Theodor von Falkenhayn
| Theodor hrabě Falkenhayn | |
|---|---|
 | |
| Poslanec slezského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – 1869 | |
| Narození | 7. února 1811 |
| Úmrtí | 24. dubna 1887 (ve věku 76 let) |
| Titul |  hrabě |
| Rodiče | Ernst August, Graf von Falkenhayn a Maria Anna, Freiin von Königsbrunn |
| Děti | Bertha, Gräfin von Falkenhayn |
| Příbuzní | Agnes, Gräfin zu Stolberg-Stolberg[1] a Helene zu Stolberg-Stolberg[1] (vnoučata) |
| Ocenění | Řád železné koruny |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Theodor Arnošt Adam hrabě von Falkenhayn (německy Theodor Ernst Adam Graf von Falkenhayn, uváděn též jako Falkenhain) (7. února 1811 Opava – 24. dubna 1887 Kyjovice) byl rakouský šlechtic, rakousko-uherský politik, státní úředník a mecenáš. Byl majitelem velkostatku Kyjovice ve Slezsku, kde se dlouhodobě uplatňoval v různých sférách veřejného života, v letech 1861–1869 byl poslancem slezského zemského sněmu.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého šlechtického rodu Falkenhaynů povýšeného v roce 1689 do hraběcího stavu.[2][3] Patřil ke slezské linii, narodil se jako jediný syn c. k. komořího Arnošta Falkenhayna (1754–1841) a jeho druhé manželky Marie, rozené baronky Königsbrunnové (1780–1819).[4][5] Studoval na Tereziánské akademii ve Vídni a poté působil jako úředník u moravského zemského gubernia, v letech 1837–1841 byl krajským komisařem v Opavě.[6] V roce 1839 byl jmenován c. k. komořím.[7] Po otcově úmrtí rezignoval na státní službu a začal se věnovat správě rodových statků. Hlavním sídlem byl zámek Kyjovice přestavěný Theodorovým otcem v první polovině 19. století v empírovém slohu.[8][9]
Během revoluce v roce 1848 se zapojil do politiky a v letech 1848–1851 zasedal ve Slezském konventu rozpuštěném v roce 1851.[10] Jako majitel velkostatku se mezitím začal věnovat problematice zemědělství, byl spoluzakladatelem a prvním prezidentem Rakousko-slezské zemědělské společnosti v Opavě (Österreichisch-schlesischer Landwirtschaftsverein).[11] Později byl v letech 1861–1869 poslancem slezského zemského sněmu, kam byl dvakrát zvolen za velkostatkářskou kurii.[12][13] Na půdě sněmu proslul především v roce 1866 neúspěšným návrhem na zřízení biskupství v Opavě.[14] V letech 1867–1869 byl i přísedícím zemského výboru, ale ještě před koncem volebního období rezignoval v roce 1869 ze zdravotních důvodů na všechny funkce. V roce 1866 obdržel za zásluhy Řád železné koruny II. třídy.[15] Mimo jiné byl mecenášem katolické církve a z vlastních prostředků nechal postavit kostel Nanebevzetí Panny Marie v Těškovicích (1863).[16]
Zemřel 24. dubna 1887 na svém zámku v Kyjovicích, spolu s manželkou je pohřben u zdi kostela sv. Martina v Pusté Polomi.[17]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1843 se oženil s baronkou Idou von Hauer (1820–1887), dcerou zemského prezidenta v Haliči Franze von Hauera (1777–1822).[18][19][20] Z manželství se narodila jediná dcera Berta (1844–1915), která byla dědičkou velkostatku Kyjovice a manželkou hraběte Friedricha Leopolda Stolberg-Stolberga (1836–1904)[21][22]. K velkostatku Kyjovice patřilo v té době 1 764 hektarů půdy[23] Friedrich Leopold Stolberg-Stolberg obohatil zámecký park v Kyjovicích dovozem vzácných dřevin.[24] Majitelem kyjovického velkostatku byl do roku 1945 syn Friedrich Stolberg (1877–1954), který se v době první republiky uplatnil jako německý křesťansko-sociální politik a senátor Národního shromáždění.
Theodorovi bratranci z rakouské linie Falkenhaynů, Franz (1827–1898) a Julius (1829–1899), se uplatnili v politickém životě na celostátní úrovni Rakouska-Uherska.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl VIII.; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 1050 (heslo Falkenhayn) ISBN 80-7203-136-8
- ↑ MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I.; Praha, 2008; 673 s. ISBN 978-80-257-0027-3
- ↑ Rodina hraběte Arnošta Falkenhayna na webu geni.com dostupné online
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der deutschen grärlichen Häuser 1828; Gotha, 1828; s. 70 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1838, Gotha, 1838; s. 183 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1841; Vídeň, 1841; s. 110 dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 138
- ↑ Historie Kyjovic na oficiálním webu Obce Kyjovicedostupné online
- ↑ Přehled poslanců Slezského konventu 1848–1851 na webu databazeposlancu.cz dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1887; Gotha, 1887; s. 293 dostupné online
- ↑ Přehled poslanců slezského zemského sněmu 1861–1867 na webu databazeposlancu.cz dostupné online
- ↑ Přehled poslanců slezského zemského sněmu na webu databazeposlancu.cz dostupné online
- ↑ GAWRECKI, Dan: Slezský zemský sněm a otázka zřízení biskupství v Opavě 1866–1868 in: Vývoj církevní správy na Moravě. XXVII. mikulovské sympozium. 9. –10. října 2002, 2003, s. 141–149
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 75 dostupné online
- ↑ Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Těškovicích na webu Farnosti Slatina dostupné online
- ↑ Hroby rodiny Falkenhaynů v Pusté Polomi na webu billiongraves dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 334–335 dostupné online
- ↑ Rodina Theodora Falkenhayna na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodina Theodora Falkenhayna na webu geneanet.com dostupné online
- ↑ Gothaischer Hofkalender 1929; Gotha, 1929; s. 300 dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Stolbergů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien 1899; Brno, 1899; s. 263 dostupné online
- ↑ HIEKE, Karel: Moravské zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1985; s. 114
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Theodor hrabě von Falkenhayn in: Biografický slovník českých zemí, Praha, 2013; s. 55–56 dostupné online