Tassilo Adam

Tassilo Adam
Narození	1878 ; Mnichov
Úmrtí	1955 (ve věku 76–77 let) ; New York
Povolání	fotograf
Rodiče	Emil Adam
Děti	Claus Adam
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Tassilo Adam (1878–1955) byl německý etnolog, fotograf a filmař působící v Indonésii. Adam fotografoval paláce, vládce a královské památky na Jávě v Indonésii. Působil také na Sumatře a dalších místech v Nizozemské východní Indii. Adam daroval v srpnu 1944 Královskému tropickému institutu v Amsterdamu fotografie Bataků a dalších etnických skupin Sumatry, stejně jako poznámky o středojávském tanci.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Adam se narodil v Mnichově v roce 1878 německému malíři Emilu Adamovi a italské matce.^[1] V šestnácti letech studoval ve Vídni a rozhodl se navštívit Bataky na Sumatře. Pracoval na holandské tabákové plantáži v Deli na Sumatře.^[1]

Mezi jeho zkušenosti patřily nemoci jako malárie a horečka dengue. Vzal si nemocenskou dovolenou a v roce 1912 se vrátil do Vídně a oženil se s manželkou Johannou.^[1]

Nizozemská východní Indie[editovat | editovat zdroj]

Do Nizozemské východní Indie se vrátil v roce 1914 a zřídil temnou komoru v Pematangsiantaru.^[1] Fotografoval Kubusy, obyvatele ostrova Nias a Bataky. Sbíral také batacké artefakty, které distribuoval do holandských muzeí. Naučil se jazyk Bataků a v roce 1948 spolu s Jamesem Butlerem napsali knihu o malajsko-batacké gramatice.

V roce 1921 se s rodinou přestěhoval do Yogyakarty na Jávě, kde založil další fotografický ateliér. Na Sumatře měl tři děti, Lilo, Clause a Inge, a se svolením sultána Hamengku Buwono VIII dělal portréty a natáčel a fotografoval královské tance a rituály.^[1]

Adam zdokumentoval divadlo Wayang Wong, Wayang Topeng, Kuda Kepang (Tanec s koňmi), Serimpi, tance Bedoyo a loutková představení Javánských stínů. Jeho fotografie zachycovaly i použité batikované kostýmy.^[1] Mezi další události, které zdokumentoval, patří obřízka královského prince Susunahan ze Solo v Indonésii.^[1]

Pozdější život[editovat | editovat zdroj]

Poté, co se potřetí nakazil amébovou úplavicí, se v roce 1926 vrátil do Evropy. Přednášel a prodával fotografie a filmy do německých časopisů při návštěvě Salcburku, Vídně, Nizozemska a New Yorku, kde v letech 1929 až 1933 pracoval jako pomocný kurátor orientálního umění v Brooklynském muzeu.^[1]

Jeho syn Claus Adam byl violoncellista.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

A Personal Experience with Malaria (Osobní zkušenost s malárií), Knickerbocker Weekly, 27. prosince 1943
"Batak Days and Ways", Asia; The American Journal on the Orient, únor 1930, s. 118–125; 134–141.
"Wayang Wong: the Javanese Theatre", Knickerbocker Weekly, září 1943, 25–26.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Muž kmene Karo-Batak se svou rodinou a lebkami svých předků, 1918
Šaman kmene Karo-Batak provádí rituály s hůlkou, vajíčkem a chameleonem při obřadu ve vesnici „Kabanjahe“ na Sumatře, v pozadí dům Pa Mbelgaha
Orchestr kmene Karo se Sibajakem v pozadí
Ovocný trh v Sarolangunu, Jambi, Sumatra, asi 1918
Ruce domorodců kmene Karo se šperky a holí
Maskovaní tanečníci kmene Karo při pohřebním obřadu
Muž kmene Karo s upilovanými zuby
Děti kmene Karosi hrají kroket a chodí na chůdách
Ženy kmene Karo při tanci
Interiér domu domorodců kmene Karo
Rakev obsahující špatně nabalzamovanou mrtvolu Karo-Bataků
Pohled na vesnici Batukaran, Karolanden
Třináct dcer Z. H. Pakoa Boewona X (1893-1939), Soesoehoenan v Surakartě
Nohy rybáře původem z Orang-Laoet, zdeformované vězněním v malé lodi při veslování, Jižní Sumatra, 1914–1926
Masivní stříbrné náušnice, Sumatra, 1914-1918
Bibi Radijah jako Serimpi, první tanečnice sultána z Yogyakarty
Muž kmene Bataků na koni