Tomáš Vorbes
| Tomáš Vorbes | |
|---|---|
 Tomáš Vorbes (1885) | |
| Narození | 3. ledna 1815 Dnešice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 10. května 1888 (ve věku 73 let) nebo 10. května 1885 (ve věku 70 let) Hradec Králové  Rakousko-Uhersko |
| Povolání | pedagog, historik, školní inspektor, učitel a spisovatel |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tomáš Antonín Vorbes (3. ledna 1815 Dnešice[1] – 10. května 1888 Hradec Králové) byl český učitel a odborný spisovatel. Zprvu vyučoval v opatrovnách (mateřských školách), v letech 1851–85 pak v učitelském ústavu v Hradci Králové. Napsal několik článků a knih v oboru didaktiky a pedagogických dějin. Roku 1877 byl oceněn Zlatým záslužným křížem.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 3. ledna 1815 v Dnešicích u Přeštic. Až do šestnácti let se učil doma – nejprve u dědečka, později u strýce Tomáše Kovaříka. Roku 1831 absolvoval dva ročníky na piaristické hlavní škole a jeden na c. k. vzorní hlavní škole v Praze, vše s výborným prospěchem. V roce 1834 úspěšně absolvoval zkoušku učitelské způsobilosti pro hlavní školy.[2]
Jeho první zaměstnání bylo v opatrovně na Hrádku, kde se pod vedením Jana Svobody učil předškolní výchově. V roce 1835 složil zkoušku a následujícího roku se stal Svobodovým pomocníkem. Roku 1837 byl přijat jako učitel do nově zřízené opatrovny v Hradci Králové, jedné z prvních na venkově. Velkým úsilím dosáhl, že jeho školka patřila k nejlepším.[2]
Roku 1850 navštěvoval v Hradci Králové jednoroční učitelský kurs. Následujícího roku, po reorganizaci pedagogického vzdělání, byl přijat jako skutečný učitel kandidátů v královéhradeckém ústavu. Zaměřil se především na didaktiku a němčinu, vyučoval ale i jiné předměty. Od roku 1867 přednášel i bohoslovcům.[2] Po změně studijního plánu z dvouletého na čtyřletý byl roku 1870 jmenován hlavním učitelem. Čtyři roky (1869–73) také pracoval jako okresní školní inspektor a deset let (1874–84) zasedal ve zkušební komisi pro školy obecné a měšťanské.[3]
Byl oceňovaný za svůj aktivní, nadšený přístup. Samostatně se naučil latinsky a francouzsky. Neustále si zdokonaloval vzdělání studiem odborné literatury. Své znalosti pak předával prostřednictvím přednášek na učitelských poradách, článků v časopisech i vlastních publikací. Za svůj přínos byl roku 1877 oceněn zlatým záslužným křížem.[2]
V roce 1885 odešel do důchodu.[3] Zemřel 10. května 1888 v Hradci Králové na marasmus[4] (sešlost věkem),[5] pohřben byl na hřbitově v Pouchově.[4]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Vorbes byl autorem řady článků v časopisech — populárních (Květy, Polaban, Dalibor) i odborných (Posel z Budče, Školník, Škola a život, Učitelské listy, Věstník).[2]
Knižně vyšly:[6]
- Navedení k psacímu čtení : pomocná knížka při užívání slabikáře a první čítanky pro katolické školy v císařství Rakouském (1854)
- Vyučování v první třídě (1857)
- Didaktika, čili, Navedení ku vyučování školnímu, jak se přednáší čekatelům na ústavě pro vzdělání národních učitelů v Hradci Králové (1860)
- Obrazy z dějin vychovatelství a vývoje školství (1873, s několika reedicemi)
- Methody vyučování ve čtení a jejich historický vývoj (1875)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d e KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Vorbes Tomáš, s. 295.
- ↑ a b J. Bn. Tomáš Vorbes. Světozor. 1885-03-13, roč. 19, čís. 13, s. 206. Dostupné online [cit. 2012-02-11].
- ↑ a b Úmrtí. Národní listy. 1888-05-11, roč. 28, čís. 131, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-02-11].
- ↑ MAIXNER, Emerich. Marasmus. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1900. Dostupné online. Svazek 16. S. 818–819.
- ↑ Podle seznamu prací v NK ČR
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tomáš Vorbes na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tomáš Vorbes
- [1]
