Textilní barviva
Textilní barviva jsou chemické sloučeniny k barvení a potiskování textilií.
Původní přírodní látky byly postupně nahrazeny syntetickými organickými výrobky, takže v 21. století jsou k použití v průmyslové výrobě známá jen umělá barviva.
Druhy barviv[editovat | editovat zdroj]
Sortiment barviv obsahuje více než deset tisíc výrobků. Každé textilní barvivo má zvláštní obchodní název a je zařazeno do CI (Colour Index), podle kterého zkušený odborník rozpozná chemickou strukturu a barvířské vlastnosti výrobku.[1]
Chemická struktura[editovat | editovat zdroj]
Podle chemické struktury se barviva dají rozdělit na
- anthrachinonová
- azová
- dioxazotační
- indigosolová
- nitro- a nitrosová
- ftalocyaninová
- sirná
- trifenylmetanová
Základní skupiny podle barvířských vlastností[editovat | editovat zdroj]
- Kyselá b. tvoří s aminovými skupinami proteinových vláken (s přídavkem kyselin) soli, které se přímo nanášejí na vlákna. Používají se proto převážně k barvení vlny a hedvábí, výjimečně také k potiskování textilií z regenerované celulózy.
- Kyselá mořidlová b. se vyvíjejí mořením na vlákně. Např. vlna se nejdříve moří kovovými solemi a pak teprve barví.
Zjednodušený proces je zpracování tzv. kovokomplexními barvivy používaný pro textilie z polyamidových vláken.
- Kationická b. barví z neutrální nebo slabě kyselé lázně. Používají se především pro textilie z polyakrylonitrilu.
- Přímá neboli substantivní b. jsou většinou soli sulfokyselin azobarviv. Používají se pro celulózu, polyamid i pro vlákna živočišného původu.
- Reaktivní b. obsahují komponenty, které tvoří s reakčně dispozičními skupinami v textilních vláknech kovalentní vazby a tak se získává vysoká stálost vybarvení.
- Sirná b. byla původně ve vodě nerozpustná, později byla vyvinuta i rozpustná sirná barviva. U textilií z rostlinných vláken zaručují výrazné, stálé vybarvení.
- Kypová b. jsou v podstatě deriváty anthrachinonu a indiga. Na nerozpustnou látku se musí před barvením působit reaktivními prostředky, aby se s ní nechala napouštět textilní vlákna. Po barvení se zboží oxiduje, barva je pak znovu nerozpustná a má vysokou stálost.
Zvláštní skupina kypových barev jsou ve vodě rozpustné tzv. indigosoly. Používají se na barvení celulózových, živočišných i polyesterových vláken.
- Disperzní b. jsou látky bez iontových skupin v molekule. Rozpouštějí se snadno na vláknech z acetátového hedvábí a ze syntetických polymerů.
- Barviva vyvíjená na vlákně jsou látky, jejichž syntéza se dokončuje až ve styku s textilním vláknem. Patří k nim
- nerozpustná b. azová
- oxidační b.
- ftalogenová b.
- Pigmenty jsou nerozpustné látky z velmi jemného prášku. S textilními vlákny se spojují s pomocí umělých pryskyřic. Používají se k barvení syntetických a regenerovaných vláken. Více než polovina potiskovaných textilií se zpracovává speciálně upravenými pigmenty.
- Optické zjasňovací prostředky jsou fluorescenční barviva s vysokou absorpcí ultrafialového záření, které se v nich mění v bílé světlo, takže obarvená textilie působí jako bělená.
- Speciální barviva pro směsové textilie jsou chemikálie pro stejnoměrné („uni“) vybarvení textilií ze dvou nebo více vlákenných komponent různé provenience (PES/WO, PES/CO a mnoho jiných).[2]
Spotřeba a použití barviv[editovat | editovat zdroj]
(Stav koncem 20. století z celosvětového hrubého odhadu 400 000 tun ročně)[3] [4]
| Barviva | Podíl v % |
Hlavní druhy barvených materiálů |
| disperzní[5] | 21 | polyamid, polyester, acetát |
| reaktivní[5] | 19 | bavlna, lýková vlákna, živočišná vlákna |
| anionická (kyselá)[5] | 13 | vlna, hedvábí, modifik. polyamid |
| přímá | 12 | viskóza |
| sirná[5] | 12 | bavlna, lýková vlákna |
| kationická (bázická)[5] | 8 | vlna, hedvábí, modifik. polyamid |
| kypová[5] | 6 | bavlna, lýková vlákna, živočišná vlákna, polyamid |
| metalokomplexní a mořidlová |
5 | vlna, polyamid |
| indigo | 3 | bavlna, lýková vlákna |
| nitro | 1 | vlna, acetát, polyester |
V roce 2017 se odhadoval roční objem celosvětového obchodu s textilními barvivy na 5 miliard USD.[6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Encyclopedia of Chemical Technology, vol. 9, str. 349, Online ISBN 9780471238966: http://onlinelibrary.wiley.com/book/10.1002/0471238961
- ↑ Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 926-932
- ↑ Obecná charakteristika barviv [online]. Univerzita Pardubice, 2022-05-10 [cit. 2023-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-22.
- ↑ Holthaus: Maschen Lexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2007, ISBN 978-3871509803, str. 78-79
- ↑ a b c d e f Denninger: Lexikon technische Textilien, Deutscher Fachverlag 2009, ISBN 978-3-86641-093-0, str. 71, 202, 230, 341, 363, 367
- ↑ Textile Dyestuff Market [online]. Transparency Market Research, 2023 [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Clark: Handbook of Textile and Industrial Dyeing, Woodhead Publishing 2011, ISBN 9780081016510
- Pandit/Singha/Maity/Ahmed: Textile Dyes and Pigments: A Green Chemistry Approach, John Wiley & Sons 2022, ISBN 9781119904915