem potápěčů.[3]

  1. a b c CÖLN light cruisers (1918) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. MILFORD, Darren. Cöln Class Light Cruisers [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006 [cit. 2009-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 183. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]