Bekasina snarská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBekasina snarská
alternativní popis obrázku chybí
Bekasina snarská
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďslukovití (Scolopacidae)
Rodbekasina (Coenocorypha)
Binomické jméno
Coenocorypha huegeli
(Tristram, 1893)
Synonyma
  • Gallinago huegeli
  • Coenocorypha aucklandica huegeli
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bekasina snarská (Coenocorypha huegeli) je druh malého slukovitého ptáka endemického ke Snárským ostrovům, což je malé subantarktické souostroví o rozloze 3,5 km² asi 200 km jižně od Nového Zélandu.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

První exemplář druhu byl odchycen již v roce 1873, avšak klasik novozélandské ornitologie Walter Buller, ke kterému se exemplář dostal, si myslel, že se jedná o stejného ptáka jako C. aucklandica, a první popis druhu byl tak pořízen až v roce 1893 anglickým ornitologem Henrym Bakerem Tristramem.[2][3]

Až někdy do roku 2010 byla bekasina snarská považována za poddruh bekasiny subantarktické (Coenocorypha aucklandica) a ve starší literatuře se tedy označuje jako Coenocorypha aucklandica huegeli. Teprve genetické výzkumy ukázaly, že se jedná o samostatný druh.[4][5][6][7]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bekasina snarská je malý, avšak podsaditý pták, který představuje vůbec nejbaculatějšího zástupce novozélandských bekasin. Opeření je krypticky zbarvené s převažující hnědou barvou s namixovanou bílou a tmavou. Celkové vzevření opeření je tmavší než u bekasiny subantarktické. Od kořena zobáku přes hlavu se táhne několik podélných tmavých pruhů, jeden vede středem hlavy a další dva po stranách tváří přes oči směrem k šíji. Spodina je lemována poměrně výraznými hnědými příčnými pruhy. Zobák je dlouhý kolem 6 cm a je velmi mírně se ohýbá směrem dolů. Délka těla dosahuje 23 cm, váha ptáka se pohybuje kolem 110 g.[8]

Rozšíření a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Bekasina snarská je endemická k Snárským ostrovům, což je maličké souostroví s celkovou plochou kolem 3,5 km² asi 200 km jižně od Nového Zélandu. Konkrétně jsou bekasiny rozšířeny na ostrovech North East (280 ha), Broughton (48 ha) a Alert Stack (5 ha). Bekasiny snarské byly translokovány na ostrovy Whenua Hou a Putauhinu, které se nachází poblíž Stewartova ostrova.[9]

Na všech těchto ostrovech bekasiny vyhledávají hustou vegetaci jako jsou různé druhy trav a kapradin, ve které mohou dosahovat hustoty výskytu až 10 bekasin na 1 ha.[10] Obývají i lesní podrosty, kterým na Snárských ostrovech dominuje oleárie Olearia lyalli. V noci se odváží i do otevřených prostranství bylinných bolí s převažujícími bylinami Callitriche antarctica a Crassula moschata, kde svým dlouhým zobákem propichují zeminu a hledají potravu.[9]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Snárské ostrovy

Drtivou většinu života tráví na zemi a letu se dopouští pouze v případě vyrušení. Typicky se pohybují v páru, a sice buď samec se samicí nebo jeden z rodičů s mládětem. Předpokládá se, že stejně jako některé další novozélandské bekasiny i bekasiny snarské v noci předvádí své namlouvací rituály zvané hakawai (viz bekasina chathamská), během kterých o sebe rychle třou ocasními pery, která vydávají vířící zvuk. Bekasiny jsou poměrně krotké a člověku dovolí přiblížit se na bezprostřední vzdálenost. Typickým zvukovým projevem druhu je teritoriální volání samce čúp-čúp-čúp nebo kjuéjó kjuéjó kjuéjó.[10]

Živí se bezobratlými živočichy (žížaly, různonožci, hmyz a larvy), které vytahují z půdy svým dlouhým zobákem. Potravu hledají hlavně ve vlhké půdě (v husté vegetaci či u báze trsů trav), která je měkká a bekasinám se ji dobře propichuje zobákem.[10]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

K zahnízdění dochází mezi listopadem až dubnem.[10] Zástupci rodu Coenocorypha jsou jedineční tím, že u nich dochází k zásnubnímu krmení – samec vykrmuje samici kolem 3 týdnů před snášením vajec.[9] Jednoduché hnízdo miskovitého tvaru bývá postaveno z rostlinného materiálu a umístěno na zemi v husté vegetaci, kde je dobře chráněno před nepřízní počasí. Samice snáší 2 vejce o rozměrech 44×33 mm a váze 25 g. Vejce bývají světle hnědá s tmavými flíčky i většími skvrnami. Inkubují oba partneři po dobu kolem 22 dní. Jakmile se vyklube první ptáče, samec jej ještě ten samý den vyvede z hnízda a v následujících 8–11 týdnech mu poskytne veškerou rodičovskou péči nezávisle na samici a dalším ptáčeti. První dva týdny samec své ptáče krmí, než se ptáče naučí sbírat potravu samo. O druhé vyklubané ptáče se zase nezávisle stará samice. Oba partneři spolu většinou zahnízdí i následující rok.[10] Bekasiny se mohou pářit již v prvním roce života, avšak většině z nich se nepodaří zabrat teritorium až do 2. nebo 3. roku.[9] Může se dožít nejméně 16 let.[10]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Bekasina snarská patří k několika málo novozélandským ptačím endemitům, které nikdy nebyly ovlivněny introdukovanými savci. Těm se totiž nikdy nepodařilo proniknout na Snárské ostrovy.[9] Invaze savčích predátorů na Snárské ostrovy (např. krys přichycených na vegetaci taženou lodí, které unikly pozornosti) by mělo pro celý druh fatální důsledky s akutním nebezpečím vyhynutí. Ministerstvo památkové péče (DOC) se proto rozhodlo přemístit část populace bekasin na nové lokace, čímž by se v případě invaze savců na Snárské ostrovy zvýšily šance bekasin na přežití. DOC založil nové populace bekasin snarských na následujících lokalitách u Stewartova ostrova:

  • Whenua Hou – 30 bekasin bylo na Whenua Hou vypuštěno v roce 2012. Za účelem zvýšení genetické diverzity místní populace bylo v roce 2016 na ostrov přemístěno dalších 20 bekasin.[11][12][13]
  • Putauhinu – na tomto ostrově se původně nacházely bekasiny jižní (Coenocorypha iredalei), které však vyhynuly po introdukci savčích predátorů. S cílem zaplnění ekologické niky původně obývané bekasinami jižními tam bylo v roce 2005 translokováno 30 bekasin snarských. Během sčítání z roku 2011 bylo na ostrově Putauhinu odhadnuto nejméně 320 bekasin a v roce 2013 bylo napočítáno 500 bekasin snarských.[14][15][16]

Celková populace bekasin snarských je odhadována na více než 1000 jedinců.[16][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ WATOLA, George. The discovery of New Zealand's birds: the first record of every bird species in New Zealand since 1769. Orewa: Stepping Stone Books, 2009. Dostupné online. ISBN 9780473135409. S. 134. (anglicky) 
  3. ↑ Sandpipers, snipes, Crab-plover, coursers [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ WORTHY, Trevor H.; MISKELLY, Colin M.; CHING, Bob (R.) A. Taxonomy of North and South Island snipe (Aves: Scolopacidae: Coenocorypha), with analysis of a remarkable collection of snipe bones from Greymouth, New Zealand. New Zealand Journal of Zoology. 2002-01-01, roč. 29, čís. 3, s. 231–244. Dostupné online [cit. 2022-10-19]. ISSN 0301-4223. DOI 10.1080/03014223.2002.9518307. (anglicky) 
  5. ↑ BAKER, Allan J.; MISKELLY, Colin M.; HADDRATH, Oliver. Species limits and population differentiation in New Zealand snipes (Scolopacidae: Coenocorypha). Conservation Genetics. 2010-06-01, roč. 11, čís. 4, s. 1363–1374. Dostupné online [cit. 2022-10-19]. ISSN 1572-9737. DOI 10.1007/s10592-009-9965-2. (anglicky) 
  6. ↑ SHEPHERD, L. D.; BULGARELLA, M.; HADDRATH, O.; MISKELLY, C. M. Genetic analyses reveal an unexpected refugial population of subantarctic snipe (Coenocorypha aucklandica). S. 403–418. Notorni [online]. 2020 [cit. 2022-10-19]. Roč. 67, čís. 1, s. 403–418. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ GILL, B. J.; BELL, B. D.; CHAMBERS, G. K.; MEDWAY, D. G.; PALMA, R. L.; SCOFIELD, R. P.; TENNYSON, A. J. D. Checklist of the birds of New Zealand, Norfolk and Macquarie Islands, and the Ross Dependency, Antarctica. Wellington: Te Papa Press in association with the Ornithological Society of New Zealand, 2010. 502 s. Dostupné online. ISBN 978-1-877385-59-9. S. 192–193. (anglicky) 
  8. ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 104.
  9. ↑ a b c d e f MISKELLY, C. M. Snares Island snipe - Tutukiwi [online]. New Zealand Birds Online, 2022 [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d e f Heather, Robertson & Onley 2015, s. 317.
  11. ↑ More snipe for Whenua Hou [online]. Department of Conservation [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Snares Island snipe doing well in new home [online]. Department of Conservation, 2013-01-11 [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Hunting for snipe on The Snares [online]. Canterbury Museum, 2017-02-09 [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ MISKELLY, Colin. Surveying snipe on Putauhinu Island [online]. Museum of New Zealand, 2011-04-06 [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ MISKELY, Colin M.; CHARTERIS, Matt R.; FRASER, James R. Successful translocation of Snares Island snipe (Coenocorypha huegeli) to replace the extinct South Island snipe (C. iredalei). Notornis [online]. The Ornithological Society of New Zealand, Inc., 2012. Roč. 59. Dostupné online. ISSN 0029-4470. (anglicky) 
  16. ↑ a b Coenocorypha huegeli [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22727509A94951198, 2016 [cit. 2022-10-18]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22727509A94951198.en. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
  • HIGGINS, P. J.; DAVIES, S. J. J. F, 1996. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Volume 3, Snipe to pigeons. Svazek 3. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530704. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bekasina_snarská&oldid=23837024“