Sylabotónický verš
Sylabotónický verš (také slabičně-přízvučný verš, tónosylabický verš apod., někdy nepřesně přízvučný verš, kteréžto označení se ale užívá i pro tónický verš) je verš, u něhož záleží na počtu slabik ve verši a uspořádání přízvučných a nepřízvučných slabik ve verši[1] (slabiky ve verši se člení do tzv. stop). Naopak sylabotónický verš nepracuje s délkou samohlásek. Sylabotónický verš často užívá rým a také aliteraci, ne nutně však vždy, občas užívá i cézuru.
Sylabotónický verš je standardním veršem klasické české poezie, dále je užíván v anglické literatuře, německé literatuře a obecně mnoha světových literaturách. V různých jazycích je kladen různý důraz buď na jeho sylabickou složku, tj. počet slabik (čeština) nebo složku tónickou, střídání přízvuků (ruština, němčina). Například stará ruská literatura užívala tónický verš, s volným počtem slabik, novodobá ruské poezie pak přešla k sylabotónickému verši, kde je sice počet slabik normován ale může být porušen bez větší ztráty libozvučnosti. Naopak stará česká lidová poezie používala sylabický verš (jako polština), a tak v češtině bývá ideální metrické schéma relativně často porušováno, protože výrazným nositelem verše stále zůstává harmonizace počtu slabik a skupin hlásek. Oproti tomu němčina rýmy prakticky nevyužívá a nutně tak musí klást větší důraz na přízvuk, podobně jako ruština. V klasické anglické poezii jsou obě složky sylabotónického verše přibližně stejně významně.
Příklady[editovat | editovat zdroj]
Dál, jak jeho slunci roje
nebes modrou nádherou,
spějte, bratří, drahou svou
směle, jak by rek šel v boje.
(Friedrich Schiller: Óda na radost, překlad Pavel Eisner. V rámci lepší přehlednosti jsou přízvučné slabiky vyznačeny tučným písmem.)
- «Мой дядя самых честных правил,
- Когда не в шутку занемог,
- Он уважать себя заставил
- И лучше выдумать не мог;
- Его пример другим наука;
- Но, Боже мой, какая скука
- С больным сидеть и день и ночь,
- Не отходя ни шагу прочь!
- Какое низкое коварство
- Полуживого забавлять,
- Ему подушки поправлять,
- Печально подносить лекарство,
- Вздыхать и думать про себя:
- Когда же чёрт возьмет тебя!»
(Alexandr Sergejevič Puškin, Evžen Oněgin, sloka první (čtyřstopý jamb).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Josef Brukner, Jiří Filip, Poetický slovník, Mladá fronta, Praha 1997, s. 318.