Přeskočit na obsah

Třebechovický betlém

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Třebechovický betlém (známý též pod názvem Proboštův betlém)[1] je celodřevěný mechanický betlém, který je dílem Josefa Probošta (1849–1926), Josefa Kapuciána (1841–1908) a Josefa Frimla (1861–1946). V roce 1999 byl prohlášen za národní kulturní památku.[2] Je zcela unikátní z hlediska výtvarného a etnografického, ale i technického.[3] Výjimečný je i díky kvalitní estetice, která nebyla na rozdíl od většiny ostatních pohyblivých betlémů potlačena právě kvůli pohyblivosti.[3]

Vlastníkem betlému je město Třebechovice pod Orebem a je umístěn v Třebechovickém muzeu betlémů. Muzeum je od 2. května 2011 do poloviny roku 2013 uzavřeno z důvodu výstavby nové budovy.[4]

Historie

Josef Probošt začal s jeho vyřezáváním okolo roku 1885[1] a pracoval na něm až do své smrti v roce 1926. Nejprve s pomocí přátel vyřezal pouze jesličky pro potěchu své ženy, poté se je rozhodl rozšířit.[5] O první rady s výstavbou betlému se obrátil k místnímu řezbáři Janu Krištofovi.[1] Chtěl vytvořit betlém, který „bude největší a nejkrásnější na světě, takže se na něj určitě přijede podívat z Vídně sám císař pán.“[6] Později ke spolupráci přizval řezbáře Josefa Kapuciána, který se zestárlý vrátil z cest po světě. Probošt mu nabídl za spolupráci stravu a byt, Kapucián nabídku přijal a vyřezal většinu figurek betléma.[7] Sám Probošt vytvořil jen několik postaviček, podílel se hlavně na scénografii.[5] Ve městě se oběma řezbářům dostalo posměchu, ale i podpory. Například Proboštův bratr Karel, jenž pracoval jako tajemník purkmistrovského úřadu v Třebechovicích, přicházel za oběma Josefy s řadou nápadů na nové figurky.[8] Na uvedení betlému do pohybu se podílel sekerník Josef Friml, který ze statického betlému udělal pohyblivý. Třebechovický betlém navázal na tradici tzv. postních betlémů, protože zobrazuje i celou scénu Utrpení Páně.[9]

Vystavování

Poprvé byl betlém vystaven ještě za Proboštova života v roce 1906 na výstavě Zemské jednoty řemeslnické v Chrasti u Chrudimi. Zde se mu dostalo uznání, avšak žádné finanční podpory, kterou Probošt nutně potřeboval.[10] Po vzoru podkrkonošských betlémářů Probošt uvažoval, že by své dílo umístil na valník či podvozek a vydal by se s ním na pouť.[10] Od vyhození do staré kůlny zachránil betlém mladý učitel František Skřivan, který poté, co jej odmítla odkoupit církev, sehnal peníze a nechal provést nejnutnější opravy.[10] V roce 1934 s ním navštívil Kostelec nad Orlicí, o rok později výstavní síň Myslbeka v Praze, v roce 1936 Brno a rok na to Bratislavu, Piešťany a Hlohovec.[10] Další putování ukončil začátek druhé světové války.[10] Vystavován byl i v zahraničí, na světové výstavě v Montrealu (1967),[1] kde se na něj přišlo podívat přes 8 milionů návštěvníků,[11] v holandském miniaturním městečku Madurodam v Haagu (1968) a na výstavě Ideal Home v Londýně (1970); všude sklidil obrovský úspěch.

Figurky, mechanismus

Dohromady betlém obsahuje přes 1 200 součástí,[9] z toho je asi 300 figurek.[6] Krajinu tvoří 7 teras, které zaplňují postavičky představující domorodé obyvatele Čech i biblické postavy.[12] Jsou vyřezány z lipového dřeva, údajně jen tři pocházejí z dřeva hruškového.[3] Figurky nejsou na rozdíl od většiny beltémů polychromované, čímž autoři chtěli zdůraznit jednotu materiálů.[8] Postavičky jsou zhruba 10–15 cm vysoké.[11] Součástí betlému jsou nejen biblické postavy, ale také figurky místních řemeslníků, kteří se v nich poznávali. Například ševcovský mistr Kava, poslední tkadlec v Třebechovicích Karel Zelený,[12] místní kapela s kapelníkem Jaroměřským, lesníci – bratři Zábranští, kteří nesou srnce, syn obchodníka Pepík Kánský je vyobrazen jako mládenec s houskou v podpaží, Ludva Fabián, který chodil k Proboštům krást hrušky, představuje kluka na stromě. Anička s kozou se ve skutečnosti jmenovala Barška (Baršová). Pro mnoho reálných postav sloužili jako předobraz lidé z Pitrovy ulice, kteří chodili betlém obdivovat již při jeho vzniku.[12] Mezi postavičkami najdeme i Probošta jako truhláře a Kapuciána jako rozvážného starce.[8] Součástí je i šest košatých rozkvetlých lip, což není v českých betlémech nic neobvyklého,[13] podle Vaclíka (1987) patří k nejkrásnějším stromům, které byly u nás vyřezány.[13]

Třebechovický betlém v sobě spojuje vánoční a pašijový betlém[p 1] a zároveň biblické příběhy i postavy z reálného života malého města na přelomu 19. a 20. století.[8] Ve středu betlému je vyobrazena scéna narození Páně, kde se nacházejí jesličky s Ježíškem, které kolébá svatý Josef a Panna Marie, v blízkosti se klaní pastýři.[12] Anděl zvěstuje zvěst o narození Páně pastýřům a k Betlému spěchá průvod Tří králů. Dále jsou zde vidět vyobrazení událostí obětování Páně, vraždění neviňátek a útěk z Egypta. Nachází se tu i postavička 12letého Ježíše v chrámu, pracujícího Josefa a modlící se Panny Marie, které Ježíš nese plnou náruč dřeva. Součástí Třebechovického betlému je i zvěstování a navštívení Panny Marie.[9]

V 90. letech 19. století uviděl Probošt velké pohyblivé betlémy a chtěl, aby se dokázal pohybovat i ten jeho.[8] K tomu dopomohl třebechovický sekerník Josef Friml, který stavěl mechanismy do mlýnů a jiných hospodářských zařízení. Vymyslel soustrojí umožnující pohyb na pásech pro 150 postaviček, z nichž necelých padesát vypadá, že pohybuje hlavou a údy.[8] Mechanismus je celý z dubového[3] a habrového dřeva, některá ložiska tvoří zvlášť tvrdá africká dřevina zvaná „lignum sanctum“.[3] Mechanismus tvoří přes 300 dřevěných soukolí.[14] Terasy, na kterých figurky musejí překonávat větší vzdálenost, pohání soustava dřevěných řetězců spojených do pásů.[3] Mechanismus tvoří 152 ozubených kol o průměru 10–60 centimetrů.[3] Původně byl uváděn do pohybu ručně klikou,[3] tu v roce 1935 nahradil elektrický motorek.[12] Kostra betlému je ze smrku a jedle, v roce 1972 byla zpevněna ocelovou konstrukcí.[3]

Původně byl betlém postaven do pravého úhlu, ale na přelomu 19. a 20. století došlo k jeho přestavbě do roviny. Celý betlém včetně mechaniky je vytvořen ze dřeva a dosahuje délky 6,9 m, výšky 2,2 m a hloubky 1,9 m.[p 2]

Odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Třebechovický betlém na Wikimedia Commons

Poznámky

  1. ↑ V pašijovém betlému jsou kromě života Ježíše zobrazeny také události pašijí, které končí Velikonoční nedělí.
  2. ↑ V literatuře bývá uvedeno: délka 7 m, výška 1,8 m a hloubka 3 m, ale tyto údaje neodpovídají skutečnosti.

Reference

  1. ↑ a b c d VACLÍK. S. 116.
  2. ↑ Záznam v databázi MonumNet
  3. ↑ a b c d e f g h i ŠPLÍCHAL, Václav. Poselství dřeva. Letohrad: Golempress, 2007. ISBN 978-80-903883-0-7. S. 521–523. 
  4. ↑ stránky Třebechovického muzea betlémů
  5. ↑ a b Šplíchal. S. 543.
  6. ↑ a b HÁNOVÁ, Jiřina; VALENA, František. Betlémy: české a moravské lidové betlémy a jejich tvůrci. Praha: Lika klub, 2002. 167 s. ISBN 80-86069-21-4. S. 14–15. 
  7. ↑ VACLÍK. S. 117.
  8. ↑ a b c d e f VACLÍK. S. 118.
  9. ↑ a b c VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-81-8. S. 84. 
  10. ↑ a b c d e VACLÍK. S. 119.
  11. ↑ a b Betlémy: české a moravské lidové betlémy a jejich tvůrci. S. 16–17.
  12. ↑ a b c d e Šplíchal. S. 544.
  13. ↑ a b VACLÍK, Vladimír. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1987. 125 s. S. 22. 
  14. ↑ VONDRUŠKOVÁ, Alena. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01356-8. S. 345. 

Literatura

Externí odkazy

Šablona:Pahýl - umění

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třebechovický_betlém&oldid=7899080“