Třída Kaiser Max (1875)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Kaiser Max
SMS Prinz Eugen
SMS Prinz Eugen
Obecné informace
UživateléVlajka Rakousko-uherské námořnictvo
Jugoslávské královské námořnictvo
Typkasematová obrněná loď
Lodě3
Osudvyřazeny
PředchůdceErzherzog Albrecht
NástupceTegetthoff
Technické údaje
Výtlak3548 t
Délka75,87 m (max.)
Šířka15,25 m
Ponor6,15 m
Pohon4 kotle, 1 parní stroj
plachty
Rychlost13,28 uzlu
Dosah2000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka400
Výzbroj8× 210mm kanón (8×1)
4× 90mm kanón (4×1)
2× 70mm kanón (2×1)
6× 47mm kanón (6×1)
5× kulomet (5×1)
4× 350mm torpédomet
Pancíř203mm boky
115mm přepážky
125mm kasemata

Třída Kaiser Max byla třída kasematových obrněných lodí Rakousko-uherského námořnictva. Oficiálně vznikla přestavbou pancéřových fregat třídy Kaiser Max, ale ve skutečnosti se jednalo o nová plavidla. Ve službě byly v letech 1876–1904. Následně byly využívány v pomocných rolích. Po první světové války dvě získala Jugoslávie a třetí se roku 1919 potopila.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Základní uspořádání třídy

Z politických důvodů rakousko-uherské námořnictvo nezískalo prostředky na stavbu tří nových kasematových lodí, ale pouze na přestavbu zastaralých pancéřových fregat třídy Kaiser Max. Jednalo se však o de facto nové lodě. Z původních plavidel totiž byly použity jen pohonné systémy bez kotlů, vybrané části pancéřovaní a dalšího vybavení, přičemž byly postaveny nové železné trupy, kterým byla dána jména původních plavidel. „Přestavbu“ dvou plavidel provedla v letech 1874–1876 loděnice Stabilimento Tecnico TriestinoTerstu a jedné v letech 1874–1878 námořní arzenál v Pule. Důsledkem zvoleného přístupu přitom bylo, že „přestavěná“ plavidla byla třikrát dražší, než kdyby byla rovnou objednána jako nová.[1]

Jednotky třídy Kaiser Max:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Stav
Kaiser Max STT 14. února 1874 28. prosince 1875 26. října 1876 Vyřazena 1904. Od roku 1909 plovoucí kasárna v Kotoru. Po světové válce předána Jugoslávii a přejmenována na Tivat. Další osud plavidla je nejasný.
Don Juan d'Austria STT 14. února 1874 25. října 1875 26. června 1876 Vyřazena 1904. Přestavěna na oprávárenskou loď Vulkan. Po světové válce zkonfiskována Itálií a později přisouzena Jugoslávii, která ji však nepřevzala a další osud plavidla je nejasný.
Prinz Eugen Pula říjen 1874 7. září 1877 listopad 1878 Vyřazena 1904. Od roku 1905 plovoucí kasárna. V roce 1919 se za nejasných okolností potopila.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Kaiser Max, Prinz Eugen a Don Juan d'Austria

Hlavní výzbroj tvořilo osm 21cm kanónů Krupp L/20 v pancéřované kasematě uprostřed trupu. Doplňovala je čtyři 9cm děla Uchatius a dvě 7cm děla. Plavidla měla taketáž o ploše 1633,15 m2. Dále měla čtyři kotle a jeden nízkotlaký dvouválcový horizontální parní stroj (o výkonu 2755 ihp), roztáčející jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 13,28 uzlu.[1] Dosah byl 2000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[2]

Modernizace[editovat | editovat zdroj]

Roku 1880 byla plocha plachet redukována na 1158,6 m2.[1] Výzbroj byla zároveň posílena o čtyři 350mm torpédomety. V 90. letech 19. století bylo instalováno šest rychlopalných 4,7cm kanónů, tři 4,7cm revolverové kanóny Hotchkiss a dva pětihlavňové 25mm kanóny Nordenfelt.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 270. (anglicky) 
  2. a b KAISER MAX centre battery ships (1876-1878) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]