Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu
Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu na obraze Antona Graffa z roku 1788
Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu na obraze Antona Graffa z roku 1788
Narození 20. června 1766
Broomhall, Skotsko
Úmrtí 14. listopadu 1841
Paříž, Francie
Národnost Skotská
Alma mater Univerzita v St Andrews
Westminster School
Pařížská univerzita
Zaměstnavatel Foreign Office
Titul Hrabě z Elginu
Politická strana Toryové
Manžel(ka) Mary Bruce, Countess of Elgin
Děti 11 dětí, včetně Jamese Bruce, 8. hraběte z Elginu
Rodiče

Charles Bruce 5. hrabě z Elginu

Martha Whytová
Příbuzní Victor Bruce, 9. hrabě z Elginu, Robert Preston Bruce[1], Lady Elma Bruce[1] a Frederick John Bruce[1] (vnuci)
Funkce ambassador of the United Kingdom to Prussia (1795–1799)
ambassador of the United Kingdom to Turkey (1799–1803)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu (20. června 176614. listopadu 1841) byl skotský šlechtic, diplomat, voják a politik. Je znám především kvůli kontroverznímu odvezení mramorových soch (také známých jako Elginovy mramory) z Athénského chrámu v Parthenónu.[2] Na tento akt bývá některými nahlíženo jako na čin kulturního vandalismu a krádeže.[3][4] Je předmětem desítky let trvajícího sporu mezi Velkou Británií, která Elginovy mramory vystavuje v Britském muzeu v Londýně, a Řeckem, které usiluje o jejich návrat.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl třetím synem Charlese Bruce, 5. hraběte z Elginu. V roce 1790 vstoupil do diplomacie (v roce 1792 byl velvyslancem Velké Británie v Bruselu a v roce 1795 v Berlíně). V letech 1799 až 1803 byl velvyslancem v Cařihradu (dnešním Istanbulu) v Osmanské říši.

Během jeho působení na této pozici se mu podařilo do roku 1812 vyvézt do Británie tzv. Elginovy mramory (angl. Elgin marbles). Ty zahrnovaly přes 20 soch z obou průčelí, 15 metóp a 95 metrů vnitřní římsy čili více než polovinu zachované sochařské výzdoby athénského Parthenónu a řadu plastik z dalších starověkých budov na Akropoli. V následující dlouhé a ostré polemice ohledně zákonnosti tohoto vývozu se Elgin hájil tím, že k tomu získal povolení (tzv. firman) Osmanské říše, která v té době okupovala Řecko, a tedy i samotné Athény. Nicméně firman ani jeho kopii v bohatých istanbulských archivech se nikdy nepodařilo nalézt, což zavdává pochybnosti o legálnosti celého přesunu.[5][6]

Elginovým záměrem bylo použít sochy jako výzdobu Broomhall House, rodového sídla Elginů, ovšem vzhledem k jeho nákladnému rozvodu a dluhům musel sbírku v roce 1816 prodat britské vládě.[7] Prodal ji ovšem za nižší cenu, než mu nabízeli jiní sběratelé (například Napoleon), a dokonce za méně, než ho celá akce stála. Od té doby je sbírka vystavena v Britském muzeu.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Thomas Bruce se oženil dvakrát. Poprvé si vzal Mary (1778–1855), jediné dítě Williama Hamiltona Nisbeta z Dirletonu. Spolu měli syna a tři dcery:

  • George Charles Constantine (5. dubna 1800 – 1840),
  • Mary († 21. prosince 1883),
  • Matilda Harriet († 31. května 1857),
  • Lucy († 4. září 1881)

Manželství skončilo rozvodem. Znovu se oženil dne 21. září 1810 s Elizabethou (1790–1860) nejmladší dcerou Jamese Townsenda Oswalda. Spolu měli čtyři syny a tři dcery:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Thomas Bruce, 7th earl of Elgin | British diplomat. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. WARD, Victoria. Why are the Elgin marbles so controversial – and everything else you need to know. www.telegraph.co.uk. 2014-12-05. Dostupné online [cit. 2019-09-01]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  4. What’s in a title? It’s time to reframe the Parthenon Marbles debate. theartnewspaper.com [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. 
  5. EDITOR. History of the Marbles. BCRPM [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Was the removal illegal?. www.parthenon.newmentor.net [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. 
  7. How did the Elgin Marbles get here?. www.bbc.com. 2014-12-05. Dostupné online [cit. 2019-09-01]. (anglicky) 
  8. Elgin, Earl of (S, 1633). web.archive.org [online]. 2012-10-12 [cit. 2019-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BURKE, John Bernard, 1852. A genealogical and heraldic dictionary of the peerage and baronetage of the British Empire. 14. vyd. [s.l.]: Colburn. S. 364. (anglicky) 
  • Courier staff. NECROLOGY.. The Courier (Hobart, Tas. : 1840 - 1859). Hobart, Tas.: National Library of Australia, 14 May 1841, s. 4. Dostupné online [cit. 5 November 2011]. (anglicky) 
  • LANG, Cecil Y., 1987. The Letters of Alfred Lord Tennyson: 1851-1870. Redakce Lang Cecil Y.. [s.l.]: Harvard University Press. ISBN 978-0-674-52584-9. S. 350. (anglicky) 
  • The Gentleman's magazine. Redakce Urban Sylvanus. [s.l.]: J.B. Nicolas and Son, January 1841. Kapitola Obituary: Lord Bruce, s. 106. (anglicky) 
  • ST CLAIR, William. Oxford Dictionary of National Biography. [s.l.]: Oxford University Press, September 2004; online edn, January 2008. Kapitola Bruce, Thomas, seventh earl of Elgin and eleventh earl of Kincardine (1766–1841). (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]