Přeskočit na obsah

Textilní barviva

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Historická sbírka 12 000 barviv Technické univerzity v Drážďanech

Textilní barviva jsou chemické sloučeniny k barvení a potiskování textilií.

Původní přírodní látky byly postupně nahrazeny syntetickými organickými výrobky, takže v 21. století jsou k použití v průmyslové výrobě známá jen umělá barviva.

Druhy barviv

[editovat | editovat zdroj]

Sortiment barviv obsahuje více než deset tisíc výrobků. Každé textilní barvivo má zvláštní obchodní název a je zařazeno do CI (Colour Index), podle kterého zkušený odborník rozpozná chemickou strukturu a barvířské vlastnosti výrobku.[1]

Chemická struktura

[editovat | editovat zdroj]

Podle chemické struktury se barviva dají rozdělit na

  • anthrachinonová
  • azová
  • dioxazotační
  • indigosolová
  • nitro- a nitrosová
  • ftalocyaninová
  • sirná
  • trifenylmethanová

Základní skupiny podle barvířských vlastností

[editovat | editovat zdroj]
  • Kyselá b. tvoří s aminovými skupinami proteinových vláken (s přídavkem kyselin) soli, které se přímo nanášejí na vlákna. Používají se proto převážně k barvení vlny a hedvábí, výjimečně také k potiskování textilií z regenerované celulózy.
  • Kyselá mořidlová b. se vyvíjejí mořením na vlákně. Např. vlna se nejdříve moří kovovými solemi a pak teprve barví.
    Zjednodušený proces je zpracování tzv. kovokomplexními barvivy používaný pro textilie z polyamidových vláken.
  • Kationická b. barví z neutrální nebo slabě kyselé lázně. Používají se především pro textilie z polyakrylonitrilu.
  • Přímá neboli substantivní b. jsou většinou soli sulfokyselin azobarviv. Používají se pro celulózu, polyamid i pro vlákna živočišného původu.
  • Reaktivní b. obsahují komponenty, které tvoří s reakčně dispozičními skupinami v textilních vláknech kovalentní vazby a tak se získává vysoká stálost vybarvení.
  • Sirná b. byla původně ve vodě nerozpustná, později byla vyvinuta i rozpustná sirná barviva. U textilií z rostlinných vláken zaručují výrazné, stálé vybarvení.
  • Kypová b. jsou v podstatě deriváty anthrachinonu a indiga. Na nerozpustnou látku se musí před barvením působit reaktivními prostředky, aby se s ní nechala napouštět textilní vlákna. Po barvení se zboží oxiduje, barva je pak znovu nerozpustná a má vysokou stálost.
    Zvláštní skupina kypových barev jsou ve vodě rozpustné tzv. indigosoly. Používají se na barvení celulózových, živočišných i polyesterových vláken.
  • Disperzní b. jsou látky bez iontových skupin v molekule. Rozpouštějí se snadno na vláknech z acetátového hedvábí a ze syntetických polymerů.
  • Barviva vyvíjená na vlákně jsou látky, jejichž syntéza se dokončuje až ve styku s textilním vláknem. Patří k nim
    • nerozpustná b. azová
    • oxidační b.
    • ftalogenová b.
  • Pigmenty jsou nerozpustné látky z velmi jemného prášku. S textilními vlákny se spojují s pomocí umělých pryskyřic. Používají se k barvení syntetických a regenerovaných vláken. Více než polovina potiskovaných textilií se zpracovává speciálně upravenými pigmenty.
  • Optické zjasňovací prostředky jsou fluorescenční barviva s vysokou absorpcí ultrafialového záření, které se v nich mění v bílé světlo, takže obarvená textilie působí jako bělená.
  • Speciální barviva pro směsové textilie jsou chemikálie pro stejnoměrné („uni“) vybarvení textilií ze dvou nebo více vlákenných komponent různé provenience (PES/WO, PES/CO a mnoho jiných).[2]

Spotřeba a použití barviv

[editovat | editovat zdroj]

(Stav koncem 20. století z celosvětového hrubého odhadu 400 000 tun ročně)[3] [4]

Barviva Podíl
v % 		Hlavní druhy barvených materiálů
disperzní[5] 21 polyamid, polyester, acetát
reaktivní[5] 19 bavlna, lýková vlákna, živočišná vlákna
anionická (kyselá)[5] 13 vlna, hedvábí, modifik. polyamid
přímá 12 viskóza
sirná[5] 12 bavlna, lýková vlákna
kationická (bázická)[5] 8 vlna, hedvábí, modifik. polyamid
kypová[5] 6 bavlna, lýková vlákna, živočišná vlákna, polyamid
metalokomplexní a
mořidlová 		5 vlna, polyamid
indigo 3 bavlna, lýková vlákna
nitro 1 vlna, acetát, polyester

V roce 2017 se odhadoval roční objem celosvětového obchodu s textilními barvivy na 5 miliard USD.[6]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Encyclopedia of Chemical Technology, vol. 9, str. 349, Online ISBN 9780471238966: http://onlinelibrary.wiley.com/book/10.1002/0471238961
  2. ↑ Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 926-932
  3. ↑ Obecná charakteristika barviv [online]. Univerzita Pardubice, 2022-05-10 [cit. 2023-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-22. 
  4. ↑ Holthaus: Maschen Lexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2007, ISBN 978-3871509803, str. 78-79
  5. ↑ a b c d e f Denninger: Lexikon technische Textilien, Deutscher Fachverlag 2009, ISBN 978-3-86641-093-0, str. 71, 202, 230, 341, 363, 367
  6. ↑ Textile Dyestuff Market [online]. Transparency Market Research, 2023 [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Clark: Handbook of Textile and Industrial Dyeing, Woodhead Publishing 2011, ISBN 9780081016510
  • Pandit/Singha/Maity/Ahmed: Textile Dyes and Pigments: A Green Chemistry Approach, John Wiley & Sons 2022, ISBN 9781119904915
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Textilní_barviva&oldid=24175941“