Thomas Howard z Arundelu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Thomas Howard z Arundelu
Thomas-howard-rubensportrait.jpg
Narození 7. července 1585
Úmrtí 4. října 1646 (ve věku 61 let)
Padova
Manžel(ka) Alethea Howard
Děti William Howard, 1st Viscount Stafford
Henry Howard, 22nd Earl of Arundel
Rodiče Philip Howard, 20th Earl of Arundel a Anne Howard, Countess of Arundel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Howard, 21. hrabě z Arundelu, 4. hrabě ze Surrey a 1. hrabě z Norfolku (7. července 15854. října 1646) byl anglický šlechtic, diplomat, cestovatel, mecenáš a sběratel umění. Jeho kariéra se kryje s vládou králů Jakuba I. a Karla I. Po smrti odkázal na 700 maleb spolu s velkou sbírkou soch, knih, grafik, kreseb a antických šperků.

Život[editovat | editovat zdroj]

Arundel byl přímým dědicem větve vévody z Norfolku a formálně tedy prvním vévodou Anglie. Titul Earl of Arundel je nejstarším hraběcím titulem v Anglii. Jeho děd se však zapletl do katolického spiknutí, které usilovalo o dosazení Marie Tudorovny na anglický trůn. Byl zajat a roku 1572 sťat. Thomasův otec byl rovněž horlivým katolíkem. Tři měsíce po narození syna (1585) byl zatčen, obžalován a uvržen do vězení v londýnském Toweru, kde také roku 1595 zemřel. Thomase vychovávala jeho matka, rovněž katolička. Thomas Arundel začal obnovovat vydrancované rodinné jmění až po smrti královny Alžběty a nástupu Jakuba I. Stuarta na anglický trůn. Nepodařilo se mu získat zpět titul vévody z Norfolku, ale těšil se přízni panovníků a roku 1606 se výhodně oženil a získal znovu svůj dědičný titul i postavení. Roku 1616 se zřekl katolické víry a roku 1621 byl jmenován královským ceremoniářem Anglie.[1]

Sběratel umění a mecenáš[editovat | editovat zdroj]

Arundel byl typickým renesančním velmožem, pro kterého bylo sbírání uměleckých děl součástí pečlivě pěstované velkoleposti. Sbíral vše od mincí, rukopisů, knih a kreseb až po obrazy a sochy. Inventář jeho sbírky z roku 1655 obsahoval 598 obrazů a dalších 200 uměleckých předmětů.

V letech 1613-1614 podnikl první velkou cestu po Itálii a podařilo se mu získat velké množství klasických soch. Také jeho korespondence z roku 1625 dokládá, že diplomat sir Thomas Roe a sir Petty, pobývající v Cařihradu, hledali pro Arundela a vévodu z Buckinhamu v Malé Asii klasické řecké mramorové sochy. Byl tak úspěšným sběratelem, že roku 1628 o jeho sbírce vyšla práce Johna Seldena: Marmora Arundeliana.

Jakožto mecenáš měl zásadní vliv na vlámského malíře Anthonise van Dycka, který přišel v roce 1620 do Anglie na Arundelův podnět a také na českého rytce Václava Hollara, který provázel Arundela na cestách po Evropě a na svých leptech zdokumentoval část jeho cest a také jeho sbírky. Byl rovněž patronem svého knihovníka a slavného filologa Francise Juniuse, autora díla "De pictura veterum" a spisovatele Henry Peachama, který byl učitelem Arundelových dětí.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Antony Griffiths, in: J. Kotalík (ed.), s. 48
  2. Antony Griffiths, in: J. Kotalík (ed.), s. 49

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Kotalík (ed.), Gabriela Kesnerová, Antony Griffiths: Václav Hollar. Kresby a grafické listy ze sbírek Britského muzea v Londýně a Národní galerie v Praze, Národní galerie v Praze 1983

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]