Translokace (ekologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kivi malý byl v rámci záchranných opatření introdukován na ostrov Kapiti, kde se nachází těžiště novodobého výskytu druhu

Translokace je v ekologii „člověkem zprostředkovaný přesun živých organismů z jedné lokality za účelem jejich vypuštění v lokalitě jiné“.[1] Může se jednat o efektivní strategii managementu ochrany přírody, nicméně translokace druhů je vysoce náročná na zdroje a v minulosti nastalo mnoho neúspěšných druhových translokací.[2][3] Translokace druhu (případně poddruhu či populace) může zlepšit jeho budoucí vyhlídky skrze rozšíření areálu výskytu, navýšení početnosti nebo založení nových populací.[4] Translokace také pomáhá zvětšit biodiverzitu v místě vypuštění.

Typy translokací[editovat | editovat zdroj]

Introdukce[editovat | editovat zdroj]

Introdukce v rámci ochrany přírody znamená záměrné přemístění organismu do oblasti, která není místem jeho přirozeného výskytu. V širším slova smyslu se může jednat i o nechtěnou introdukci (případně záměrnou introdukci s nechtěnými následky) a v takovém případě se přemístěný druh může snadno stát invazním druhem. V rámci ochrany přírody se však introdukcí myslí cílená ochranná introdukce, která je vždy záměrná a její cílem je ochrana druhu. Mezinárodní svaz ochrany přírody rozlišuje 2 druhy ochranné introdukce:[1]

  • Asistovaná kolonizace (assisted colonization) neboli asistovaná migrace (assisted migration) znamená záměrné vypuštění druhu mimo oblast jeho přirozeného výskytu s cílem založení populací v místech, které mají lepší současné či budoucí podmínky pro život druhu.[5][1] Asistovaná kolonizace druhů je hojně debatována v moderní ekologické literatuře 21. století.[6] Nese sebou řadu ekologických, legální i etických otázek. Dá se předpokládat, že jak se budou zvětšovat dopady globálního oteplování na biotopy druhů, bude k asistované kolonizaci docházet stále častěji.[7] Příkladem asistované kolonizace může být novozélandský ostrov Tiritiri Matangi, kde od 70. let 20. století bylo introdukováno velké množství ptačích druhů z novozélandské pevniny. Na novozélandské pevnině se totiž nachází invazní druhy šelem a hlodavců, které přivedly řadu ptačích druhů na pokraj vyhynutí. Ostrovy jako Tiritiri Matangi, kam se žádní savčí predátoři dosud nedostali, slouží jako bezpečné přístavy celému zástupu endemických ptačích druhů.[8]
  • Ekologické nahrazení (ecological replacement) značí záměrné vypuštění druhu mimo oblast jeho přirozeného výskytu s cílem zaplnění ekologické funkce druhu.[1] Příkladem může být bekasina snarská (Coenocorypha huegeli), která byla introdukována na ostrov Putauhinu, aby zaplnila ekologickou niku původní bekasiny jižní (Coenocorypha iredalei), která je již vyhynulá.[9]

Reintrodukce[editovat | editovat zdroj]

Vlk obecný v Yellowstonském národním parku, kam byl úspěšně reintrodukován v roce 1995

Reintrodukce či též repatriace[1] je nejčastějším případem translokace druhu.[3] Pomocí reintrodukce dochází k založení nové, životaschopné populace volně žijících organismů v místě jejich historického výskytu.[10] Vymizení taxonu (nejčastěji druhu, případně poddruhu či populace) z určité oblasti typicky nastává vlivem člověka (ztráta či přeměna biotopů, nadměrný lov, introdukce invazních živočichů). Typickým příkladem reintrodukce je reintrodukce vlků do Yellowstonského národní parku. Vlci byli v tomto parku nejdříve hojně rozšíření, do roku 1925 nadměrně loveni k vyhnutí, a v roce 1995 došlo k jejich opětovné reintrodukci.[11]

Posílení populace[editovat | editovat zdroj]

Pod posílením populace (re-stocking) se rozumí záměrný přesun organismu do existující populace téhož druhu. Cílem takového posílení bývá zlepšení životaschopnosti populace pomocí navýšení počtů, zlepšení genetické diverzity nebo navýšení poměru specifické demografické skupiny v populaci (např. mláďat nebo samic).[1][5] Za příklad lze uvést početní posílení populací lososů, ke kterému pravidelně dochází mj. v Severní Americe a ve Skotsku.[12][13]

Záložní populace[editovat | editovat zdroj]

Dalším důvodem cílené, člověkem iniciované translokace druhu je vytvoření záložní populace (insurance population). Idea vytvoření záložních populací sahá do 80. let 20. století, kdy tuto metodu začaly prosazovat zoologické zahrady. U záložních populacích velkých tvorů (např. nosorožců a dalších kopytníků) je často organizačně složité a finančně nákladné udržení genetické diverzity v populaci. Obecně se dá říci, že u záložních populací se chovné instituce snaží o zachování 90 % genetické rozmanitosti v horizontu následujících 100–200 let.[14] Ideálně by záložní populace měla být co nejvíce životaschopná a v budoucnu by měla sloužit jako zdroj reintrodukce druhu do volné přírody.[15] V celé řadě případů záložní populace chované v zajetí však nesplňují výše uvedené podmínky. Příkladem dobrého managementu záložní populace je populace tasmánských čertů, která si v zajetí udržuje genetickou diverzitu srovnatelnou s volně žijící populací.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f Pokyny pro repatriace a další ochranářsky motivované translokace [online]. Překlad Jarmila Hájková. Gland, Switzerland: IUCN (IUCN Species Survival Commission) [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. ISBN 978-2-8317-1609-1. 
  2. ↑ GRIFFITH, Brad; SCOTT, J. Michael; CARPENTER, James W. Translocation as a Species Conservation Tool: Status and Strategy. Science. 1989-08-04, roč. 245, čís. 4917, s. 477–480. Dostupné online [cit. 2022-11-01]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.245.4917.477. (anglicky) 
  3. ↑ a b BERGER‐TAL, O.; BLUMSTEIN, D. T.; SWAISGOOD, R. R. Conservation translocations: a review of common difficulties and promising directions. Animal Conservation. 2020-04, roč. 23, čís. 2, s. 121–131. Dostupné online [cit. 2022-11-01]. ISSN 1367-9430. DOI 10.1111/acv.12534. (anglicky) 
  4. ↑ ROUT, T.; HAUSER, C. E.; POSSINGHAM, H. Optimal Translocation Strategies for Threatened Species. International Congress on Modelling and Simulation MODSIM05 [online]. Australia: Modelling and Simulation Society of Australia & NZealand., 2005 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Species reintroductions and other conservation translocations. GOV.UK [online]. Department for Environment, Food & Rural Affairs and Natural England, 2021-05-18 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ PYŠEK, Petr. Asistované přežívání, nebo asistované invaze?. vesmir.cz [online]. Časopis Vesmír, 2012-05-03 [cit. 2022-11-01]. Roč. 2012/5, čís. 291. Dostupné online. 
  7. ↑ SCHWARTZ, Mark W.; HELLMANN, Jessica J.; MCLACHLAN, Jason M. Managed Relocation: Integrating the Scientific, Regulatory, and Ethical Challenges. BioScience. 2012-08, roč. 62, čís. 8, s. 732–743. Dostupné online [cit. 2022-11-01]. ISSN 1525-3244. DOI 10.1525/bio.2012.62.8.6. (anglicky) 
  8. ↑ Wildlife – Tiritiri Matangi [online]. [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ MISKELY, Colin M.; CHARTERIS, Matt R.; FRASER, James R. Successful translocation of Snares Island snipe (Coenocorypha huegeli) to replace the extinct South Island snipe (C. iredalei). Notornis [online]. The Ornithological Society of New Zealand, Inc., 2012. Roč. 59. Dostupné online. ISSN 0029-4470. (anglicky) 
  10. ↑ CHEYNE, Susan M. Wildlife reintroduction: considerations of habitat quality at the release site. BMC Ecology. 2006-04-13, roč. 6, čís. 1, s. 5. Dostupné online [cit. 2022-11-01]. ISSN 1472-6785. DOI 10.1186/1472-6785-6-5. PMID 16611369. (anglicky) 
  11. ↑ PEGLAR, Tori. What Happened to Yellowstone's Wolves After Reintroduction in 1995? [online]. Yellowstone National Park Trips, 2022-05-13 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Salmon restocking programme hailed a success. www.fishfarmingexpert.com [online]. 2021-11-09 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Stocking Young Atlantic Salmon Downstream Means Higher Survival Success | NOAA Fisheries. NOAA Fisheries [online]. 2022-06-29 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ WILDT, David; MILLER, Philip; KOEPFLI, Klaus-Peter. Breeding Centers, Private Ranches, and Genomics for Creating Sustainable Wildlife Populations. BioScience. 2019-10-09, roč. 69, čís. 11, s. 928–943. Dostupné online [cit. 2022-11-01]. ISSN 0006-3568. DOI 10.1093/biosci/biz091. PMID 31719713. (anglicky) 
  15. ↑ GOOLEY, Rebecca M.; DICKS, Kara L.; FERRIE, Gina M. Applying genomics to metapopulation management in North American insurance populations of southern sable antelope (Hippotragus niger niger) and addra gazelle (Nanger dama ruficollis). Global Ecology and Conservation. 2022-01-01, roč. 33, s. e01969. Dostupné online [cit. 2022-11-01]. ISSN 2351-9894. DOI 10.1016/j.gecco.2021.e01969. (anglicky) 
  16. ↑ FARQUHARSON, Katherine A.; MCLENNAN, Elspeth A.; CHENG, Yuanyuan. Restoring faith in conservation action: Maintaining wild genetic diversity through the Tasmanian devil insurance program. iScience. 2022-07-15, roč. 25, čís. 7. PMID: 35754729. Dostupné online [cit. 2022-11-01]. ISSN 2589-0042. DOI 10.1016/j.isci.2022.104474. PMID 35754729. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pokyny pro repatriace a další ochranářsky motivované translokace [online]. Překlad Jarmila Hájková. Gland, Switzerland: IUCN (IUCN Species Survival Commission) [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. ISBN 978-2-8317-1609-1. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Translokace_(ekologie)&oldid=22209150“